Od března se intenzivně řešila otázka, co všechno a jak rychle kvůli pandemii zavřít a zakázat. Ukázalo se, že přijatá opatření přinesla výsledky. Nyní je aktuálním tématem návrat k normálnímu stavu. A zdá se, že je snazší zakazovat a zavírat než otevírat. Nikde přitom není otázka návratu k novému normálu naléhavější než právě v oblasti cestovního ruchu (a letecké dopravy). Odvětví letecké dopravy se přitom musí vyrovnat s výzvami, které tu nikdy předtím nebyly v takovém rozsahu.
Uvolnit restrikce a resuscitovat cestovní ruch je nutnou (nikoliv však postačující) podmínkou přežití leteckých společností. Celý problém je najít rovnováhu mezi ekonomickými a epidemiologickými zájmy a zároveň poskytnout občanům tolik svobody pohybu, kolik je jen možné.
Nejedná se o nijak malý problém. V celé EU byl v roce 2018 podíl cestovního ruchu na HDP podle metodiky Světové organizace pro turistiku (WTTC) okolo 10,1 % a u 11 zemí EU přes 10 %. Rekordmanem je Chorvatsko, kde cestovní ruch vytváří 25 % HDP, nad 20 % je také Řecko. Česká republika naneštěstí (nebo možná naštěstí) do kategorie nad 10 % nepatří, přesto však podíl cestovního ruchu na HDP činil za rok 2018 takřka 7,8 % (podle metodiky WTTC). Interaktivní mapa WTTC ukazující podíl cestovního ruchu na HDP jednotlivých zemí EU je zde.
Že cestovní ruch zaznamená výrazný pokles, je každému jasné, jde tedy o minimalizaci škod. Nikdo také nepochybuje, že řada leteckých společností konce krize nedožije.
Ztráty evropských leteckých společností v tomto roce odhaduje IATA na 89 miliard USD, poptávka cestujících poklesne o 55 % (vyjádřeno v RPK, Revenue Passenger Kilometers) ve srovnání s rokem 2019. Světová letecká doprava se podle předpokladů bude z krize vzpamatovávat pomaleji než světová ekonomika.
Květnový průzkum agentur ppm factum a Insiqua ukázal, že 3/5 Čechů budou zvažovat své náklady pozorněji a 70 % se vyjádřilo, že budou trávit dovolenou v České republice. Negativní dopady koronavirové krize na svůj rozpočet uvedlo 28 procent respondentů. Ekonomické problémy přitom s odchodem epidemie (pokud k tomu vůbec dojde) nezmizí, nezaměstnanost bude stoupat. Je nutné připravit se na výrazný a nevyhnutelný propad poptávky po cestách do zahraničí. Na druhou stranu nelze ignorovat touhu lidí cestovat.
Obnovit cestovní ruch a leteckou dopravu nebude jednoduché. Vlády, letecké společnosti, turistické kanceláře atd. budou muset balancovat různé protichůdné zájmy.
Cestovní ruch chceme, touha omezovat zatím převažuje
Jak server planes.cz již informoval, 13. května vydala Evropská komise (EK) soubor doporučení, které mají být vodítkem pro jednotlivé členské země k pozvolnému odstranění omezení v dopravě a cestování a obnovení svobody pohybu. Otevírání hranic by se podle Komise mělo dít nediskriminačním způsobem a cestování by mělo být umožněno přednostně mezi členskými státy s „podobnou epidemiologickou situací“. Z toho by se dalo odvozovat, že pro cestování mezi těmito zeměmi není potřeba test na koronavirus či 14denní karanténa.
Není úplně jasné, co se myslí pojmem „podobná epidemiologická situace“, ale budiž. O otevření hranic a postupné uvolnění cestování se snaží česká vláda, byť zatím mluví pouze o Rakousku, Slovensku a Chorvatsku a uvažuje různé červnové termíny. Vláda také přistoupila k regulaci cen testování pro samoplátce, mluví o povinných koronatestech či jakýchsi průkazech bezinfekčnosti.
Úvahy naší vlády i strategie Evropské komise mezitím vývoj překonal. Své hranice otevřelo Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko. A to bez karantény pro cestující z EU resp. schengenského prostoru, bez jakýchsi průkazů bezinfekčnosti a bez ohledu na „podobnou epidemiologickou situaci“. Řecko chce otevřít hranice 1. června a volné cestování ze schengenského prostoru umožní od 3. června dokonce i Itálie. Zároveň ruší požadavek na 14denní karanténu při příjezdu. Je jasné, že další země budou rychle následovat. Tento pokrok probudí letecké společnosti k životu.
Ministr Petříček odmítá pokrok akceptovat a tvrdí, že pro ČR v podstatě nic nemění. Chce, aby se čeští občané prokazovali negativním testem na koronavirus a používali k cestám do Rakouska i nadále pouze k tomu vybrané hraniční přechody. Rakousko chce otevřít k 15. červnu, premiér Babiš možná o týden dříve. Pokud jde o více postižené země, jako jsou Itálie nebo Španělsko, jsou úvahy o otevření podle Petříčka předčasné.
Takový přístup je zjevně nepraktický, neudržitelný a dost možná i protizákonný. Pomalé a obtížně předvídatelné časování otevírání hranic příp. podmíněné ještě negativním koronavirovým testem hrozí podminovat cestovní ruch.
Je proto načase myšlenku očkovacích průkazů odtroubit, plány na otevírání hranic radikálně přehodnotit. Je to rozhodně smysluplnější než spřádat plány na znárodnění problémového dopravce, jehož význam pro cestovní ruch je minimální. Cestovní ruch a letecká doprava si pomoc státu nepochybně zaslouží, ale k tomu se ještě dostaneme později.
Avšak i pokud začneme hranice otevírat, zdaleka to neznamená, že zákazníci začnou letenky hromadně nakupovat. Krize změnila ekonomickou situaci zákazníků i jejich preference.
Změna preferencí
Jediné, co letecké společnosti vědí s jistotou je, že počty cestujících propadnou. Nikdo dnes netuší, jak budou zákazníci k leteckému cestování přistupovat, jaké budou jejich preference a kolik budou připraveni za letenky utratit. Viditelnost toho, co se bude dít v červenci, srpnu a září je nulová. Co platilo vloni neplatí letos. Zákazníci si nebudou rezervovat letenky na měsíce dopředu, jako tomu bylo dosud, ale v řádu dní.
Je tu také obava cestujících, že se v letadle a na letištích nakazí. Studie organizace IATA z konce dubna ukazuje, že necelých 15 % je připraveno vrátit se k leteckému cestování ihned. Takřka stejně velká skupina chce čekat rok nebo neplánují cestovat v dohledné budoucnosti vůbec. Zbytek chce čekat od dvou do asi šesti měsíců. Průzkum v USA naznačuje, že nastoupit do letadla ke spolucestujícím se bojí dokonce až 75 % respondentů.
Protože krize změnila úplně všechno, letecké společnosti nemohou než hádat, kam půjde vývoj. Jediné, co mohou udělat, je nabídnout výrazné slevy a přesvědčit zákazníky o vysoké úrovni hygieny na palubě, a to opatřeními, jako je vyžadování roušek, měření teploty při nástupu na palubu a důkladná „dekontaminace“ letadel. Musí přesvědčit lidi, že „sociální vzdálenosti“ jsou ničím nepodložený nesmysl.
Dobrý obraz, jak zásadně se bude měnit vzorek leteckého cestování, můžeme odhadnout i na příkladu letiště Praha. V loňském roce letiště odbavilo přes 40 % celkového počtu 17,8 milionu cestujících na linkách do/z Velké Británie, Itálie, Ruska, Španělska a Francie. Jedná se právě o země, kde je epidemiologická situace výrazně horší než v ČR.
K moři vyrazilo z letiště Praha téměř 3,7 milionu cestovatelů, meziročně téměř o půl milionu, tedy 12,5 procenta více než v roce 2018. Na španělské pláže mířilo vloni letadlem z Prahy 900 tisíc cestovatelů, z toho 440 tisíc do Barcelony. Tím zároveň dostáváme kompletní výčet koronavirem nejvíce postižených zemí v Evropě.
Je pravděpodobné, že českým zákazníkům se do všech těchto vysoce postižených destinací nebude chtít cestovat takovou měrou, jak byli zvyklí v minulosti. Budou je brzdit obavy z epidemiologické situace a zároveň budou mít méně peněz. Pokud jde o incomingový provoz, bude záviset zejména na tom, zda bude vyžadován negativní koronavirový test. Pokud ano, pak turisté upřednostní jiné země. Bude tedy nutno hledat správný poměr mezi bezpečností a příjmy z turistického ruchu.
Zcela patetický je pak výhled u dálkových linek. Vloni přímých letů s Čínou využilo takřka 200 tisíc cestujících v obou směrech. Čínské letecké společnosti začaly omezovat lety do/z Prahy ještě před začátkem koronavirové krize. Turistů z Číny bude málo, protože ti typicky přijížděli do České republiky na krátkodobý pobyt v rámci návštěvy několika evropských zemí. Praha nebude mít letos ani přímé spojení s USA, neboť American Airlines, Delta Air Lines i United Airlines spoje zrušily. Bamboo Airways odložily otevření linky z Vietnamu na říjen.
Otázka přímých dálkových letů je důležitá také z toho pohledu, že cestující z obav o šíření nemoci na palubě a přestupu na letištích budou preferovat přímé lety, kde je expozice menší. To se Prahy bezprostředně netýká, neboť nejde o hub. Projeví se to však poklesem provozu do „spádových“ hubů jako jsou Amsterdam, Frankfurt, Mnichov, Londýn, Dubaj, atd. A naopak to může povzbudit zájem zákazníků nastoupit na přímé dálkové linky v Mnichově či Vídni. To pro Prahu není dobrá zpráva.
Pokud jde o strukturu zákazníků, ta se podle odhadů změní také. Více omezí své cesty obchodní cestující, neboť firmy budou škrtat náklady na cestování, ruší se konference, omezují školení a část obchodních schůzek se přesune do on-line prostoru. Více budou nakloněni letecké dopravě mladí lidé, naopak větší opatrnost bude u starších. Méně budou postiženi nízkonákladoví dopravci než klasické společnosti. Cestování bude negativně ovlivněno také tím, že řada kulturních a sportovních či jiných akcí je letos zrušena.
Nejasná je otázka organizované turistiky. Cestovní kanceláře nemohou reálně nabízet své služby, dokud nebudou vyřešeny otázky jako např. povinné koronavirové testy či zda hotely budou moci poskytovat služby all-inclusive. Nejasnosti okolo all-inclusive mohou postihnout zájem o cesty k moři do Turecka. Vloni letiště Praha odbavilo do Antalye 300 tisíc cestujících. S meziročním nárůstem 41 % šlo o vůbec největší přírůstek počtu cestovatelů ze všech destinací létaných z Prahy. Takže z hlediska letecké dopravy je otázka all-inclusine důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. A může dále snížit počty odbavených cestujících.
Je zjevné, že jsme v bezprecedentní situaci s velmi dynamickým a těžko předvídatelným vývojem. Chaotické rozhodování vlády celkovou nejistotu zákazníků a leteckých společností dále prohlubuje.
Pro letecké společnosti je velmi obtížné plánovat lety. Ostatně to potvrzuje i čerstvá zkušenost ČSA, která musela z důvodů nízké poptávky zrušit řadu již prodávaných letů, kterými chtěla obnovit svou činnost. Podle informací serveru planes.cz je v období 18.-29. května zrušeno 19 letů do Paříže (původně 3x denně), 6 do Amsterdamu (původně 2x denně), 4 do Frankfurtu (původně 2x denně 3 dny v týdnu) a 2 do Bukurešti (původně od 25. května 6x týdně).
Leteckým společnostem nezbývá než postupovat metodou pokus-omyl, což se negativně odrazí na důvěře zákazníků. Řada zákazníků nově otevřených a nově zrušených spojů opět skončí s vouchery.
Jak již bylo řečeno, cestovní ruch a letecká doprava si nepochybně zaslouží podporu státu. Smysluplnější, než utopit miliardy ve Smartwings může být např. snížit letištní poplatky a pomoci tak všem leteckým společnostem a všem cestujícím. Vzhledem k tomu, že řada faktorů je mimo naši kontrolu, musíme o to více pracovat s faktory, které ovlivnit můžeme. A těmi je cena a důvěra zákazníků.
Podlomená důvěra
Krize nutí zákazníky pečlivěji vážit výdaje. Letecké společnosti budou reagovat nabídkou dumpingových cen, aby přilákaly cestující na palubu letadel a staronové destinace opět rozlétaly. Společnosti jako Ryanair a Wizz Air sází na rychlé obnovení cestování a slibují, že cestujícím nabídnou mimořádně atraktivní tarify. Zároveň slibují uplatnit přísná hygienická pravidla při odbavování cestujících a na palubě letadel. Šéf Ryanairu Michael O’ Leary věří, že v červenci, srpnu a září dosáhne provoz na polovinu původně plánovaných objemů.
Nízké ceny letenek jsou sice příjemné, ale otázka je spojena s důvěrou. Dobrá cena nedůvěryhodného dopravce se může ukázat méně atraktivní než vyšší cena s garancemi.
Právě důvěru zákazníků letecké společnosti potopily tím, že zatvrzele odmítají vracet zákazníkům peníze za zrušené lety a systematicky tak porušují nařízení EC261/2004. V řadě případů jsou k takovému jednání dokonce povzbuzeny úřady. Naneštěstí je to i případ České republiky. Řada potenciálních zákazníků bude mít problém koupit si novou letenku u společnosti, která jim jen nedávno odmítla vrátit peníze za zrušený let a často odmítá i komunikovat. Společnosti zákazníkům blokují peníze, které pak nemohou využít např. pro zajištění nových letenek.
Zákazníci si proto budou letenky pořizovat na poslední chvíli, aby snížili riziko, že se let zruší a jim zůstanou jen vouchery. Pokud si cestující nebudou kupovat letenky v předstihu, projeví se to negativně na hotovostních tocích dopravce a jeho šancích přežít. Velké nízkonákladové společnosti typicky prodají více než polovinu kapacity v předstihu tří-čtyř měsíců. To však letos platit nebude. Cestující si budou rezervovat lety jen několik dní místo několika měsíců před odletem. Letecké společnosti se sice snaží cash flow vylepšit tím, že již otevřely prodej letenek na hlavní sezónu 2021. Otázkou zůstává, kolik zákazníků bude ochotno koupit si nyní letenku na léto příštího roku. Tím spíše, že třetina až polovina leteckých společností podle odhadů v mezidobí zkolabuje.
To, že společnosti nechtějí vrátit peníze za zrušené lety je krátkozraké. V období významné nejistoty to vytváří nedůvěru zákazníka k leteckým společnostem, úřadům a pochybnosti o vymahatelnosti práva.
Ministerstvo vs. zákazníci
Nedůvěru zákazníků posilují také úřady a regulátor. Ministerstvo dopravy ČR se koncem dubna připojilo k dalším 11 zemím Evropské unie a žádá Evropskou komisi (EK) zprostit letecké společnosti povinnosti vrátit zákazníkům peníze za zrušené lety. Lobbování zájmů privátního leteckého dopravce vysvětlilo ministerstvo ve své odpovědi serveru planes.cz následovně: „Ministerstvo dopravy nechce omezit práva cestujících. Naopak v situaci, kdy většina leteckých dopravců je nucena z důvodu nedostatku finanční hotovosti vydávat za zrušené lety vouchery, chce dát tomuto postupu legislativní rámec a zajistit cestujícím právo vyžadovat po stanovené době proplacení voucherů“ a pokračuje, že „…Je proto namístě, hledat taková opatření, která dovolí činnost leteckého dopravce stabilizovat. “ Ministerstvo přitom počítá s tím, že opatření by bylo uplatněno retroaktivně.
Jinými slovy, ministerstvo považuje za správné donutit zákazníka poskytnout bezúročnou půjčku pro stabilizaci dopravce (čti Smartwings). Neméně absurdní je argument „legislativního rámce“. Ten je totiž naprosto jednoznačně stanoven nařízením EC261/2004, přičemž Evropská komise v dubnu a květnu výslovně potvrdila, že nařízení platí a zákazník má právo na vrácení peněz. Jediný skutečný problém „legislativního rámce“ je, že nařízení EK české úřady záměrně nevynucují.
Tuto situaci kritizuje také Kiwi.com. Oliver Dlouhý např. navrhuje, aby udělení případné státní pomoci bylo podmíněno vrácením peněz za zrušené lety. Nevylučuje, že dojde i na soudní spory.
Bylo by jistě smysluplné, aby ratingové organizace jako je Skytrax nebo Air Help reflektovaly neochotu společností vyřídit oprávněné nároky cestujících v ratingu.
V každém případě vytvářet v období nejistoty další nejistotu letecké cestování a letecké společnosti poškodí. Pro ministerstvo se přitom z nějakých podivných důvodů zdá důležitější znárodnit Smartwings (nebo poskytnout jinou pomoc) než stimulovat férovým způsobem leteckou dopravu a zajistit vymahatelnost práva.
Závěr:
Země Evropské unie velmi rychle otevírají své vnitřní hranice. Daleko pružněji, než odpovídá postupu našich úřadů. Reálně tak hrozí nebezpečí, že Česká republika bude kulhat za tempem změn a poškodí tím cestovní ruch a leteckou dopravu.
Tak, jak Česká republika měla krizové řízení s cílem kontrolovat nástup epidemie, bylo by asi smysluplné uplatnit krizové řízení i při otevírání důležitých oblastí, jako jsou cestovní trh a letecká doprava.
Je zřejmé, že přístup k otevírání hranic musí být ve světle posledního vývoje akcelerován a epidemiologické standardy přehodnoceny na rozumnou úroveň. To se netýká jenom cest do Rakouska, Slovenska nebo Chorvatska, ale i dalších zemí.
Stát může pomoci letecké dopravě dalšími opatřeními např. snížit letištní poplatky. Byla by to rozhodně efektivnější než investovat peníze daňových poplatníků a zákazníků do rizika se společností Smartwings. Všichni určitě chceme cestovat, ale kvůli tomu si ještě nemusíme pořizovat naši Alitalii.
Nebyly vloženy žádné komentáře.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém