Je červenec a na betonu letiště v Ruzyni se vyšplhá teploměr na poctivých 48 až 50 stupňů, když je ve stínu 38. Je takové vedro, že ani moucha nedotočí zatáčku! Člověk je „splavený“ po několika minutách na ploše. Beton nepříjemně pálí do podrážek. Lidé jsou podráždění a nevrlí, ať jde o posádky nebo o kolegy. V takovém parnu měnit hlavní kola podvozku je téměř nadlidský výkon.
VíceS mým psaním „vzpomínek sklerotika“ jsem se dozvěděl o své osobě spoustu lichotivých a také spoustu nelichotivých věcí. Nejvíc mě dostalo, když se kdysi někdo rozlítil, že nebude dál platit serveru planes.cz, když tam píšu. Já do té doby netušil, že mě někdo platí! Že jsem přisluhovač čehosi a kohosi, že vlastně letadlům vůbec nerozumím atd. jsou citáty, které si vypisuji a schovávám, protože ve chvílích, kdy na mně jdou chmury, takové věci rozveselí. Snažím se, pokud možno, popisovat veselé příhody, které se staly na letišti.
VíceO jednom šíleném podniku jsem se zmínil jenom letmo. Jmenuje se Letiště Praha, dříve Správa letišť. To je naprosto neuvěřitelný relikt komunismu, který myslím nemá hned tak obdoby. K těmto řádkům mne přivedla příhoda z předchozích dnů.
VíceNa letišti existuje oddělení, které se stará o nedoprovázené děti, o V.I.P. cestující a také o nemohoucí cestující, tzv. vozíčkáře. Jmenuje se „Passanger service“. O vozíčkáře se starají muži, kromě stálých zaměstnanců tam chodí na brigády nakladači a také moji kolegové, mechanici.
VíceKdybych nevěděl, že film „Vesničko má středisková“ byl natočen přibližně před dvaceti léty, měl bych téměř jistotu, že předlohou pro scénu, kdy vesnický blb Otík v paneláku splachoval stále dokola, protože poprvé v životě viděl splachovací záchod, byla následující příhoda, která se udála na Ruzyni docela nedávno.
VíceTo, co budu teď vyprávět, vyšlo již před léty v časopise ABC i s originálními fotografiemi. Bohužel, za léta různých stěhování jsem někam založil toto číslo a tak mi zbyly jenom poznámky a fotky, které jsem dostal od kamaráda Pierra, jsem nechal v redakci a tam zmizely v černé díře, jakou má každá redakce a kde mizí různé předměty. Příběh se odehrává ve válkou zmítaném Libanonu v sedmdesátých létech...
VíceMám v rodině dva doktory: hematologa a onkologa. Ve spoustě věcí se neshodnou (jsou to ženy), ale v jedné jsou absolutně zajedno a to, když přijde řeč na nějaký seriál z lékařského prostředí: nemohou pochopit, kde chodí scénáristé na takové ptákoviny, proč například v Chicago Hope operují zásadně na chodbě, nebo ve výtahu, proč udělali ten či onen naprosto nesmyslný úkon, prostě odborník žasne a laik se diví… Jak je to s leteckými filmy?
VíceMám doma staré křeslo-ušák. Neznám lepší a pohodlnější věc na Zemi. A jak krásně se v něm „přemýšlí“! Kolikrát tak usilovně „přemýšlím“, až do mne musí má přítelkyně strčit, protože přemýšlím moc nahlas. Tak se mi v tom křesle vybavují dávné příběhy, před očima mě defilují přátelé a kolegové, kteří jsou již dávno v nebi. Díky jednomu čtenáři jsem si vzpomněl na mého kamaráda Pierra. Ten měl velmi pohnutý život, který celý spojil s letectvím.
VíceNedávno jsem se pozastavil nad činností bezpečnostních orgánů na letišti. Po roce 1989 jsem se bláhově domníval, že doba, kdy o mém zaměstnání na letišti bude rozhodovat parta policajtů sedících ve čtvrtém patře, o jejichž inteligenci se dalo silně pochybovat, konečně skončila. Hurá, je revoluce, všechno je jinak!
VíceÚžasný vynález je ta síť sítí, internet! Každý si může psát, co chce. Já můžu psát své Čechoviny, a když je někdo ochotný je zveřejnit, tak i vyjdou.
VíceCopyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém