Švédské Dakoty (1. část)

Příští rok uplyne 70 let od prvního letu dopravního letounu Douglas DC-3, který se stal jedním z mezníků letecké dopravy a vývoje letectví vůbec. Přesto, že výroba byla ukončena již v roce 1946, stále jich po celém světě létá skoro tisíc, z toho dvě ve Švédsku.V první části mého článku bych rád krátce popsal jednu z nich, kterou vlastní pan Ake Jansson s podporou spolku "Vallentuna aviatörförening", který má asi 400 členů. Členem se může stát každý, kdo zaplatí členský poplatek 60 SKR (asi 200 Kč) ročně. Za to mimo jiného dostává i členský časopis.

foto: Miro Patočka

Domovským letištěm této Dakoty je Vallentuna, letiště s trávou kvality fotbalového hřiště, které leží mezi městem Stockholm a mezinárodním letištěm Stockholm-Arlanda. Na zimu je však DC-3 přelétáván na letiště Stockholm-Bromma.

foto: Miro Patočka

Dakota je vyrobena v roce 1942 s výrobním číslem 16697, i když majitel tvrdí, že je z roku 1937, což je také vyraženo na výrobním štítku spolu s číslem 16697. Jedná se však patrně o omyl. Během války létal letoun u Royal Air Force. Počátkem osmdesátých let je v USA zakoupen panen Ake Janssonem a dopraven do Zaire (bývalé Belgické Kongo) kde pan Ake Jansson vlastnil leteckou společnost. Dakota zde měla registraci 9Q-CUK a byla intenzívně využívána k výcviku parašutistů. V roce 1991 však dochází v Zaire k nepokojům a válce. Pan Ake Jansson musí prakticky během jednoho dne zrušit činnost svého podniku a opustit část svého leteckého parku. Po víceméně dobrodružném úletu se dostává na palubě 9Q-CUK zpět do své vlasti. Usídluje se na letišti ve Valentunne, kde bydlí dodnes. Kvůli finančnímu ulehčení provozu dostává Dakota na konci devadesátých let estonskou regitraci ES-AKE. Po katastrofě holandské Dakoty (PH-DDA, Dutch Dakota Association), kde celá posádka a všichni cestující zahynuli, a podobném případu v Německu omezuje Švédská správa civilního letectví počet cestujících pro tento typ na 21 sedaček z původních 28. To bohužel zdražuje provoz tohoto letadla.

foto: Miro Patočka

Dakota je využívána mimo jiné členy spolku k cestám na různé letecké dny jak ve Skandinávii, tak i jinde v Evropě (Duxford, Hamburk). Objevila se i v Praze, a to ve dnech 16. - 19.07.1998, kde se účastnila natáčení španělského filmu "Dívka mého života". Do dnešního dne má nalétáno přes 19 000 hodin. Část přístrojů v kabině je původní, m.j. třeba autopilot Sperry.

foto: Miro Patočka

Technické údaje letadla: Douglas DC-3 je poháněn dvěma motory Pratt & Whitney Twin Wasp R.1830. Rozpětí křídel je 28,96 a délka letadla 19,65 metrů. Nosná plocha křídel zabírá 91,7 čtverečních metrů. Maximálním vzletová hmotnost letadla činí 11 413 kg. DC-3 létá rychlostí 290 - 360 km/h, dolet má 2750 - 3420 km.

Autor: MP



Související kategorie

Komentáře



Nebyly vloženy žádné komentáře.

Partneři


Reklama
Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s tím, že využívá pro analýzy a přizpůsobení obsahu soubory cookie. Další informace