Třetí listopadovou destinací, kam vedly mé kroky, se stalo Tokio. Bylo zároveň jednou ze stěžejních položek na mém východoasijském Must-Do listu. To proto, že zdejší letiště Haneda a Narita tvoří pomyslnou Mekku spotterů.
Do Japonska jsem se vydal na čtyři dny. Kvůli striktně nastaveným pravidlům školní docházky jsem si delší časový úsek nemohl dovolit. Vzhledem k omezené době jsem se rozhodl celý výlet věnovat spottingu. Tokio totiž nepovažuji za nikterak nedostupnou destinaci a předpokládám, že se tam ještě vrátím a doženu tak vše, co jsem si tentokrát nemohl dovolit.
Let RS703 ICN-NRT (14.11.2019) Air Seoul, A321-231 (reg. HL7789)
Nabídka spojení mezi Soulem a Tokiem je pestrá. Z Incheonu lze využít widebodies Koreanu či Asiany, řadu korejských lowcostů a každý večer Dreamliner Ethiopian Airlines, provozujících linku na Naritu v rámci tzv. páté svobody jako součást pravidelného spojení z Addis Ababy. Z Gimpa operuje kromě Korejců několikrát denně All Nippon Airways (ANA) a Japan Airlines (JAL). Já jsem se tentokrát i přes uvedené lákavé varianty vydal nejlevnější cestou a pro oba lety zvolil Air Seoul. Jedná se o nízkonákladovou odnož Asiana Airlines založenou před třemi lety. Ve flotile mají sedm A321 a obsluhují destinace napříč Východní a Jihovýchodní Asií.
Na můj let byl nasazen deset let starý stroj, interiér ale před dodáním tomuto dopravci prošel celkovou obměnou. Překvapilo mě uspořádání toalet na palubě; doposud jsem se nikdy nesetkal s A321, která by je měla nejen vpředu a vzadu, ale také uprostřed kabiny na křídlech. Z toho je zřejmé, že ačkoliv se jedná o lowcost, není jeho hlavní filozofií maximalizovat počet sedaček, jako je tomu u mnohých konkurentů. Uniformy posádek jsou vedeny spíše v neformálním stylu.
Samotný let trval bez pár minut dvě hodiny. Po startu z RWY 33L se mi naskytl úžasný pohled na zapadající slunce. Palubní servis se sestával pouze z občerstvení a nápojů za poplatek. To jsem oželel, ale neodolal jsem skyshopu, kde nabízeli model, který nemůže chybět v mé převeliké sbírce. Po mírně turbulentním přistání na RWY 34R následovalo 15minutové pojíždění, neboť tato runway se nachází zcela mimo oblast terminálů.
Tip pro spottery: Ubytování jsem měl zajištěné v hotelu Sky Heart Narita, nacházejícím se východně od letiště, zhruba 15 až 20 minut autem od terminálů. V porovnání s ostatními nabídkami v okolí nebyl příliš drahý, čemuž sice odpovídalo jeho starší a skromnější zařízení, ovšem na pouhé přespání bohatě stačil.
Spotting na Hanedě (HND/RJTT)
Den před odletem jsem se náhodou dozvěděl, že můj finský kamarád-spotter Joona, pracující jako steward pro Finnair, bude mít v pátek v Tokiu layover, a tak jsme zkoordinovali své plány a dohodli se, že celý den strávíme na Hanedě. Jelikož bydlel stejně jako já poblíž Narity, sešli jsme se před šestou ranní a vyrazili směr centrum a druhé letiště. Tokijské metro je zážitek. Přelidněnější MHD jsem doposud snad nikde nezažil. Ačkoliv vlaky ve špičce jezdí v několikaminutových intervalech a čekali jsme na nástupišti v první řadě, i tak byl problém do soupravy nastoupit. Samotná cesta mezi Naritou a Hanedou zabere přes hodinu a půl. My jsme jeli s přestupem, trasu ale údajně obsluhuje i přímý vlak. Využít lze také autobusy. Stejně jako v Soulu je cestujícím k dispozici jednoduše dobíjející lítačka sloužící pro dopravu a placení ve vybraných obchodech. Jmenuje se Suica Card a její pořízení doporučuji každému, kdo se do tohoto města plánuje vydat.
Mezinárodní letiště Haneda se nachází v jižní části města na pobřeží Tokijského zálivu. Po otevření letiště Narita sloužilo převážně pro vnitrostátní lety, následně se na něj však vrátily i vybrané spoje mezinárodní. Pro svou lokalitu, a tedy snazší spojení s centrem, je jak pro letecké dopravce, tak pro cestující totiž přijatelnější volbou. V roce 2018 zde bylo dle dostupných údajů odbaveno 87 milionů cestujících.
Letiště má tři terminály. Z Terminálu 1 jsou obsluhovány vnitrostátní lety zejména Japan Airlines, z Terminálu 2 tytéž lety ANA a Terminál 3 slouží pro odbavování veškerých mezinárodních letů.
Špatnou zprávou pro spottery jsou čtyři ranveje, přičemž princip jejich využívání závisí na směru větru. Během mé návštěvy foukalo od severu. Téměř veškerá přistání proběhla na RWY 34L. Vzletová dráha se odvíjela od trasy letu; v případě severu se startovalo z RWY 34R a pro ostatní světové strany sloužila RWY 05. Poslední dráha byla (naštěstí) uzavřena.
Fotili jsme z vyhlídkových teras. Ráno jsme začali na Terminálu 1, odkud jsme pozorovali veškeré dění na RWY 16R/34L a odbavování letadel Japan Airlines. Před polednem jsme se přesunuli na vedlejší Terminál 2. Zde se nám naskytl pohled na stroje konkurenčních ANA a RWY 16L/34R s mořem a městem v pozadí. Nasbírali jsme spoustu zajímavých fotek, neboť Japonci mají ve flotile nespočet logojetů, z nichž většina je k vidění téměř výhradně na vnitrostátních letech. Jejich tematické zaměření je různé; uvádím například Star Wars, Disney či olympijské hry 2020. Jedním z našich hlavních cílů bylo nafotit nové Airbusy A350 Japan Airlines, nasazované na regionální lety, toho času především do Fukuoky a Sappora. Jeden jsme spatřili hned ráno, na další jsme si před západem slunce počkali na terase Terminálu 3, kde jsme náš „pracovní“ den zakončili. Celkově se vydařil. Jediné, co nás znepokojovalo, byla běžící APU (pomocná motorová jednotka) letadel parkujících u přilehlých stojánek, neboť horký vzduch kazil některé fotky.
Všem milovníkům letectví doporučuji návštěvu obchodů Flight Shop a ANA FESTA v prostorách terminálů, kde lze zakoupit modely letadel japonských společností, přívěsky Remove Before Flight, kalendáře, kryty na mobil a spoustu dalších zajímavých předmětů.
Spotting na Naritě (NRT/RJAA)
V dalších dnech jsem měl na programu spotting na Naritě, druhém největším japonském letišti, nacházejícím se v provincii Čiba, 60 kilometrů od centra Tokia. Právě sem směřuje většina mezinárodních letů a je tu proto k vidění spousta zajímavých asijských aerolinek. V provozu jsou dvě ranveje. Hlavní RWY 16R/34L (nesoucí označení A) slouží pro téměř veškeré starty a pohyby A380, kratší RWY 16L/34R (označení B) pak zpravidla pro přistání. Během provozní špičky v odpoledních hodinách se sedá na obě dráhy (lety z Ameriky na RWY A, lety z Asie na RWY B). Cestující jsou odbavování na třech terminálech. V roce 2019 jich tudy prošlo bezmála 43 milionů.
Víkendové počasí se neslo ve slunečném duchu. V sobotu ráno jsem vyrazil fotit přílety na RWY 34R. Zakotvil jsem na malém travnatém kopečku nedaleko prahu dráhy, kam za mnou na kole přispěchal Joona, neboť si nechtěl nechat ujít B789 Air Tahiti Nui z Papeete a v Praze dobře známý B752 Sunday Airlines z Nur-Sultanu.
Po necelých dvou hodinách jsme se přesunuli. Kamarád steward směr briefing na let do Helsinek a já na opačnou stranu letiště, neboť měnící se poloha slunce znemožnila další záběry z tohoto místa. Cesta nebyla příliš jednoduchá. Zatímco předtím jsem si udělal svěží 20minutovou procházku od hotelu, nyní jsem byl odkázán na taxi, neboť jsem se potřeboval co nejdříve dostat k terminálům, odkud jezdí autobus tam, kam jsem chtěl. V mezidobí zároveň došlo k otočení směru drah, k mému štěstí se začalo létat z té pro spottery „správné“ strany, a tak jsem nakonec šťastný jel na známé fotomísto nedaleko Sakura no yama parku. Nadšení opadlo hnedka poté, co jsem k němu dorazil. Aniž by to psali ve známé spotterské „kuchařce“ spotterguide.net, z důvodu vysoké trávy bez štaflí ani rány! Zaplať pánbůh se mě usmálo štěstí ještě jednou. Díky tomu, že panovala slunečná sobota, místo bylo doslova obsypané Japonci a jeden z nich mi ochotně nabídl schůdky, neboť měl v kufru svého SUV minimálně troje. Krátce po mně přiběhl ještě jeden Evropan, odhadem sedmdesátiletý švýcarský důchodce. Lámanou angličtinou obdivoval rychlost, jakou jsem absolvoval asi kilometrovou trasu od zastávky, čímž se mi snažil naznačit, že jel stejným autobusem a já jsem mu utekl. I jeho obětavý Japonec „obdaroval“ žebříkem. Během vzájemné konverzace jsem se rozhodl pro ulehčení komunikace přiznat, že umím německy, a alespoň trošku oprášil některé již skoro zapomenuté fráze. Za odpoledne jsme pochytali spoustu zajímavých letadel, kdy highlightem byla jedna z aktuálně dvou dodaných A380 ANA v nádherném zbarvení v havajském stylu. Za celý výlet se mi tu další bohužel vyfotit nepodařilo, neboť letěla pokaždé zpožděná těsně po západu slunce. Na konci dne udělal zmíněný Japonec z Jokohamy třetí přátelské gesto a oba nás Evropany odvezl zpět do hotelů, čímž mně osobně ušetřil minimálně dvě hodiny času. Kromě toho jsme se předběžně dohodli, že se uvidíme i další den.
V neděli jsem měl budíka nařízeného opět na časnou hodinu, abych byl přesně v sedm na letišti, neboť v tuto dobu se otevírá vyhlídková terasa na Terminálu 1, další ze známých fotomíst. Start dne se bohužel nevydařil. Doslova pár minut před mým příchodem přistálo nákladní jumbo v našich končinách zřídkakdy vídané americké společnosti Western Global Airlines, které se mi sice podařilo vyfotit později na odletu, ovšem ne tak, jak bych si představoval. Netrvalo dlouho a jak avizovali, přišli i mí noví známí. Terasa je podobná těm na Hanedě. Návštěvníkům taktéž poskytuje pohodlné zázemí, zejména díky obchodům a restauracím v blízkosti a lavičkám k sezení. Limitující je protisvětlo, neboť v zimních měsících slunce přechází osu dráhy velmi brzy a plnohodnotné focení z této strany tak není možné déle než dvě hodiny.
Po desáté jsme se autem přesunuli k Hikoki no oka parku, odkud je možné sledovat přílety a line-upy na RWY 34L. Jinými slovy, létalo se z té méně příznivé strany. Záběry odtud nejsou nikterak zajímavé, tudíž jsem se zaměřoval pouze na raritnější stroje. Do hledáčku mé zrcadlovky se dostaly například B789 Xiamen Airlines ve speciálním zbarvení propagujícím OSN, A359 China Airlines s motivy uhlíkových vláken či logojet Air Macau lákající turisty do tohoto města, respektive správní oblasti Číny.
Pondělí bylo posledním dnem mého výletu. Ráno pršelo, a tak jsem zůstal na hotelu, jenže během dopoledne se – jak avizovala předpověď – vyčasilo a přede mnou stálo rozhodnutí, jak naložit se zbylými několika hodinami. Mohl jsem je věnovat studiu na blížící se zkoušku z psychologie, ovšem to bych nebyl já, kdybych se nevydal prozkoumat ještě jedno lákavé místo, Shinonome no Oka Mound, odkud lze fotit přistání na RWY 16L. Jeho dostupnost není příliš snadná. Dá se tam dojet krkolomným způsobem kombinujícím metro a autobus; já jsem se ale rozhodl drze využít letištní transfer pro hosty hotelu ANA Crowne Plaza a následně pokračoval půl hodiny pěšky. Vše se dařilo až do chvíle, kdy se náhle zvedl silný vítr a letadla, jedno za druhým, začala dělat go-aroundy a řadit se na sousední ranvej. Protože se už blížil konec dne, obrátil jsem zrcadlovku proti zapadajícímu slunci a fotil alespoň jejich siluety. Cíl, kterým byl B78X ANA z Manily, se mi však ještě předtím podařilo chytit přesně tak, jak jsem potřeboval.
Let RS704 NRT-ICN (18.11.2019) Air Seoul, A321-231 (reg. HL7789)
Večer jsem se vydal zpět do Soulu. Na linku bylo nasazeno stejné letadlo jako ve čtvrtek. Dvouhodinový let proběhl klidně.
Tímto můj full-spotting trip skončil a na programu následujících dnů byla opět škola. A editace tisíců dovezených fotek.
Nebyly vloženy žádné komentáře.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém