Kdo to vlastně jsou, ti letištní hasiči? Co dělají a proč vůbec existují? Takto se jistě ptá mnoho lidí z řad „nehasičů“. Jejich městští kolegové či zaměstnanci letiště by se jistě neptali, neboť vědí, co jsou zač a co dělají. Bohužel do technických prostor letiště se každý nedostane, aby se o jejich práci mohl přesvědčit na vlastní oči, tak vám o nich přinášíme reportáž, která jejich existenci a činnost přiblíží.
Úvodem několik slov z historie letištních hasičů. Počátek hasičů na letištích je de facto starý tak jako létání samotné. Když začala létat první letadla, logicky musela mít i letiště. V pionýrských dobách létání se stalo mnoho tragických nehod. Letadla nebyla dokonalá, pilotní umění také ne. A tak např. při přistávacím manévru letoun vyjel z dráhy, a jak už to bývá, narazil do cisterny s benzínem, která jako naschvál často stála přímo v cestě. K čemu poté došlo, si jistě dokážete představit. Výbuch, následný požár, který se nezřídka brzy rozšířil na letištní budovy, hangáry atd. Tehdy bylo mnoho těchto objektů ze dřeva, tudíž se požár rozšiřoval velkou rychlostí a při příjezdu hasičského sboru z města či vesnice již nebylo téměř co hasit. Letiště se většinou stavěla a staví na okrajích aglomerací, takže dojezdové časy hasičů s tehdejší technikou, to opravdu nebyla, lidově řečeno, ,,žádná sláva“.
Když si člověk uvědomí, že po havárii letadla je nejdůležitější pomoc v době velmi krátkého okamžiku po události, tak tehdejší představa o zachraňování životů a majetku byla dle dnešních měřítek skoro směšná. Ano, nelze porovnávat, bylo to jiná doba, ale byla to bohužel realita. Z těchto důvodů byl položen základní kámen vzniku letištních hasičů. V počátcích jejich činnost suplovalo jisté množství letištních zaměstnanců, kteří měli základní hasičský výcvik.
Jednalo se tedy jakýsi dobrovolný sbor, který měl k dispozici požární stříkačku a nádrž na vodu. Postupem času se na letištích začala objevovat profesionální hasičská družstva a nedlouho potom i sbory. Začal se upravovat hasičský výcvik, který kladl důraz právě na letištní problematiku. Už tehdy mělo letištní hašení oproti klasickému svá specifika. Také požární technika, jednalo se o klasické hasičské cisterny, začala doznávat úpravy pro letištní službu. Vozidla letištních hasičů měla mimo jiné výkonnější motory s důrazem na akceleraci, což bylo dáno potřebou být na místě události velmi rychle, to je stejné dodnes, kdy např. letištní speciál SIMBA od rakouského výrobce Rosenbaur dokáže jet až 140 km/hod. a americký COLET Jaguár? Ten při zkouškách překročil i hranici 200 km/hod! Když se ve dvacátých letech minulého století začínalo hasit na světě a tedy i na letištích pěnou, vznikla potřeba velkých zásobníků na její přepravu. Tím byl dán základ dnešním všeobecným pěnovým automobilům, resp. kombinovaným automobilům, neboť o něco později k hasivům přibyl ještě prášek. Během druhé světové války již lze spatřit na letištích první speciální hasicí automobily, uzpůsobené právě pro službu v tomto specifickém prostředí.
O samotných hasebních pracích na letištích by se dalo napsat mnoho knih. Z počátku byl hasičský sbor určen jen na hašení požárů a záchranné práce při nehodách letadel. V obou světových válkách si letištní hasiči užili své práce do sytosti, zejména v Evropě. Letiště byla jako strategicky významný cíl často terčem bombardování. To po sobě vždy zanechalo velkou spoušť a následné exploze palivových nádrží, požáry budov i letadel. Tato náročná služba vojenských letištních hasičů, resp. jejich válečná praxe, dala nový směr taktice zásahů na letištích a tím pádem i nové letištní mobilní požární technice.
V dnešní době roste počet cestujících v letadlech i přes relativní hrozbu teroristického útoku téměř geometrickou řadou. S tím také roste samozřejmě počet startů a přistání letadel. Tyto dvě událostí jsou na samotném letu tím nejrizikovějším faktorem. Právě při nich dochází ke katastrofám, u kterých umírá mnoho lidí. Z tohoto důvodu je dnes požární ochrana letišť na vysoké úrovni téměř po celé zeměkouli. Jednotky jsou vybavovány dle bezpečnostní kategorie letiště, neb to je určující faktor požární ochrany. Určuje například, jaké množství hasebních látek musí mít jednotka při výjezdu k mimořádné události, maximální dojezdový čas s počátkem hasebního zásahu na nejvzdálenější konec letiště atd.
De facto dnes najdeme hasičskou jednotku na každém větším letišti, jak určuje bezpečnostní kategorie ICAO, a na mnoha ostatních bývá umístěn minimálně hasičský automobil, který ovládá vycvičená osádka z řad zaměstnanců letiště. Výcvik letištních hasičů v současnosti probíhá mimo jiné i na moderních speciálních trenažérech, které představují letadlo, ve výcvikových centrech letištních hasičů po celém světě. V Evropě je asi nejznámější takovéto zařízení na letišti v německém Frankfurtu nad Mohanem/(FRAPORT Feuerwehr Training Center), či nejnovější výcvikový areál od firmy Dräger na letišti v Lipsku, taktéž v Německu. Oba používají pro imitaci plamenů plyn. Velmi kvalitní a reálné trenažéry jsou i ve Velké Británii, kde se dodnes používají na imitaci plamenů běžné hořlavé látky, což navodí trénujícím hasičům větší autentičnost zásahu, než v případě použití plynu. V České republice mají výcvikový trenažér v podobě vyřazeného Boeingu 737 hasiči na ostravském letišti Leoše Janáčka. Je to jakýsi levnější ekvivalent, který je na mnoha letištích.
Zásahy letištních hasičů mají svá specifika. Často jezdí zasypat sorbentem skvrny provozních náplní letadel na ploše, kontrolovat sepnutí elektronické požární signalizace (EPS) v prostorách letištních budov, provádějí požární asistence při tankování paliva do letadel, když jsou v nich cestující atd. Zajišťují také slavnostní akt v podobě vodní slavobrány při příletech nových linek či nových letadel. Klasických leteckých katastrof není díky bohu mnoho, ale i přes relativně malá čísla si bohužel vždy mohou vyžádat velké množství obětí. Vždyť takové jumbo pojme zhruba 500 cestujících, Airbus A380 je v maximální konfiguraci naplnit až téměř 900 osobami. Při velkých katastrofách letištní hasiči spolupracují s městským hasičským sborem. Tato vzájemná spolupráce jindy probíhá i opačným směrem.
A kdo vlastně letištní hasiče zřizuje či zaměstnává? Letištní hasiči jsou po celém světě nejčastěji zařazeni jako hasičský sbor podniku, tedy letiště. V těchto případech se jedná o zaměstnance letiště. Někde je letištní hasičská jednotka součástí městského hasičského sboru. Působí tedy jako pobočná požární stanice a hasiči jsou zaměstnanci nebo příslušníci městského hasičského sboru. Další typ letištních hasičů působí na letištích firem, která vyrábějí letadla. Jsou to v tomto případě zaměstnanci firmy a jedná se o hasičský sbor podniku. Pak jsou ještě hasiči na vojenských letištích, jedná se buď o vojáky, zařazené v hasičské jednotce, nebo to také mohou být občanští zaměstnanci armády.
Za samostatný odstavec však stojí hasiči vojenského námořnictva, kteří vykonávají službu na letadlových lodích. Dle dislokace se jedná o hasiče, kteří mají prostředí své práce velmi zajímavé – a o to nebezpečnější. S nadsázkou lze říct, že letadlová loď je plovoucí sud plný střelného prachu. Ve skladištích se přepravuje obrovské množství munice a paliva pro letadla, což je více než enormně vysoké požární zatížení. Největší riziko možné katastrofy na lodi hrozí při přistávání letadel, které piloti přirovnávají k řízenému pádu. Když na takové letadlové lodi vypukne požár, vždy se jedná o velké nebezpečí jak pro samotnou loď, tak i pro její posádku, která čítá několik tisíc příslušníků vojenského námořnictva.
Hasiči na letadlových či vrtulníkových lodích mají odlišný výcvik i techniku od svých suchozemských letištních kolegů právě pro zmíněná specifika prostředí. Výcvik probíhá dlouho před vyplutím ve tréninkových centrech na zemi a poté i při plavbě na lodi. Mají s sebou k dispozici makety letadel 1:1, na nich během plavby simulují nejrůznější krizové situace, které mohou během služby nastat. Ještě je nutno dodat, že hasičský výcvik a dovednosti musí ovládat každý z přítomných námořníků, což je vzhledem k výše popsaným nebezpečím víc než pochopitelné. Hasiči na letadlových lodích jsou také skvěle vybaveni, i když samozřejmě odlišně od klasických hasičů na pozemních letištích. Požární prevence je u námořnictva také na vysoké úrovni a o letadlových lodích to platí dvojnásob.
Shrnuto a podtrženo, na perfektní připravenost letištních hasičů je kladen velký důraz.
Všichni letištní hasiči musejí ovládat dovednosti, jaké jsou doménou jejich městských kolegů, navíc však mají ve své pracovní náplni specifika letištního provozu.
V České republice dominují civilní letištní jednotky z Prahy, Brna a Ostravy. Dále pak je ještě hasičský sbor na letišti v Karlových Varech a Českých Budějovicích. Letištní hasiče má u nás na svých základnách i armáda.
foto: archiv autora, Ziegler, Boeing, US NAVY, www.pozary.cz/Jakub Kozák
Vážený pane, z komentářů Honzy Čecha si nic nedělejte, protože mají stejnou úroveň jako Čechoviny, které jsou v podstatě snůškou vtipně prezentovaných nesmyslů. Váš článek je zajímavý.
Já noční neměl, což je ale úplně jedno. Když už píšete o těch vodních clonách, které se nazývají stabilní hasící zařízení (SHZ), je naprosto v pořádku (tuším, že i povinnost), že je spustil někdo z řad zaměstnanců v hangáru ještě před příjezdem hasičů, i když ti to mají vskutku za rohem. Od toho přesně SHZ je, aby se spustilo ještě před příjezdem hasičů a zabránilo větším škodám, takže zde je ve vašem případě kritika jednotky HZS Letiště Praha naprosto mimo mísu.
Že by se před F někdo srazil, tak to netuším a tuto informaci vidím poprvé. Pochopitelně je možné vše. Mám za sebou opravdu dost zásahů včetně složitých, bohužel se nám občas nevyhne lidově řečeno chaos a chyba (stejně tak i kolegům na celém světě). Jsme jen lidi, ostatně jako v každé profesi, i v té vaší. Ale nebudu zde hájit či soudit nikoho a nic, protože o srážce před hangárem skutečně nic nevím, ani že dle vás nějaká byla.
A vozy YW, vzhledem k tomu, že ani jeden nebyl koupený jako nový, jistě to na provoz mělo svůj vliv, nehledě na naprostý nedostatek náhradních dílů, prakticky jejich neexistenci, což byl mimo jiné i důvod odstavení. Bastlilo se to jak se dalo, co bylo k sehnání a alespoň trochu se podobalo originál součástce a šlo to použít, použilo se (a nejen na YW). Tolik realita. Pokud YW fungoval, byl to dle pamětníků skvělý pomocník.
K poslední větě, nevím, jak byla záležitost zásahu HZS na F prezentována mluvčí, ale kluci odvedli přesně to, nač jsou cvičeni a zřízeni, čili perfektní práci. Pokud toto někdo řekl, věřte, že je to pravda.
Vážený pane, nevím, kde jste byl onu osudnou noc Vy, ale já měl noční a viděl jsem i záznamy z kamer, kdyby kolega Měkota s ještě jedním nespustili vodní clony, tak bychom asi dnes shrabovali hangár na lopatku. S hasiči to nemělo co dělat. Ti se dokázali před hangárem i srazit. Co se týká YW, možná, že byste dokázal vysvětlit proč ze dvou byl ve službě byť krátké, jen jeden a druhý stál odstavený na starém letišti. Hasiči skutečně nejsou mým oborem, slibuji, že se budu i nadále držet mého kopyta, ale, když u něčeho jsem a pak slyším, jak to prezentuje mluvčí, tak se ozvu.
Čechoviny jsou občas dobré čtení, tak se jim věnujte dál a nekomentujte čemu ani zhola nerozumíte, viz příjezd jednotky k zásahu bez vody, což je holý, skutečně holý nesmysl, za který byste se měl hasičům z LKPR omluvit, a né psát kraviny ve stylu "operetní skupina". Poslední požár v hangáru, kdy shořelo ATR, byla skvělá práce!
Není potřeba reagovat vždy na vše za každou cenu, že. A vozy YW, někde něco spadlo? Co tedy vím z několika zdrojů, Praha je pořídila z německého Mnichova, takže nějaké vykládání v Polsku, no, hadát se nehodlám.
PS: Nic osobního za tím nehledejte.
Vím, že ten článek je všeobecně o hasičích na letištích a není o operetní skupině v Praze, která dokáže přijet k požáru bez vody (Tu 154 Aeroflot, nedávno požár v hangáru). Automobil Yankee Walter na černobílé fotce, když vykládali v Polsku z lodi, tak jim spadl z jeřábu a byl celý zkřížený a praskala na něm přední skla, ale za to hasiči nemohli, to udělali poláci. Jinak auta mají pěkná i když se s nimi občas snaží zbourat letiště. naštěstí neúspěšně.
Kozliště: To je právě ten v článku zmiňovaný Colet Jaguar, typ K/R40, pětinápravové monstrum se dvěma motory, které při zkouškách jezdilo přes 200km/h:
link://www.coletsvd.com/jaguarSeriesKR40.htm
Když si v tom odkazu rozklikneš "Technical Specifications:", tak se nebudeš stačit divit :-)). Jestli se tedy alespoň v základu orientuješ v angličtině... údajně to rozjeli až na 230. Chtěl bych tak být u té dráhy, na které to zkoušeli, to musel být hukot :-).
bude v budoucnu, at do vas nepereme podobne tema hned za sebou ;-) a diky :-)
Díky za pěknej článek.
Pokračování by mohlo být třeba o technice hasičů, třeba monstrum na čtvrté fotce působí hodně zajímavě.
Zajímavý pohled do zákulisí, pěkně napsáno.
Celkem 11 záznamů
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
Dulezite je si uvedomit, ze vsechno bylo super, kluci odvedli skvelou praci a vse nakonec dopadlo vyborne. Sice se jim obcas nevyhne chaos a chyba (asi spolecne), ale na to jsou zvykli.
Budme v klidu, protoze na celem svete je to stejny bordel, bo vsichni jsou to jen lidi........