Svět vymyslel muzea, aby si lidé připomínali, co bylo kdysi, a aby si připomínali slepé uličky, nepovedená či zapomenutá díla. Já rád jezdím po muzeích. Tedy po některých. Letecká a technická muzea miluji. Jsou různé úrovně, jsou dobrá, špatná a skvělá. Mezi ta skvělá patří Technické muzeum Sinsheim s pobočkou ve Speyeru. Jsou to nejspíš dvě největší soukromá technická muzea na světě.
V muzeích si člověk připomene dobu nedávnou a někdy zcela zapomenutou. Kdo si dnes vzpomene na dopravní letadlo Fairchild Dornier 728 Jet? Byl to jakýsi zmenšený Boeing 737. Letadlo v době, kdy ještě nikdo přesně nevěděl, jak bude létat – kdy bylo jen na papíře – objednaly České aerolinie. Bylo to na konci let devadesátých minulého století. Byly i vybrány posádky. U ČSA kolovaly prospekty a staré kádry se předháněly, kdo bude na tomto typu vedoucím. V lednu 2002 bylo toto letadlo vytaženo z hangáru a v březnu 2002 bylo předvedeno veřejnosti. Byly postaveny tři prototypy a jen jeden byl dokončen. Kvůli bankrotu společnosti k zalétání nedošlo. Celkem bylo objednáno 125 kusů a ČSA objednaly osm kusů jako náhradu za ATR 72. Letadlo bylo pro osmdesát cestujících a dolet mělo mít 3300 km. Po krachu nastalo ticho po pěšině. Dream team ČSA se rozpadl. Zuzana je asi jediná letuška, byť bývalá a nevybraná, která letadlo skutečně viděla – ve Speyeru. Byl to kus TAC 03 určený pro trhací zkoušky. Trup letadla D-ADLH pro Lufthansa City Line leží na letišti Templhof. Smutný konec letadla.
V muzeu Sinsheim je Tupolev TU 144D CCCP-77112.Toto letadlo se poprvé dostalo do vzduchu 19.2.79 ve Voroněži. Bylo to druhé vyrobené „déčko“. Letadlo CCCP-77111 spadlo, respektive se pokusilo o nouzové přistání, když došlo k poruše palivového systému. Kapitán Jeljan se pokusil s letadlem přistát na poli a většina posádky přežila bez úhony. On byl těžce zraněn a přišel o nohy. Po této nehodě byly pravidelné lety s cestujícími ukončeny a vyrobená letadla byla uložena nebo sloužila k výcviku posádek raketoplánu Buran. CCCP-77112 dostal těsně před nehodou letadla 77111 certifikát opravňující k pravidelné dopravě cestujících. Přestože byl plně vybaven, nikdy cestující nevezl. Letěl naposledy 12.11.81. Pak byl uložen v Žukovském. Měl na svém kontě 87 letů, z toho supersonických jen 29. Celkem nalétal 197 hodin a nadzvukově jen 46 hodin a 38 minut. Muzeum Sinsheim koupilo tento exemplář za 500 000 USD. Letadlo bylo rozebráno a po vodě přepraveno do Sinsheimu, kde bylo umístěno na pylonech před Concorde Air France (ten tam přiletěl). Zajímavostí je, že všechny vyrobené TU 144 (kromě prototypu 68001) byly plně vybaveny sedačkami a kuchyňkami, i když kromě 77108 a 77109 nikdy cestující nevezly. TU 144D byl těsně před předáním ke komerčním letům, ale všeználkové z ústředního výboru KSSS dali palec dolů a tím pádem byly všechny vynaložené miliardy a duševní potenciál vyhozeny z okna. Smutný konec letadla.
Ve Speyeru je uložen i Buran (venkovan nebo sibiřská sněhová bouře). Vystavený exemplář je vybaven čtveřicí motorů NK-8(?). Tento „Buran –Analog“ měl sloužit k výcviku posádek. Aerodynamicky byl naprosto shodný s kosmoplánem Buran. Ten na rozdíl od raketoplánu neměl pohonné motory. Byl vybaven pouze manévrovacími raketovými motory. Rozměrově je téměř shodný s americkým raketoplánem. Raketa Eněrgija, která měla vynést Burana na oběžnou dráhu, je nejvýkonnější ruskou raketou. Buran Analog v rozmezí 10.11.85-15.4.88 provedl z bajkonurského letiště 25 letů. Překvapivá je délka letů: nejdelší trval jen 36 minut. První let byl pouhým skokem, trval 12 minut! Ostatní lety byly o něco delší, ale vždy se jednalo pouze o minuty. Po posledním letu byl kosmoplán uložen na Bajkonuru. V roce 2000 ho koupila australská společnost jako atrakci olympijských her. Domnívali se, že ho uvedou do letuschopného stavu a budou s ním létat po Austrálii. Nepovedlo se. Společnost zkrachovala a v roce 2002 Burana koupila firma z Bahrajnu. Měla také ohromné plány. Zkrachovala a Buran zůstal opuštěný v poušti. Protože nebyl zaplacený, došlo k soudním tahanicím mezi OKB a bahrajnskou stranou. Dluhy nakonec zaplatilo Technik Museum Speyer, které si Burana odvezlo. Před vystavením prošel Buran důkladnou očistou od písku a ruská strana dodala i chybějící části přístrojové desky.
Buran provedl jen jediný let jako kosmoplán. 15. listopadu 1988 ho po několika odkladech vynesla raketa Eněrgija na oběžnou dráhu. Let měl původně trvat tři dny, ale z neznámých důvodů skončil po třech obletech země. Trval 206 minut. Tento jediný kus, který se podíval do kosmu, nebyl vybavený pro pobyt posádky. První plně vybavený kus se jmenoval Bajkal a jeho let byl naplánován na rok 1994. Posádku měli tvořit Igor Volk a mechanik Alexader Ivančenko. Jenže Boris Jelcin zastavil všechny lety Buranů, vojáci ztratili zájem a přestali projekt financovat a tak skončil celý projekt Buran neslavně. Oficiálně bylo ukončení projektu oznámeno 30. června 1993. Buran, který skutečně letěl do kosmu, byl společně s dokončenou raketou Eněrgija uložen na Bajkonuru, a ten se novým rozdělením této části světa stal městem v Kazachstánu. Při bouři se propadla střecha haly, kde byly raketa a kosmoplán uloženy, a vše uvnitř bylo zničeno. Zahynuli čtyři zaměstnanci střediska. V hangáru na Bajkonuru stojí dva letové exempláře. Opuštěný ohromný hangár připomíná město duchů. Po rozpadu SSSR byl celý projekt zrušen. Kolik miliard musel stát vývoj a stavba Burana a Eněrgije plus montážní haly a odpalovací rampy, to si nedovedu vůbec představit. Podle ruských zdrojů za celý projekt vyhodili oknem 71,5 miliónů dolarů. Já si osobně myslím, že to muselo být daleko víc. Takže další výtlem do tmy! Škoda tohoto slibného projektu!
To byl jen malý výčet toho, co létajícího skončilo v muzeích a nikdy v praxi nebylo využito. Kolik prostředků bylo vyhozeno oknem!
taky obletěl jen dvakrát.
Pane Čechu, z hlediska nebeské mechaniky je nesmysl, aby tři klasické oblety Země po nízké dráze trvaly 206 minut. Nechce se mi hledat správný údaj, ale jeden takový oblet trvá cca 90 min.
S panem Kubinským souhlasí i asi nej kniha o Ty-144 : Tupolev Tu-144 od Gordon, Komissarov, Rigmant. 77108 létal jen na zkušebních letech do Alma-Aty s poštou společně s 77106, ke kterému se přidal na konci první fáze testů. S cesťáky létaly 77109 a 77110.
Petr Kubinský: díky za odkaz - zábava na celou noc a možná, že ne jen jednu
Právě. Knihu mám taky a dost mě to zmátlo. Pátral jsem po fotkách hlavně 77109 (stavěl jsem model) a narazil jsem na ruskojazyčné weby i v angličtině a nikde se o 77108 nezmiňují, že by dopravovala cestující. Naopak jen 77109 a 77110. 77108 snad odlétala společně se 77106 omezený počet letů s náklady a poštou na lince Moskva - Alma-Ata, což provozu s cestujícími předcházelo. O vybavení kabiny cestujících nepolemizuji i když jsem také na jednom webu narazil, že snad až od čísla 77106 byly plně vybaveny pro Aeroflot. Ovšem to netvrdím a nemůžu napsat, že je to tak. Přikládám odkazy na weby, kde jsou zajímavé informace, počty odlétaných hodin a další a také na jednom z nich i spoustu fotek a některé i z provozu:
www.tu144sst.com, aviahistory.ucoz.ru/index/0-12
S panel Kubinským souhlasí i tady : en.m.wikipedia.org/wiki/Tupolev_Tu-144
Nevím, kde jste přišel k faktu, že na linkách Aeroflotu byl nasazen stroj CCCP-77110. V knize Tupolev muž a jeho letadla od Paula Duffyho a Andreje Kandalova jsou uvedeny 77109 a 77108. 77110 stojí v muzeu ústřední školy Aeroflotu v Uljanovsku. V roce 1988, když tam byli mechanici na školení, mělo na trupu číslo 345 z Pařížského aerosalonu, kde byl v roce 1977 vystaven. Kabina byla plně vybavena, ostatně jako skoro u všech TU 144.
Venca: S tím samozřejmě lze polemizovat, nicméně autor prezentoval svůj názor
Dali jsme obě muzea za den, od otevíračky do zavíračky (9-18h). Nebaví mě třeba staré motorky, takže jsme spoustu exponátů jen přešli. Nic jsme nevynechali, ale bylo to takové v poklusu a časově jen tak tak. Koukal jsem, že teď mají combo vstup do obou za 35€ a v ceně je ještě IMAX, to už bychom asi nestíhali
Celkem 18 záznamů
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
Je to náhoda alebo osud, že sa TU144 dostalo do 144. dielu Čechovín?