Jak si tak prohlížím staré fotky, narazil jsem na typ, který vlastně předznamenal celý jeden konstrukční směr. Sud Aviation SE 210 Caravelle, první dopravní letadlo s motory na zádi, s tzv. čistým křídlem. Letadlo, které je i podle dnešních měřítek krásné. Caravelle jsem měl také jako jeden z prvních modelů od společnosti VEB Plastikmodell Baukasten. Když jsem karavelu viděl prvně na Ruzyni, bylo to pro mne zjevení. Nádherné tvary! Pištící motory Rolls Royce Avon nás kluky, co jsme zevlovali u plotu starého letiště, odfoukly, když se mašina vytáčela a odjížděla na dráhu 22. Byl to nádherný pocit sounáležitosti s provozem letiště. Dnes, když provádím jako důchodce po letišti, ukazuji, kde jsme tehdy stáli. Za námi okna Francouzské restaurace. V sobotu otevřená okna (tehdy až na zem) a tam hrál orchestr a na parketu se tančilo! Dnes je restaurace zpustlá, okna slepá, celá budova je obehnaná ostnatým drátem s žiletkami. Nikdo z mladých nechápe, že diváky a letadla odděloval jen metr vysoký plot! Budova je celá zpustlá. První, co vidí vládní delegace, jsou rozbitá okna, opadané dlaždičky a roztrhané záclony vlající z oken. Je to neuvěřitelná ostuda! Napadá mne jistá paralela s Marine Portem na letišti La Guardia v New Yorku. Původní terminál sloužil k odbavení cestujících létajících člunů společnosti Pan Am. Budova bude plus-mínus ze stejné doby jako pražské staré letiště. Když mě tam zavezl kamarád prvně v roce 1983, byla budova totálně vybydlená. Kolem vyrostly nové terminály a na tento historický poněkud zapomněli. Kanály zasypali, položili beton a létající čluny vzal čas. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na konci devadesátých let z Marine Portu odlétal do Washingtonu a budova byla jako nová, včetně obnovených dekorací z třicátých let. Jenže Marine Port nepatří armádě jako stará Ruzyně.
Sud Aviation Caravelle
Když jsem si prosadil přes tátovy protesty, že půjdu pracovat na letiště jako mechanik, Caravelly ve verzi VI létaly ještě u Air France. Finnair, Syrianair a další již létaly se Super-Caravelle s motory Pratt and Whitney JT8D. Mašiny to byly o poznání tišší, měly reverzy a APU a používaly již tehdy standardní střídavý proud 208V. Nakladači tato letadla zrovna nemilovali, protože otvory nákladových prostorů byly strašně nízko nad zemí a všechen náklad tam rvali zády. Na elegantní Caravelle je zajímavé, že příď letadla je totožná s přídí britského letadla DH 106 Comet. Sud Aviation koupili na příď licenci a tak si ušetřili dost času. Co se týká přídě, je zajímavý vývoj protiponorkového letadla Canadair Argus, kde k trupu Bristol Britanie připlácli čumák z DC-4. Když z Argusu postavili dopravní Canadair CL 44D, použili modifikovanou příď Británky…
S Mílou Danielem jsme se dohodli, že naše dny na staré Ruzyni byly pátky odpoledne. To tam létali „iňďáci“ (Air India) a „frantíci“ (Air France) s nejkrásnějšími pístovými dopraváky všech dob: Lockheed Constellation nebo Super Constellation. Dodnes, když vidím tyto krasavce, zvlhne mi zrak. Mám dojem, že posledním Conniem na Ruzyni, byl francouzský L 1049F Super Constellation společnosti Catair (F-BRAD). Bylo to v srpnu 1972. Já jsem ho sice vyfotil, ale byl večer a skoro tma. Stál před bývalou starou zahraniční výpravnou, kde jsme měli naše L 200. Přivezli tehdy nějaké hadry do Tuzexu. Pak dlouho nic.
Lockheed Constellation
V osmdesátých létech jsem Connie viděl na Le Bourget v muzeu. Byl to L 749A (F-ZVMV), tehdy ještě se zkušebním standem na zkoušení odolnosti námrazy u motoru Turbomeca Astazou. Letadlo bylo v poměrně slušném stavu. Dnes je to vrak, sice bez motoru Astazou nad trupem, ale je silně zchátralý a nese nějaké bílo modré civilní zbarvení. Lépe dopadl Super Constellation L 1049F (N1104W), kterého jsem fotil na letišti Dulles International. Tehdy ho tam přelétl držitel absolutního rychlostního rekordu vrtulových letadel Darryl Greenamyer. Když bylo otevřeno druhé washingtonské letecké muzeum Udvar-Hazy Collection, letadlo prošlo generálkou a je vystavené jako vojenské C-121C (54-0177).
V poušti v Arizoně jsem potkal několik těchto krásných ptáků. Na Marana Regional Airport stojí Colombine 2, čili VC-121A (L 749 N9463), kterou používal generál Eisenhower. Letadlo mělo zajímavý osud. Letectvo prodalo mašinu v padesátých létech a kdosi jí předělal na práškovací. Nakonec jí koupila parta nadšenců a upravila ji zpět na salonní. Nějakou dobu s ní létali po show, ale smrtí jejího majitele radostná pouť po nebi končí. Mašina stojí odstavená v poušti spolu s C-54 (DC-4) a Lockheedy Neptune, které sloužily jako vodní bombardéry. Ale ve vyleštěném potahu je to sice starší dáma, ale stále krasavice! V Pima Air Museum stojí další VC-121E (původně NAVY R7V-1) jako Colombine 3 (48-0614). V textu u letadla je napsáno, že s ní také létal (již president) Eisenhower. Vedle ní stojí L 049 Constellation (nejstarší dosud žijící) v barvách TWA (N9083). Když jsem si už ucaprtaný a totálně zničený sednul do stínu, můj spolupoutník Honza Hamerník povídá: „No moc si nesedej, támhle za zdí stojí ještě radarový Connie!“ A tak, aby toho nebylo málo, na odstavné ploše stojí EC-121H Super Connie, předchůdce dnešních letadel AWACS. Tři nádherné mašiny na jednom letišti! To už stojí za spálený obličej a puchýře na nohou!
Další radarový Super Constellation EC-121T stál v muzeu Yanks Air Museum. Stál v nepřístupné části muzea, ale naštěstí vytahovali na plochu Dakotu a otevřeli vrata a já jsem stál poblíž, tak cvak, cvak a než mě vyhodili, tak jsem si pár fotek udělal. V tomto muzeu je většina letadel letuschopná, že by i tento Connie se opět dostal do vzduchu? Pamatuji si, jak jednoho měl i herec John Travolta. Při jedné příležitosti prohlásil, že údržba a provoz Super Constellationa jsou tak nákladné, že ho musel prodat a koupil si Boeing 720B, který je provozně levnější… Naštěstí takové problémy nemám a tak se jen krásnými mašinami kochám.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém