Jak se stát leteckým mechanikem

• 20.03.2016 17:30
• z_ruzyne
• Povolání v letectví

Letecká technika za více než sto let své existence udělala velký pokrok. Mezi prvními letadly bratří Wrightů a dnešními dopravními letadly je neuvěřitelný technologický rozdíl, přesto však tyto stroje potřebují pečlivou údržbu prováděnou kvalifikovanými lidmi – leteckými mechaniky.

Operační test záložního elektrického systému letadla B737-800

První mechanici byli lidé, kteří do letectví přicházeli z různých oborů a museli umět pracovat s tehdy dostupnými materiály a technologiemi (například práce se dřevem, šití – většina prvních letadel byla potažena plátnem) a zároveň i s motory. Celý obor se vyvíjel velmi živelně a již za první světové války byla stavěna první celokovová letadla. Letadla byla vybavována elektrickými systémy, dokonalejšími přístroji a byly zaváděny radiostanice. To už bylo nad možnosti jedné kvalifikace a tak v letectví vznikaly specializace, jako např. elektrotechnici, radiotechnici a zbrojíři.

V současné době je technik letadel vysoce kvalifikovaná práce podmíněná celoživotním vzděláváním. Dohled nad ní provádí v České republice Úřad pro civilní letectví podle předpisů Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) sídlící v Kolíně nad Rýnem. Konkrétně způsobilost techniků letounů a vrtulníků včetně motorových kluzáků schopných samostatného vzletu se řídí nařízením Evropské Komise č. 2042/2003 částmi III (Part 66) a IV (Part 147) a oprávněním je průkaz technika údržby AML-66. Ten je možné získat v následujících kategoriích:

• A: Osvědčující mechanik traťové údržby
• B1: Osvědčující technik traťové údržby – drak/motor/systémy
• B2: Osvědčující technik traťové údržby – avionika
• B3: Osvědčující technik traťové údržby – letouny s pístovým motorem bez přetlakové kabiny s MTOM 2 000 kg a nižší
• C: Osvědčující technik údržby na základně

Jak se stát leteckým mechanikem?

Pokud se rozhodnete pro povolání leteckého mechanika, v České republice je několik středních škol, kde můžete začít. Patří mezi ně například Střední škola letecké a výpočetní techniky v Odolené Vodě, Střední odborná škola civilního letectví na Ruzyni, Střední škola elektrotechniky a strojírenství v Praze 10 či na Moravě Střední odborné učiliště letecké v Kunovicích a Vítkovická střední škola a gymnázium v Ostravě. Průkaz technika AML-66 potřebný k výkonu činnosti je však možné získat i v případě, že máte vystudovanou školu jiného zaměření, stačí doložit pět let praxe v údržbě letadel. Například jeden z mých kolegů z Czech Airlines Technics začínal jako hasič, další jako opravář pletacích strojů.

Hangár F – těžká údržba

Po doložení požadované praxe je potřeba složit zkoušky u jedné ze tří organizací, které jsou k tomu v České republice schváleny:

• Aircraft Industries, a. s.
• ČVUT – fakulta dopravní
• VŠB – Technická univerzita Ostrava

Zkoušky se skládají ze 17 modulů. Patří mezi ně například matematika, fyzika, základy elektrotechniky, materiály a základní strojnické součástky, postupy údržby, základy aerodynamiky, lidské činitele či letecká legislativa. Vzhledem k tomu, že jsou zkoušky velice náročné, málokdo je udělá všechny napoprvé. Oprava je možná nejdříve za 90 dní, je tedy třeba počítat s tím, že získání licence není otázkou několika měsíců, ale spíše několika let. To ale nevadí, protože k získání průkazu musí mít uchazeč nejméně tři roky prokázané praxe v údržbě letadel.

Zároveň si může letecký mechanik dělat i tzv. typové výcviky, které obvykle trvají 6-8 týdnů. Skládají se z teoretické a praktické části a jsou zakončeny zkouškami. Obvykle je poskytuje zaměstnavatel, ale je možné absolvovat je i samostatně za vlastní peníze. Jedná se však o dosti drahou záležitost, například typová zkouška na letadla řady ATR42/72 stojí cca 120 000 korun. Největším poskytovatelem typových výcviků v České republice je výcvikové centrum CATC.

A pak už vzhůru do praxe. Ze začátku se člověk spíše kouká. Postupně se pak ale zapojuje do jednotlivých kroků plánované údržby a začíná řešit první jednoduché závady. Dalším krokem je získání oprávnění k uvolnění letadla do provozu po plánované údržbě a odstranění závady. To obvykle uděluje zaměstnavatel na základě vnitřních procedur a je v podstatě nejvyšším stupněm kvalifikace leteckého mechanika.

Ovšem vzdělávání nekončí ani po získání této kvalifikace, následují každoroční jednodenní opakovací školení, školení na provádění motorových zkoušek a jiné.

Co obnáší práce leteckého mechanika? Kde je dobré začít?

Údržba letadel se dělí na traťovou (line maintenance), těžkou (heavy maintenance) a dílenskou (shop maintenance) údržbu. Je-li člověk absolventem prvního typového výcviku, je praktické začít na těžké nebo dílenské údržbě a v klidu získat základní návyky a znalosti o daném typu letadla. Samotný typový výcvik je vcelku intenzivní, možnost si vše v relativním klidu osahat a vyzkoušet je k nezaplacení.

Strukturální oprava zadní části trupu v rámci těžké údržby

Většina firem má na těžké údržbě zaměstnance rozdělené do skupin podle systémů, na kterých pracují, například motory, podvozek, drak apod., a časem se je snaží po systémech rotovat. Lidé jsou samozřejmě různí a každý má různé cíle, někomu vyhovuje pracovat na jednom systému, jiný chce systémy měnit a učit se nové věci. Přibližně po pěti šesti letech může zaměstnanec projít celé letadlo, a pokud bude chtít změnu, může zkusit přejít na traťovou údržbu.

Co obnáší traťová údržba?

Traťová údržba je velice specifická. Velká část prací probíhá v noci. Dalším specifikem, někdy příjemným a někdy méně, je počasí. Většina prací totiž probíhá přímo na letištní ploše, kde v létě může být na rozpáleném betonu 45 °C, v zimě naopak -20 °C. Na traťové údržbě se také pracuje poněkud jiným stylem. Kromě pravidelných denních a týdenních prohlídek řeší zaměstnanci traťové údržby i velké množství provozních závad a poškození, které vyžadují dokonalé znalosti systémů letadel, limitů poškození a spousty dalších věcí. Vše musí být provedeno co nejrychleji. Letadla vydělávají, když jsou ve vzduchu. A tak je tlak na jejich maximální využití velký.

Hangár F traťová údržba

Příjemným bonusem pro zaměstnance traťové údržby je kontakt s posádkami, služební cesty a práce v zahraničí, na mimopražských stanicích. Moji kolegové z Czech Airlines Technics byli například v Bratislavě, Lublani, Oslu, Benátkách, Reykjavíku, Karáčí, Dillí či v Jeddah.

Co Vás přivedlo k povolání leteckého mechanika?

K letadlům mě přivedl francouzský seriál Ovládneme nebe, který vysílala Československá televize v roce 1982. Od té doby jsem hltal každou dostupnou knihu o letadlech, začal jsem stavět plastové modely. Když jsem se po základní škole rozhodoval, kam půjdu dál, měl jsem jasno. Otec ze mě chtěl mít sice zedníka, jako byl on, ale já jsem si prosadil svou a nastoupil jsem na Střední odborné učiliště Leteckých opraven Malešice, kde jsem následně několik let pracoval

Martin Routa zavírá kryt motoru CFM-56-56b

Často jsem vyrážel na terasu na Ruzyň sledovat dopravní letadla. Obdivoval jsem techniky pečující o letadla a přál jsem si být jeden z nich. Seznámil jsem se tam i s dalšími leteckými nadšenci. Jeden z nich začal později pracovat na nakládání letadel, byl tam spokojen. Rozhodl jsem se, že půjdu za ním, a doufal jsem, že se časem najde místo v údržbě letadel, což se splnilo. V květnu 1996 jsem nastoupil na pracoviště Start (dnešní traťová údržba) spadající v té době pod České aerolinie.

Jaké byly Vaše začátky?

Hlavní náplní práce tehdy byly předletové a poletové prohlídky, přistavování pozemních zdrojů GPU a asistence u vytlačování letadel ze stojánek. Zároveň se začínala dělat klasická traťová údržba, například pro Air France či El Al. Začátky byly pro mě hektické. Kolegové na mě chrlili neznámé technické pojmy, skoro jsem se bál promluvit. Zpočátku jsem spíše vše jen okukoval, ale za pár měsíců jsem si již troufl i na komunikaci v angličtině, i když jsem při tom v ruce svíral notýsek se slovíčky. V září jsem absolvoval svoje první typové školení a hned na Boeing 737. Během pěti týdnů jsme probrali celé letadlo od A do Z, co se čím ovládá, jak to pracuje, atd. V květnu 1997 jsem získal licenci a nedlouho poté jsem potvrdil předletovou prohlídku svému prvnímu letadlu, Tupolevu Tu-154M Českých aerolinií. Byly to nervy, klidný jsem byl až v okamžiku, kdy se letoun v pořádku vrátil o několik hodin později. Od té doby jsem předletových, denních i týdenních prohlídek podepsal tisíce, tu první mám však stále v paměti.

Instalace horního závěsu pomocného energetického zdroje APU

Dostal jste se jako mechanik pracovně i do zahraničí?

Ano. V září 1999 jsem jel do Irska. Vedení technického úseku Českých aerolinií začalo nabízet techniky irské firmě Shannon Aerospace. Přihlásil jsem se, šel jsem na pohovor a vyšlo to. Byla to pro mě obrovská zkušenost, poprvé jsem pracoval na těžké údržbě, všechno se řešilo v angličtině, takže jsem se tam i dobře rozmluvil. Do Irska jsem pak jel ještě dvakrát.

Další zajímavou akcí, které jsem se zúčastnil, byl pronájem Boeingu 737 slovinské společnosti Adria Airways. Pracovali jsme na letišti v Lublani na jejich letadlech, která létala do Vídně, Mnichova, Frankfurtu či Istanbulu. Spolupráce s Adrií trvala bezmála dva roky a zahájila dlouholetou tradici ACMI pronájmů letadel Českých aerolinií, které trvají dodnes.

Chtěl byste něco vzkázat zájemcům o tuto práci?

Pro práci leteckého mechanika je důležité nadšení. Práce je to náročná, někdy za nepříznivých podmínek, v zimě, v horku. Ale kdo ji miluje, tomu to nevadí. Dalším důležitým předpokladem je znalost technické angličtiny, protože část manuálů i komunikace se zákazníky probíhá v angličtině. Já osobně jsem se na škole anglicky neučil a vše jsem zvládl dohnat během dvouletého kurzu, který jsem absolvoval už během práce na pozici leteckého mechanika. Následné složení zkoušky z technické angličtiny byla pro mě důležitým kariérním krokem.

S rostoucím počtem dopravních letadel lze říci, že o práci techniků údržby letadel bude i nadále stále zájem. Jedná se o perspektivní zaměstnání pro lidi, kteří se zajímají o leteckou techniku.

Související kategorie