British Airways před šesti lety oznámily ambiciózní plány na výrobu obnovitelného paliva (SAF). Mělo jít o novou a v Británii první továrnu, která bude přeměňovat odpad na letecké palivo.
Futuristická továrna, kterou měla poblíž ústí řeky Humber v severním Lincolnshiru postavit palivářská společnost Velocys, měla proměňovat komunální odpad určený pro skládky na tisíce tun zeleného leteckého paliva a pohánět tak aerolinku k udržitelné budoucnosti.
Alex Cruz, tehdejší generální ředitel BA, označil toto palivo za „zásadní průlom pro letectví“. To byl po dlouhá léta všeobecně sdílený názor v oboru. A léta se zdálo, že SAF je nejhmatatelnějším způsobem, jak se přiblížit k bezuhlíkovému letectví.
Realita je méně „zelená“. Šest let po oznámení projektu Velocys ze strany British Airways a rok poté, co měla být továrna na SAF v provozu, je projekt přesně tam, kde byl před šesti lety. Pouze už neslyšíme hesla o udržitelné budoucnosti.
Pozemek společnosti Velocys u ústí Humberu je stále prázdný. Jediným výsledkem šestiletého projektu úsilí je umístění mobilní toalety. Fotografie dokládá, že i ta je mimo provoz.
Krach tohoto ambiciózního plánu jen dokresluje obtíže, na které naráží snaha o „zelené letectví“, kterou navíc dále zhoršuje intenzivní tlak vlád, aby aerolinky používaly více obnovitelných paliv. Paliv, která ty samé vlády nedokáží pro aerolinky zajistit, přičemž privátní investoři o investice do pochybné perspektivy SAF nestojí. A to platí nejenom v Británii.
Na základě příslibů, že aerolinky budou využívat SAF, oznámil v roce 2022 tehdejší premiér Boris Johnson novou politiku „jet zero“, která zavedla povinný minimální podíl využívání SAF. Vláda tak znovu osvědčila schopnost uvalit na podnikání ekologické cíle, aniž by k jejich splnění byly splněny elementární předpoklady.
Do roku 2050, jak tvrdil Johnson, bude létání bezuhlíkové. Dodal: „Udržitelná paliva a plně elektrická letadla zajistí bezvýčitkové létání na mnoho dalších let.“
Podle této politiky, která je stále platná, musí britské aerolinky letos tankovat do svých letadel minimálně 2 % SAF, přičemž do roku 2030 má podíl vzrůst na 10 % a do roku 2040 na 22 %.
Palivo by mělo pocházet z minimálně pěti nových továren na SAF, které podle Johnsonovy politiky měly být v provozu už nyní, vytvářet pracovní místa a pomáhat udělat z Velké Británie „supervelmoc v oblasti čisté energie“.
Z toho se dosud nenaplnilo téměř nic. Partner BA, společnost Velocys dosud neprodala ani litr SAF žádné aerolince – loni přišla o peníze a byla převzata soukromým konsorciem. Její vedení tvrdí, že plány jsou pouze odloženy, ale podobné sliby ostatních britských potenciálních producentů SAF zatím nikam nevedly.
Jedinou společností vyrábějící SAF ve Velké Británii je tak rafinerie Phillips66 v Humberside – a její produkce činí pouhých 20 000 tun ročně. To je asi 0,2 % z 11 milionů tun leteckého paliva, které Británie ročně spotřebuje.
Tak kde tedy britské aerolinky berou SAF do svých nádrží? Většina se dováží z Finska, Nizozemska a USA. Do roku 2030 vzroste povinný podíl SAF ve Velké Británii na 10 %, tedy 1,2 milionu tun zeleného paliva – z nichž celé toto množství, nebo alespoň rozhodující část bude z dovozu.
K uspokojení kvóty musí Velká Británie kromě dovozu hotového SAF dovážet odpad použitelný pro výrobu SAF, zejména použitý fritovací olej. Tuto „surovinu“ dováží Spojené království se zemí jihovýchodní Asie, zejména Malajsie, Číny a Indonésie.
Nedostatek a prohibitivní cena
Evropská cena SAF činila ke 13. srpnu 2280 dolarů (1681 liber) za metrickou tunu – tedy více než trojnásobek ceny konvenčního leteckého paliva.“
Vysoké náklady vyplývají ze způsobu výroby SAF, při které se za použití obrovského množství tepla a vysokého tlaku rozkládá použitý fritovací olej, živočišné tuky, dřevo, plasty či jiné organické materiály na menší molekuly potřebné pro letecké palivo.
Z toho je zřejmé, že ani výroba ani dovoz SAF není bezuhlíková. Celkový ekologický přínos SAF je přinejmenším pochybný, na což upozorňují už dokonce i ekologické organizace. Požadavek, aby aerolinky přimíchávaly do svého paliva SAF, zjevně planetu nespasí. Zato zvýší ceny letenek a leteckým společnostem zmenší zdroje na nákup nových a palivově efektivnějších letadel.
Podle Mezinárodní asociace letecké dopravy (IATA), která zastupuje 340 světových aerolinek, si dodavatelé SAF navíc zvyšují své marže prostřednictvím „příplatků za plnění předpisů“.
„Poplatky ukládané aerolinkám jsou více než dvojnásobkem aktuální tržní přirážky u SAF. V EU čelí aerolinky v roce 2025 dodatečným přirážkám ve výši 1,3 miliardy dolarů. Dopad poplatků za plnění předpisů je ve Velké Británii ještě vyšší.“
Emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy se základnou ve Velké Británii stoupají: v roce 2024 dosáhly 37 milionů tun, což je více než dvojnásobek oproti 16 milionům tun v roce 1990. V příštích dvou desetiletích porostou ještě rychleji.
Celosvětově letectví vypouští kolem jedné miliardy tun CO2, přičemž toto číslo stále roste. Kapky SAF na tom mnoho nezmění. Jsme v roce 2025, a jak se dosáhne zamýšlených a závazných cílů na rok 2030 a 2050 dnes nikdo neví. SAF je málo, elektrická letadla jsou fikce, vodíkové programy byly výrazně posunuty a revolučně nové pokolení letadel bude tvořit jen nepatrnou část leteckých parků. O realitě se však příliš nemluví.
Růst emisí může vypadat hrozivě. Ve skutečnosti je letecká doprava odpovědná za 2,5% podíl na celosvětových emisích plynů, jako je CO2. Toto číslo podle ekologické organizace Transport & Environment (T&E) poroste, protože do roku 2050 má letecký provoz oproti úrovni z roku 2019 více než zdvojnásobit a spotřeba paliva vzrůst o 59 %. To však ještě neznamená, že se podíl letecké dopravy na celkovém CO2 zvýší.
Ve světle nedostatku SAF se aerolinky oprávněně obávají nedostatku realismu ze strany vlád, které jim sice nařizují používat stále více SAF, ale dělají jen málo nebo vůbec nic pro zajištění paliva.
Jonathon Counsell, ředitel pro udržitelnost ve společnosti IAG, která vlastní British Airways, uvedl, že současné plány na zvýšení výroby SAF jsou příliš slabé na to, aby splnily britské a evropské cíle dekarbonizace. Aerolinky chtějí, aby část daní, které platí, byla využita na podporu výroby SAF. „SAF je klíčovým nástrojem k dosažení uhlíkové neutrality, a aby se to podařilo, potřebuje odvětví větší podporu ze strany vlády, protože samotné povinné kvóty nestačí,“ řekl.
Ministerstvo dopravy, které politiku řídí, upozorňuje, že příští rok bude zaveden ve Velké Británii tzv. „mechanismus zajištění příjmů“, podle něhož společnosti budující továrny na SAF dostanou garantovanou minimální cenu, financovanou prostřednictvím poplatku uvaleného na aerolinky.
Tento poplatek by však zvýšil náklady v odvětví letectví, které pracuje s nízkou ziskovou marži 3–4 %. Pokud budou na aerolinky uvaleny dodatečné poplatky, promítnou je do cen letenek. Mimochodem, k ceně letenek si cestující může už nyní dobrovolně přidat příplatek za emise, tj. jakousi formu odpustků. O tento příplatek má zájem pouhé 1 až 2 % cestujících.
Ryanair, největší evropská letecká společnost, to říká otevřeněji: „Výroba SAF musí být podporována vládami.“ Uvedla, že environmentální daně, které ročně platí, je třeba znovu investovat, aby „urychlily dekarbonizaci sektoru“.
Podobnou situaci vidíme i v USA. Bostonská World Energy byla jednou z prvních firem na světě, která vyráběla komerční množství udržitelného leteckého paliva (SAF), tedy typu obnovitelného paliva vyrobeného ze zdrojů, jako je použitý fritovací olej, zemědělské zbytky a další odpad.
Rafinerie poblíž centra Los Angeles byla jedním z mála úspěšných projektů, když dodávala aerolinkám, jako jsou United Airlines a JetBlue Airways, miliony galonů SAF ročně. Továrna zahájila provoz v roce 2016 a byla klíčová pro závazky těchto dopravců přejít do konce této dekády na směs s 10% podílem SAF.
Rafinerie však v dubnu tiše ukončila provoz. A podle generálního ředitele Genea Gebolyse se plány World Energy na druhý závod v Houstonu zastavily kvůli nedostatku závazků ze strany odvětví.
Rafinerie Paramount, která vyráběla palivo z použitého fritovacího oleje a živočišného tuku z místních jatek, opakovaně narážela na problémy při snaze o rozšíření a všech 35 zaměstnanců bylo v dubnu propuštěno, uvedly dva zdroje obeznámené se situací.
Budoucnost závodu je nejistá poté, co se firma Air Products, z projektu v únoru stáhla s odkazem na obtížné obchodní podmínky spojené s expanzí a provozem. Air Products, americká společnost působící v oblasti průmyslových plynů a chemikálií, měla závod rozšířit investicí 2 miliardy dolarů.
Generální ředitel World Energy Gebolys uvedl, že uzavření závodu Paramount bylo „restartem“, protože modernizace překročila rozpočet a nabrala zpoždění. Řekl, že závod znovu zahájí provoz, aniž by uvedl časový rámec. K propouštění se odmítl vyjádřit.
„Některé aerolinky se zapojily do poměrně neupřímného úsilí vydávat tiskové zprávy,“ které přeháněly jejich závazek k projektům SAF, uvedl Gebolys, aniž by jmenoval konkrétní společnosti. „Lidé někdy v minulosti řekli příliš mnoho a udělali příliš málo.“
Gebolys nicméně uznal, že některé aerolinky vynaložily skutečné úsilí na podporu výrobců SAF, zatímco vlády musí také zvýšit podporu prostřednictvím silnějších pobídek, aby se pokrok podařilo prosadit.
United Airlines uvedly, že svůj vztah s World Energy ukončily „před několika lety“, aniž uvedly důvod. Mluvčí JetBlue prohlásil, že World Energy je od roku 2020 „ceněným partnerem“ a že bude společnost nadále podporovat.
Aerolinky jsou aktivní v „ekologickém“ marketingu. Realita silně kulhá.
Podle analýzy agentury Reuters potíže World Energy odrážejí situaci desítek startupů s čistými palivy. Téměř 20 let po prvním komerčním letu částečně poháněném biopalivy, který spojil Londýn s Amsterdamem, Reuters zjistil, že plány leteckého průmyslu „zezelenat“ dříve, než je regulátoři začnou trestat, jsou nesplnitelným snem.
Propast mezi ekologickými sny, tiskovými zprávami a realitou dokládají čísla IATA. Ta uvádí, že SAF se letos bude podílet na celkové spotřebě leteckého paliva 0,7 % oproti 0,3 % v roce 2024. IATA zároveň očekává, že počet cestujících v letecké dopravě letos vzroste o 6 %.
Aby se splnil cíl dekarbonizace k roku 2050, aerolinky by potřebovaly 118 miliard galonů ročně, což je 300násobek současné výroby.
Aby prověřila tvrzení odvětví, sestavila agentura Reuters vlastní databázi iniciativ aerolinek v oblasti SAF – dosud nejucelenější pohled na skomírající zelený pokrok sektoru. Odhalila, že odvětví nemá jasnou představu, jak cílů dosáhnout.
Agentura Reuters zjistila, že zatímco aerolinky za posledních 12 let oznámily 165 projektů SAF, realizováno jich bylo pouze 36. Mezi nimi Reuters odhalil u tří z největších – včetně World Energy – problémy, které ilustrují systémové výzvy, jež sektor SAF sužují.
Z ostatních projektů bylo 23 opuštěno, 27 je zpožděno nebo odloženo na neurčito, 31 zatím nevyrobilo žádné palivo a 4 jsou pouze dohody o kreditech SAF, kde není dodáváno žádné fyzické palivo.
U zbývajících 44 projektů se agentuře Reuters nepodařilo nalézt od doby jejich prvotního oznámení žádné veřejné aktualizace.
Podle analýzy Reuters by však i v případě, že by všechny dosud neuskutečněné projekty oznámené aerolinkami dosáhly svého maximálního potenciálu, přibylo by nanejvýš 12 miliard galonů produkce SAF. To je zhruba 10 % z objemu potřebného k dosažení dekarbonizačních cílů.
Aerolinky obviňují ropný průmysl s tím, že nevyrábí dostatek paliva. „Tihle lidé jsou příčinou problému a musí začít hrát svou roli,“ řekl Willie Walsh, ředitel IATA.
V současné době stojí SAF třikrát až pětkrát více než klasické letecké palivo a někteří vedoucí představitelé ropných společností tvrdí, že při současných cenách je ze strany aerolinek omezená poptávka. Omezená poptávka znamená, že jednotkové výrobní ceny zůstávají vysoké.
Podle odhadů IATA mají evropské povinné kvóty na SAF letos stát aerolinky dalších 2,9 miliardy dolarů na nákup SAF plus náklady na splnění předpisů.
Americký obrat?
Návrat amerického prezidenta Donalda Trumpa může být pro zelenou transformaci další špatnou zprávou. Nebo naopak návratem k realitě. Trump slíbil, že zruší mnoho pobídek, které jeho předchůdce Joe Biden nabídl pro SAF a další projekty zelené energie.
Zatímco projekty ve Spojených státech skomírají, americký letecký průmysl vkládá naděje do nové „zlaté žíly“ SAF v Panamě. Podle zjištění agentury Reuters se však už i ta začíná dostávat do potíží.
Společnost SGP BioEnergy se sídlem v New Yorku v roce 2022 slíbila, že ve spolupráci s vládou Panamy vybuduje největší závod na výrobu SAF na světě. Továrna má vyrábět zelené palivo z průmyslového konopného oleje a použitého fritovacího oleje.
Výroba, která měla začít letos, byla odložena na rok 2027. Generální ředitel SGP BioEnergy Randy Letang uvedl, že zpoždění je do značné míry způsobeno menším zájmem aerolinek podporovat projekty SAF než v minulosti.
Na cestě k net-zero létání v roce 2050 tvoří příspěvek SAF 65 %. Tedy naprosto dominantní část k dosažení cíle. Dosáhnout dostatečné výroby SAF za přijatelné ceny se zdá přinejmenším velmi nesnadné. Některé další příspěvky k tomu cíli pak jsou přímo z kategorie sci-fi. Jedná se například o 13% příspěvek nových technologií, čímž se myslí elektrická a vodíkem poháněná letadla. (Foto: The Telegraph, IATA, planes.cz)
SAF je samozřejmě podvod. Už jen dovoz toho friťáku přes půl zeměkoule veškerý případný ekologický přínos anuluje. A dokud v tom chemickém procesu nebude použita výhradně energie z jaderek, slunečníků a větrníků, vznikne při výrobě SAF víc CO2, než se "ušetří"
Je tu ještě někdo, kdo věří těm správným vědcům, že lidstvo má vliv na oteplování planety?
Celkem 3 záznamy
Copyright © 1999-2026 planes.cz | Redakční systém
CO² velmi pravděpodobně nemá významný vliv na klima. Má ale strašlivý vliv na ekonomiku a na celou západní společnost. Jednou se o klimahysterii bude učit po boku marxismu. Stejně ničivé, stejně nesmyslné.