Asi za dva dny jsme měli už konečně dostat první výplatu. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Museli jsme oběhat snad deset kanceláří pro všechna možná razítka, abychom po celém dnu tohoto maratonu konečně stáli před pokladnou, kde nám měli zaplatit prvních deset dní. A dáma nám s úsměvem sdělila, že nemá peníze, že zítra. Dostavili jsme se tedy druhý den po lince k pokladně s tou obouchanou bumážkou a zase nic. Nejsou peníze, zítra ráno.
Více
A začali jsme lítat sami a to pořádně. Každý den. Bez pauzy. Hlavně Vnukovo a Domoděvovo. Po čase jsme si zvykli, že při nočním Vnukovu má službu na „groundu“ neustále stejný kontrolor a pokaždé byl zřejmě zpitý pod obraz, protože instrukce k pojíždění byly v tom jeho blábolení absolutně nečitelné. Ale už jsme to měli najeté, tak jsme mu zopakovali trasu, kudy pojedeme a nikdy nic nenamítal. Stojánku jsme měli neustále stejnou, provoz už byl na minimu, takže žádný problém.
Více
Tak jsem se přihlásil na Úřad práce a přemýšlel, co dál. Asi po čtrnácti dnech mi volá Filip Gaspar:
„Hele, v Arménii, v Jerevanu, je společnost Armavia a nutně potřebuje piloty. Vicepresident tam je Kenneth Wagner, Ind, který dělal pro ČSA přes dvacet let a byl taky vyhozenej. Ale berou jen kompletní kokpit, tj. kapču a druhýho. Nejdeš do toho se mnou?“
„S tebou? No to si piš, že jo!“
Více
- 10.05.2015 09:48
- stalo_se
Je krásný den, i když mraky vypadají zlověstně. Nevím, proč jsem uposlechl Zuzanu a nevzal jsem si šálu s odůvodněním, že v Praze je teplo. Jenže já nejsem v Praze, jsem dvě hodiny letu od Prahy a čekám, až pro mne přijede Bill. Ten byl mým prvním šéfem u British Airways. Čekal jsem na něj u letadla v Praze. Vystoupil člověk s neuvěřitelně nasupeným obličejem, který mi podal ruku a cosi zahučel. Co řekl, jsem netušil, poznal jsem pouze, kdy je konec věty...
Více
A tak jsem nastoupil k Holidays Czech Airlines. Prvních čtrnáct dní jsem měl lítat se Standou Plevákem. Bývalý kapitán ČSA, pak instruktor a ředitel u charterové společnosti v Ostravě, po jejím pádu taky u HCA jako brigádník, jako já. Nejdřív jsme letěli do Kodaně jako cestující, tam čtyři hodiny čekali, až přiletí letadlo z Keflavíku a my vystřídáme kluky, co pokračovali domů, užít si volna. Ještě jsme si dělali na zemi v Kodani přípravu, jak to budeme dělat, až opustíme pevninu. A pak jsme konečně vyrazili poprvé nad tu velkou vodu.
Více
Hned po Novém roce jsem sám už ukončil neschopenku. Posudek byl na spadnutí, aspoň si dodělám všelijaká školení a simulátor, ať mám všechno hotové, až dostanu zpátky zdravotní licenci...
Více
- 12.04.2015 09:10
- stalo_se
Toto letadlo, které jako by IL 62 z oka vypadlo, má k Československým aeroliniím zvláštní vztah. V polovině šedesátých let začaly aerolinky řešit, jak dál s dálkovou dopravou, a Vickers VC 10 byl na dobré cestě...
Více
Pár dalších kapitol už nebude tak veselých, ale bez nich by mé povídání nebylo úplné. Předem upozorňuji, že nejde o objektivní popis událostí, ale ryze subjektivní vyprávění jak já jsem to viděl, cítil, prožíval a jak si to pamatuji.
Více
- 29.03.2015 10:10
- stalo_se
Divnoletadla jsou pro mne letadla, která vypadají, jako by ani létat neměla, či neuměla. Jedná se o speciální nákladní letadla přestavěná z nějakých „normálních“ letadel.
Více
U ČSA jsme na sim chodili každého půl roku, na dva dny, každý den čtyři hodiny. První den byl tzv. LOFT, to se simuluje normální let odněkud někam, no a cestou naskakují problémy a rostou a rostou a je na posádce to vyřešit a učinit správné rozhodnutí, jestli s tím fláknout o zem hned a kde.
Více
