Rozloučení nad Vestmannaeyjar. Jedná se o nekázeň?

• 21.04.2026 17:03

Společnost Icelandair vyšetřuje jednoho ze svých pilotů poté, co Boeing 757-200 (TF-ISR) letící na lince FI521 z Frankfurtu nad Mohanem do Keflavíku provedl dne 11. dubna nízký průlet nad souostrovím Vestmannaeyjar na jihu Islandu. Podle dostupných informací šlo o poslední let kapitána před odchodem do důchodu. Aerolinka považuje incident za závažný a argumentuje tím, že manévr nebyl předem schválen. Společnost případ předala policii.

Místní zprávy uvádějí, že kapitán, který z oblasti pochází, se odchýlil od standardní příletové trasy, aby přeletěl nad svým rodným městem.

Hlavní letová ředitelka společnosti Icelandair Linda Gunnarsdóttir uvedla, že společnost nebyla o manévru informována ani jej neschválila. Zdůraznila, že komerční provoz se řídí přísnými postupy, definovanými letovými drahami, kontrolními seznamy a požadavky na koordinaci. Místní zprávy dodávají, že Icelandair se obyvatelům souostroví Vestmannaeyjar omluvil, předal záležitost policii a spolupracuje s islandským dopravním úřadem. Vyjádření aerolinky neobsahuje informaci, zda došlo k porušení minimální povolené výšky.

Jak to vlastně bylo?

Zprávy islandské veřejnoprávní stanice RÚV ze 13. dubna a další islandská média přinesly nové skutečnosti. Podle nich byli cestující o průletu předem informováni, pilot požádal o odchylku od standardní příletové trasy od služeb řízení letového provozu a také ji obdržel. To je podstatné zjištění. Znamená to, že z hlediska letového provozu nelze manévr klasifikovat jako nekázeň (pokud nebyla porušena minimální bezpečná výška).  

Údaje serveru flightradar24 v tomto případě nejsou pro stanovení přesné výšky, v níž se Boeing 757 v době průletu nacházel, směrodatné. Důvodem jsou nedaleké útesy, které blokovaly přenos dat. Tato okolnost je přitom klíčová – bez přesného údaje o výšce nelze plně posoudit, jak rizikový manévr ve skutečnosti byl. Data týkající se průletu budou v rámci vyšetřování zajištěna policií. To co uvádějí některá média, může být zavádějící a poskytnout nesprávný pohled na událost.  

Pro Icelandair zůstává hlavním argumentem skutečnost, že průlet nebyl schválen interně. Letová ředitelka Gunnarsdóttir mluví o schválení společností, nikoli o povolení od řízení letového provozu. Jinými slovy – kapitán sice měl povolení od dispečerů, ale neměl souhlas zaměstnavatele. Na druhou stranu v reálném čase nelze zajišťovat souhlas společnosti s odchylkou v předpokládané příletové trati. V letectví dochází ke změnám takřka permanentně. Dopravci nemohou „povolovat“ konkrétní příletové trasy či nepovolit odchylky, které mohou být vyvolány např. provozními okolnostmi. Konec konců finální odpovědnost za bezpečné provedení letu leží na kapitánovi. V tomto směru je argument společnosti „co není povoleno, je zakázáno“ neudržitelný.

Letadlo přistálo v Keflavíku bez incidentu. Celá událost vyvolává otázky týkající se úsudku, rozhodování v kokpitu a hranice mezi symbolickým rozloučením a porušením závazných a jasně dokumentovaných pravidel.

Podle některých pohledů samotná skutečnost, že došlo k nestandardnímu manévru motivovanému osobními pohnutkami kapitána, vytváří nebezpečný precedent. Nelze připustit, aby si každý kapitán na svůj poslední let naplánoval vlastní trasu podle svého sentimentu.

Další otázkou je, zda měl druhý pilot zasáhnout. Pokud odchylku povolilo řízení letového provozu a manévr byl vykonán přísně v souladu s povolením řízení letového provozu, pak by druhý pilot mohl asi jen těžko do průběhu letu zasáhnout.

Je třeba dodat, že rozlučková gesta v komerčním letectví nejsou ničím neobvyklým. Není to neobvyklé například ani při přejímkách nových letadel či odchodu letadel do výslužby. Totéž platí při odchodu pilotů do penze. YouTube je plný ukázek, kdy letadla „mávají křídly“, atd. Takové manévry obvykle nepodléhají kritice, tím méně policejnímu vyšetřování.   

Mnoho leteckých společností výslovně zakazuje odcházejícím pilotům provádět nestandardní manévry jako způsob oslavy jejich posledního letu. Na druhou stranu například u Lufthansy jsou zmíněné „wingtips“ , tj. mávání křídly tradicí. To nastoluje širší otázku: Kde je hranice mezi přijatelnou profesní hrdostí a nebezpečným porušením pravidel?

Co bude následovat?

Pro Icelandair je situace jasná. Rozlučková gesta v komerčním letectví nejsou neobvyklá. Měla by však být koordinována, což se v tomto případě nestalo.

Očekává se, že kapitán bude čelit disciplinárnímu řízení, které může zahrnovat odebrání způsobilosti, pokutu nebo v krajním případě ukončení pracovního poměru. Poslední není aktuální, neboť kapitán tak jako tak odchází do penze.  

Icelandair bude muset přezkoumat své interní postupy, aby podobným incidentům v budoucnu zabránil. Mluví se o zavedení pravidla, že jakákoli odchylka z trasy musí být schválena alespoň na dvou úrovních řízení. Na první pohled je jasné, že takové pravidlo je nepraktické a neživotaschopné.

Závěr

Sentiment je lidský. Rozloučení po desítkách let služby je hluboce emocionální okamžik. Letectví je však postaveno na tom, že emoce nesmí nikdy převážit nad předpisy. Kapitán islandského Boeingu 757-200 tento princip porušil. Nebo ne?

Pokud bude kapitán potrestán a obrátí se k soudu, soud nebude posuzovat porušení výše uvedeného principu, ale to, zda došlo k porušení zákona resp. předpisů a zda došlo ke škodě. Vzhledem k tomu, že do případu je zatažena policie, takové pokračování rozlučkového letu nelze vyloučit. A rozhodnutí soudu je těžké předvídat. Pokud by případ šel k soudu, Icelandair by nejspíš utrpěl reputační prohru, a to bez ohledu na případný výrok soudu. (Foto: Flightradar24, PYOK, wikipedia, planes.cz)

Fotografie k článku

Související fotky

200
Icelandair
Tenerife Sur

700
SAS
Keflavík