V novinách vyšel nedávno takový článek. Pojednával o úplně novém velkoletadle, jež za rok nebo za dva poprvé vzlétne ke zkušebnímu provozu, než se dostane na linky pravidelného letového řádu. Autor, zřejmě ohromen superlativy, které na něj a ostatní zájemce vychrlila letecká továrna, unešeně zakončil pojednání větou: „Toto letadlo může létat bez zásahu lidské ruky, naprogramováno před letem posádkou za pomoci inženýrů společnosti, a tak bude zaručena ta nejvyšší možná míra bezpečnosti a ekonomiky“. Co s tím? Naprogramováno? Je to dobře, nebo ne? Budou v něm sedět piloti nebo programátoři? A vede cesta do budoucnosti tímhle směrem?
Více
Běžný start za normálního dne. A přece je dnes všechno jinak. Ne pro cestující, ani pro službu řízení letového provozu a celý zbytek letiště, ale pro mou maličkost. Člověk si to uvědomí přesně v okamžiku, kdy se letadlo dá na začátku vzletu do pohybu. Nalevo je totiž jen okno.
Více
Každý pilot, když přichází na letiště, má pohled upřený k nebi. Podvědomě si všímá, odkud fouká vítr a jaká dráha bude dneska v používání, a vůbec snaží se zjistit, co ho tam nahoře, kam se za chvíli dostane, vlastně čeká. Ne všechno se dá ze země správně odhadnout, a přijet na letiště metrem a různými chodbami bez oken se dostat až do letadla, bez možnosti uvidět na chvilku oblohu nad sebou, byl bych trochu nesvůj.
Více
Je to něco málo přes tisíc kilometrů a doba letu okolo hodiny padesát, včetně nevyhnutelného vyčkávání nad majákem Lambourne na severovýchodním okraji města. Téměř vždy plné letadlo, náročná klientela v obchodní třídě a vzadu turisté, kteří se na dalším úseku svých letů rozprchnou do všech koutů světa. A také nevyhnutelné „řízení toku letového provozu“, tedy sloty, časová okna pro odlet, která musíme dodržet, abychom nebyli zpožděni o několik dalších hodin. Vítejte na letu do Londýna, na jeho hlavní letiště Heathrow.
Více
Jsme krátce po startu, kolem nás tma. Desátá večerní minula před několika minutami, a jak letadlo stoupá do cestovní hladiny, pozvolna mizí ještě čerstvá temnota a nahrazuje ji odstín stále světlejší modré. Jako bychom znovu prožívali úsvit, dnes tedy druhý. Červenec má nejdelší dny v roce a my letíme na východ.
Více
Nad letištěm pomalu zapadá slunce, a vítr se již úplně utišil. Denní směna odešla k rodinám a televizorům, zvolna se rozsvěcí lampy a ruch cestujících utichl. Všichni jsou už doma nebo před cílem své cesty, někde daleko odtud. Blíží se půl devátá a vypadá to, že za chvíli všechno usne a noc spolu s tmou přinese ticho a klid i sem.
Více
„Minimums!“ - zní z levé části kokpitu. Už? No dobře, tak pomalu stáhnout plyny a maličko zvednout nos. Tak se s letadlem přistává, a o to se teď právě snažíme. „Já jsem to věděl!“, slyším opět hlas. Co věděl? Proč mi to říká, a jestliže věděl, proč mi to neprozradil?
Více
Tisíc a sedmdesát tři hodin. Kalendářně měsíc a půl, co se za tu dobu stane? Rozkvetou od jarního slunovratu do konce dubna kytky? Odstoupí od posledního velkého skandálu zúčastněný ministr? Stane se z člověka, za předpokladu že je tento počet hodin stráven ve vzduchu, jedinec schopný řídit letadlo, pilot?
Více
Člověk žijící na zemi, opírající se celý život nohama o něco pevného pod sebou, ať je to skála, beton, pole anebo cokoli jiného, často ani neocení, jak důležité jsou atmosférické jevy, které existují nad jeho hlavou. Proč taky – málo co ho skutečně ohrožuje, a nepohodlí lze zamezit tím, že vyhledá vhodný úkryt. Snad jen tornádo a zemětřesení přichází tak nečekaně, že by mohlo být předmětem zvýšeného zájmu, avšak nejedná se o něco, s čím se setkáváte každý den.
Více
Jsou letiště, kde jsem za dva roky života strávených na letadlech ATR byl jednou, jiná jsem navštívil stokrát. Není v tom žádný řád ani záměr, pouhá náhoda. Každého půl roku je nový letový řád, střídá se zimní a letní období a všichni napjatě čekáme, jestli se neobjeví něco nového, zajímavého. V létě jsou takovou zajímavostí chartery, speciální linky pro turisty.
Více