někdy v roce 1994 se do naší eMky (Dublin , charter s orchestrem) přišel podívat rampíř a kolem hodiny prolézal letadlo, nakonec z něj vypadlo, že s něčím podobným létal, u RAF a to s VC-10, moc se mu líbila přední vodní vyvažovací nádrž a zadní ostruha, komentoval to slovy: Co my se natahi s pískem

Jezuskote šmarjápano, bylo to nehospodárné, řvalo to jako drak a i poruchové, ale co se týče komfortu českých sedaček a roztečí v těchto letadlech (il-62/m a TU-154M) v ekonomické třídě to němělo a dosud nemá konkurenci, nakonec je to letadlo, ve kterém jsem vždycky spokojeně usnul

V roce 1994 už byl let tímto strojem ostuda. Když člověk tehdy letištním autobusem mířil k letadlu, modlil se, aby ho autobus zavezl k Airbusu, než k tomuhle sovětskému letadlu.