Vážený pane kapitáne!

• 21.03.2004 00:00
• recenze

(28.3. byla přidána reakce na článek)
Dovolte, abych se Vám představil: jmenuji se Jan Čech a na letišti Ruzyně jsem strávil 34 let, tedy většinu svého pracovního života. Letadla nejsou jenom mým povoláním, ale po celá ta léta i koníčkem. Pracuji jako mechanik, kromě své profese ještě letadla fotografuji a píši o nich. Značnou část svého života na letišti jsem spojil se společností ČSA, kam jsem přišel od Slov-airu. Jaké bylo mé rozčarování, ba řekl bych šok, když z kamarádského prostředí, kde pilot věděl, že je závislý na svém mechanikovi téměř bytostně, jsem najednou poznal, že pro piloty dálkových letadel IL-62 jsme byli méně než psí exkrement, cosi co otravovalo, sice to mluvilo lidskou řečí, ale co si to dovoluje? Pamatuji se na Vás, Vy jste tvořil čestnou výjimku, která ovšem potvrzuje pravidlo. Takový soudruh Nohavička nebo soudruh Albrecht, to byla "radost" s nimi jednat! S takovou arogancí jsem se nikdy před tím nesetkal! Jejich "ohleduplnost", když přišli na let do NY patnáct minut před odletem a teprve potom začali zjišťovat závady, když se rozsypala úžasná sovětská inerce a musela se měnit mašina a přeložit "jenom" sedm tun carga. Ve Vaší knize sice píšete, že sovětská inerciální navigace byla skvělá, ale dalo by se celkem snadno dohledat, kolikrát se musela mašina měnit, právě kvůli tomuto "zázraku" techniky. Člověk "odkojený" takovými piloty, jako je Jirka Tlustý, Dušan Kuchta, Jáno Šupa nebo Tonda Žalud asi těžko může přijít na chuť všelijakým Přibylům, Topinkům, Uhlárikům, Kostrejům a jim podobným "exotům". Říkal jste, že za nevraživým postojem pozemního personálu byla obyčejná lidská závist, ale kdo jiný mohl létat do USA či do Singapúru než zasloužilí členové strany, kteří tam trávili většinu svého času a brali nemalé diety v dolarech? Při krátkém pobytu doma na stranických schůzích horovali pro lásku k Sovětskému svazu a nutili stevardky, aby je oslovovaly "soudruhu kapitáne", aby po té mohli zase odletět do New Yorku, toho prohnilého centra imperialismu! Ano, přiznám se, byla to závist a vztek. Když jsem si byl jednou na pokladně pro peníze, stál přede mnou soudruh Nohavička a bral si výplatu. Já jsem dobíral 1200,- Kč, jako mechanik a soudruh Nohavička dobíral dvacet tisíc. To bylo v roce 1977! Takže Vám bohužel nevěřím Váš plat uvedený v knížce. I když vím, že mi do toho nic není, domnívám se, že to bylo trochu jinak.

Na několika místech Vaší knížky polemizujete s knihou pana Sedláka. Mám k této knize také jisté výhrady. Kromě toho, že jsou v ní použité mé fotografie bez mého svolení či dokonce poděkování autora, zaráží mě "uplakanost" pana Sedláka. Na jedné věci se s Vámi ale rozhodně neshodnu a to je ona pasáž o pašování. Moje první i druhá žena jsou stevardky, jsou to ale ty "hloupé", co si nepřivydělávaly pašováním elektroniky, ale takový soudruh Přibyl tím byl pověstný. Ten ani nechodil přes celnici a "kluci z ÚV" si pro to jezdili rovnou na plochu... Je hloupost si myslet, že ti troubové co pro orly opravují letadla, aby ti skvělí letci mohli vůbec vzlétnout, jsou úplně blbí a nic nevidí...

Pasáž ve Vaší knize o letu z DaNangu mě zaujala svou neobjektivností. Znal jsem Honzu Volfa celkem velmi dobře a po tom maléru, kdy byl přeřazen do skladu, kde pracoval jako skladník a po té se již na IL 62 nikdy nevrátil a skončil na TU 134, jsme se o tom mnohokrát bavili. Uznával svou vinu, to se snad může stát každému, ale pokud vím problém ani tak nebyl v chybné navigaci, ale v tom, že se kapitán pokusil uletět před přistáním stíhačkám, jak o tom psaly i západní noviny. To byl ten hlavní malér. Honza se už bránit nemůže, protože v roce 1997 zemřel.

Vím, že jste byl původně vojenský pilot, takže máte k vojákům bližší vztah, než já, majitel "modré knížky", ale tvrdit, že jenom "kluci od letectva" byli a jsou dobří letci, mě připadá, nezlobte se na mě, jako čirá ptákovina. Třeba Venca Vašek je výborný kamarád a výtečný pilot, ale co takový "čardášový princ" Arpád Barci, o jehož kouscích se vypráví legendy, nebo soudruh profesionální partyzán Kostrej? Při vyslovení jeho jména se dodnes ježí dispečerům newyorské oblasti vlasy na hlavě. Posledně dva jmenovaní také popírají Vaši teorii o kvalitních kapitánech, kteří byli vybíráni pouze podle svých odborných znalostí. Soudruh Kostrej později proslul i jako pozemní vedoucí provozu, zejména svou láskou k alkoholu. Například když posádka Boeingu 707 společnosti BUA, který nouzově sedl pro závadu v noci v Praze, potřebovala mluvit s vedoucím provozu a jaké bylo jejich překvapení, když z auta po asi hodině shánění vypadli a ještě několikrát na zem upadli alkoholem unavení soudruzi Nohýnek a Kostrej! Také si nemohli srovnat v hlavě, jak je možné, že mechanik v "bagristických" vaťácích se s nimi domluví, ale člověk s prýmky až po loket nikoliv...

Trochu mě na Vaší knížce vadí chyby nejenom pravopisné, mám dojem, že korektor nebyl zcela při smyslech nebo dostal peníze za něco, co vůbec nečetl. Společnost vyrábějící letadla se jmenuje Boeing a nikoliv Boing(str. 69), navigační příručky vydává společnost Jeppessen a nikoliv Jeppeson (str. 91) nebo Jeppesonn (str. 89). Přiblížení je approach a nikoliv aproach (str. 59). Narážíte na chybnou angličtinu radiotelegrafisty Šimáčka při letu z Havany. Může být, ale dovolím si Vás upozornit, že Clifford pier se píše s dvěma f (str. 128), Changelee, ulice v Singapuru, je ve skutečnosti Chang Alley (str. 128). Na téže straně je jakási Orcherd roud, ve skutečnosti Orchard road, Crocodile se píše Crocodille (str. 125). Nechci být hnidopich, ale mám dojem, že u Vás také není všechno v pořádku. U příležitosti výše zmíněného letu z Havany mě zarazilo (a je to ještě v jednom případě v knize), že jste ujistil radiotelegrafistu, že si nebudete stěžovat a stejně tak i americký dispečer. Jak se to mohla ta zpropadená SLI dozvědět? Někdo to přeci musel "prásknout", ne?

Velmi mě zarazilo, když jsem se na několika místech Vaší knížky dočetl, že IL-62 je moderní letoun, který by mohl létat ještě dnes, velmi pohodlný pro cestující a příjemný pro pilotáž. Pro cestující mohl být pohodlný tak v době svého vzniku, ale rozhodně ne v dnešní době. Technicky bylo letadlo zastaralé již v době svého vzniku, o ekonomii provozu ani nemluvím. Pro piloty byla pohodlná kabina pro šest členů posádky (víc hlav, víc ví). Totéž platí i o Vámi opěvované TU-154, která díky hlukovým normám nikam nemůže. Nebo si vážně myslíte, že Aeroflot přešel na Airbusy a Boeingy, protože jsou špatné a zastaralé a opustil moderní Sovětskou techniku jen tak, pro nic za nic?

S úctou Jan Čech

Vážený pane Jane Čechu!

Musím reagovat na Vaší "recenzi" knihy kapitána Lehanky. Létal jsem u ČSA 36 roků na IL14, IL18, TU134 a IL62 jako rtg a navigátor. Mám nalétáno víc jak 22000 let. hodin. Myslím, že jsem dobře znal své kolegy, členy létajícího personálu ČSA. Mám sice také dost výhrad k této knize, ale to co píšete vy je nehoráznost. Jedná se hlavně o vaše posouzení letu posádky kapitána Doležala z Danangu a potom o přístupu dálkových posádek IL62 k pozemnímu personálu. Požádal jsem svého kamaráda Slávu Šmídka, aby se k tomu také vyjádřil a uvedl fakta, protože on byl v posádce kapitána Doležala. Pokud já vím, tak není pravda, že by se snažili uletět stihačkám, to je absurdní. Okamžitě je následovali do Bangkoku. Jednoznačnou vinu na tomto incidentu měl navigátor Honza Volf, který musel vědět, že se odchýlil od předepsané letové cesty a stále tvrdil, že je na trati. K jeho osobě jen tolik: měl těch problémů mnoho a mnoho, vzpomenu jeho rvačky i s policií v tehdejším Gottwaldově, tady na novém letišti a vše mu celkem slušně procházelo, díky jeho stranické legitimaci.Vždy se zase na palubu vrátil a dokončil leteckou karieru jako instruktor navigátor na Tu134. Kapitána Doležala přeřadili na druhé sedadlo, neprodloužili mu službu přes 55 let, což se podepsalo i na jeho zdraví, jak správně ve své knize píše p.Lehanka.

Ohledně arogantního přístupu "dálkových posádek IL62" k pozemnímu personálu. Naštěstí většina pilotů a dalších členů posádek byla jak po stránce odborné, tak i lidské výborná a tedy se nechovala arogantně k pozemnímu personálu, řada z nich z hangáru mezi nás přišla. Byli jsme přece závislí na dobré práci leteckých mechaniků, jinak bychom s hrůzou sedali do letadel a obávali se co nám za letu vysadí nebo upadne. Jistě, v každém kolektivu se najde pár jedinců, kteří zkazí celkový pohled na ostatní (s. Přibyl, Uhlárik, Charvát, Kostrej, Holbík). Oni se chovali arogantně i k nám svým kolegům, nejen k pozemním. Proto nás prosím neházejte do jednoho pytle.

Poznámka k odmněňování posádek. Kapitán Lehanka zapomněl na to, že v té době k základnímu platu náleželo kilometrovné, což byla výkonnostní složka platu za nalétané kilometry. Nevím proč to v knize neuvedl. Ovšem, pane Čechu, z Vás ještě teď čiší závist!! Jak můžete srovnávat svůj tehdejší plat s platem kapitána Nohavičky, který byl šéfpilot SLI? To mě připomínáte uklizečku na starém letišti p.Holovskou, která také kritizovala platy posádek a argumentovala tím, že má stejný žaludek a chce stejně.

Hlavní mojí výhradou ke knize p.Lehanky je to, že píše, jak jediným kriteriem pro výběr na vyšší typ nebo na kapitána letadla byla jen odborná kvalifikace.Tak to přece vůbec nebylo! V první řadě to byl kádrový profil. O všem rozhodovala stranická organizace. To vypadá jako kdyby létal u jiné společnosti. Já jsem také doplatil na prověrky po roce 1968, na IL14 jsem byl 10 let a na dlouhou dobu jsem přišel o služební pas a mohl jsem jen do států socialistického bloku.

Problém pašování: každý z nás nějakou tu flašku nebo karton cigaret provezl, ale tím myslím třeba do krajiny, kde se nedala koupit nebo velmi draho. Tady v Praze jsme museli ze všeho platit clo, hlavně tedy z elektroniky. Ještě mám doma poštovní stvrzenky od zaplaceného cla za TV, video a pod. Nikdy bych si nedovolil provést bez proclení elektroniku, protože vím, že bych "dolétal". Karel Přibyl byl zvláštní případ, on věděl, že mu projde cokoliv a podle toho se choval. Problém je ale v tom, že vy to popisujete tak, jako kdybychom si všichni přivydělávali pašováním a to nemohu přijmout.

Zdravím Vás, kolegy letce a příznivce létání, kteří můj příspěvek budou číst!

Pavel Uiblein

Kniha Josef Lehanka "Na křídlech ČSA", vydalo nakladatelství Svět křídel, cena 220,- Kč

Související kategorie