Nedávno jsem přicházel do svého letadla mimořádně ne z nástupního mostu, ale po schodech. Najednou jsem se zastavil v půli cesty, a s úžasem se zadíval na ohromný motor, připevněný k levému křídlu úzkým pylonem, až se zdálo, že něco tak tenkého nemůže ohromnou masu udržet. Ani na zemi, natož za letu. Matně jsem věděl už předtím, že na letadle nějaké motory máme, ale nikdy mi nedošlo, jak jsou veliké.
Více
Zejména když prší, není to žádná legrace. Tak je lepší vzít si čepici, protože chvíli trvá, než se člověk vrátí zpátky. Navíc je všechno hrozně vysoko, a stejně jako turista, prohlížející si gotickou katedrálu, i já mám občas pocit, že mě bolí za krkem a musím se soustředit na to, abych s pohledem upřeným vzhůru neztratil ten správný směr.
Více
Co by se asi tak stalo, kdyby se naše Země netočila? Tuhle otázku jsem nedávno zaslechl v televizi. Jen jsem šel kolem a redaktor se prostě zeptal. Nevím ani proč, nějak mi zůstala v hlavě a spolu s ní se vyrojily další. Spali bychom vůbec, anebo odpočívali jiným způsobem? Co je to vlastně spánek? Dokázalo by naše tělo vydržet neustálé zatížení? A mysl? A kam bychom dávali všechny ty informace, které bychom nastřádali navíc?
Více
Co by se asi tak stalo, kdyby se naše Země netočila? Tuhle otázku jsem nedávno zaslechl v televizi. Jen jsem šel kolem a redaktor se prostě zeptal. Nevím ani proč, nějak mi zůstala v hlavě a spolu s ní se vyrojily další. Spali bychom vůbec, anebo odpočívali jiným způsobem? Co je to vlastně spánek? Dokázalo by naše tělo vydržet neustálé zatížení? A mysl? A kam bychom dávali všechny ty informace, které bychom nastřádali navíc?
Více
Jsou tady dva, v největších strojích tři. Kdyby se jeden rozbil a nemohl se nadále věnovat řízení, tak ho ostatní nahradí. Nedostává měsíční výplatu a nevypije hektolitry firemní kávy, neprotestuje proti novým normám letového zatížení ani nechodí na lékařské prohlídky nebo na simulátor. Je pevně přišroubovaný k letadlu a pilotům plně k dispozici, stačí jen zmáčknout malé tlačítko a řídí stejně dobře jako člověk. Jsme rádi, že ho tam máme. Nebo ne?
Více
Předletová příprava, která začíná hodinu před samotným odletem, má sloužit právě k tomu: připravit se na let. Jako bychom mohli vědět, co nás na tomto letu čeká. Téměř nekonečné množství možností se vědomě snažíme redukovat do standardního průběhu, a přitom je dobré nezapomenout, že právě na dnešním letu, na téhle lince, si okolnosti klidně mohou postavit hlavu, a začnou si, samy od sebe, jen tak ujíždět někam jinam.
Více
Jsme v Toulouse v jižní Francii. Člověk za námi dvěma je instruktor výrobce letadel Airbus a dostal běžný pracovní úkol, totiž naučit nás létat s produktem jejich továrny. Jsme tu na učení dva, oba kapitáni s mnohaletou praxí na letadlech podobné velikosti. To, že naše vlastní, kapitánská sedačka. je ta levá, a na pravé se musíme střídat, abychom tak vytvořili řádnou posádku, nijak nevadí. Naopak, je docela zábavné létat chvíli zleva, potom přesednout a zkoušet totéž z pravé strany. Ale… s tímhle letadlem je tak trochu všechno jinak.
Více
Další traťový bod. Na kusu papíru, k tomu účelu vytištěném, učiníme malou poznámku týkající se času a zásoby paliva, a naladíme další maják před letadlem. Třicátý v pořadí, nebo snad čtyřicátý? Venku je tma, světlé skvrny obydlených míst jsou stále řidší, jako bychom opouštěli veškerou civilizaci. Na nočním nebi není ani jediná hvězda, zřejmě je mezi námi a oblohou tenká vrstva vysoké oblačnosti, v temnotách neviditelná. Letíme už několik hodin, a zdaleka nejsme u cíle. K letišti, které musíme v temnotách nalézt, je pořád daleko.
Více
Měli jsme kdysi dávno takový let. Stevardka nám do kokpitu přivedla několik dětí na exkurzi, a jen co děti odešly, přišli také jejich tátové. Co se dá dělat, i když jsme je nečekali, přece je hned nevyhostíme. A tak jsme opět odpovídali na podobné dotazy, jako předtím. Nejčastější bylo ujištění, že venku za okny je opravdu padesát tři pod nulou. Ovšem zajímavým postřehem otců bylo nevěřícné: „To tady jen tak sedíte? Celou dobu řídí autopilot, a vy tu jen tak sedíte?“
Více
Je pět minut do přistání, a za chvilku vyndáme podvozek. Letíme pomalu, v dnešním světě velkého provozu jsme jen jedním z mnoha letadel, které právě letí na naše letiště, a musíme brát ohled na ostatní. Od doby, kdy nám na palubní desku přidali ten úžasný přístroj TCAS, víme docela přesně, jak daleko a vysoko jsou ostatní letadla okolo nás.
Více