Hawker Siddeley HS.121 Trident - Část 2

• 27.03.2002 00:00
• historie

Vývoj a výroba britského třímotorového proudového letounu Hawker Siddeley HS.121 vyvrcholila koncem šedesátých let minulého století vznikem nejdelší verze, označené Trident 3B. Oproti předchozím verzím, popsaným v první části článku, byl trup letounu prodloužen o pět metrů, což umožnilo zvýšit počet přepravovaných cestujících na 128 až 140. Úprav doznalo i křídlo s větší plochou, odlišným úhlem nastavení a účinnějšími klapkami na odtokové hraně. Pro pohon Tridentu 3B byly zvoleny jednotky Rolls-Royce RB.163-25 Mk.512-5W s maximálním vzletovým tahem 53,2 kN, k nimž přibyl ještě pomocný proudový motor Rolls-Royce RB.162-86, umístěný v kořeni svislé ocasní plochy pod směrovým kormidlem. Použitím této pohonné jednotky se sice dráha rozjezdu zkrátila zhruba o 500 m, avšak ani touto úpravou se konstruktérům nepodařilo odstranit závažné nedostatky Tridentů, jimiž byly jejich stále dlouhý rozjezd a nepříliš dobrá ovladatelnost při nízkých rychlostech. Tato skutečnost se časem stala doslova legendární, stejně tak jako různé průpovídky na adresu tohoto typu, tradované pozemním i létajícím personálem. Podle nich byly Tridenty schopny dostat se přijatelně do vzduchu jen díky zemskému zakřivení a naopak přibližovací manévr na přistání se údajně velmi podobal kontrolovanému pádu se šťastným koncem... Úvodní vzlet prvního Tridentu 3B poznávací značky G-AWYZ, v.č. 2301, vykonala na továrním letišti v Hatfieldu ještě bez instalované pomocné pohonné jednotky zkušební osádka J. Cunninghama 11. prosince 1969. Poprvé se Trident 3B, vybavený "čtvrtým motorem" na zádi, vznesl až 22. března následujícího roku. Hlavním zájemcem o nový typ se stala tradičně společnost British European Airways - BEA, která objednala 26 letadel a na dalších 10 si zamluvila předkupní práva. Dodávky Tridentů 3B byly zahájeny 24. února 1971 převzetím prvního stroje poznávací značky G-AWZB, v.č. 2303. Ke slavnostnímu uvedení těchto letadel do pravidelného provozu s cestujícími došlo tradičně na lince z Londýna do Paříže 1. dubna 1971. Instalovaný systém Autoland firmy Smith Industries umožňoval Tridentům přistávat za podmínek ICAO kat. IIIb, což bylo na letištích ve Velké Británii, zvláště v podzimním období s četným výskytem mlh, naprosto nezbytné. Poslední Trident 3B převzala BEA 26. dubna 1973 (G-AWZZ, v.č. 2326). Na základě této verze byly v první polovině sedmdesátých let zkonstruovány dva letouny Super Trident 3B (3B-104) se zvýšenou maximální vzletovou hmotností, vyšší zásobou paliva a delším doletem. Úvodní vzlet Tridentu 3B-104 poznávací značky G-BAJL, v.č. 2327, proběhl 9. července 1975. Druhý letoun, G-BAJM, v.č. 2328, vzlétl poprvé 26. srpna téhož roku. Oba letouny byly dodány čínské společnosti CAAC, která je s poznávacími značkami B-268 a B-270 zařadila do svého letadlového parku 22. srpna, respektive 26. září 1975. Po pouhých dvou měsících byly oba stroje předány čínskému vojenskému letectvu, které je nadále provozovalo pod označením 50059 a 50058. Poté, co v rámci čínských vzdušných ozbrojených sil vznikla obchodní pobočka China United Airlines - CUA, zabývající se dopravou cestujících na vybraných vnitrostátních spojích, byly jí oba letouny v prosinci 1986 pronajaty. Po ukončení jejich provozu v říjnu 1992 byly uskladněny na vojenských základnách v Tai-pinsi a v An-šanu. I když Trident 3B představoval v mnoha směrech pokrokový letoun, velkého rozšíření se nedočkal. Z ekonomického i technického hlediska jej zcela převýšily zejména nastupující Boeingy 737, na něž obrátilo svoji pozornost i vedení British Airways, které záhy zrušilo předběžnou objednávku zbývajících 10 Tridentů 3B. Celkem bylo vyrobeno 26 strojů základního provedení 3B a dva Super Tridenty 3B, které odebrali výše uvedení dopravci. Jedinou výjimku představovala ještě zairská společnost Air Charter Service, která v období let 1984 a 1985 odebrala celkem pět letounů, vyřazených od British Airways. Ty zastavily provoz svých Tridentů 31. prosince 1985, neboť od následujícího dne vstoupily v platnost zpřísněné hlukové limity, které hlučné motory RB.163 nesplňovaly. Krátce poté byla na několika vybraných letištích ve Velké Británii zahájena demontáž jednotlivých letadel. Některá z nich byla po dolétání předána jako exponáty do několika sbírek britských muzeí, jiná posloužila k pozemnímu výcviku požárních zásahových jednotek. Během svého provozu zaznamenal Trident 3B pouze jedinou tragickou havárii; při vzdušné kolizi s letounem DC-9 poznávací značky YU-AJR společnosti Inex Adria Airways severovýchodně od Záhřebu poblíž jugoslávské vesnice Vrobec byl 10. září 1976 zničen stroj British Airways G-AWZT, v.č. 2320.

Související kategorie