Pojednání k vyjádření pana Jana Čecha a pana Pavla Uibleina ke knize

• 14.11.2004 00:00
• recenze

Přečetl jsem si na stránkách www.planes.cz jejich názory na některé věci, které uvádím v knize "Na křídlech ČSA". Je samozřejmé, že každý má právo vyslovit svůj názor, "svou pravdu" na jakoukoli událost společně prožitou u téže letecké společnosti. Sto lidí, sto názorů na jednu a tutéž věc. Po tragické události každý "přesně ví" proč se tak stalo, co kdo udělal chybně, co se mělo udělat, aby se tragické události zabránilo. Ale to věděli i ti, kterým se tato událost stala, ale přesto se rozhodli tíživou situaci řešit jinak. Právě zde je ten veliký otazník, rozdílné názory a pohledy, proč se tak stalo. Nejde jen o tragické události, ale i o běžné lidské příběhy, které jsme společně prožívali, každý snad trochu jinak, a které dnes posuzujeme s odstupem desítek let.

Účelem mé knihy bylo ukázat na složitou práci létajícího personálu všech profesí, stevardů i letušek trochu jinak, než jak nás vnímala určitá část veřejnosti. Ukázat na vysokou odbornost a zdatnost pozemního a technického personálu všech profesí, na kterých závisela bezpečnost letového provozu ČSA.

Neukazuji jen na dobrou práci nás všech, ale i na mnohé chyby, kterých jsme se dopouštěli jak při létání, tak i ve vzájemném chování jednoho k druhému. Tím jsem nechtěl nikoho ani urazit ani mu jakkoli ublížit. To, že by se jiní mohli k téže věci vyjádřit jinak, než jak jsem napsal já, je samozřejmé. Nikdo z nás nemá jen tu svou jedinou pravdu. Sám jsem přístupný jakémukoli kritickému názoru od jiných, protože to je cesta k poznání svých vlastních chyb.

Pan Pavel Uiblein mně vytýká, když píši, že jediným kritériem na výběr pro funkci velitele letadla, nebo jinou vyšší letovou funkci, bylo posuzování odborné kvalifikace. K tomu mohu říci znovu jen to, že tento výběr na každém typu prováděli instruktoři ze svých profesí s vedoucím typu. V úvahu se bralo i doporučení velitelů letadel. Byli i tací piloti, kteří byli vybráni do funkce kapitánů, a přesto své převedení na velitele letadla odmítli. Měli k tomu své důvody. Jiná věc byla, že tyto návrhy musely být vedoucími typu předloženy ke schválení stranickému výboru ZO KSČ. Tam někdy některé návrhy (i vícekrát) schváleny nebyly a někteří z vybraných lidí do vyšších letových funkcí neprošli. Touto bariérou ani vedoucí typu neprorazil, pokud žádal o schválení všech. To zřejmě má pan Uiblein na mysli a mohu mu to potvrdit. Bylo to nezodpovědné zasahování do života lidí třeba jen některými členy tohoto výboru. K druhé výtce, že jsem zapomněl uvést skutečnost, že jsme k základnímu platu pobírali tzv. "kilometrovné" (pohyblivá složka mzdy) uvádím, že toto je v knize uvedeno na str. 94 na konci prvního odstavce shora.

K výtkám pana Čecha, že píši, že sovětská inerciální navigace byla skvělá. Na str. 91 se o navigační vybavenosti IL-62 M zmiňuji takto: "IL-62 M mělo velmi dobré, spíše špičkové navigační vybavení, které spolehlivě pracovalo." Bylo vybaveno inercí, omegou, dopplerovým systémem, a to přece bylo ve své době (před téměř 40 lety) navigační vybavení na vysoké úrovni a rovnocenné jiným letadlům jiných společností. Že do USA či Singapuru mohli létat jen zasloužilí členové strany, jak pan Čech říká, uvádím, že tomu tak nebylo. Ti co přešli na IL-62 M, bez rozdílu zda to byl nebo nebyl straník, létali všechny tratě. Zprvu (asi 2 roky) létali východní tratě (Bombay, Bangkok, Singapur, Jakarta, Abu Dhabi, Dubai). Pak přecházeli do západní skupiny (New York, Montreal, Havana). Je pravda i to, že někteří létali obě skupiny (zpravidla instruktoři) a někteří jen východní tratě. To ale nemělo se stranictvím nic společného. K případu letu IL-62 z Danangu, k mé neobjektivnosti vůči navigátorovi panu Janu Volfovi, o níž se zmiňuje pan Čech. Pan Uiblein tutéž situaci přesně a zcela nezaujatě popsal a potvrdil, takže já k tomu již nemám co dodat. Rovněž nepíši, jak pan Čech uvádí, že jenom "kluci od letectva" byli a jsou dobří piloti. K tomu bych dodal toto. Pan ing.Arpád Barci byl ve funkci letového náměstka GŘ a létal i jako druhý pilot na TU-134 A (nikoli jako kapitán). K jeho zařazení do této funkce by se měl vyjádřit ten, kdo ho do této letové funkce ustanovil. Kapitán Juraj Kostrej byl dobrý pilot. Není mi známo, že by byl někdy způsobil v newyorské letové oblasti nějakou nepříjemnost. Jeho letovou činnost, rovněž tak pana ing. Barciho, může posoudit Letová inspekce, instruktoři, ale nikdo jiný. U pana Šimáčka vůbec nenarážím na jeho chybnou angličtinu, jak se pan Čech zmiňuje. Pan radiotelegrafista Šimáček svou profesi ovládal velmi dobře, proto byl i zařazen do západní skupiny. Uvádím, že po jednom z jeho výroků vůči letovému dispečerovi v Miami se tento odmlčel a přerušil s námi letovou korespondenci a neodpovídal nám na další dotazy. Tím jsme si nemohli ověřit zprávu (zřejmě chybnou) o předčasném snížení letové hladiny. Nikdo na nás ale nic "nepráskl", jak pan Čech uvádí. To bylo jinak a je to v knize uvedeno. Nevím proč pan Čech nenechal na internetových stránkách zveřejnit i moji odpověď (včetně opisu mého platového výměru), kterou jsem mu zaslal kvůli jeho recenzi. Byla by uváděné věci více objasnila.

Výhrady pana Čecha k chybám, které se v knize objevily, jsou zcela oprávněné. Kromě chyb pravopisných se tam vyskytují i některá chybně opsaná jména, příjmení, názvy míst i letecká názvosloví. Došlo i k záměně popisu některých zeměpisných míst oproti popisu uvedenému v konceptu. Bývá zvykem, že se nejprve vytiskne prvotisk, který se autorovi zašle k posouzení. Nic takového se v mém případě nestalo. Korektura zřejmě nebyla. To jsem bohužel ovlivnit nemohl. Je mně to velice líto a je to velmi nepříjemné.

Děkuji všem za jejich kritická vyjádření.

S pozdravem
Josef Lehanka

Související kategorie