Bidenův Saigon. Bezpečnostní situace na kábulském letišti a v jeho okolí se rychle zhoršuje.

• 28.08.2021 08:30

Snaha prezidenta Bidena triumfálně oznámit stažení amerických vojsk z Afghánistánu k výročí teroristických útoků 11. září 2001 a prodat to jako další úspěch své administrativy začíná obracet v politické fiasko a co hůře, pro Afghánistán v národní tragédii.

Zatímco sdělovací prostředky povětšinou nabízí fotografie drastických scén z kábulského letiště, bude užitečné podívat se na ukončení mise vojsk NATO v širším kontextu. Jak správně poznamenal viceprezident Afghánistánu Amrullah Saleh, kábulské letiště je pouze příslovečnou špičkou ledovce.

Vypadá to, že slavit se sice bude, ale naneštěstí na straně radikálního Islámu.

Evakuace civilistů z Kábulu zrychlila i přes zhoršující se bezpečnostní situaci

Ve čtvrtek přišla řada informací dokládajících rychle se zhoršující podmínky evakuace. A to ještě před 31. srpnem, který radikální islamistické hnutí Taliban označilo za nepřekročitelný konečný termín, do kterého musí být evakuováni jak běženci, tak zbytky spojeneckých armád. Řada zemí oznámila, že s ohledem na bezpečnostní situaci nemohou evakuaci dokončit.

Během čtvrtka v okolí letiště přišlo o život podle zpravodajství Reuters přes 100 osob, z toho 13 příslušníků americké armády. Ztráty na životech potvrdil mluvčí Pentagonu, byť počty neupřesnil. Již tak špatnou bezpečnostní situaci vyostřil fakt, že do věci se vložili teroristé Islámského státu.

Ve čtvrtek byl při odletu z Kábulu ostřelován italský C-130J, na jehož palubě bylo 98 cestujících, naštěstí bez následků. Stejný den ohlásilo zastavení evakuačních letů Německo následované Belgií, Dánskem, Nizozemím a Polskem. Pátkem zastavuje evakuační lety rovněž Francie a Španělsko.

I přes zhoršenou bezpečnostní situaci se počet odletů podařilo ve čtvrtek zvýšit a letadla odlétala pravidelně, výhled přesto zůstává neradostný. Prezident Biden znovu potvrdil, že mise bude pokračovat a pachatelé krveprolití budou potrestáni.

A400M Bundeswehru (Foto: Bundeswehr)

Deník The New York Times uvádí, že ani současné tempo 20 tisíc evakuovaných denně nestačí, aby bylo do konce měsíce odsunuto 250 tisíc Afghánců, kteří mají nárok na zvláštní americké vízum.

Na virtuálním jednání skupiny G7 dne 24. srpna Biden upozornil, že po 31. srpnu, který stanovil jako konečný termín evakuace americké armády, sice vojska mohou zůstat v zemi a evakuace bude pokračovat, ale riziko teroristických útoků poroste.

Bidenovi se nechce testovat odhodlání Talibanu. To je zcela pochopitelná pozice, která je však ve zjevném rozporu s pozicí šéfa NATO, který ve stejnou dobu sní o jakémsi pozemním koridoru pro utečence do zatím neidentifikované sousední země. 

Šéf NATO Jens Stoltenberg hledá alternstivu k leteckému mostu

K odsunu spojeneckých vojsk z Afghánistánu se v deníku Financial Times vyjádřil člověk z nejpovolanějších, šéf aliance NATO Jens Stoltenberg. 

Ten tvrdí, že hlavním problémem evakuace je dostat evakuované na letiště po cestách, které kontroluje hnutí Taliban. To je pozoruhodné tvrzení, neboť daleko zajímavější otázkou, kterou si Stoltenberg veřejně nepoložil je, proč Taliban kontroluje Kábul (a zbytek země) a jak je možné, že spojeneckým silám diktují Talibové své ultimátum k ukončení chvatné evakuace k 31. srpnu. Afghánská tragédie má zcela jiný rozměr než cesta z centra Kábulu na letiště.

Jens Stoltenberg pokračuje, že letadel k evakuaci je dost, problém je dostat do nich cestující. Z Kábulu je evakuačními lety denně vyvezeno až 20 tisíc utečenců. Od 14. srpna bylo podle údajů americké administrativy evakuováno ze země 83 tisíc osob, Británie sama evakuovala 11 tisíc osob.

Britské úřady potvrdily, že dostat se přes kontrolní body Talibanu do hotelu, kde se soustředí osoby určené k evakuaci, trvá 24 až 48 hodin. Další zpoždění představuje cesta z hotelu na letiště.

Podle Stoltenberga chce NATO tlačit na Taliban, aby otevřel také pozemní cesty z Afghánistánu.

Pokud připustíme Stoltenbergovu hypotézu pozemní evakuace, pak i jen zběžný pohled na mapu ukáže, že je to prakticky vyloučeno. Navíc, pokud mají síly NATO problém kontrolovat jen několikakilometrový koridor z centra Kábulu a bezprostřední okolí letiště, pak je těžké si představit, jak chce NATO kontrolovat koridor z Kábulu do některé ze sousedních zemí.

Okolní země se přílivu utečenců z Afghánistánu intenzivně brání, neboť se obávají chaosu a infiltrace běženců teroristy Talibanu a Islámského státu. Ostatně nemají ani žádný důvod, proč NATO pomáhat. Výjimku tvoří Amerikou dlouhodobě podporovaný Pákistán, který je však největším tichým spojencem Talibů. Představa, že osoby prchající před Talibanem se uchýlí do Pákistánu spadá do kategorie „z deště pod okap“.

Kromě toho na červnové schůzce prezidentů Bidena a Putina dal podle dostupných informací Putin jasně najevo, že přítomnost americké armády ve středoasijských republikách je nežádoucí. Rusko se obává, že celá situace okolo Afghánistánu povzbudí různé teroristické skupiny a pašování drog z Afghánistánu a hrozí destabilizovat situaci v oblasti. Rusko proto posiluje svou vojenskou přítomnost na základnách v Tádžikistánu a Uzbekistánu a koordinuje bezpečnostní spolupráci s dalšími zeměmi regionu v rámci organizace kolektivní bezpečnosti CSTO (Collective Security Treaty Organization).

Pákistán – nedoceněné riziko

Zpackaný úprk z Afghánistánu je problém. Daleko větším a zatím méně viditelným problémem je Pákistán. Je veřejným tajemstvím, že Pákistán po celou dobu podporoval Taliban a čím více peněz dostával od USA, tím větší podporu Talibanu poskytoval. Pákistán má šestou největší armádu na světě a disponuje jadernými zbraněmi. 

Premiér Pákistánu Imran Chán podporovaný pákistánskou vojenskou elitou veřejně ocenil Afghánce [čti Taliban – pozn. red.] za to, že „zlomili pouta otroctví“. Na sociálních sítích generálové ve výslužbě a stoupenci Talibanu slavili po obsazení Kábulu triumf ryzího islámu. A na sítích se znovu připomnělo video z roku 2014, kde bývalý šéf pákistánské vojenské zpravodajské služby (ISI) Hamíd Gul prorocky říká: „ISI porazila Sovětský svaz v Afghánistánu s pomocí Ameriky a pak ISI s pomocí Ameriky porazí Ameriku.“

Od roku 2002 do roku 2018 poskytly Spojené státy pákistánské armádě podporu ve výši 14 miliard dolarů na boj s terorismem, a to jako součást celkové podpory Pákistánu ve výši 33 miliard dolarů. Štědrou podporu Islámábádu seškrtal až prezident Trump v roce 2018. Ve svém tweetu jasně artikuloval svůj názor na roli Pákistánu v Afghánistánu.

Viceprezident Afghánistánu Amrullah Saleh ve svém interview pro kanál News18 prohlásil, že za rychlým pádem vlády v Afghánistánu stálo vyjednávání mezi USA a Talibanem v Kataru, které se fakticky stalo oficiálním uznáním Talibanu. Uvádí, že jednání probíhala ve spěchu a bez potřebné znalosti reálné situace v Afghánistánu.

Taliban podle něj ve skutečnosti nikdy nebyl pod skutečným tlakem, protože využíval podpory Pákistánu a Pákistán sloužil jako své bezpečné útočiště a výcviková základna teroristů. Přirovnal Pákistán k jakési servisní organizaci Talibanu. Uvedl, že jde o atomovou mocnost sponzorující z amerických peněz terorismus a teroristické aktivity proti spojeneckým vojskům a Afghánské národní armádě. Nikoliv náhodou přicestoval vůdce Talibanu Abdul Ghani Baradar na „mírová“ jednání do Dauhá s pakistánským pasem, stejně tak jako do Tian-jinu, kde se setkal s čínským ministrem zahraničních věci Wang Yi. Čína je významným strategickým partnerem Pákistánu.  

Dalším problémem, kterému čelila afghánská vláda, byl obrovský tlak na osvobození vězňů. Spojené státy podle slov Amrullaha Saleha vydíraly afghánskou vládu, že pokud nepropustí vězně, bude zkrácena pomoc zemi, a to včetně pomoci vojenské. Vláda spojencům mnohokrát vysvětlovala, že osvobození vězni přejdou rovnou k radikalizovaným bojovníkům, což se také stalo.

„NATO je pryč, americká armáda je pryč, ale Afghánci zůstávají… nelze je evakuovat. Letiště v Kábulu je pouze příslovečná špička ledovce. Dnes je šéfem afghánské centrální banky člověk, který se zabýval zajišťováním financí pro Al-Kaidu.“ řekl Saleh.

Hlavním vítězem v Afghánistánu tedy není Taliban, ale Pákistán. Pákistán kontrolou nad Afghánistánem posílí své pozice proti svému tradičnímu nepříteli – Indii.

Saleh vyjádřil hrdost nad národní armádou a vládou, která udělala vše, co bylo v jejích silách, aby se bránila Talibanu.

Dalším potenciálním vítězem konfliktu je Čína, která má zájem o nerostná bohatství Afghánistánu a mohla by pro Taliban být relativně přijatelným obchodním partnerem. Pokud Západ zastaví finanční pomoc pro Afghánistán, Talibanu ani nezbude jiné řešení, než kromě pěstování a prodeje drog prodat své strategické nerostné bohatství Číně. Ze situace může těžit i Turecko, které je schopno s Talibanem komunikovat, a které může profitovat z vlny běženců, za jejichž „ubytování“ v Turecku si může EU připlatit.

Příroda nemá ráda vakuum a země jako jsou Čína a Pákistán mohou vakuum po spojencích zaplnit.

Úprk z Bagrámu

V posledních dnech vyšlo najevo, že americká armáda dostala rozkaz opustit svou nejvýznamnější základnu v Bagrámu během jediné noci. Spojenecká vojska zanechala v Afghánistánu vojenskou techniku za asi 85 miliard dolarů. Veřejnosti se dostalo ujištění, že sofistikované systémy do rukou Talibů nepadly. I toto tvrzení však doprovází rostoucí pochybnosti. Ukázalo se, že v zemi zůstaly mimo jiné např. záznamy o lokálních spolupracovnících spojeneckých sil, jejich biometrická data a zařízení pro biometrické ověřování totožnosti. Talibanu se dostalo také přes 150 vojenských letadel a vrtulníků. Vzhledem k tiché spolupráci s Pákistánem není vyloučeno, že Taliban bude schopen letectvo používat, pokud jej bude potřebovat. Ve čtvrtek létaly nad kandahárským letištěm vrtulníky Mi-8 a Mi-17, což dokládá, že někteří příslušníci letectva Afghánské národní armády přeběhli k Talibanu.

Vojenští odborníci jsou přesvědčeni, že letecká základna NATO v Bagrámu, která disponuje několika vzletovými drahami, měla zůstat do dokončení evakuace pod kontrolou americké armády a kvapný odchod ze základny byl hrubou chybou. Bagrám byl vždy epicentrem spojeneckých aktivit v zemi. Taliban se tak dostal k cenné vojenské technice, kterou odcházející armáda nezničila.

Je zarážející, že poslední dodávky vrtulníků UH-6O Black Hawk a lehkých bojových A-29 Super Tucano převzal Afghánistán v červenci, kdy již muselo být každému jasné, že situace se nevyvíjí příznivě a stanoven termín stažení vojsk ze země.

Američané dodali do Afghánistánu na 22 tisíc terénních vozidel Humvee, 42 tisíc lehkých taktických vozidel, zejména Fordy Ranger, 9 tisíc středních vozidel s nosností do pěti tun, tisíc minám odolných vozidel a takřka dvě stovky obrněných transportérů. Ostatně Taliban ke své ofenzivě nepotřeboval ani vrtulníky, ani Super Tucana. K bleskové ofenzívě Talibanu posloužila vozidla a další technika a výzbroj, které spojenecké armády nechaly na místě.

Go Further (slogan Ford Motors). Blesková ofenzíva Talibů.  Foto: DW

Generál Austin Scott Miller vykreslil na tiskové konferenci pochmurný obraz bezpečnostní situace v zemi, která musí „znepokojit celý svět“.

Základna Bagrám po odchodu amerických vojsk (Foto: AFP)

Kde se stala chyba

Odborníci i představitelé afghánské vlády se jednoznačně shodují, že Biden chyboval, když dopředu stanovil a komunikoval termín stažení vojsk k 11. září, a to aniž byly podmínky odchodu dojednány a garantovány Talibanem. Je přitom jasné, že jedinou možnou garancí je přítomnost spojeneckých vojsk. Termín odsunu byl poté ještě nepochopitelně posunut na 31. srpna, což jen dále umocnilo chaos a paniku v zemi.

Záměr odejít z Afghánistánu oznámil předtím již prezident Trump. Nicméně Trump předpokládal zajištění odsunu pod ochranou armády, což by dovolilo jednat s Talibanem z pozice síly a celý proces odchodu z Afghánistanu kontrolovat.

Nyní je zřejmé, že spojenci kontrolu nad evakuací již ztratili a podmínky odchodu zbytku vojsk diktuje Taliban. Neexistuje žádná jistota, že Taliban své sliby splní. To ostatně ukáží nejbližší dny.   

Závěr:

Všichni se pravděpodobně shodneme na tom, že čeho se nepodařilo dosáhnout během 20 let vojenské přítomnosti v Afghánistánu a s pomocí biliónových nákladů, toho se nepodaří dosáhnout ani během následujících dvaceti, ani čtyřiceti let. Plýtvat dalšími náklady a životy lidí nemá smysl. 

Odsun vojsk je proto zřejmě správným rozhodnutím, pokud by bylo však bylo provedeno správně a nebylo řízeno politickými ambicemi a marketingem okolo dvacátého výročí 11. září 2001.

Přes veškerou snahu a dobré úmysly je naneštěstí konečným výsledkem další afghánská tragédie a varovný signál pro země spoléhající na pomoc západních mocností.