Čechoviny 16

Na pražskou Ruzyň občas přiletěly opravdové kuriozity. Jednou to byl Boeing 707-320 společnosti Alyemda, což byla společnost komunistického Jemenu. Bylo to v době, kdy byl Jemen ještě rozdělen na dva státy. Jak už to tak bývá, část, kterou ovládali komunisti, nebyla nejbohatší. Jednou nějaký jejich vladař onemocněl a odvezli ho do Prahy na léčení k našim doktorům. Letadlo stálo na letišti dva dny. Chodili jsme se na něj koukat asi jako na bílého slona či mamuta nebo jinou kuriozitu. Čím bylo letadlo tak zvláštní? Svým strašlivým technickým stavem. Já jsem nikdy před a ani potom neviděl něco podobného, snad jenom na amerických šrotištích, ale o těchto letadlech nikdo netvrdil, že jsou letuschopná. Toto letadlo přiletělo, přivezlo představitele státu a zase odletělo, tedy opustilo náš vzdušný prostor a Milan Cvrkal, který ví úplně všechno o letadlech, tvrdí, že do Adenu i doletělo. Nebudete mi věřit, když vám ho popíšu. Na přídi, na pravé straně za zástrčkou vnějšího zdroje, byla díra do přetlakované části velká jako pěst, normálně, skrz, jako průstřel. Krytka zástrčky vnějšího zdroje, která je u 707 hodně veliká, chyběla, jako ostatně spousta jiných krytek. Letadlo celé vypadalo, jako když přežilo těžké krupobití. Arabští nakladači ho rozhodně nešetřili. Rám přední bagáže byl tak pomačkán, respektive plechy kolem, že elektronový rám vystupoval z obrysu trupu. Vztlakové klapky vypadaly, že letadlo má za sebou nejeden vzdušný souboj. Myslím si, že každý bude se mnou souhlasit, že Boeing 707 je krásné letadlo, ale toto byl otloukánek a létající šrot. Volali nás, že potřebují mechanika, řekl jsem si, ti spíš potřebují odtáhnout na Staré letiště na šroťák, než mechanika, no ale šel jsem tam. Jejich mechanik byl světák každým coulem, s nagelovanou hlavou, měl na sobě něco, co kdysi bývalo uniformou, ze špinavého saka mu visela podšívka, na zadní kapse kalhot měl nalepenou samolepku americké vlajky. Když jsem přijel k letadlu, sdělil mi těžko uvěřitelnou informaci, že to je Boeing 707, kdo by to byl řekl, že? Bylo mu asi tak dvacet a sebevědomí měl za dva. Ukazoval mi letadlo jako když ukazují na hradě korunovační klenoty. Upozornil jsem ho na tu „malou“ direčku na čumáku, ale jenom mávnul rukou, „poletíme nízko, na co přetlak?“ Ani přervané stringery v díře mu zjevně nevadily. Podíval se na mě a povídal: „Vy budete můj asistent!“ Upřímně: v životě jsem dělal ledacos, ale asistenta kaskadérům ještě ne. Inu, a v čem spočívá tato funkce? „Vy budete na sluchátkách a dáte mě pokyn“. Jářku, pokyn, ale jaký? Netušil jsem že tito vyznavači učení Mohameda a Lenina nemůžou nahodit letadlo jinak než manuálně, tj. odmáčknout ventil přívodu vzduchu do startéru mechanicky, protože elektrika jim nefungovala, tedy „jenom“ na dvou motorech, abych nepřeháněl. Kolegové přitáhli vzduchový agregát, mechanik si vzal z letadla hliníkové schůdky, přistavil si je k motoru. U motorů Pratt and Whitney JT3D je přístup k ventilu startéru za prstencem dmychadla. Posádka mi řekla, že mají povoleno nahodit, vzducháč začal burácet, mechanik vylezl na schůdky, opřel se o kryt motoru a železnou tyčí odmačkával ventil. Jak se motor začal rozbíhat, proud vzduchu za dmychadlem se snažil mechanika shodit. Mechanik tlačil tyčí na ventil, přitom se snažil zachránit své nezbytné černé brýle, utržená podšívka saka za ním vlála jako prapor. Kapitán mi oznámil, že motor běží, já dal pokyn, mechanik slezl ze schůdků, krytku nezavíral, žádná tam nebyla, a šel na další motor. Když letadlo odrolovalo na start, říkal jsem si, že víra v boha, ať jakéhokoliv, je mocná. V tomto šrotu vozí státní představitele, v čem asi létají normální lidé?

 

Rád bych připomněl jedno úžasné letadlo. Jako odpověď čtenáři, který mi napsal: „Pane Čech, vy nemáte rád ruská letadla“. Jmenuje se Antonov AN 225 Mrija. Mrija znamená sen, no, to tedy je sen, to vám musím říct! Nejsem spotter, takže si nepamatuji kolikrát a kdy toto úžasné letadlo v Praze bylo. Vím jenom o jeho obrovských technických problémech. Poprvé bylo v Praze ještě za bolševika v roce 1989 a neslo si na zádech raketoplán Buran (venkovan). Když letělo přes Prahu, tak jeden užaslý člověk z prostého lidu na stanici autobusu to komentoval slovy: „Tak už i letadla šu… a ještě k tomu ve vzduchu, já se na to vykašlu!“ Pamatuji si, jak jsem jednou v září 1989 byl na dráze 22, kde se toto monstrum chystalo na start.. Příď zavřená, zadní vrata u tohoto divu techniky nejsou, nahodili obě APU a potom všech šest „dvigatělů“. Pak se stroj pohnul a jel směrem na dráhu 31. Najednou jsem s úžasem koukal, jak vytahoval klapky, ale jenom na jedné straně! „Vót kakaja těchnika!“ No, to jsem opravdu ještě na žádném letadle neviděl! Zázrak, který se na žádném jiném stroji nevyskytuje. Jak to s tím může létat? Plocha vztlakových klapek je opravdu úctyhodná, klopný moment musí být úžasný, že by místo letových spoilerů? Letadlo zatáhlo klapky a znovu vytáhlo, stále jenom na jedné straně, pak se začalo otáčet a vracelo se na dráhu 22, kde jsme čekali s otevřenými ústy. Malá, ale opravdu drobná chybička způsobila, že toto létající monstrum neodletělo. Praskl hřídel, kterým jsou propojené klapky na levé a pravé straně křídla. Normální letadla mají pro podobný případ signalizaci a klapky, když je rozdíl větší než tři stupně, se zablokují, případně u některých letadel zatáhnou na nulu. U Mriji se vytáhly naplno! Nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby jim to prasklo při přistání. To bychom si asi museli postavit nové Hostivice nebo Kladno, podle toho, na kterou dráhu by přistávali. V roce 1991 nás volali, že sedá v Praze Mrija a má nějaké potíže, asi s hydraulikou. Připravili jsme si pětilitrovou plechovku ruské kapaliny AMG 10 a čekali jsme. Nad Prahou kroužilo největší letadlo na světě. My jsme s kolegou čekali na dráze 22, kde se taková letadla odkládají, aby nepřekážela normálnímu provozu. Jak toto monstrum kroužilo, přibývali na letišti hasiči a sanitky. No, to už musí být opravdu vážné! Kolem dráhy stáli hasiči, sanitky byly zaparkovány na dráze 22. Letištní hasiči tomu veleli. Zeptal jsem se, proč tolik aut a jeden ze „starých kozáků“ mi řekl, že nemůžou vytáhnout podvozek. No, tě bůch! Nakonec mašina sedla na kola a nic se nestalo. Zaparkovali, vypnuli motory, posádka vylezla ven. Z většiny se řinul pot. Podvozek se nouzově vysouvá u tohoto divu techniky klikou, každá noha zvlášť! A tak celý doprovod a posádka co neletěla točili klikami, aby vytáhli všech čtrnáct noh hlavního podvozku plus dva příďáky! Každá noha má v trupu rumpál s klikou, něco jako hever na autobus a s tou klikou se točí a točí a točí, až se vytáhne. Ve většině zemí světa musí mít dopravní letadla tři nezávislé hydraulické systémy. Což patrně neplatí v zemi, která nám byla až donedávna prezentována jako země zítřků. Tedy, údajně ty tři systémy tam jsou, ale nikdo mě nedokázal vysvětlit, jak je tedy možné, když praskla jediná trubka v podvozkové gondole, že vytekla všechna hydraulika, a když tři nezávislé systémy, proč jenom jedna nádrž? Stáli jsme tam s pětilitrovou plechovkou jako tydýti, protože ruský mechanik se začal smát: „Víc toho nemáte, potřebovali bychom asi tak dvě stě litrů!“. Naštěstí ve skladu byly bůhvíjak dlouho dva sto litrové barely s hydraulikou. Přivalili jsme je a zcela mylně jsme se domnívali, že je někde v podvozkové gondole tlaková přípojka, kterou bychom tam tu kapalinu dostali. Jaká pošetilost! Ručním čerpadlem jsme čerpali do kýblů kapalinu, pak jsme šli do trupu, tam po žebříku nahoru na letovou palubu, tam projít celou kabinou pro sedmdesát cestujících, která byla vyplněna všelijakou šmelinou posádky, až do centroplánu, kde to vyléval do jediné nádrže mechanik. Ze začátku byl žebřík na horní palubu suchý, ale po několika výstupech s kýblem se žebřík stal neuvěřitelně kluzkým a tak jsme tento kaskadérský kousek ochotně přenechali Rusům. Druhý den přivezli novou trubku a po dolití 225 litrů kapaliny letadlo odletělo. Náklad byl zajímavý, údajně pomoc obětem zemětřesení. Bedny s nápisem UNICEF byly v trupu dvě, zbytek, tedy většinu kapacity nákladového prostoru, vyplňovaly vraky amerických aut, takové ty ze šroťáku za sto dolarů, což byla patrně pomoc účastníků zájezdu svým rodinám, prostě pomoc pro oběti zemětřesení a socialismu… Nakonec dobrá zpráva, sám výrobce v roce 1994 uzemnil tento zázrak a začal ho předělávat, dřív, než ho uzemní jiní. Přestavba tohoto „snu“ trvala celých sedm let! A to se jim v továrně válí ještě jeden, dosud nesmontovaný, který hodlají dodělat podle současných standardů, protože roste poptávka po možnosti letecké přepravy objemných nákladů. Po dvaceti letech v kopřivách, pánbůh nás ochraňuj! Ne že bych zrovna sovětská letadla neměl rád, ale po takových zkušenostech je zrovna neobdivuji.

 

Při této příležitosti bych se také rád zmínil o dalším velmi kuriózním letadle, které se dokonce dostalo do parku Československých aerolinií. Byl to Tupolev TU 124V. Neuvěřitelný letoun. Původně to měla být náhrada za dosluhující LI 2, nebo IL 14, ale tehdejší sovětská technologie (tady musím přiznat, že nejenom jejich) nedokázala vyvinout ekonomický reaktivní motor, aby se mohl uplatnit na krátkých a středních tratích. Solovjev D 20, kopie motoru Rolls Royce Conway, první dvouproudový sovětský motor, žral jako tank, jeho snad jedinou výhodou byla menší hlučnost (v tehdejších měřítcích). Větší spotřebu na sedačku měl asi jenom Jak 40, kterého ovšem překonává jenom Mig 21 se zapnutou forsáží… Aerolinka měla ve své flotě pouze tři tyto zázraky. První dva přišly v roce 1963 a třetí rok po nich. Teď pozor, pro spottery OK-TEA,TEB a UEC! U ČSA létala tato letadla na linkách do západní Evropy, kde nahradila letadla IL 14. Letadlo budilo dojem zmenšené sto čtyřky, ale bohužel mělo i menší průměr trupu, což mělo neblahé následky. Mé první setkání s tímto úžasným strojem souviselo právě se zmenšeným trupem. Byl jsem mladý a tak většina úkolů byla typu „heleď, skoč tam a dones jim tady to, máš mladý nohy“, no a tak jsem tam šel, letadlo stálo před hangárem E a já jsem nesl cosi, ani si nepamatuji co, ale onen dotyčný dělal něco v zadní části letadla. Vlezl jsem předními dveřmi a vidím, že dotyčný je vzadu. Rozeběhnu se a najednou sedím na zemi a před očima vidím budoucí vlajku Evropské unie, samé hvězdičky. Jak trupem procházel nosník křídla, podlaha se nenápadně zvedala až se výška snížila asi na 170 centimetrů, možná, že ani to ne. Nikdo si nedovede představit, jak bolí páteř, když je namáhána na vzpěr! Protože jsem nebyl jediný, tak později se na modré koberce na podlaze namalovaly žluté a červené pruhy, jako upozornění na nebezpečí. S tímto typem souvisí patrně nejkurióznější havárie letadla ČSA. Letadlo letělo do Curychu. Autoritativní kapitán, druhý pilot na svém vyváděcím letu, navigátor v skleněném čumáku. Při přiblížení na letiště v Curychu kapitán převzal velení s upozorněním, ať mu do toho nikdo nekecá, že jim předvede ukázkové přistání. No, to teda vskutku předvedl! Tehdy nováček, druhý pilot „Charlie, modré oko“, to později popisoval jako náramnou srandu, ale asi až tak veselé to nebylo. Kapitána zjevně silně rozčilovala různá zvuková signalizace a tak ji vypnul. Sto dvacet čtyřka šla na přistávání, klapky dole, plyny stažené. Předpisově podrovnal a všichni čekali, až se letadlo prosedne a měkce přistanou. Pravda, prosedlo se, ale měkké to zrovna nebylo. Nikdo totiž nevytáhnul podvozek! Letadlo dosedlo sice předpisově na dráhu, ale bez podvozku. Chudák navigátor čekal, až se zhoupne příďák a místo toho mu začaly doutnat „trencle“, jak se třela příď o beton! Letadlo zmizelo v oblacích prachu a za strašného kraválu zůstalo stát na pár metrech. Hasiči, kteří se přiřítili téměř v zápětí, lili pod rozžhavené letadlo tuny vody, aby zabránili požáru. Charlie líčil, jak ČSA ušetřilo za schody pro cestující, tedy stálo to jedno letadlo, ale to byla jediná kladná věc na celé této záležitosti. Letadlo bylo zrušené a v Curychu z něj mechanici demontovali co šlo a drak sešrotovali. My jsme to v Praze vybalovali a musím říct, že když jsem vyndal z bedny radar, který byl u tohoto letadla v podbradku pod trupem, vyndal jsem téměř ukázkovou školní pomůcku „řez radarem“, druhá půlka zůstala na dráze ve Švýcarsku. Zbylá dvě letadla nepobyla u ČSA dlouho. Když přišly TU 134, po všech stránkách povedenější letadla, aerolinka sto dvacet čtyřky vrátila Aeroflotu a ten je prodal Iraqi Airways, kde sloužily jako salónní.

Autor: Jan Čech



Související kategorie

Komentáře



Karel - nepřihlášený host (...201.48...)
11.05.2016 20:41
To snad ne.

Přes odkaz v diskuzi o An 225 jsem se dostal k tomuto článku. Co říci k panu Čechovi? Docela normální ubožák, který se ani nestydí lhát.

Martin - nepřihlášený host
09.02.2006 18:33
Super

Pane Čech, kdy už konečně napíšete knihu?

Rado - nepřihlášený host
09.02.2006 12:33
Poděkování

Děkuji opět panu Čechovi za vynikající článek, který mě uvedl do veselé nalády, z které doposud čerpám. A škarohlídům bych jen řekl, že jestli jsou lepší, tak ať si založí vlastní stránky o letectví. Planes si nehrají na odborný server a ani jím nejsou. Kdo chce informace, nechť si napíše www.google.com a může se pustit do toho. Jsem rád za nadsázku a humor, který pan Čech používá, protože by jinak Čechoviny postrádaly šmrnc a smysl. A že je zde bipolární vnímání světa ? Tak je, co na tom, je to lidem ukazuje absurditu doby. Každý máme své, ale to by se člověk nesměl smát ani vtipům, protože si je každý přibarvujeme podle svého. A bereme si na paškál každého.

Dušan Kuchta - nepřihlášený host
08.02.2006 17:47
Panu Mussovi

Som si sľúbil že už sa do ničoho nenamontujem, ale musím. Stále Vám vadí ako to Honzo Čech popísal o tých Židoch čurajúcich po paliciach. Tak pane, to som mu vylíčil ako kuriozitu ja a ja som to aj skutočne zažil. Ten pán ktorý ma k tomu zavolal lietal s nami ako palubný mechanik alebo stevard, už si presne nepamätám. Ale viem jeho meno a určite by to rád dosvedčil. Ale už ma nevyprovokujete, aby som kvôli tomu písal zase celý článok tak ako v prípade toho letu do Sofie z L-39. Tam tiež niektorí trubirihivia obviňovali Honzu že kecá a osočuje, pritom skutočnosť bola oveľa horšia. Ozval sa mi už aj jeden z fabrických pilotov vtedy tam prítomných a potvrdil to do písmena. Je rád, že to takto vyšlo. Čo poviete pane Musso na tie svinstvá čo s nami robili v Uljanovsku to sú tiež zaujaté kecy ? Keby ste sa podpísali, tak ba sa dalo podiskutovať, ale takto si aj ja môžem mysleť že ste len špatne vymyslený.

Honza Čech - nepřihlášený host
07.02.2006 00:12
Buran

Abych konečně učinil konec ohledně dohadů o Buranovi. Maturoval jsem z ruštiny v roce 1969, takže dost dobře vím, že buran je sněžná bouře, ale tento překlad použila MF v době totality, když 1.4. uveřejnila fotomontáž Eněrgije/Burana se Žižkovskou tv věží s tím, že byl konečně odhalen pravý důvod stavby této věže, která má sloužit jako opalovací rampa Českého raketoplánu "Venkovan". Mě to připadalo veselé a tak to používám. Tolik k "Venkovanovi".

Josef - nepřihlášený host
06.02.2006 16:05
Ad Buran

Jojo, ten preklad slova "Buran" me taky nepotesil, znacne to snizilo kvalitu clanku. Dnes vetsina zalezitosti co se pise do zpravodajstvi je velmi nepresna, pripadne zcela blud. Z teto chyby to na me cisi taky amaterismem. Konec koncu, vzdyt ted Mrija leta v USA a prevazi trupy Boeingu, ne? Objektivni clanek podle me vypada jinak, je psany jinym stylem.

mussa - nepřihlášený host
03.02.2006 01:15
vazeni panove

tak naposledy, specielne podle americkych kriterii jsou zminene poznamky rasisticke. zminil jsem je, protoze mne urazi. tot vse. stejne tak je celkem jasne videt rozdil v pristupu k "vychodu" a "zapadu". nemam zajem se poustet do diskuzi. jen je to trochu malo objektivni. nevim, s cim nesouhlasite ohledne naprosto zasadnich nedostatku v udrzbe, tak castych u mnoha spolecnosti v usa?? poukazal jsem na to, protoze si myslim, ze by bylo hezke pristupovat k vecem vyvazene. podepiuji se tak, jak je na podobnych forech zvykem a stejne u vsech komentaru. to snad staci, pane cech. vsimnete si prosim, vadi mi zminene etnicke stereotypy a urazky ( v pripade bizarniho moceni zidovskych stariku se o urazku rozhodne jedna, protoze je to absurdni nesmysl)a ex post vysmech vsemu "vychodnimu", totiz u mnoha ctenaru evidentne vznika nespravny dojem, ze podobne veci se dely jen "tehdy" a jen "na vychode". a to proste neni pravda. tolik na vysvetlenou.

eif - nepřihlášený host
02.02.2006 16:37
pro: mussa

No, víte, někdo to čte jako historky, někdo jako předmět k rozboru. Přijde mi zajímavé, že jste jako rasistickou opomněl zmínit větu o slovenské babičce v kroji... Pokud jste na rozdíl od autora článku pracoval třeba v USA, o kterých se zmiňujete, proč o tom nenapíšete článek? Redakce by ho zajisté otiskla...

Honza Čech - nepřihlášený host
02.02.2006 08:43
panu Mussovi

Pravdu díte pane Musso, sice jste se nepodepsal, ale stejně, nečtěte to i kdyby Vás někdo nutil! Obviňujete mne z rasismu a germanofilství. Netuším, jak jste na takovou blbost přišel, člověk, který musel trávit mládí v NDR se germanofilem rozhodně nestane, za to Vám ručím! Co se týče Vámi popisovaných nehod, vřele doporučuji "Air Disaster" vol 1-4, tam je to podrobně rozebráno. Nehodlám to překládat.

mussa - nepřihlášený host
02.02.2006 03:46
to eif

zvlastni logika, protoze mne unavuje soustavna a ex post kritika vseho vychodniho a dovolim si poukazat na radu nametu z jinych koncin, trpim sam bipolarnim videnim sveta. jeste reknete, ze jsem komunista, vy demokrate. nemam nic proti lokalnim historkam, ale nevim proc mam cist o podivne mocicich zidech, opilych afghancich a podobne rasisticke nesmysly. mozna vas to nepohorsuje, ale mne ano a nevim proc to musim cist zrovna na leteckem serveru. tot vse. co se tyce autenticity pribehu pana cecha, nemohu slouzit, tazal jsem se jeho kolegu z te doby, ale odpoved byla negativni, jak co se tyce osoby tak pribehu. jinak si kdokoli piste cokoli, nastesti jeste mam mozek a snazim se obcas ho i pouzit...

Celkem 37 záznamů

Partneři


Reklama
Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s tím, že využívá pro analýzy a přizpůsobení obsahu soubory cookie. Další informace