V současném konfliktu mezi Indií a Pákistánem se indickým Rafale zrovna nedařilo. Byť je těžké jakékoliv informace ověřit, zdá se, že Pákistán byl se svými čínskými stíhačkami velmi úspěšný.
Kromě nepřesvědčivého výsledku střetů s Pákistánem řeší Indie další problém, který se obecně týká všech (či takřka všech) zemí, které importují a provozují supermoderní stíhačky, jako jsou Rafale nebo F-35. Jedná se o (ne)dostupnost zdrojových kódů.
Vlastnosti soudobých stíhaček definuje software. Ten však zákazníci nekontrolují.
Výrobce Rafale, společnost Dassault Aviation, navzdory vytrvalým diplomatickým snahám odmítá předat Indii zdrojový kód, který řídí mise systému Rafale a umožňuje integraci zbraňových systémů a avioniky. Spor s dodavatelem vyvolal v Indii širší debatu o technologické suverenitě.
Celý případ je velmi relevantní, a jak bylo zmíněno, netýká se pouze Rafale, ale vlastně všech nejmodernějších stíhaček, které jsou létajícími superpočítači. Soudobé válečné konflikty se stále více přesouvají do softwarově definovaného bojiště. Spor o zdrojový kód je jasným připomenutím, že i ty nejpokročilejší letouny jsou suverénní pouze do té míry, jak suverénní je kód, na kterém létají. Celý problém přitom nemá jednoduché řešení – obě strany, výrobce i provozovatel, mají své silné argumenty. Vraťme se však k případu Rafale.
Indie zakoupila 36 stíhaček Rafale na základě smlouvy v hodnotě 7,8 miliardy eur ze září 2016. První letoun byl dodán 29. července 2020 a poslední dorazil 15. prosince 2022.Rafale se staly páteří modernizace indického letectva.
V dubnu 2025 podepsala Indie další kontrakt v hodnotě 7,4 miliardy USD, a to na nákup 26 stíhaček Rafale-M (námořní varianta) pro letadlové lodě INS Vikrant a INS Vikramaditya. Tato letadla nahradí dosluhující MiGy-29K.
Stíhačka Rafale je mimořádně vyspělou zbraní. Je vybavena radarem Thales RBE2-AA s aktivním elektronickým skenováním (AESA), který dokáže sledovat až 40 cílů a současně útočit na 8 z nich na vzdálenost přesahující 100 km, což z něj činí jeden z nejpokročilejších radarových systémů ve své třídě. Letoun je vybaven rovněž systémem elektronického boje Spectra, který zahrnuje přijímače varování před radarem, rušičky a infračervené senzory varující před raketami. Tyto prvky umožňují detekci a neutralizaci moderních hrozeb pomocí aktivních i pasivních obranných prvků.
Indické Rafale mají navíc systém přilbového zobrazení (Helmet Mounted Display Systems – HMDS), optoelektronický systém Thales Front Sector Optronics (FSO), systém IRST (Infrared Search and Track) a pokročilé datové spoje pro provoz v reálném čase v rámci síťově orientovaných operací.
Cílem Indie je integrovat do ekosystému Rafale domácí zbraně, jako je řízená střela vzduch-vzduch s prodlouženým dosahem Astra, protiradarová střela Rudram a celá řada chytré munice, což by zvýšilo bojovou autonomii a snížilo závislost na zahraničních dodavatelích. K tomu však potřebuje zdrojový kód.
Bez přístupu k této digitální architektuře však Indie není schopna samostatně přizpůsobit Rafale měnícím se operačním scénářům nebo provádět softwarové aktualizace bez souhlasu Francie. Zdrojový kód řídí klíčové mise, včetně modulárního počítače (Modular Mission Computer – MMC) a rozhraní mezi radarem a elektronikou, které je nezbytné pro bezproblémovou integraci zbraní.
„Absence přístupu ke zdrojovému kódu představuje významnou překážku pro širší modernizační agendu indické obrany,“ uvedl vysoký představitel indického letectva obeznámený se situací.
Vojáci argumentují tím, že přístup ke zdrojovému kódu by Indii umožnil rychle aktualizovat operační parametry, integrovat domácí subsystémy poháněné umělou inteligencí a zefektivnit logistiku bez závislosti na externích dodavatelích.
Výrobci zdrojové kódy přísně hlídají. Výjimky toto pravidlo potvrzují
Francie trvá na tom, že zdrojový kód – vyvíjený po desítky let za vysokých finančních nákladů – je strategickým průmyslovým aktivem, které není otevřeno zahraniční manipulaci. Případné udělení přístupu by vytvořilo nebezpečný precedent, neboť další zákazníci (Egypt, Katar a potenciálně Indonésie) by mohli požadovat stejné ústupky.
Nutno poznamenat, že z uvedeného pravidla nepředávání zdrojových kódů existují výjimky, kdy výrobci letadel poskytli zákazníkům úplný nebo částečný přístup ke zdrojovým kódům nebo k softwaru kritickému pro mise.
Spojené státy například poskytly Izraeli bezprecedentní přístup k softwarové architektuře stíhačky F-35, což izraelskému letectvu (IAF) umožnilo instalovat vlastní systémy velení, řízení, komunikace a elektronického boje do varianty „Adir“ této stíhačky. Ta umožňuje Izraeli provozovat F-35 jako suverénní zbraňovou platformu, včetně integrace lokálně vyvinuté vzdušné a pozemní munice a proprietárních kybernetických a elektronických válečných systémů, čímž si udržuje převahu v regionu.
Podobně Rusko v některých případech nabídlo rozsáhlou technickou dokumentaci a přístup k systémům blízkým partnerům, jako je Indie, v rámci programu Su-30MKI. Indie tak získala možnost vybavit Su-30MKI domácími systémy, jako jsou přijímače varování před radarem vyvinuté DRDO, střely Astra a lokálně vyráběné palubní počítače. To bylo umožněno úrovní otevřenosti, kterou Francie zatím u Rafale neposkytuje.
Jižní Korea v rámci svého partnerství se společností Lockheed Martin na projektu KF-21 Boramae získala významný technologický transfer, včetně konstrukčních výkresů, podpory integrace softwaru a spolupráce na vývoji – avšak nikoli plný zdrojový kód F-35, který zůstává přísně kontrolován.
Indičtí představitelé věří, že dlouhodobým řešením je vývoj domácích stíhaček 5. generace, jako je AMCA, a zdokonalení programu Tejas Mk2 – letadel navržených s plnou svrchovanou kontrolou nad systémy mise.
Téma je nanejvýš aktuální i pro Evropu, kde probíhá diskuse, do jaké míry bude možno provozovat stíhačky F-35 suverénně. Některé státy vyjadřují obavy, že sice vlastní stíhačky, ale jejich klíčové vlastnosti a fungování jsou mimo jejich kontrolu. (Foto: Defence News India, The War Zone, Haber Aero, planes.cz)
Totéž platí samozřejmě i pro nás s F 35, i když to Černochová popírá...
..hm, a já jsem spíš přes ta civilní letadla je zajímavé , že v Rusku Boeingy a Airbusy létají nerušeně dál, databáze nedatabáze apod.
Armin, ako to ma ruSSko? Viete potvrdit, ze zdiela zdrojovy kod napriklad s Indiou ci dalsimi krajinami?
Zbývá jen dodat, že Německo v prvním tendru na nástupce Tornad, právě z tohoto důvodu F-35 odmítlo, protože kontrolní orgány označili nedostupnost zdrojového kódu a jeho vzdálenou správu, za významný bezpečnostní problém.
Je vtipné, že po druhé už F-35 zvítězil, ale ne proto, že by se situace změnila, ale Němci tím chtěli demonstrovat spojenectví s USA, což v aktuálním kontextu působí opravdu směšně... 
Celkem 5 záznamů
Copyright © 1999-2025 planes.cz | Redakční systém
Jasně, Čína zdrojáky od J-10 hodila na github I se zdrojáky pro 3D tiskarnu.
Proboha, je nesmysl aby výrobce zbraňoveho systému někde trousil zdrojáky, pokud z toho nemá vlastní prospěch, který převáží rizika. Izrael a jeho zbrojní průmysl je pro USA zdrojem inovací a je politicko strategicky dostatečně blízko, aby z toho USA mohlo profitovat a zároveň projektovat své zájmy na blízkém východě. Indie s poměrně silnými vazbami na Rusko (alespoň co se vojenské techniky týče) je úplně jiné kafe. Je dobře, že zdrojáky nesdílí.