Čechoviny 82

• 02.12.2009 21:40
• stalo_se

Každý, kdo se zajímá o letadla, asi zná fotky z nehody A 340 společnosti Etihad, kdy při předávacích testech prováděli technici obou firem motorovou zkoušku. Když se spojí arabský smysl pro techniku s francouzským smyslem pro předpisy, výsledek se nutně musí dostavit. Ten je na fotkách. Airbus na rozdíl od Boeinga, protože to je počítačový zázrak, má nefunkční pedály nožních brzd, je-li parkovací brzda v poloze „ON“. Nevím proč to tak je, ale je to tak navrženo. A když má ještě vytahané jističe od různých systémů, takže si letadlo myslí, že je ve vzduchu a kola samo odparkuje i když je parkovací brzda v poloze „ON“, je na malér zaděláno! Můžete do pedálů šlapat jak do varhan a dokud nedáte parkovací brzdu do polohy „OFF“, nezabrzdíte.
Když jsem viděl prvně tyto obrázky, vzpomněl jsem si, jak jsme dělali motorovou zkoušku sedm pět sedmy v Praze. Bylo to po výměně lopatek dmychadla na jednom motoru a mašina se musela točit na startovní výkon. Tehdy nám to dovolili před hangárem F, kola jsme založili těžkými špalky, které tam byly od dob IL 62. Pamatuji si, že ten den byl strašný vítr. Letadlo mělo rozbité APU (pomocná reaktivní jednotka, která dodává vzduch pro start motorů) a tak tam musel s námi být i jet starter, pozemní zdroj stlačeného vzduchu pro nahození motoru. Celý tento cirkus odjel, když běžel jeden motor na volnoběh. Po zvýšení volnoběhu se od běžícího motoru nahodil ten druhý. Při motorové zkoušce na startovní výkon musí jít i druhý motor na zvýšený výkon, aby částečně vyrovnal asymetrický tah jednoho motoru. Boeing 757 s motory Rolls Royce RB 211 je přemotorované letadlo, to znamená, že má o mnoho silnější motory, než by bylo nezbytně nutné, taková zásoba výkonu se hodí. Já jsem byl na zemi se sluchátky na hlavě. Kolega, který byl u pák, se mě zeptal, jestli může přidat plyn. Široko daleko za letadlem nic nebylo a tak jsem mu řekl: „Vosol to, dej tam plnej ceres, ať kluci v hangáru vidí, co dokáže Rolls. No, kluci v hangáru nevím, ale já jsem zíral, ba co dím, já jsem čuměl! Jeden motor na zvýšený volnoběh a druhému přidával. Jak přidával, velká sedm pět sedma se začala zvedat z těžkých špalků. Vítr hnal k letadlu montážní schody, které jsou na kolečkách. Chytil jsem schody a jenom jsem zíral, jak letadlo vyvádí. Naštěstí těžké odlité špalky byly sdostatek vysoké, aby je Boeing nemohl přeskočit. Vypadalo to, že se sedm pět sedma hodlá proletět i se zabrzděnými koly. Já jsem jenom přemýšlel, jestli mám pustit ty prašivý schody, aby najely do letadla a utéct od skákajícího příďového podvozku, anebo hrdinně vydržet a riskovat, že si na mne letadlo vyskočí. V životě jsem něco takového neviděl! Zařval jsem do sluchátek, aby to stáhnul a když motory zase jenom svištěly na volnoběh, vytáhnul jsem kabel z letadla a odtlačil schody daleko od mašiny. Pak jsem se zase připojil a koncert začal znovu. Mašina skákala jak při kankánu a já měl napnutý kabel od sluchátek, jak jsem byl od letadla co nejdál. V životě by mě nenapadlo, že by mohlo letadlo takhle vyvádět! Dělali jsme před tím motorové zkoušky sedm tři sedmiček a Airbusů. Ale nic takového se nekonalo. V Londýně jsem se koukal na motorovku Jumba, letadlo se houpalo na tlumičích, to jo, ale žádné rozhodně neskákalo jako sedm pět sedma. A tak jsem si celkem dovedl představit Airbus 340, když dají bašibuzuci plný ceres na všech motorech! A jelikož za každou blbost se platí, ve chvíli nárazu do betonové zdi na protější stojánce mělo letadlo už rychlost 40 mil, takže to nemohli přežít! Úplně nové letadlo, které snad ani ještě nebylo ve vzduchu - a rozsekané na maděru!

Jednou jsme točili sedm pět sedmu DHL. Bylo to v noci. Letiště nám řeklo, že ji musíme odtočit do půlnoci, po ní až do pěti ráno platí hlukové restrikce. Podařilo se nám motor dát dohromady a odtáhli jsme letadlo mezi staré a nové letiště, kde je vyhrazen prostor pro motorové zkoušky. Aby letadlo stálo předpisově proti větru, chtěli jsme je otočit čumákem k hangáru F a zadkem ke starému letišti. „No to v žádném případě, neexistuje. Buď to uděláte tak, jak stojíte anebo nic!“ „A to jako proč?“ „Protože vám to nařizuji, proto!“ Vysvětlil jsem mechanikům od DHL, že letadlo nemůžeme otočit proti větru, že sice je staré letiště kilometr vzdálené a nic se nemůže stát, ale člověk na dispečinku si postavil hlavu, a basta. Kroutili nad tím hlavou a nemohli to pochopit, ostatně já také ne, ale čas nás tlačil, takže to nahodili s tím, že nepotřebují plný výkon. Byla to tehdy tuším závada na regulaci motoru. Motory nahodili a začali zkoušet jednotlivé režimy. Já jsem koukal na plamínky, které přeskakují mezi rotující částí motoru a statorem. V životě jsem to před tím neviděl! Statická elektřina dokáže udělat v noci nádherné divadlo!

Krásný aeroplán L 410 Turbolet měl ve verzi A kanadské motory PT6A. U těchto motorů se dělal průplach kompresoru. Možná, že se to dělá také u jejich motorleťácké kopie, já nevím, neznám ty motory. Nevím už po kolika hodinách provozu se tak muselo dělat. Celá ta legrace spočívala v tom, že se na motor napojila hadice z nádoby, odkud se do běžícího motoru čerpal jakýsi saponát, který jej zbavoval usazených sazí. Když se obsah nádoby takříkajíc protáhl motorem, zavřela se kapotáž a motor se musel odtočit na plný výkon, aby se zbytky saponátu spálily a nesmrděly v kabině. Byla to celkem fajn práce. Ostatně, na čtyři sta desítce většina prací byla fajn (nebo to bylo tím, že mě bylo pětadvacet?). Jednou, to už byly čtyři sta desítky u ČSA, jsme dělali průplach kompresoru v zimě. Bylo nasněženo a námraza, jak sníh přes poledne odtával. Na starém letišti před hangárem C byl dřevěný otočný kompenzační kruh, památka na Luftwaffe, který měl dokonce zvedací rameno pro letadla s ostruhou, aby se při kompenzaci kompasů mohlo zvednout do vodorovné polohy. Místo tohoto kruhu je dnes beton. My jsme na tom ještě kompenzovali dvoustovky Moravy a Turbolety. A u tohoto kompenzačního kruhu byla stojánka, kde jsme točili letadla. Tam jsme měli i zmíněného Turboleta. Založili jsme kola velkými špalky, které byly určeny pro motorové zkoušky. Já jsem byl v letadle, které jsem nahodil na volnoběh. Nejprve jsme udělali průplach jednoho kompresoru, potom jsme udělali totéž na druhém motoru. Pak jsem chtěl „propálit“ motory, nejprve jeden, potom druhý. Kolega mi ukázal zdviženým palcem, že je volno a já jsem začal posouvat plynovou páku dopředu. Při tom jsem sledoval teploty a otáčky motoru. Najednou se ozvalo bouchání na trup a já jsem z hrůzou zjistil, že jedu i se špalky i se zabrzděnými koly dopředu směrem, kde měla aerolinka složené bedny s motory. Byly sice daleko, ale já jsem se tak vyděsil, že jsem okamžitě motor stáhnul. Pod pilotní kabinou byl zelený kolega. „Co budeme dělat, ty motory musíme odtočit, jinak bude v kabině strašný smrad?“ Tak jsem dostal nápad, že letadlo otočím a odjedu s ním na pojížděčku, kde mohu jet dopředu, kdyby se to náhodou zase rozjelo. „Ukaž mi, jestli mám volno, já zavolám na věž pro povolení.“ A tak jsem letadlo odtaxoval na povolenou pojížděčku, kde jsem mohl klidně mašinu točit, jak jsem chtěl, protože tam pánbůh v podobě sluníčka už beton letiště uklidil a byl naštěstí suchý a špalky se do něj zasekly. Dost dobře nevím, jak bychom to mohli udělat, kdyby byl celý povrch letiště zledovatělý.

Foto Iveta Galandová, planes.cz

Dovolím si malé odbočení. Léta se pohybuji kolem tun kovu a motorů s tisíci kilopondy tahu, ale jeden z nejkrásnějších zážitků z letiště nesouvisí s letadly. V osmdesátých létech jsme jednou přišli ráno do práce a na roštech, které byly za letadly, seděla sova. Nádherný a velký pták seděl a v denním světle mžoural na to, co se kolem něj děje. Rošty tam byly, aby obracely výfukové plyny motorů nahoru, protože v té době stála letadla zadkem k budově a žádné nástupní prsty neexistovaly. Nikdy jsem tak krásného ptáka zblízka neviděl. Když se k sově někdo přiblížil, začala klovat zobákem. Malí čamráci se sovy nebáli a nalétávali na ní jak stíhačky. „Pánové, budeme ji muset dát dovnitř, nebo ji ti foglové uklovají!“ řekl Venca, který měl doma voliéru a jako koníčka choval ptáky, a jediný z nás o nich alespoň něco věděl. Přinesl si kožené rukavice, které jsme fasovali. Natáhl si je šel pomalu k sově. Když byl u ní, natáhnul ruku k ptákovi a k našemu úžasu ohromná sova přelezla na jeho ruku. „Ty vole, to je tíha, já jí neunesu, ty mrcho, ty seš pěknej tlustoprd!“ Donesl sovu dovnitř, tam si pták přelezl na plaňkovou polici, kterou jsme měli na protihlukové helmy. Tam se usadil. „Venco, co takovej pták žere?“ „Tak se jí zeptej, je to symbol inteligence! Žere myši, tak jí je můžete nachytat!“ Zavolali jsme do zoo, tam jsme se nemohli dovolat, nakonec jsme se dovolali do muzea na Václaváku a tam nás přepojili do oddělení ptáků: „Má kroužek? Jo, má? Tak fajn, hele normálně žere myši, ale syrové maso žere také, ale musí tam být chlupy, aby si čistila vnitřnosti.“ „Chlupy? A jak je tam asi dáme proboha? Kdo se ještě dneska neholil, pánové?“ „Pane, stačí, když to maso vyválíte v nějakém bordelu, to tam snad máte, ne?“ „Jo, to by se mohlo na letišti najít, to jo, bordel tady máme!“

 

Tak jsme šli do kantýny, kde kuchaři byli a ti jsou ochotni okrást i svou vlastní mámu. „Cože, maso? No vy ste se zbláznili, ne, děte si to koupit do masny, vy šašci!“ „To je pro sovu, máme ji u nás v prďárně a má hlad a vypustit ji můžeme až večer.“ „Cože, sovu? No to je něco úplně něco jiného. Moment, hned něco vybereme. Jaké maso to má být?“ Nakonec nám přinesli masa, že by stačilo pro středně velkou rodinu na víkend. „Stačí to?“ „Bohatě, stačí půlka.“ „Kluci, musí se holka najíst, aby nás nepomluvila.“ Cestou jsme maso vyváleli ve šmorajzu u pásů na kufry. Bylo mě líto takového krásného masa, ale bylo to pro sovu! Kus masa jsme dali do kuchyňky, kam vedly úzké dveře. Čekali jsme, co bude dělat. Chvíli seděla na svém místě, pak dvakrát mávla křídly a naprosto tiše letěla ke dveřím, které byly evidentně užší, než její rozpětí. Před dveřmi udělala „kudlu“ a proletěla k lednici, kde si vzala maso. Vše naprosto nehlučně! Za chvíli se dostavili i kuchaři, kteří nám to nevěřili. Předvedli jsme jim to ještě jednou. Opět naprosto nehlučně proletěla k lednici, vzala maso a odletěla zpět na své místo. Když se setmělo, sova odletěla a víc jsme ji neviděli. Nu nejenom letadla jsou pro potěchu očí na letišti!

         
Knihovnička: Knihy si můžete objednat zde

 

Pozvánka na předvánoční povídání o letadlech s hudbou.
Ve čtvrtek 17.12.2009 v 18:00 si bude v pražské restauraci Ostrůvek (Na Ostrůvku 2, Praha 4 - Nusle) o letadlech a životě povídat s Honzou Čechem letecký nadšenec a moderátor radia Beat Honza Hamerník. Přijďte se zúčastnit přátelského povídání, prokládaného hudbou a světelnými obrazy!

Související kategorie