Čechoviny 67

• 05.11.2008 23:45
• stalo_se

Koukal jsem se nedávno na internet a zadal heslo Baade 152. Je to dopravní letadlo, které zkonstruovali soudruzi z NDR. Proč mě zajímá právě toto letadlo? Byl to můj první kit, neboli slepovací model letadla. Soudruzi z NDR dělali modely z tvrdé a křehké hmoty, která měla vlastnosti bakelitu. První modely byly z hmoty, která měla i tmavohnědou barvu a modely byly už z výroby nastříkány stříbřenkou. V této podobě jsem měl IL 18 a TU 104 a Aero 45. Bůhví v jakém měřítku letadla byla, ale v době reálného komunismu to byly jediné modely, které se prodávaly na našem trhu. Dnes by to byla pěkná a drahá rarita.

Baade 152, sputnik z Drážďan, tak bylo letadlo nazváno ve čtrnáctideníku Věda a technika mládeži v roce 1958, když se objevily jeho první fotky. U nás vyšlo mnoho nadšených recenzí na letadlo, které nikdo neviděl. Po třech letech nastalo „ticho po pěšině“, jakoby letadlo nikdy neexistovalo. Přesto tuším v roce 1964 vyrukoval východoněmecký výrobce s modelem tohoto letadla. Marně jsem se dotazoval v tehdejších Křídlech vlasti, nyní Letectví a kosmonautika, co se s ním stalo. Ticho, ticho, ticho. Když si byl u mne mnohem později Václav Němeček vybrat fotky pro své knížky, seděli jsme na zemi v mém pokoji, všude kolem fotky, tak jsem se tehdy největšího odborníka na letadla zeptal, co se vlastně stalo. Ve stejnou dobu jsem byl otcem vyslán do NDR, abych se naučil německy a tam jsem za technickým muzeem v Drážďanech našel na zemi kompletní trup velkého dopravního letadla. Byl to dohotovený trup „sputnika“ z Drážďan. Václav Němeček mi řekl, že ten trup už také neexistuje, že k tomu měli i křídla a kormidla, ale že to objevil nějaký bystrý soudruh a zjistil, že všechno kolem tohoto letadla má být zničeno, a tak pět let po ukončení tohoto projektu jediný kus, který se podařilo někomu moudrému „ulít“ pro historii, byl také zničen. Dnes skupina nadšenců objevila další trup, který se válel na šrotišti na Schönefeldu a zachránila ho před zničením. Je ovšem dost poničený, ale oni tvrdí, že ho dají do původního stavu a bude vystaven v Technickém museu v Drážďanech.

Baaade 152, foto Nico Braas collection, 1000aircraftphotos.com

Proč museli soudruzi z NDR zničit všechno, co souviselo s tímto projektem? První prototyp vybavený tandemovým podvozkem se při druhém letu při přiblížení zřítil. Údajně kvůli vadné palivové instalaci. Druhý prototyp měl již klasický podvozek. Původní tandemový podvozek, křídla a ocasní plochy letadlo převzalo od stíhacímu bombardéru, který navrhnul v ruském zajetí bývalý konstruktér továrny Junkers Brunolf Baade. Některé prameny dokonce uvádějí, že letadlo bylo nalezeno celé v továrně Junkers a Rusové ho odvezli i s konstruktérem do Ruska, kde ho dokončili a zalétali. Mělo daleko lepší letové parametry než tehdy vznikající projekty TU 16 a IL 28. Toto letadlo projektovali Němci a to se Rusům nehodilo. Z propagandistických důvodů zahodili na svou dobu velmi pokrokový projekt. Letadlo dostalo pouze krycí název „projekt 150“. Zmenšenou obdobou tohoto typu byl Jak 25, a Douglas B 66/A3D mu byl také dost podobný. Baade i se svou skupinou konstruktérů se vrátili do NDR, kde se stali prvními profesory na technice a zároveň technickým týmem vznikajícího leteckého průmyslu v Drážďanech. Tam Baade a Freytag přestavěli bombardér na civilní dopravní letadlo, vybavené čtveřicí motorů Pirna (BMW).

Když se druhému prototypu dařilo a zalétávání pokračovalo dobře, letadlo objednal kromě Deutsche Lufthansa také polský LOT, a na papíře vznikla vojenská transportní verze se sklopnou rampou na zádi, kterou objednala východoněmecká Luftwaffe. Bylo rozestavěno šest sériových letadel. Při předvádění Chruščevovi se při přistání zatáhnul příďový podvozek a letadlo bylo lehce poškozeno. V té době utekl do Západního Německa prof. Freytag. To všechno dohromady určilo další osud tohoto celkem slibného letadla. Rusové potřebovali trh pro svá letadla a tento typ silně ohrožoval jejich monopol, takže tlačili na tehdejší vládu NDR, aby celý experiment zastavila. Horliví soudruzi z NDR nejen celý projekt zastavili, ale nařídili zničit i všechnu dokumentaci a přípravky, aby se nemohlo podařit výrobu obnovit. V roce 1962 se po letadlu slehla zem. Likvidaci všeho, co souviselo s tímto letadlem, provedli s prušáckou dokonalostí.

Takové pitomosti se bohužel neděly jenom v zemích tábora míru a socialismu. Tam by to i člověk očekával. Podobnou věc udělali i v Kanadě. V polovině padesátých let vznikl v této zemi projekt stíhacího bombardéru u firmy Avro. Velký dvoumotorový stíhací bombardér, celý konstruovaný v Kanadě včetně motorů Orenda Iroquois. Specifikace na stavbu takového složitého stroje vznikly v roce 1952. První stroj se dostal do vzduchu 25. března 1958. Byla to verze Mk.1, vybavená americkými motory Pratt and Whitney J75. Stejné motory, ovšem různých verzí, mělo prvních šest letadel. Verze Mk.2 byla již s kanadskými motory. Prvních šest letadel létalo nad očekávání výtečně a již při třetím letu prototypu byla překonána rychlost M=1,5. Byla postavena další čtyři letadla Mk.2 s motory Orenda. Jenže přes licoměrné ujišťování velení letectva, že program má zelenou, ustoupila vláda požadavkům zemědělců, kteří žádali dotace, celý projekt zastavila 20. února 1959 a peníze z rozpočtu na tento projekt převedla na ministerstvo zemědělství. Díky nenažranosti zemědělců přišly tisíce velice kvalifikovaných dělníků o práci. Místo letadel nakoupila vláda rakety Boeing Bomarc, které byly nepovedené a vydržely ve výzbroji RCAF jenom několik let.

Své rozhodnutí odůvodnila vláda tím, že stejně kanadské území nebylo nikdy ohroženo nepřáteli (!). Jak krátkozraké! Zaměstnanci společnosti Avro dále pokračovali i bez státních peněz ve vývoji. To samozřejmě bylo trnem v oku nejenom zemědělské lobby, ale také Američanům, kteří zde viděli odbyt svých letadel. A tak přišel zákaz letů všech strojů s tím, že byly postaveny za státní peníze. Podle filmu, který o tomto smutném projektu natočili Kanaďané před několika lety, šéf zalétávačů Žurakowski, velmi oblíbený pilot polského původu, přelétl jedno letadlo neznámo kam a tam ho ukryl. Všechna letadla musela být nekompromisně sešrotována, včetně přípravků a motorů. Nesmělo zůstat ani jedno letadlo, ani pro muzejní účely. Stejně tak se socialistická vláda vyrovnala s projektem prvního reaktivního dopravního letadla Avro C-102 Jetliner. Z toho existuje v muzeu v Rockliffe příď, kterou našli po létech ve škole leteckých mechaniků jako školní pomůcku. Z Avro CF-105 Arrow existuje jenom příď s kabinou a s příďovým podvozkem, která je také v Rockliffe. Na té je vidět, jak velké letadlo to bylo (délka 25,3 m, rozpětí 15,24 m a výška 6,25 m).

Nedovedu si dost dobře představit, jak by se dalo tak velké letadlo někde ukrýt. Takže bych to označil za bajku. Aby skutečně nezůstalo žádné, letadla se nešrotovala v Kanadě, ale v USA ve státě New York. Nicméně se na letišti Hamilton našly nakonzervované motory Orenda, vystřelovací sedačky, forsážní komory a mnoho dalších fragmentů.

Pro natáčení již zmíněného filmu byla postavena údajně maketa letadla 1:1. Ta je v muzeu společnosti De Havilland Canada v Torontu. Velmi pečlivě jsem si tu maketu prohlédl a zjistil jsem, že to není žádný papírák, ale je celá snýtovaná a že podvozkové tlumiče jsou funkční, v podvozkových šachtách jsou zámky podvozků a hydraulické potrubí… To asi pro filmování není zapotřebí, tak nevím, nevím.

CF-105 Arrow v muzeu v Torontu

Na druhé straně oceánu se také činili. Ve Velké Britanii vznikl projekt nádherného letadla TSR 2. Letadlo bylo stejné kategorie jako CF-105. Mělo být stejně univerzální, jako bylo za druhé světové války Mosquito. Jeho největší zbraní měla být rychlost a dostup. Specifikace na nové letadlo byly hotové v roce 1957. Ve stejném roce ale ministr obrany Duncan Sundys vydal zprávu ve které se pravilo, že vývoj pilotovaných letadel je u konce a jejich funkci v budoucnu převezmou řízené střely. Dnes víme, že to byla holá blbost. Poučení z vietnamské války bylo dost kruté. V tak nejisté době vznikalo toto letadlo. Nikdo vlastně nevěděl, jestli ho někdo bude potřebovat. V roce 1964 byl připraven ke startu první prototyp tohoto nesporně krásného stroje. Protože nebyly hotové motory Bristol Olympus, letadlo nemohlo být předvedeno veřejnosti na aerosalónu ve Farnborough.

27.září 1964 odstartoval TSR 2 ke svému prvnímu letu. Let proběhl bez problémů, jednou z mála výtek byly vibrace podvozků při startu a přistání. To se vyřešilo u druhého prototypu přidáním tlumiče. Ten byl později namontován také na prvním stroji. Letadlo hravě překonávalo rychlost zvuku. Byl to po všech stránkách povedený stroj. Létaly dva prototypy a dalších šest letadel se stavělo.

TSR-2 v Duxfordu

V té době vládli ve Velké Britanii socialisté (Labour party) a jako téměř všude na světě i tady úspěšně pod populistickými sliby ruinovali hospodářství. A tak došlo k téměř identické situaci jako v Kanadě. Projekt byl zastaven, zrušen. Aby nějaká jiná vláda v budoucnu nemohla tento úspěšný projekt znovu spustit, musely se zničit přípravky, vyrobené díly a vyrobená letadla. Musela se zničit i dokumentace. Jediné štěstí v neštěstí bylo, že pro projekt dopravního Concorde potřebovali nějaké letadlo, které má jednak motory Olympus a které je schopné překonávat rychlost zvuku. A tak ještě nějakou dobu letadla létala, zatímco ostatní prototypy byly sešrotovány. XR 220 byl schován a stál dlouho na šrotišti za horou jiných starých letadel a stejně tak XR 222. Posledně jmenovaný byl schován léta v hangáru v Duxfordu; když nebezpečí sešrotování pominulo, byl vystaven pod širým nebem a v současné době je zgenerálkován a stojí v hangáru v Duxfordu. XR 220 byl tajně převezen ze šroťáku do Cossfordu, kam schovali i pozemní zařízení, která byla nezbytná k provozu tohoto letadla. Dnes je letadlo vystaveno v hale prototypů britských letadel v plné kráse.

Elektronický úsek TSR-2 vystaveného v Cossfordu

Na příkladu těchto bezesporu dobrých letadel jsem chtěl ukázat, že kvalita a výkony zdaleka nerozhodují o výrobě a používání letadel. Politická rozhodnutí jsou někdy silnější.

__

Poznámka redakce: Archiv starších Čechovin najdete zde

Související kategorie