Čechoviny 127

• 12.04.2015 09:10
• stalo_se

Vickers VC 10

Toto letadlo, které jako by IL 62 z oka vypadlo, má k Československým aeroliniím zvláštní vztah. V polovině šedesátých let začaly aerolinky řešit, jak dál s dálkovou dopravou. V té době byl generálním ředitelem ČSA snad jediný skutečný poválečný manažer ing. Karlík. V té době v Sovětském svazu neexistoval žádný vhodný sériově vyráběný letoun. IL 62 se potýkal s technickými potížemi, jako byl nevhodný tvar a nastavení křídel, které se měnily až ke kurióznímu zápornému úhlu náběhu dvou třetin křídla.

Tak se ČSA obrátily na západní výrobce, aby předložily nabídky. Boeing a Douglas bylo nespolknutelné sousto pro komunisty, kteří museli takový nákup schválit. Pak zbývala ještě společnost Vickers, která vyráběla VC 10. Obchod byl na spadnutí, ale okupace Československa veškeré sny o moderních strojích zastavila. Rusové zapůjčili v roce 1968 IL62 ze zkušební série a modernější VC 10 se stala pouze snem. Jediné, co po zamýšlené transakci na Ruzyni zbylo, byla ohromná fotografie přistávající VC 10 přes celou stěnu zahraniční výpravny. Já to již pamatuji jen jako ozdobu stěny cateringu, který se tam přestěhoval po otevření Nového letiště. Vždy, když jsem šel kolem této fotky, koukal jsem na mechanizaci křídla a ohromné dvouštěrbinové klapky a sklopenou náběžnou hranu. Je to známá fotka, vyšla v mnoha publikacích.

O celé akci „VC 10 pro ČSA“ byl natočen ČT dokument, kde o tom hovoří cpt. Sedláček a ing. Jechumtál, někdejší nejmladší ekonomický náměstek ČSA (od roku 1959 do 2002 - v různých vedoucích funkcích!).

VC 10 byl poměrně komplikovaný letoun, jako ostatně všechny konstrukce vyvinuté ve Velké Britanii. Letadla s motory na zádi mají problém s tzv. holandským krokem. A čím delší letadlo, tím větší je to problém. Je to, jako když před sebou zkoušíte tlačit lodičku, vždy se vám snaží uhnout do strany. VC 10 to vyřešil velkou kýlovkou a automatickým vyrovnáváním výchylek přídě na základě gyroskopů. Yaw damper, jak se to zařízení jmenuje, mají téměř všechna současná letadla. Další velkou nevýhodou letadel s motory vzadu je samozřejmě těžiště. Není-li letadlo plně naložené, musí se dovážit příď, aby zůstalo těžiště v přijatelných mezích. VC 10 to vyřešil elegantně, v přídi byla nádrž paliva, které se, když nebylo zapotřebí, rozčerpalo do křídelních nádrží. Palivo také na rozdíl od vody nemusí být ohřívané, aby nezamrzlo.

VC 10 byl poháněný motory Rolls Royce Conway, prvními dvouproudovými motory tohoto výrobce. Prvním odběratelem Vickersů byla společnost BOAC. Koupila jich nemnoho, jen 12. Konkurence Boeinga 707-400 se stejnými motory byla velká. Aby se zaplatil vývoj a výroba, koupilo letectvo 14 letadel jako VC 10Mk.1. V té době již BAC vyvinula delší verzi s lepšími ekonomickými parametry, která se jmenovala Super VC 10. Výroba VC 10 a Super VC 10 skončila v roce 1970. Jistou reinkarnací byla přestavba vysloužilých mašin firmou Marschall of Cambridge na vojenské transportní a tankovací VC 10K2/3.

Když jsem byl prvně v Cosfordu, byla tam poměrně rozsáhlá kolekce dopravních letadel BOAC/BEA. A protože o všem rozhodují jen a jen peníze, nezbyl na údržbu dopravních letadel peníz a sbírka byla až na malé výjimky, jakou je třeba Comet 1, zrušena. VC 10 G-AVRM, která tam přiletěla v roce 1979 byla z nedostatku peněz na údržbu v roce 2006 rozřezána a její trup je nyní v Brooklands, kde bylo letadlo 8.7.64 zalétnuto. Když byla ještě mašina celá, byl jsem v ní a trup byl až na pár sedaček prázdný, pouze pilotní kabina byla plně vybavená. Vnitřní vybavení bylo vymontováno před přeletem do Cosfordu. Tato mašina se proslavila také super nízkým průletem na leteckém dni ve White Waitham 15.5.77. V Brooklands je také salónní letadlo ománského sultána, který jej věnoval muzeu. Do Brooklands přiletělo 6.7.87. V Duxfordu je Super VC 10 G-ASGC.

U RAF měly VC 10 poměrně delší a úspěšnou kariéru. Jako tankovací účinkovaly ještě v obou válkách v Zálivu. Také několikrát navštívily Prahu. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na naše orly, když se mě jednou v pokročilé noci ptali, co se bude dít s vyřazenými dvaašedesátkami. V té době byl můj kolega Láďa vlastníkem dvou IL 62, které parkovaly v Ostravě, a hledal se pro ně kupec. „Proč je nepřestavíte na tankovací jak VC 10, dyk se jim říká „Vísítenskyj“?“ Začal jsem se smát, protože v naší malé zemičce mají letadla spíš problém to ušlajfovat, aby nepřeletěly, kam nemají, než aby tankovaly…

Podle mého názoru byla VC 10 daleko modernější než IL 62, ale v konkurenci Boeingu 707 a DC 8 neměla šanci. Škoda, že jsme je neměli, tak jsme museli čekat na moderní letadlo až do příchodu Airbusu A 310.

. . .

Po dlouhém a bolestivém těhotenství se narodila kniha fotografií „Letadla, můj osud“. K dispozici je mimo jiné zde.

Související kategorie