Letecké střípky 30 - Co to dělá?

• 24.06.2018 09:00

Co to dělá?

Dosahujeme právě letovou hladinu, ve které poletíme až do cíle. Dnes je to 39 000 stop, zhruba dvanáct kilometrů nad zemí, přesněji nad hladinou oceánů, ke kterým je vztažen údaj výškoměrů v kokpitu. Řídí autopilot, který právě rozpoznal správný okamžik, mírně ubral výkon motorů a sklonil příď letounu o pár stupňů, a protože jsme právě přiletěli do zatáčky na trati, naklonil letadlo do boku. Všechny tyhle skutečnosti nám také oznámil na displeji na hlavním přístroji přímo před námi, v horní liště velké obrazovky s umělým horizontem, rychloměrem a ukazatelem výšky. Bez jakékoli jiné signalizace se v horním řádku objeví MACH ALT*, indikující, že letoun přešel do režimu řízení rychlosti podle rychlosti zvuku, a že nebude dál stoupat. Vzhledem k tomu, že o patro výš, pouhých tři sta metrů nad námi, se může právě přibližovat jiný stroj sečtenou rychlostí, naší a jeho, téměř dva tisíce kilometrů za hodinu, je opravdu důležité, aby to provedl správně. Sedíme v křeslech a pozorujeme, až se informace na řádku objeví. Ze zkušenosti víme přesně, kdy to má být, a s nepatrným odstínem nedůvěry čekáme, jestli autopilot pracuje, jak má. Kdyby tomu tak nebylo, musíme zasáhnout, a ručně zastavit stoupání. Žádný problém, stačí zmáčknout příslušný knoflík, za vteřinu je hotovo.

Za pouhý jeden let se taková situace opakuje dvacetkrát. Autopilot pokaždé správně vyrovná v té hladině, kterou mu určíme. Při klesání, v průběhu přistání na velkých letištích, postupně snižujeme výšku jako po schodech, další letadla jsou všude kolem a služba řízení nás proplétá k naší dráze v závislosti na ostatním provozu. Ten pilot, který daný úsek letí, musí při zpozorování nového údaje v horní liště hlasitě oznámit nový stav, druhý pilot musí nahlas dát najevo, že informaci přijal, a je také v obraze o tom, co se právě děje. On kromě toho komunikuje se zemí, přijímá meteorologické informace, mění konfiguraci letounu, čte check-listy a provádí další věci, které jsou potřeba. Občas se tedy stane, že neodpoví na informaci od letícího pilota, protože je něčím zaneprázdněn. Nic se neděje, správná hladina je tak jako tak dosažena, a o to jde. A ještě méně často se stane, že ani pilot letící nepřečte nahlas, že v horní řádce displeje naskočil nový znak, signalizující změnu trajektorie letounu, nebo nový mód letu. Že si toho nevšimne. Za malou chvilku se jeho zrak vrátí a on se ujistí, že letadlo dělá přesně to, co má. Nestává se totiž, aby při správné manipulaci s ovládacími prvky autopilotu, při správném nastavení údajů v okéncích, které jeden pilot provádí a druhý také kontroluje, autopilot nedělal, co má.

Jen v určitých okamžicích. Toliko v případech, na které nás upozornili ve výrobním závodě. Které jsme si měli zapamatovat. Programy v palubním letovém počítači mají určitou logiku a ta určuje, že v jistých situacích dojde k takzvanému otočení módu. To znamená, že automatické řízení letadla samovolně přechází do jiného režimu a je na pilotovi, zdali mu nový stav vyhovuje, či nikoli. Jestli ano, nechá všechno být, a když ne, zjedná nápravu. Věc má jen malý háček, v absenci jiných, třeba zvukových upozornění, si musí sám všimnout, že v horní liště došlo k nějaké změně. Což není problém, když je právě slušná denní hodina a oba piloti jsou odpočatí. Mají dostatečnou kapacitu na kontrolu svého tichého automatického společníka.

Nejen autopilot, ale i všechny ostatní systémy v letadle jsou velmi spolehlivé, téměř dokonalé. Když dáte páku ovládání klapek do polohy 1, máte následně zkontrolovat na ukazateli, že klapky jsou opravdu v poloze 1. To je způsob, jak se letectví stalo tím nejbezpečnějším druhem dopravy. Jednak použitím nejlepších technologií a materiálů, a pak také důslednou kontrolou všeho, co za letu děláte. Kontrolu provádějí oba piloti, a nakonec se ještě přečtením check-listu ujistí, že nezapomněli na žádnou z důležitých věcí. Před každým vzletem a každým přistáním, když se mění konfigurace letadla, se v přesném sledu provádí změny a nastavují parametry, aby se nakonec ještě přečtením seznamu zajistilo, že všechno jak má být. Letící pilot vydává příkazy, ten neletící je vykonává. Oba by měli hned kontrolovat, co se právě stalo. Při závěrečném přečtení se oba ještě jednou podívají. Bude to v pořádku, systémy letadla jsou opravdu velmi spolehlivé. Piloti jsou na to zvyklí, a když se, po tisící, na pokyn toho druhého podívají na ukazatel klapek a tam má být před přistáním pozice 4, hlasitě oznámí, že klapky jsou 4. Ano. Skoro vždycky.

Protože se již několikrát stalo, že tam nebyly. Totiž podívat se na ukazatel jednou, nebo po tisící, jsou dvě rozdílné věci. Při předchozích devíti stech devadesáti devíti přistáních byly klapky tam, kde mají být. Očekáváte, že tam budou zas. Jsme blízko nad zemí, za okamžik máme přistát a času není nazbyt. Na výzvu z check-listu pilot střelí pohled k ukazateli, ale aby ho doopravdy přečetl, k tomu jsou potřeba dvě věci. Jednak člověk nesmí být ve spěchu. Nemluvíme o stresu, v tom žijí piloti celkem často a je to jejich normální životní prostředí, umí se v něm dost dobře pohybovat. Spěch, to je něco jiného, ten škodí a je třeba se ho vyvarovat. Díky spěchu se člověk snadno může dostat do závěsu za letadlo, snadno zapomene nejen soustředit svůj pohled na ukazatel, ale i check-list přečíst, a ve výjimečných případech dokonce i klapky vůbec vysunout. Druhá věc, která mi opravdu umožní vidět, co na displeji je, a ne to, co si myslím, že by tam mělo být, je sebekontrola. Vědomě musím zpomalit, i když nemáme právě čas, zastavit svůj pohled na daném přístroji, a vlastně jakoby očekávat, že by tam mohlo být něco jiného, než posledně. Než za okamžik přesunu svůj zrak na další ukazatel, a po něm další, který je také důležitý. Bezvýznamné tady nemáme.

Moderní letadla, jako náš Airbus, jsou hodně automatická, a taky hodně spolehlivá. Jak se s nimi naučíte létat, tak po nějakém čase, roce nebo víc, zjistíte, že je vlastně nemusíte moc hlídat. Navíc naše stroje jsou nové, z továrny je poslali přímo k nám, a závad mají, jako všechno neopotřebované, opravdu málo. Což ve vás vzbudí pocit, že je to vlastně všechno pohoda, létání je celkem jednoduchá věc. Mladí druzí piloti, kteří začínají svou kariéru na tomto zázraku techniky a nepoznali nic jiného, jsou ve svých názorech ještě jednoznačnější. Zvládlo by to malé dítě. A opravdu, výrobce při designu letounu myslil na to, aby s ním byli schopni létat všichni, tedy i méně zkušení piloti v rozvíjejících se částech světa. Což jsou pro výrobce nové trhy, protože v Evropě a Americe si společnost koupí nová letadla, teprve až vyřazuje ta stará.

Jenomže i automatická letadla musíte hlídat. Přijdete na to za další rok, kdy jste, uvelebeni ve své pohodě, již zažili pár závad a nedorozumění, kdy si letadlo zdánlivě dělalo, co chce, a vy jste nevěděli, co to je. V drtivé většině případů je problém na straně pilota, kdy si nevšiml, že plně automatizovaný stroj je v jiném módu nebo programu, než měl v dané chvíli být. Ve skutečnosti vám to letadlo dalo najevo. Vždycky to udělá, ale vy jste si toho v návalu další činnosti prostě nevšimli. Žádný zvonek, nebo rozsvícená žárovka přímo před nosem, jen malý řádek v horní liště. Navíc páky motorů jsou nehybné po celou dobu letu od počátku vzletu do pěti vteřin před dosednutím, o motorech téměř nevíte. Jistě, můžete se v tichém kokpitu podívat na displej. Některé důležité údaje jsou na malé obrazovce palubního počítače, ale to v něm musíte mít nalistovanou tu správnou stránku! Automatické systémy pracují bud‘ v nastavovaném, nebo plně nezávislém módu a je na vás, abyste si pamatovali, v jakém, co jste do nich zadali, co bude následovat, a hlavně, jestli doopravdy dělají, to co mají. Většinou ano, skoro vždy. Někdy ne.

Povahovou vlastností, která vám umožní dobře létat s moderními letadly, je nadprůměrná všímavost, a neutuchající pozornost. Tedy kromě ostatních kvalit, které se od adeptů o letecké řemeslo vyžadovaly již v minulosti, na tom se jaksi nic nezměnilo. Nová letadla ale navíc tak trochu klamou tělem, jsou ve skutečnosti jiná, než se zdají. Spíš než poslušného pejska připomínají temperamentního hřebce, ze kterého není radno spouštět zrak. Všechno je v pořádku, dokud pevně držíte otěže. Nevěřte mu moc, i když se poslední dobou choval mírně. Stačí málo, a máte co do činění s naprosto jiným stvořením, než na co jste byli zvyklí. A že jste si ničeho nevšimli? Vaše chyba.

Jeden knoflík na panelu autopilota, používaný pro stoupání nebo klesání, má sám o sobě, pokud dobře počítám, pět funkcí. To je ta snadná část. Ovšem v případě, že ho použijete špatně, třeba ve spěchu, nebo v nevhodné posloupnosti, najednou nevěřícně pozorujete, že namísto přikázaného klesání letadlo začíná stoupat, a vy v první chvíli vůbec nevíte, proč tomu tak je! V následujícím okamžiku si pak znovu musíte přiznat, že přes to, že s ním létáte už deset let, vás letadlo znovu dostalo. Co je na tom nejhorší, vždycky je to chyba pilota, který na malý okamžik pozapomněl, na co je autopilot naprogramován a co přesně v tomto okamžiku prováděl. To já jsem mu v danou chvíli dával protichůdné příkazy. Letadlo za nic nemůže, je perfektní.