Jo, jo, hoši. To byly tenkrát časy. K vlastní nehodě mohu říci jen to, že už se asi nikdo nedoví, jak to bylo ve skutečnosti. Závody, počasí, následně valící se bouřka, která přeskočila Ještěd, pozdní rozhodnutí organizátorů zrušit vzlety a hlavně naprosto nesmyslný příkaz kluzákům, že musí okamžitě přistát. V Liberci samozřejmě. Marné byly naše návrhy, že sedneme v Hodkovicích. Zkrátka v Liberci! No a stres a velmi hezká hůlava na čele bouřky udělaly své. Viděl jsem Jany Orlíka pár stovek metrů přede mnou, sice z brzdami, ale valícího se dolů takovou rychlostí na zadní straně hůlavy, že jsem se toho lekl a uhnul trochu doleva, kde na přední straně oné hůlavy bylo naprosto klidné stoupání 2 m/s. Dalo se letět kamkoliv po větru před bouřkou a kdekoliv bezpečně přistát. Ale příkaz zněl jasně: Přistát v Liberci. Dopadlo to špatně, samozřejmě, a i já který jsem se pár mitutek zdržel a po přechodu hůlavy naprosto bezpečně a v pohodě přistál v Liberci, jsem byl vyšetřovacími orgány několikrát dotazován, proč jsem ihned neuposlechl rozkazu k přistání. Mojí odpovědí tenkrát a i teď je jediné: Mám mozek a myslím. Kdybych se bezhlavě ve stejný čas jako Jana vrhnul na přístání, mohly ty eroplány být rozlámaný tři. Tímto pozdravuji všechny aktéry. Ať bafuňáře, nebo závodníky. Nejkrásnější pocit byl, když jsem při té třistašedesátce nad Janiným rozlámaným Orlíkem uviděl na zemi v růžovo fialové silonové bundě pobíhat blonďatou hlavu. Je živá a chodí, ohlásil jsem na zem. Všem se asi moc ulevilo. Nejkrásnější vtip měl ale tenkrát teprve přijít. Krajský náčelník po příjezdu na letiště, vědouc že se něco stalo, se otázal ředitele soutěže: "Co se přihodilo soudruhu XXX?" Odpovědí mu bylo: "Nic, soudruhu náčelníku, akorát dvě éra máme v prdeli." A já se zlomil v pase, protože nejsem kamenej. Někdy ahoj v luftě, cha!!

*bracha v SRN samozrejme ;-)

Je, to je ero moji mamy. Fotek mame doma jeste par, z ruznejch uhlu. Nevim jak to presne bylo (o tech klapkach jsem nikdy nic neslysel), ale jedno vim jiste - pilotka po "pristani" rozhodne nestala opodal a nepokurovala, protoze nikdy nekourila :-).
Ohledne zakazu litani - vetsi problem byl bracha v NDR :-)

Petře berme to tak, že doba už je to opravdu pradávná a je jen dobře, když se dobereme nějakého výsledku. Nemá význam se tady častovat, že někdo kecá. Každý si pamatuje něco jiného a když se skládačka poskládá dostaneme se k nějakému výsledku a to je asi to hlavní. Snažím se než zde něco uveřejním konzultovat s dalšími, kteří v té době fungovali v Liberci, využívám samozřejmě pro přesnější časové určení historii aeroklubu od Jardy Prchala, který zrovna k této nehodě uvádí příchod bouřkové fronty ( já upřímně už nevím zda jen lilo nebo létaly blesky ), ale všichni jsou jen lidé a už paměť není taková. Jsem rád pokud někdo upřesní podrobnosti, něco jiného je nehoda která se stala včera, něco jiného případy staré 40. let. Dal jsem si tu práci, že jsem oskenoval desítky fotografií z Liberecka a budu rád pokud někdo mé informace doplní. Myslím že historie za to stojí. Jestli můžu poprosit napsat mi do mého emailu zde uvedenému, myslím že se budeme stejně znát a můžeme další fotografie konzultovat před jejich zveřejněním. Děkuji a přeji hezký večer

nevím peleťáku, nevím. Nebyla to bouřka, ale jenom přeháňka. Ve vzduchu byly dva aviatici a jeden pilot (viz dále).
Slečna letěla celou dobu s plnýma brzdovýma klapkama a měla zaklíčováno. Z rádia šlo jen "jejej jejej". Byl to jako dneska simplex, tak nezbývalo než jen poslouchat. Táhlo ovládání brzdících klapek bylo nalomené v místě, které odpovídalo lomu o textitové vedení v polze otevřeno. "přistání", tam podle mého nechtěně, ji náhodou v pudu sebezáchovy poslalo do parčíku cca 30x40 m lemovaného vzrostlými (stromy-stromy-ulice-ulice) s pískovištěm, hned vedle baráku tzv. krb liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/61-obytny-blok-v-americke-ulici (vpravo vedle 3 a částečně 4).
viz kontaminace.cenia.cz ,souřadnice x 974921, y 690045
Na" přistání" šla přes písmena sklad. Ta mapa tehdejšímu stavu zcela neodpovídá, ale dneska to místo vypadá úplně jinak.
Při přistání ji zadržel rozvaděč a jen málo zídka (trup měl rozdrcený jen čumák po knipl, spíš tu část neměll), takže zbuchla na zem kolmo asi z půlmetru - podle stop. Zaplať pánbůh živá a skoro zdravá.
Kdyby ji ta zeď nezastavila skončila by na zahradě (tehdejší) paragána Dvořáka (ta velká trafačka stála u něj na zahradě).
Během asi deseti minut přistával druhý aviatik - krátký. Podařilo se mu přeskočit plot u zahrádek před prahem dráhy, ale při výběhu před prahem dráhy ho vyhodil zlom na hranici plochy a nahrbil/zlomil vorla za centroplánem.
Nad tím vším poletoval Honza Šmaha z Lípy, aby po přeháňce přistál OK, jak (mu)přáno a bývá zvykem.

Pro peletak: Jako neplachtař děkuji za vysvětlení.

To vorel : Je to přesně tak jak píšete, mohl jsem si vybrat, zda uvedu AK Roudnice nebo Raná, ale pilotka byla z Rané a nehoda šla za tento aeroklub, tak jsem to uvedl takto.

Ten Orlík byl ze stavu AK Roudnice a byl po G.O. Jako náhradu dostala Roudnice VT-16 OK-2419 z Rané, ovšem s nižším rezurzem a ne v tak pěkném stavu. Jestli se dobře pamatuji, tak ten druhý zničený Orlík byla VT-116 a při tvrdém přistání se zlomil trup v prostoru za centroplánem.

Dobrý den, pilotka porušila základní pravidlo které je plachtařům vštěpované od počátku výcviku - pokud otevřu brzdící klapky, mám na nich ruku až do jejich zavření. Závodníci odstartovali a všichni létali v okolí Liberce, nad kterým se začal utvářet mohutný bouřkový mrak. Byl vydán příkaz k přistání všech kluzáků, pilotka si k vyklesání otevřela brzdící klapky a zapomněla na ně. Teď si již nepamatuji zda je nechala otevřené až na zem nebo si na ně vzpomněla pozdě. Viděli jsme to z letiště a řeknu vám, není to dobrý pocit vidět mizet letadlo ve městě. Hned jsme vyrazili na předpokládané místo nehody, na první pohled jsme to viděli na minimálně těžké zranění a pak vidíme slečnu s padákem, jak kouří opodál. Měla štěstí, zavadila nejdříve křídlem o sloup a pak skončila v koruně toho stromu co je na fotografii a až poté se sesypala na trafostanici. Ten den byl rozbit ještě druhý Orlík a závody byly okamžitě ukončeny. Liberec není vhodným letištěm pro pořádání plachtařských závodů, celý dokluz na dráhu 34 vede přes město, sám jsem takto seděl u ČSAD na malém poli, dnes už to nejde - stojí tam nákupní centrum Nisa. Veřejná bezpečnost v té době vyšetřovala nehody kde došlo ke zranění nebo k újmě na majetku, víceméně hlavní slovo měla odborná komise vytvořená z funkcionářů a inspektorů Svazarmu. Tresty byly různé, od pochvaly za zvládnutí nezaviněné situace až po ukončení aktivní letecké kariéry. Zapisovaly se vždy do Zápisníku letů. Svým způsobem to nebyl špatný systém. Pokud si někdo nad rodným domem udělal výkrut s neakrobatickým letadlem v 50 metrech už poněkolikáté, mohl počítat s doživotním distancem. Jsou piloti, na které by to snad platilo i dnes. V tomto případě tipuji na trest zákaz létání na jeden měsíc a poté nějaké lety s instruktorem zaměřené na přistání do omezeného prostoru a práci s klapkami. Pokud máte zájem jak vypadaly závěrečné zprávy z dob Svazarmu, můžete se podívat zde aecr.cz/nehody/153-historie-leteckych-nehod/

Venda: to je na tom asi to nejdůležitější ;)