Čechoviny 63

• 07.08.2008 15:00
• stalo_se

Seděli jsme opřeni o hlavní podvozek Vulcana na předměstí Slough. „Nevím, co s tím budu dělat, takovou radost jsem měl, že ho mám, ale asi jsem to opravdu přepísk! Ani se nedivím, že sousedi nadávají. Ale řekni, že to je krasavec, že jo?“ Napili jsme se z láhve Isle of Jura. „Je to matroš, taková jemná, hladká, hele a je to pravda, že se chce tvá žena s tebou rozvést, že si magor? To je všechno kvůli Vulcanu? Co by za to moje žena dala, kdybychom ho měli na zahradě! Zatlačila by slzu dojetí! Už jsi jí někdy nahodil APU?“ „No, to je právě ono, jak jsme udělali tady ten mejdan, tak sebrala děti a odstěhovala se k mé matce, že s magorem bydlet nebude!“ „Tak jí se nelíbilo, že máš doma kokpit Boeinga 707 a teď se jí zase nelíbí bombarďák, ženský jsou fakt složitý. A ona je utvé matky?“ „No, jo, já teď musím Vulcana odstěhovat, mám domluvené místo na Stanstedu. Asi jsem opravdu blb, rodina je v háji kvůli mému koníčku. Pak, že každý chlap má mít koníčka.“

Tak tento rozhovor se udál v polovině devadesátých let. A příběh po mnoha peripetiích má šťastný konec. Vulcan B.2 XH558 byl rozebrán a odvezen napřed na Stansted, kde nějakou dobu pobýval. Kamarád, který patří mezi špičkové mechaniky BA, se začal rozvádět. Poplatky za parkování letadla se staly neúnosné. Byl donucen okolnostmi letadlo nabídnout k prodeji. Protože Vulcan byl jeho srdeční záležitostí, odmítl nabídky typu, že by si vzal někdo jenom čumák a zbytek by mohl sešrotovat. Stále doufal že letadlo, které mělo nalétáno minimum hodin po generálce, se podaří zachránit. Nakonec David potkal partu lidí, kteří se rozhodli Vulcana spasit a založili společnost na záchranu tohoto krásného ptáka. Hrdina z bitvy o Falklandy se znovu stěhoval, tentokrát do hangáru RAF v Bruntingthorpe. Skupina si začala říkat „Vulcan trust“ a založili nevýdělečnou společnost pro záchranu letadla. Začali prodávat po leteckých dnech fotky a upomínkové hrníčky. I já přispěl, neb jsem si koupil hrníček s nápisem „I love jet noise“. Tak začala poměrně složitá cesta k tomu, aby se Vulcan stal ozdobou leteckých dnů v Anglii.

David, aby vydělal peníze a mohl splatit dluhy, přijal nabídku společnosti Emirates a odjel pracovat do Dubaje. Mechanici trustu zjistili, že Vulcan je ve skutečně skvělém stavu, že je předpisově nakonzervován a tak v nich začala klíčit myšlenka, že by mohli uvést letadlo do letuschopného stavu. Základním a klíčovým problémem byly samozřejmě peníze. Přejmenovali společnost na „Vulcan to the Sky trust“ a začali pořádat loterie, rozesílat žádosti o dary a prodávat upomínkové předměty. Podařilo se jim shromáždit celkem 600 tisíc liber, což není málo. RAF přislíbila ze svých skladů náhradní motory Bristol Siddeley Olympus, podvozky, kola atd. Hangár by zapůjčen zdarma. Práce na rekonstrukci letadla mohly začít. První po rozebrání letadla dostala slovo letecká inspekce, která musela drak podrobně prohlédnout a dát svolení ke generální opravě, což je vlastně předběžné svolení k uvedení letadla do letuschopného stavu.

Mezitím byl Vulcan vystaven a přístupný pro veřejnost s tím, že vstup k letadlu po zaplacení 50 liber byl umožněn kdykoliv, protože tímto vysokým vstupným se člověk zároveň stal členem trustu a dostával pravidelné zprávy o postupu prací.

Jedním z motorů trustu byl Sqn Ldr Davis Thomas, kapitán a instruktor na tomto typu. Jak se obří delta začala mít k světu, začaly přibývat peníze na kontu organizace. Thomas jezdil po školách a vedl přednáška o bitvě o Falklandy, o tom, jak v padesátých létech byl Vulcan odstrašující silou spolu s ostatními V-bombers. S ním jezdil po školách i můj kamarád, důchodce, bývalý kapitán Boeingů 767 a 757 British Airways, který sice tvrdí, že se o letadla nezajímá, ale přesto se od nich nehne…

31. srpna 2005 byl ohlášen slavnostní „roll out“ letadla z hangáru. Před zavřenými vraty hangáru stáli vybraní hosté, všichni, kdo přispěli na renovaci letadla a třicet lidí, kteří se renovace přímo zúčastnili. David přiletěl na tu slávu z Dubaje.

 

Foto Roger Harben

„Ty vole, já byl nervózní víc, než když má žena rodila první dítě, zavřený vrata od hangáru, ani mě dovnitř nepustili, akorát mi řekli: To budeš čumět, co jsi nám prodal! A tak jsme tam stáli s manželkou a s dětmi za špagátem a nedočkavě jsme čekali. Pak udeřila hodina H a vrata se začala otevírat. Napřed šel z hangáru kouř a pak se začala z kouře vynořovat směrovka a poté celý bombardér. Když stál celý na srpnovém slunci, všichni mechanici, co na něm dělali, se postavili do pozoru a vzdali mu čest. V tu chvíli se ozvalo za hangárem burácení a nad námi v nízkém letu proletěl Lancaster. Jak jsme tam tak stáli všichni vyšponovaní a nad námi zahučely čtyři Merliny a před námi stál „můj“ bombarďák jak novej, mně tekly slzy dojetím, co ti budu říkat. Je to jenom éro, mrtvá věc, ale přesto mě to dojalo. A nebyl jsem sám, když jsem se kolem rozhlídnul, chlapi předstírali smrkání a ženský si otíraly oči. Byla to nádhera! Jo, a žena se mi vrátila a ani jí prý nevadí ta 707 za barákem. Mám prostě zase šťastné dny!“

Celou akci natáčela BBC, která vyrobila hodinový film o historii tohoto letadla. Po uvedení filmu se dostavil do Bruntingthorpe pán a chtěl mluvit s manažerem týmu. Ester Drewetová ho uvedla k Robertu Plemingovi. Ten se ho zeptal, co pro něj může udělat. A ten pán řekl, že ne on pro něj, ale jeho pán pro ně by mohl něco udělat. Doktorovi Plemingovi bylo jasné, že má před sebou dalšího cvoka, co ze sebe dělá důležitého a chce být slavný. Tak ho shovívavě odbyl, ale číslo konta trustu mu dal, když chtějí poslat příspěvek, že jim v tom rozhodně bránit nebude. Jaký byl pro něj šok, když účetní za týden přiběhla a napůl mrtvá zděšením volala už od dveří: „Doktore, já se zblázním, někdo nám na konto poslal půl milionu liber, to je asi od toho cvoka, co jste ho onehda vyhodil!“ „Ukažte? No skutečně, to snad není možné! Půl milionu, my sehnali za několik let šest set tisíc a najednou půl milionu! Od koho to je?“ „Tady je jenom číslo banky, jméno tady není:“ „Počkejte, já tady mám vizitku toho člověka, co jsem ho odbyl, já mu zavolám a omluvím se mu.“ A tak se doktor Pleming dostal až k siru Jackovi Haywoodovi, britskému filantropovi, který spolu se sirem Michaelem Kentem zachránili ještě jednu ikonu Velké Británie, jachtu Great Britain, kterou královská rodina prodala a jachta se ocitla na Falklandech v době války. Sir Michael Kent se pro ni vydal v době, kdy ostrovy okupovala Argentina a v době, kdy válka začala, s ní odplul zpět do Anglie. Jachta je v současné době v suchém doku a provádí se na ní generální oprava.

Tato finanční injekce pomohla, aby se práce na Vulcanu dostaly do stadia záletu. Na nějakou dobu byly finanční problémy zažehnány. Letadlo mohlo být dokončeno a poté začal schvalovací kolotoč, kdy každá oprava a výměna musela být zadokumentována a pak schválena dohlédacím úřadem. U malého letadla je to záležitost na týden (u nás na měsíce), ale u tak velkého a složitého letadla to je nevěřitelné množství papírů a razítek. V českých podmínkách by to asi při rychlosti naší inspekce musely schvalovat dvě generace inspektorů, jedna by to nestihla.

Sir Jack Haywood je velmi bohatý a velmi zvláštní člověk. Financuje studia nadaných žáků, finančně podporuje projekty, které souvisí s historií Velké Británie. Je mu 86 let a jak sám řekl, letadlům vůbec nerozumí. Je ale přesvědčený, že Vulcan patří k britské historii a je zapotřebí ho zachovat. „Mám sice děti, ale ty se válejí ve Francii a bez užitku utrácejí rodinné peníze. Takové projekty jako je Vulcan mají cenu! Můj vklad má stejnou hodnotu jako vklady žáků škol a diváků na show. Je jedno jestli někdo dá půl milionu liber nebo padesát. Já nejsem o nic zasloužilejší než ti ostatní, mám akorát víc peněz.“ „Union Jack“, jak mu přezdívají, je skutečnou osobností. Dost dobře si nedovedu představit naše bohaté lidi, že by na něco tak „pofiderního“ jako je renovace letadla dali peníze. České aerolinie sice pořádají nákladné křty, které pro image společnosti znamenají to, že jsou jenom jednou z mnoha dalších které používají Airbus, ale na renovaci Tupoleva TU 104, který katapultoval jakousi společnost z Východu mezi přední letecké společnosti světa, nedaly ani korunu. Možná, kdyby naši super-manažeři místo výstavby svých nesmyslných sídel dali peníze na něco smysluplného, získali by i respekt a obdiv zaměstnanců…

Práce na Vulcanu se chýlily ke konci. Začal další kolotoč schvalování provozuschopnosti letadla od CAA. Pak začaly taxovací zkoušky. 18. října 2007 ráno vytáhli letadlo z hangáru a v tu dobu již kolem postávaly nezvyklé davy lidí. Byl to totiž den D! Mechanici znovu prošli letadlo kousek po kousku. Celá elektrická síť byla opět a zase zkontrolována, ta je u Vulcana obzvlášť komplikovaná, tři různá napětí, počátky počítačů, do toho moderní přístroje nezbytné pro současný civilní provoz. Znovu se kontroloval hydraulický systém. Nesměla se objevit sebemenší chybička, jinak by CAA provoz zastavila.

V půl dvanácté se posádka uvelebila na svých místech: David Thomas jako kapitán a šéfpilot projektu, Barry Masefeld jako palubní mechanik si sedl do trupu a jako druhý pilot se do těsného kokpitu nasoukal Al McDicken . Pomocná reaktivní jednotka se vysunula z trupu, zabzučel starter a APU začalo řvát stejně jako před léty, když jsme to zkoušeli před domem Davida. Pak se začaly probouzet k životu Olympusy. Koncert začal! Špalky pryč, Vulcan se zhoupnul na tlumičích a začal pomalu pojíždět na start. Všichni členové trustu tleskali, ale každý měl v očích otázku: „Co kdyby?“ Letadlo pomalu dojelo na čáru startu. Tam udělal velitel motorovou zkoušku. Ve 12,26 místního času zanělo v kokpitu: „Brakes off !“ G-VLCN se dal do pohybu, po rozjezdu na dráze 24 začal stoupat k nebi 4000 ft/min. Napětí trochu povolilo. Teď ještě přistát, jedem kluci, jedem! Ať to máme za sebou! David se potil jako před infarktem: „Jeho“ mašina je zase ve vzduchu!

Foto Roger Harben

Když se mašina objevila v nízkém přiblížení nad dráhou, všichni si oddechli. Ještě dosednout a máme to za sebou. Vulcan měkce dosedl, vyhodil dva padáky a zpomalil. Potlesk nebral konce. A tak se sen stal skutečností. Od doby, kdy jsme seděli na zemi opřeni o podvozek tohoto krasavce, do jeho odlepení od dráhy uplynulo hodně času a ne vždy bylo jasné, že se to povede. Ale nakonec nadšení a profesionální přístup zvítězily a letadlo, které znamená kus letecké historie, zase brázdí nebe.

__

Poznámka redakce: Archiv starších Čechovin najdete zde

.

Související kategorie