Francouzský odvolací soud ve čtvrtek uznal společnosti Airbus a Air France vinnými z usmrcení z nedbalosti v souvislosti s katastrofou letu AF447 z roku 2009. Při katastrofě zahynulo všech 228 osob na palubě Airbusu A330-203 (F-GZCP). Jedná se o největší katastrofou v historii francouzského civilního letectví.
Verdikt přináší zásadní obrat v případu, který se táhne už sedmnáct let. Prvostupňový soud v roce 2023 obě společnosti osvobodil. Odvolací soud nyní rozhodl opačně a oběma firmám uložil maximální možnou pokutu 225 tisíc eur. Jde o zanedbatelnou částku. Mnohem větší význam má však samotné uznání trestní odpovědnosti.
Let AF447 odstartoval 31. května 2009 večer z Rio de Janeira do Paříže. Airbus A330 tehdy patřil mezi technologicky nejvyspělejší dopravní letadla světa a dlouhodobě byl prezentován jako mimořádně bezpečný typ. Stroj zmizel z radarů během nočního přeletu Atlantiku v oblasti silné konvektivní činnosti poblíž rovníkové intertropické zóny.
Krátce po druhé hodině ranní UTC došlo k námraze pitotových trunic, které měří statický a dynamický tlak vzduchu. V důsledku toho ztratili piloti údaje o rychlosti, automatický pilot se odpojil a letadlo přešlo do režimu degradovaného řízení. Následovala série chybných zásahů posádky do řízení, což vedlo k přetažení při letu ve vysoké letové hladině.
A330 se následně více než čtyři minuty v hlubokém aerodynamickém přetažení propadal k oceánu. Posádka si podle vyšetřovatelů plně neuvědomovala, že je letadlo přetažené a v pádu. Kapitán byl v inkriminované době mimo kabinu na plánovaném odpočinku. Do pilotní kabiny se vrátil až v průběhu krize. Kritickou situaci sice rozpoznal, avšak na odvrácení katastrofy již bylo pozdě.
Vývoj událostí směřujících ke katastrofě
Letoun letěl v hladině FL350 rychlostí Mach 0,82, hmotnost činila přibližně 205 tun a těžiště bylo na 29 %, tedy bezpečně v povolených limitech.
V 02:06 UTC pilot řídící letadlo informoval palubní personál: „za dvě minuty bychom měli vstoupit do oblasti, kde to bude trochu více házet než teď, měli byste si dát pozor“.
V 02:08 pilot monitorující let navrhl: „můžeš možná trochu doleva […]“, načež letoun vstoupil do mírné levé zatáčky a odchýlil se asi o 12 stupňů od trasy. Turbulence zesílily a posádka v reakci na to snížila rychlost na Mach 0,80.
V 02:10:05 UTC se odpojil autopilot a následovalo automatické řízení tahu motorů. Tyto systémy už zůstaly vypnuté až do nárazu. Pilot řídící letadlo oznámil „mám řízení“, letoun začal zatáčet doprava a pilot zatočil doleva s přitažením. Dvakrát za sebou zazněla výstraha před pádem. Zaznamenané parametry na levém primárním displeji ukazují prudký pokles indikované rychlosti z přibližně 275 uzlů na 60 uzlů, následovaný podobným údajem na záložních přístrojích (pravostranné údaje o rychlosti nebyly zapisovačem FDR zaznamenávány).
V 02:10:16 pilot monitorující let uvedl: „tak jsme ztratili rychlosti“, následované „Alternate Law […]“.
Úhel náběhu se postupně zvýšil nad 10 stupňů a letoun začal stoupat rychlostí až 7000 stop za minutu. Pilot řídící letadlo potlačil, poté následovaly povely náklonu vlevo a vpravo, rychlost stoupání se snížila na 700 stop za minutu, přičemž náklony kolísaly mezi 10 stupni vlevo a 12 stupni vpravo. Indikovaná rychlost na levém primárním přístroji prudce vzrostla na 215 KIAS (Mach 0,68), letoun vystoupal do FL375 a úhel náběhu se snížil na 4 stupně.
V 02:10:50 pilot monitorující let opakovaně volal kapitána zpět do kokpitu.
V 02:10:51 znovu zazněla výstraha před pádem. Páky tahu byly posunuty do polohy TO/GA a pilot řídící letadlo dále přitáhl. Úhel náběhu znovu překročil 6 stupňů a dále rostl. Vyvážení se během jedné minuty změnilo ze 3 na 13 stupňů s přídí nahoru, přičemž v této poloze zůstalo až do nárazu.
Přibližně 15 sekund po druhém varování před pádem indikovaná rychlost na záložních přístrojích prudce vzrostla na 185 KIAS a stala se konzistentní s levostrannou indikací. Pilot řídící letadlo přesto dále přitahoval. Letoun vystoupal do FL380, zatímco podélný sklon i úhel náběhu dosáhly 16 stupňů.
V 02:11:40 vstoupil kapitán do kokpitu. V té době se indikované rychlosti staly neplatnými (indikace rychlosti jsou odstraněny při hodnotách pod 30 uzlů, hodnoty úhlu náběhu jsou považovány za neplatné pod 60 KIAS) a výstraha před pádem se přestala ozývat.
Letoun se nacházel ve FL350, podélný sklon nepřekročil 15 stupňů, úhel náběhu však přesáhl 40 stupňů a rychlost klesání dosáhla 10 000 stop za minutu. Letoun se dostal do bočních oscilací až do náklonu 40 stupňů. Pilot řídící letadlo posunul ovládací páku plně vlevo a plně přitáhl, což trvalo 30 sekund. Oba piloti říkali, že neměli žádné platné údaje.
V 02:12:02 byly páky tahu staženy na volnoběh, pilot řídící letadlo potlačil, úhel náběhu se snížil a indikované rychlosti se opět staly platnými.
V 02:13:32 pilot řídící letadlo poznamenal: „dostaneme se do hladiny 100“. Přibližně o 15 sekund později byly zaznamenány vstupy z obou „sidesticků“ a pilot řekl: „tak jo, máš řízení“. Úhel náběhu překračoval až do nárazu do hladiny hodnoty vyšší než 35 stupňů.
Záznamy skončily v 02:14:28 UTC. Poslední zaznamenané hodnoty byly: rychlost klesání 10 912 stop za minutu, pozemní rychlost 107 uzlů, podélný sklon 16,2 stupně s přídí nahoře, náklon 5,3 stupně vlevo a magnetický kurz 270 stupňů.
Případ poutal vysokou pozornost odborníků i veřejnosti vzhledem ke kombinaci několika faktorů: selhání automatizace, lidského faktoru a ztráta situačního povědomí. Zásadní roli hrála i psychologická paralýza pilotů ve chvíli, kdy automatické systémy přestaly fungovat tak, jak byli zvyklí.
Vyšetřování bylo mimořádně komplikované. Vrak letadla ležel v hloubce téměř čtyř kilometrů a letové zapisovače se podařilo nalézt až po téměř dvou letech rozsáhlého pátrání na ploše zhruba 10 tisíc kilometrů čtverečních Atlantiku. Teprve data z černých skříněk definitivně ukázala, že letadlo bylo po většinu pádu plně ovladatelné a katastrofa mohla být odvrácena. Technicky bylo možné pádu zabránit a let stabilizovat.
Francouzský úřad BEA ve finální zprávě označil za hlavní příčinu kombinaci ztráty dat z pitotových trubic, nedostatečného výcviku pilotů pro podobné situace a selhání součinnosti posádky (CRM). Kritika směřovala i na nedostatečnou přípravu posádek na manuální řízení ve vysokých letových hladinách.
Právě to se nyní stalo klíčovým bodem soudního sporu. Prokuratura argumentovala, že Airbus dlouhodobě věděl o problémech některých pitotových trubic Thales, přesto nekonal dostatečně rychle. Air France je obviněna z nedostatečného výcviku pilotů pro zotavení z nezvyklých poloh.
Katastrofa AF447 zásadně změnila moderní pilotní výcvik. Aerolinky po celém světě následně výrazně rozšířily trénink manuálního řízení, vybírání letadla z nezvyklých poloh i scénáře ztráty údajů. Katastrofa odstartovala širší debatu o přílišné závislosti pilotů na automatizaci moderních dopravních letadel a ztrátu pilotních návyků.
Airbus již oznámil, že se proti rozsudku odvolá u kasačního soudu (Court of Cassation), tedy nejvyššího francouzského soudu pro trestní a civilní záležitosti. Firma zdůraznila, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s předchozími stanovisky vyšetřujících soudců i původním osvobozujícím rozsudkem.
Bez ohledu na další vývoj zůstává případ AF447 jedním z nejzásadnějších milníků moderního civilního letectví, neboť ukázal limity automatizace a nebezpečí ztráty základních pilotních návyků v éře stále sofistikovanějších systémů. (Foto: BBC, BEA, Reuters, planes.cz)
Nebyly vloženy žádné komentáře.
Copyright © 1999-2026 planes.cz | Redakční systém
