Letecké střípky 4 - Živly

• 30.04.2017 09:00

Živly

Člověk žijící na zemi, opírající se celý život nohama o něco pevného pod sebou, ať je to skála, beton, pole anebo cokoli jiného, často ani neocení, jak důležité jsou atmosférické jevy, které existují nad jeho hlavou. Proč taky – málo co ho skutečně ohrožuje, a nepohodlí lze zamezit tím, že vyhledá vhodný úkryt. Snad jen tornádo a zemětřesení přichází tak nečekaně, že by mohlo být předmětem zvýšeného zájmu, avšak nejedná se o něco, s čím se setkáváte každý den.

Lidé, kteří nebojácně opustili pevninu a vydali se na moře, čelili na své pouti mnohým nebezpečenstvím. Odedávna byl nejdůležitější veličinou vítr. Vítr vhodné síly, sluší se dodat, ani slabý, ani příliš silný, tak akorát, aby v jemné rovnováze k pevnosti lodi a délce plavby měl celý podnik vůbec smysl. Námořníci si všímali okolního prostředí, neboť dobře věděli, že zanese-li je proud a vítr trochu jinam, než bylo naplánováno, mořští červi hojně se vyskytující v chladných vodách jim navrtají dřevo lodi, posléze ho sežerou a majitel lodi by jim jistě zle vyhuboval, dokonce by možná chtěl písemné vyjádření, proč opustili vody teplé, když přece dobře věděli... Kromě toho na znalostech moře a povětří také závisel jejich život.

Létání je neuvěřitelně mladá aktivita. Ještě před sto lety nikdo nic nevěděl. Jen spisovatel pan Verne měl jisté znalosti, jak provozovat vzduchoplavbu, ale jeho názorům málokdo věřil. A přitom je toho tolik, co musíte vědět, abyste se mohli bezpečně pohybovat vzduchem! Prvním logickým krokem bylo začít stavět na mořeplaveckých dovednostech. Všechny měřitelné veličiny, jako tlak, teplota, hustota vzduchu, vlhkost, také směr a síla větru, atmosférické systémy, sezónní změny počasí, to všechno má na let přímý vliv. Je jen o trochu víc než zbožným přáním, a výsledkem dobré práce oddělení společnosti pro styk s veřejností, jak si laická veřejnost představuje, že moderním letadlům je jedno, jaké počasí zrovna je. Říkali jim, že se létá pravidelně, no ne?

Na rozdíl od lodí mají letadla ještě třetí rozměr, v němž se pohybují. Ač se to zdá nepravděpodobné, jak stoupáte (nebo klesáte), okolí se mění. Na zemi třeba fouká ze západu, o kilometr výš z východu. Při stoupání vlétnete do mraku, deště, bouřky – podmínky se velmi rychle mění. Jen něco lze předvídat, na to ostatní musíte reagovat, když to nastane, přičemž nejdůležitější je správně rozeznat, co vlastně nastalo. A jaké to může mít důsledky.

Letadla jsou z hlediska schopnosti průniku atmosférou konstruována v několika třídách. Piloti strojů nižších kategorií to neradi slyší, a tak se jich na to raději neptejte, ale větší letadla obvykle mohou do horšího počasí, nežli ta menší. Vrcholem jsou pak trysková velkoletadla, výrobci o nich s hrdostí prohlašují, že jsou schopna provozu v každém počasí. To samozřejmě není pravda, už jste někdy viděli z přístavu vyplouvat loď, když se blíží hurikán? Ale schopnosti moderních strojů jsou skutečně udivující. Představíte-li si nebe nad hlavou jako velký rozbouřený rybník (voda a vzduch mají více společného než by se na první pohled zdálo, jsou to tekutiny), pak musíte ocenit, že letecká doprava je téměř pravidelná. To vše při zachování bezpečnosti, o které se nám dole na zemi ani nesní.

Je půlka prosince a letíme domů. Z Frankfurtu je to do Prahy tak hodina patnáct, a naše letová hladina 19 000 stop, obvyklá pro tohle letadlo, nám ukazuje to nejhorší, co zimní paleta může nabídnout. Jsme v mracích, sněží, i přes polední hodinu je v kokpitu přítmí. Letadlo se otřásá, turbulence ho postrkuje sem a tam a variometr, ukazující rychlost stoupání a klesání, je neustále v pohybu. Lety zpátky jsou jiné, než lety tam – člověk se už těší domů nebo chce stihnout, co si na dnešní den naplánoval, pokud je tohle poslední přistání dnešního dne. Domovské letiště také lépe známe, nemusíme se tolik soustředit, všechno je jednodušší. Zdá se to být jednodušší. Co se zdá, nemusí být pravda – ale může nás to odnést někam jinam, aniž bychom si toho všimli.

Informačními kanály, které naše firma udržuje, abychom byli v obraze, se k nám před nedávnem dostala taková informace. Před nějakou dobou měl podobný stroj kdesi v Americe problémy ve špatném počasí.

Jednalo se o námrazu, která se nejraději usazuje zepředu na křídle, mění tvar profilu a celkové aerodynamické charakteristiky a letadlo pak letí jinak, než je posádka zvyklá – pokud vůbec letí. Křídlo je vybaveno odmrazováním, takže ve zhoršených podmínkách se může letět dál, ale počasí bylo zřejmě výjimečně nepříjemné. Následkem toho vydal výrobce letadla nařízení, omezující lety v oblastech mrznoucího deště. Mrznoucí déšť je nejhorší forma námrazy, tvoří se velmi rychle a v ohromujícím množství, za několik vteřin letadlo ztěžkne třeba o sto kilo. Ale zvýšená hmotnost nás tak netrápí, vadí nám, že námraza se netvoří pravidelně, a za chvilku máme k dispozici zcela jiné letadlo, má výrazně horší kvality a výkony, aniž by nám někdo cokoli řekl! Zkrátka a dobře – do oblastí silné námrazy a mrznoucího deště se nesmí a tím to končí.

Letíme a v lahvi vody, kterou mám vedle sebe, bude už pomalu sodovka. Cestující nemají ani zájem o občerstvení, někteří odvážlivci požádali o kávu, a jestli nebyli politi při servírování, teď utírají skvrny z kalhot. Vědí, že káva jen tak nepouští. Mám na dnes naplánované setkání s kamarády, najdeme nějakou dobrou, vytopenou hospůdku, několik měsíců jsme se neviděli a naposled jsem to zrušil já sám – měl jsem let, jako vždy. Všichni se už těšíme dolů, každý z jiných důvodů.

Poslouchám stav počasí v Praze na druhém rádiu, a jen tak na půl ucha zaslechnu něco o dešti. Že by před vánocemi pršelo? Ale to nevadí, přišla asi obleva. Hlásili něco takového v televizi. Ale radši to zkusím celé ještě jednou. Při dalším poslechu slyším i teplotu, je pod nulou, a pak teprve – mrznoucí déšť! A je to tady, co jsme nechtěli, ani jsme to nečekali. V Praze je špatně, mraky až na zem, ale hlavně – my do toho přece nesmíme!

Kapitán po přijetí špatné zprávy chvíli váhá a potom se ptá: „Jak staré je to počasí?“ Dvacet pět minut, to znamená, že za pět minut bude nové, letiště vysílá stav každou půlhodinu. Zbývá nám ještě asi třicet pět minut letu, dost času, aby se to zlepšilo. Ale kolem nás tomu nic nenasvědčuje. Pět minut naděje, že se počasí bude chovat podle mých představ. Potom konečně mám novou zprávu na papíře před sebou a je to ještě horší než předtím. Při létání není důležitý jen okamžitý stav, ale snad ještě více trend, jakým směrem se to pohybuje. Počasí není vyloženě neletové, dá se říci, že větší, lépe vybavená letadla s ním nebudou mít zvláštní problémy, ale my? Začínám si sám pro sebe hledat důvody pro. Déšť je přeháňka, mrak se za chvilku posune, bude pršet jinde a vyjde to. Nebo tam třeba není silný déšť, jen pár kapek. Třeba bychom to zvládli, určitě! Nemáme přece špatné letadlo, a co ostatní? Zas nás budou popichovat, budou si dělat legraci, že létají na něčem lepším. To není pravda! Co kdybychom prostě předstírali, že jsme tu drobnou zmínku o mrznutí přeslechli?

Koukám se na kapitána a doufám, že se mne zeptá na názor. Vysvětlil bych mu, co si o tom myslím, měli bychom to zkusit! Jsme tu sami, nikdo kromě nás neuvidí, co v těch mracích bylo doopravdy. Kapitán však vraští čelo a škrábe se na hlavě, mlčí a vypadá, že usilovně přemýšlí. Naše záložní letiště je Ostrava, také se mu tam nechce letět. Vždyť je to stejně daleko jako Frankfurt, jen na druhou stranu.

„Tak co myslíš?“, zeptá se mě náhle. V tom okamžiku si, bůhví proč, vzpomenu na větu, kterou jsem si před časem napsal na první stranu pilotního zápisníku: If there is ever any doubt, I agree to take the most conservative response. Můj podpis. To jsem nečekal, když jsem to tam psal! V ten moment jsem zviklán. Není to tak jednoduché, jak se zdá na první letmý pohled. V následujícím nadechnutí už slyším sám sebe, jak říkám: „No, jestli se to nezlepší, tak by asi bylo lepší, podle mně, co myslíš, jak jsme dostali ten papír, třeba nebudeme jediní, možná to nebude ani tak dlouho trvat, do té Ostravy?“ Hned vidím, že jsem mu udělal radost. A zanedlouho je rozhodnuto. Složité se zdají být situace, kdy se nabízí víc možností. Když máte jen jednu alternativu, vše je jednoduché a přímočaré, teď už to zvládne každý. Čert vem ztracený čas, i kdybychom tam měli stát sami, stojí to za to!

V Ostravě nám sdělili, ne, žádná další letadla nečekají, ale mají otevřenou restauraci. To je dobrá zpráva.