50 let od prvního letu nadzvukového Tu-144

• 03.01.2019 08:00

V pondělí uplynulo 50 let od chvíle, kdy 31. prosince 1968 odstartoval z letiště Žukovskij v doprovodu testovacího MiGu A-144 ke svému prvnímu letu prototyp nadzvukového dopravního letadla Tupolev Tu-144 (CCCP-68001). Původně mělo k prvnímu letu sice dojít již o dva týdny dříve, ale let byl vzhledem ke špatnému počasí několikrát odložen.

První let trval 38 min. a velitelem letadla byl zkušební pilot E. V. Jeljan. Dne 31.12. 68 panovala na letišti hustá mlha, takže se zdálo, že let se opět odloží a přesune na rok 1969, ale nakonec Tu-124 na meteorozvědce ohlásil, že počasí se bude zlepšovat a let se proto mohl uskutečnit. Již velmi nemocný, osmdesátiletý legendární konstruktér A. N. Tupolev sledoval let ze své černé Volhy a rozhodnutí, zda let uskutečnit, přenechal pilotům. V té době se předpokládalo, že prototyp Concorde 001 půjde do vzduchu koncem ledna nebo počátkem února 1969. Ten však nakonec odstartoval ke svému prvnímu letu 2. března 1969. První let Tu-144 západ zaskočil. Komise Concorde Economic Prospects Committee sice ještě počátkem roku 1967 konstatovala „působivý postup“ konstrukce Tu-144, ale zároveň jej označila za „neefektivní konkurenci“. Prototyp Tu-144 poprvé překonal rychlost zvuku 5. června 1969, ale problémem letadla byly motory Kuzněcov NK-144, neboť jejich vysoká spotřeba nedovolovala Tu-144 dosáhnout požadovaného doletu. Prototyp trpěl také vysokými vibracemi a přehříváním zadní části trupu.

Většina problémů byla vyřešena v rámci dalšího prototypu, který přinesl do konstrukce významné změny, a to včetně přepracovaného křídla, změněného umístění motorů a nového podvozku. Motory NK-144 byly později nahrazeny úspornějšími motory Kolesov RD-36-51, které na rozdíl od NK-144 umožňovaly let nadzvukovou rychlostí v neforsážním režimu, a tedy úsporněji. Díky snížené spotřebě se tak dolet varianty Tu-144D zvýšil na 6000 km. Tu-144 překonal rychlost Mach 2 dne 26. května 1970 (některé zdroje uvádějí 15. 7. 1969) a 12. listopadu téhož roku dosáhl maximální rychlosti Mach 2,28. V roce 1973 došlo na pařížském aerosalónu 1973 ke katastrofě Tu-144, při které zahynulo celkem 14 osob. Její záznam je možno shlédnout na videu zde.

Celkem bylo vyrobeno pouhých 16 strojů, a to ve variantách Tu-144, Tu-144S, Tu-144D a létající laboratoři Tu-144LL. Kvůli rozpočtovým problémům letoun nastoupil do komerční služby na trase Moskva – Alma Ata (dnes Almaty) teprve v roce 1977, ale po pouhých 55 komerčních letech byl z osobní dopravy vyřazen pro neefektivnost a dost možná i obavy o bezpečnost cestujících. Letenka na nadzvukový let tehdy stála směšných 68 rublů, jen o 20 rublů více než běžným letadlem. Zato spotřeba paliva na cestujícího byla takřka desetinásobkem v porovnání s Tu-154. Provoz letadla byl tedy hluboce ztrátový. Po odchodu z osobní přepravy sloužil Tu-144 jako nákladní do roku 1983. Modifikace Tu-144LL létala u americké NASA, která v polovině 90. letech studovala na tomto letadle možnosti nadzvukových strojů. Tento model však poháněly motory NK-321, převzaté ze strategického bombardéru/nosiče raket Tu-160, měl jinak řešeno sklápění přídě a byl vybaven pokročilou avionikou. Tento stroj je dnes uložen na letišti v Žukovském u Moskvy. Nejbližší Tu-144 (77112) je však možno shlédnout v muzeu v Sinsheimu, a to hned vedle Concordu. (Foto: Tupolev, NASA, planes.cz)

Fotografie k článku