Prototypy 6 - Německo

• 16.05.2021 09:00
• stalo_se

NĚMECKO.Vlastně bych měl napsat Německá spolková republika, čili Západní Německo.

Když jsem nastoupil v Mnichově, ve volných chvílích jsem brouzdal po muzeích. A v Mnichově je ohromné technické muzeum. Tam na nádvoří stál podivuhodný stroj Dornier DO 31E-3, dopravní kolmo startující stroj (VTOL). Koncem padesátých let se na obou stranách železné opony začala vyvíjet letadla s kolmým startem. Byl předpoklad, že velká letiště budou v případném konfliktu zničena jako první a vysokovýkonné vojenské stroje požadovaly dlouhé betonové dráhy. Jako alternativa se nabízely kolmo startující stroje. Mělo to ovšem jeden háček: v té době neexistovaly výkonné motory s proměnným vektorem tahu (nejnadějnější vyvinula firma Bristol. Její motor Pegasus měl čtyři otočné trysky. Společnost Bristol Aero Engines převzal Rolls Royce, takže Pegasus se prodával jako Rolls Royce). V Německu vyvinuli trojici strojů - dopravní Dornier DO 31E-3, stíhací VFW-Fokker VAK 191B a nadzvukový VJ 101C. Pro malý výkon motorů byla všechna letadla nacpaná zdvihovými motory, které v horizontálním letu představovaly mrtvou zátěž.

Dornier DO 31E-3

Tento letoun měl dva motory Pegasus 5-2 (2x68,0 kN) a osm motorů Rolls Royce RB 163, což byly malé motory s laminátovými lopatkami dmychadla o tahu 19,6 kN. Trup byl vybaven nakládací rampou pro třítunový terénní automobil NATO. První DO 31E-1 neměl ještě zdvihové motory a jeho první let se uskutečnil 10. února 1967. Plně vybavený E-3 se poprvé dostal do vzduchu 14. července 1967. Dva prototypy létaly v rámci zkoušek v létech 1967-69. Třetí E-2 sloužil jen k pozemním zkouškám. V roce 1970 byly všechny zkoušky pro neúměrné náklady ukončeny. Provozní náklady musely být opravdu strašné, letadlo mělo 10 motorů! Letadlo bylo předáno do Deutsches Museum v Mnichově, tam stálo na nádvoří 20 let. V roce 1995 se dostalo do dílen Flugwerft, kde ho pět let restaurovali, nyní je umístěno v expozici v muzeu Schleissheim.

Dornier DO-31. Foto: Ralf Manteufel

VFW-Fokker VAK 191B VTOL

Tato stíhačka měla být odpovědí na Fiat G.91 s kolmým startem. Po roce Fiat svůj projekt vzdal mimo jiné proto, že původní G.91 měla být univerzální evropský stíhací bombardér, ale díky zákulisním bojům ho nakonec do své výzbroje zařadily jen Luftwaffe, Portugalsko a Itálie. Po tomto nezdaru, přestože bylo v Itálii a v Německu vyrobeno 770 letadel všech verzí, Italové projekt kolmo startující verze G.91B ukončili.

Němci po roce 1968 své letadlo zařadili mezi experimentální. Byly postaveny tři kusy. Maximální rychlost byla 1100 km/h, dolet byl jen 400 km. Letadlo bylo opět „nabito“ motory: Propulsní byly dva Rolls Royce RB162-81 (2x26,5 kN), což byla německá verze motoru Pegasus s měnitelným vektorem tahu (čtyřmi otočnými tryskami) a dvojicí zdvihových motorů Rolls Royce 163-81 (2x26,5 kN). První prototyp se dostal do vzduchu 10. září 1971. Letadla uskutečnila dohromady jen 91 letů a od roku 1975 byla uzemněna a první prototyp byl předán do muzea v Schleissheimu.

VFW-Fokker VAK 191B VTOL

VJ-101C

Záchytný kolmo startující stíhač byl určený jako náhrada za F-104G Starfighter. Toto letadlo bylo na svou dobu velmi pokrokové. Bylo to první letadlo „fly by wire“ se systémem vyvinutým společnostmi Honeywell a Bodenseework. Původně dvoukanálové ovládání bylo zkoušeno na upraveném F-104G. Nevyhovovalo a bylo předěláno na tříkanálové. Letadlo mělo v otočných gondolách na koncích křídel dvojice motorů Rolls Royce RB 153, což byla zvětšená verze motoru RB 145. Letadlo mělo při přechodu z visu do dopředného letu velké problémy s těžištěm. Byly přidány tři zdvihové motory Rolls Royce RB 108, dva za pilotní kabinou a třetí byl za křídlem. První prototyp X-1 byl vystaven na aerosalónu v Hannoveru v roce 1964.

První vertikální vzlet se uskutečnil 10. dubna 1963. První let s přechodem do horizontálního letu pak 20. září 1963. 14. září 1964 došlo k banální závadě autopilota a X-1 havaroval. Před tím, 29. července 1964, letadlo překonalo rychlost zvuku M=1,04, a to ještě motory nebyly vybaveny přídavným spalováním. V muzeu ve Schleissheimu je vystaven X-2, který má motory vybaveny přídavným spalováním.

Třetí prototyp VJ-101D měl dosahovat rychlosti M=2. Nebyl ale nikdy dokončen. Pro astronomické náklady na provoz byl i tento projekt v roce 1968 ukončen. X-1 dosáhl 40 letů, 24 kolmých startů a 14 kompletních letů s přechodem do vodorovného letu. Data o tomto zajímavém letadle, přestože je léta vystaveno v muzeu, se poměrně různí.

Dornier VJ-101C. Foto: Ralf Manteufel

Všechny německé projekty letadel s charakteristikou VTOL skončily na komplikovanosti a nízké ekonomii provozu. Zdvihové motory představovaly při dopředném letu mrtvou váhu.

Jediným skutečněm úspěšným a sériově vyráběným letounem VTOL byl později britský Harrier.

DORNIER DO 24ATT

Původní létající člun Dornier DO 24 byl navržen a postaven pro holandské aerolinie, které potřebovaly létající čluny pro své lety v tehdejší Holandské Indii. Letadlo bylo velmi úspěšné a vyrábělo se za války ve Francii a v dalších státech. Po válce sloužily létající čluny Dornier 24 například ve španělském letectvu.

Ve Španělsku létaly u pobřežního letectva do roku 1967, pak byly vyřazeny. Neoficiálně létaly ještě na začátku sedmdesátých let. Irene Dornier, pravnuk Claudia Dorniera, se rozhodl v sedmdesátých létech jeden vyřazený španělský létající člun koupit. 6.7.1971 přelétl Comandante Luis Meson Bada a Captain José Ferragut Aquirar Dorniera do Fridrichshafenu. V Mnichově postavili pro toto letadlo nové obdélníkové křídlo se superkritickým profilem. Hvězdicové devítiválce byly nahrazeny trojicí kanadských motorů PT-6A-45B o výkonu 833 kW. Letadlo dostalo modifikovaný podvozek z letadla Fokker 27. Poprvé se letadlo dostalo do vzduchu 25. 4. 1983. Byla naměřena maximální rychlost 428 km/h. Tentýž rok bylo předváděno na aerosalonu ILA v Hannoveru, kde jsem ho fotografoval s registrací D-CIDO.

V roce 1994 bylo letadlo umístěno do muzea Schleissheim. V muzeu byl Dornier až do roku 2003. Pak prošlo generálkou a bylo uvedeno do letuschopného stavu, poté však bylo rozebráno a na valnících a lodi bylo dopraveno na Filipíny. Tam dostalo filipínskou registraci RP-C2403. Létalo pod hlavičkou společnosti South East Asian Airlines (SEAIR). Společnost létala od roku 2004 pro fond UNICEF. 20. 11. 2011 společnost DAGO přelétla hydroplán do Německa, kde byl přeregistrován zpět na Německou registraci D-CIDO a zaparkován v muzeu Dornier ve Fridriechshafenu. Naposledy létalo 17. 8. 2013 u příležitosti oslav 100 let námořních letadel v Nordholzu.

DORNIER 728 JET

Tento dopravní letoun je spojen s Českými aeroliniemi. Letadlo pro 70-85 cestujících připomínalo Boeing 737. V prostorném trupu seděli cestující po šesti v jedné řadě. Byly navrženy tři různé délky trupu, ale postavena jen prostřední verze. Dornier již před tím spolupracoval na typu 328 s americkým výrobcem Fairchild. I u tohoto typu měl Fairchild zajišťovat prodej a i případnou stavbu v USA. Úvodním zákazníkem byla Lufthansa City Line spolu s ČSA. V Praze byl uskutečněn konkurs posádek na toto letadlo. Nakonec bylo všechno jinak.

Letadlo bylo vybaveno křídlem se superkritickým profilem. Motory byly FADECem řízené General Electric CF-34-8D (podobné má Bombardier CRJ701). Lucas Aerospace vyvinul systém fly by wire. Honeywell navrhl LCD kokpit EFIS.

První letadlo TAC01 bylo slavnostně vytaženo z hangáru 21. 3. 2002. Letadlo bylo kompletně hotové a nastříkané a první let byl naplánován na léto 2002. Společnost Fairchild však ohlásila 2. 4. 2002 bankrot a hotové letadlo se nikdy nedostalo do vzduchu. Naděje svitla v červenci 2003, kdy o celý projekt projevila zájem čínská investiční společnost XINJANG, konec jí však udělal rok 2004, kdy zkrachoval také XINJANG. Kompletní první postavený prototyp byl prodán do German Aerospace Centre. Protože bylo velmi obtížné svěsit křídla, tak je prostě uřízli!

Téměř dokončený trup TAC 2je v Deutsche Technik Museum v Berlíně a nedokončený trup TAC 3 leží na zemi v muzeu ve Speyeru. Smutný osud letadla.

VFW-FOKKER VFW-614

VFW-614 vzniklo jako dopravní letadlo pro 40 cestujících. Původní projekt firmy Wesser počítal s odklopnou přídí a se vstupem do přetlakované kabiny pod zádí. Střízlivější projekt konsorcia VFW-Fokker už s odklopnou přídí nepočítal. Nad křídlem byly na pylonech motory Rolls Royce M45H, původně zdvihové motory s laminátovým dmychadlem, předělané na normální turbodmychadlové. První prototyp D-BABA byl zalétán 14. 7. 1970. Havaroval a byl zcela zničen. 14. 1. 1972 letěl poprvé D-BABB. Dolet letadla byl 1200 km, rychlost 463 km/h. V roce 1975 dostala společnost Cimber Air první sériový stroj. Nakonec všechny vyrobené (16) byly předány Luftwaffe jako štábní a zkušební. V Praze byl VFW 614 naposledy po roce 2000. Nesměl se fotografovat, měl spoustu zvláštních antén a stál na dráze 22.

VFW-614 Air Alsace v Basileji. Foto: Eduard Marmet

HFB 330 HANSA

Společnost Hamburger Flugzeugbau z Hamburku (za války Blohm und Voss) se rozhodla postavit stroj, který by konkuroval letadlům Mystere 20 a HS-125. Kabina měla pro 10 až 11 cestujících být vybavená stolky a barem. Pohon měly obstarávat dva motory General Electric CJ610. Prototyp D-CHFB poprvé letěl 21. dubna 1964. Při 121. letu byl první prototyp zcela zničen. D-CLOU se poprvé dostal do vzduchu 19. října 1964. Velkým problémem se ukázal negativní úhel náběhu. Díky kroutícímu momentu, který vznikal při obtékání křídla, praskal potah.

Vojenské letectvo odebralo 12 strojů.

HFB 330 HANSA

Související kategorie