Le Mans a Brno

• 05.08.2007 18:13
• stalo_se

V těchto dvou místech se pořádají čtyřiadvacetihodinové události. Zatímco v prvně jmenovaném městě jde o ujeté okruhy v superrychlých vozech, o konečné vítězství a různá ocenění s ním spojená, v Brně letos již podruhé šlo o setkání několika lidí se společným rysem, a to s láskou k letadlům, létání a letectví vůbec. Start oné akce milovníků aviatiky letos připadl na 17. červenec a cílem bylo provozovat vytrvale airspotting v okolí brněnského letiště Tuřany po celých 24 hodin. Vítězů potom nebylo, respektive zvítězili všichni, kdož se zúčastnili a vydrželi.

Okamžitě po „odmávnutí“ začátku maratónu o desáté hodině dopolední čekalo na většinu shromážděných účastníků milé překvapení. Jeden z duchovních otců myšlenky uspořádat tuto akci jménem Marek oslavil toho dne své osmnácté narozeniny. I dostalo se mu přání všeho dobrého a mnoha krásných fotografií do dalších let a nechyběl ani letecký narozeninový dort. Na něm se skvěla nejen cukrkandlová číslice označující věk oslavence, ale i ze stejného materiálu vyvedený letoun ATR42 v barvách našeho národního dopravce. Tímto bych chtěl vzdát hold i mistru cukráři, který sám vztahu k letectví nemaje se zhostil zadaného úkolu se vší ctí.

Foto: Marek Vanžura

Zázemí nám, stejně jako vloni, poskytla letecká škola Herbst Aero, které tímto za její ochotu a péči téměř mateřskou vřele děkujeme. Z jejího areálu lze bez problémů letadla na letišti Tuřany pozorovat, fotografovat i natáčet videokamerou.

Co se posledně jmenované kategorie spottingu týče, připravil nám další příjemné překvapení kolega, který dorazil z největší dálky (z Berouna). Zatímco sám obsluhoval kameru, svěřil obsluhu svého fotoaparátu své sličné přítelkyni, která se během krátkého času nadchla pro pořizování obrázků létajících aparátů stejně, jako my všichni ostatní.

Foto: Marek Vanžura

Milým překvapením do třetice se stalo zjištění, že svou účastí naši akci poctil i nestor letecké fotografie v našich zemích pan Václav Jukl. Vyklubal se z něj příjemný a skromný společník, od kterého se nám v průběhu dne dostalo mnoha cenných praktických rad. Ty pak budou zcela jistě zužitkovány v naší další praxi.

Foto: Marek Vanžura

Jelikož Brno neoplývá tak hustým leteckým provozem jako jiná, neméně slavná mezinárodní letiště, bylo dost času na pozorování a fotografování přeletů ve větších výškách. Těch je zde naopak poměrně hodně díky tomu, že se v tomto místě stýká několik letových tras. V této souvislosti zase nelze nevzpomenout úžasných rozpoznávacích schopností Ondry, který pouhým okem (sokolím) rozeznal i to, co autor článku neviděl ani svým dalekohledem. V průběhu noční etapy nás pak při rozpoznávání přelétajících letadel téměř šokoval Richard svým letmým pohledem na oblohu a ledabyle utroušenou poznámkou „To je A340-600…“. Po bleskové kontrole dalekohledem (stroj letěl poměrně nízko a byla jasná noc) jsme mu dali za pravdu a jali se vyzvídat, jak to dokázal jen tak rozeznat. Odpovědí nám bylo, že „… ta světýlka byla tak daleko od sebe, že to muselo bejt dlouhý éro…“.

Zpestřením oproti minulému ročníku akce byla i exkurze do zázemí LKTB, která nás zavedla do míst veřejnosti běžně nepřístupných. Postupně jsme byli provedeni všemi možnými částmi odbavovací haly, třídírnou zavazadel a stanicí letištního oddílu hasičů. Dostali jsme také možnost vyfotografovat a natočit si letadla na stojánkách z relativní blízkosti. Ještě blíže jsme si pak mohli prohlédnout a samozřejmě zdokumentovat techniku letištních hasičů a policejní vrtulník, který slouží i integrovanému záchrannému systému jako sanitní.

Poslední část prohlídky letiště nás zavedla na pracoviště Řízení letového provozu. Zde nám byla předvedena zajímavá instruktážní prezentace ŘLP a poté jsme nahlédli i na pracoviště dispečerů letového provozu. Jako bonus jsme si mohli vyzkoušet i spotting z terasy budovy ŘLP.

Po návratu na základnu nám vylepšil odpoledne výcvik s krásným Gulfstreamem, který nám předvedl několik (mnoho) touch-and-go, takže kdo pokazil fotku při prvním průletu, měl ještě mnoho dalších příležitostí k nápravě.

Foto: Marek Vanžura

V průběhu odpoledne se také naplno projevila jediná slabina skladby jinak výtečného kolektivu. Chyběl nám totiž šaman. Díky tomu jsme si nemohli nechat odčarovat takových 10°C z teploměru, případně přivolat mráček, který by žhavou sluneční kouli alespoň na chvilku zastínil. Kýženého částečného ochlazení z celodenních 38°C jsme se tak dočkali až v podvečer. Pěkné na tom bylo to, že mráček sice slunko zastínil, ale kapku dešťovku na nás neutrousil.

Po setmění se těžiště činnosti přesunulo od fotografování a natáčení spíš k povídání o letadlech, letištích, létání, lidech a všeho ostatního kolem letectví vůbec. Některým z nás začalo být málo pozorování pouhého vzdušného prostoru a jali se na noční obloze hledat ISS (International Space Station). Po několika záměnách s letícími ATR však svou snahu vzdali.

Ranní provoz zahájila pravidelná linka ČSA do Prahy. Starty letadel, byť sebeobvyklejších, za úsvitu jsou jedno z nejvděčnějších témat pro náladové romantické záběry. Jsem přesvědčen o tom, že minimálně jednomu z účastníků brněnského maratónu se povedlo právě náladu a ducha letního jitra svým obrázkem vystihnout beze zbytku.

Foto: Marek Vanžura

Po několika dopoledních pohybech se pomalu začala celá akce chýlit ke konci a s úderem desáté hodiny se dostalo všem, kteří vydrželi celých 24 hodin kýženého pamětního listu. Nešlo ale ani tak o tento certifikát. Hlavním posláním celého setkání bylo dle mého skromného názoru sejít se při společné zálibě, moci se po delším čase opět vidět s přáteli z různých koutů země a případně se s novými lidmi seznámit. Toho všeho bylo dosaženo měrou vrchovatou.

Takže díky všem organizátorům a napřesrok v Brně v hojném počtu nashledanou.

Související kategorie