Letiště Benešov LKBE (část 1)

• 28.08.2004 00:00
• na_cestach

Malé velké letiště. I tak by se dalo nazvat veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště všeobecného letectví (general aviation) nebo, jak se dříve říkalo, sportovní letiště, které leží asi 5 kilometrů jižně od města Benešov v překrásné krajině. Přesněji vymezeno se letiště nachází přímo mezi obcí Nesvačily a městečkem Bystřice a tak lze o zdejším letišti někdy slyšet i pod názvy těchto míst. Letiště s nadmořskou výškou 403 m (1322 ft) má dvě travnaté vzletové a přistávací dráhy. Díky své poloze pod jižním okrajem sektoru TMA PRAHA III se již nabízí výhoda "volného" nebe, přičemž letiště je snadno a rychle dostupné z Prahy. To vše činí letiště velmi atraktivním a dává předpoklad k velkému  využití jak pro výcvikové, tak pro soukromé a rekreační létání.

Historie letiště Benešov se píše od roku 1937, kdy údajně vzniklo jako záložní plocha pro případ války a zároveň jako náhradní letiště pro potřeby tehdejších ČSA. V roce 1943 na základě vyhlášky číslo 803/9 ze dne 10.června 1943 byla zdejší oblast uzavřena pro potřeby nově vznikajícího vojenského cvičiště a obyvatelstvo vysídleno. (Tato vojenská oblast byla poměrně rozsáhlá - na severu byla ohraničena řekou Sázavou, na západě řekou Vltavou. Jižní okraj byl u města Sedlčany. Východní okraj tvořilo město Benešov. Vysídlování oblasti však probíhalo postupně a úplné vysídlení se nikdy nestihlo.) Letištní německý personál sídlil ve stanech na jižním okraji plochy, neboť od doby svého vzniku nebylo na letišti mnoho budov. Letiště v té době sloužilo pro intenzivní výcvik pilotů Luftwaffe. Noví adepti se technice pilotáže zprvu učili na kluzácích a později přecházeli na motorové stíhací stroje především typu Messerschmitt.

Ke konci války, přesně řečeno 19.dubna 1945, došlo k letecké bitvě na zdejším nebi. Svaz amerických bombardérů B-17 Flying Fortress 8.letecké armády byl napaden německými stíhači na Me-262 od 7.Jagdgeschwader (JG). Celkem 109 amerických létajících pevností, majících za úkol nálet na Ústí nad Labem, po přeletu západních hranic pokračovalo přes Plzeň, Příbram a Prahu na cíl. K prvnímu střetu s německými stíhači došlo kolem poledne již nad Příbramí. Zde byla sestřelena jedna B-17 sér.č. 43-38048 z 849 bombardovací skupiny. Luftwaffe zde ztratila i jeden ze svých Me-262. O něco málo později v prostoru nad Sedlčany byly sestřeleny další dvě americké B-17 (tehdejší cena jedné B-17 byla 305 975 USD, kurz v roce 1945 byl 1USD=50KČS). První z nich, stroj sér.č. 43-38701 byl zasažen do palivových nádrží a pravděpodobně možná i do pumovnice. Ohnivé trosky letadla dopadly v oblasti od severního okraje Kolihov až k polím východně od Sestouně a Zberaze. Menší kusy plechu se našly dokonce až u samoty Pojezdec jihovýchodně Kosovy Hory. Z desetičlenné posádky se podařilo třem letcům vyskočit padáky, ale krátce po dopadu byli zajati a odvezeni na velitelství cvičiště na Konopišti, které se nacházelo v budově dnešní zámecké restaurace. Těla zbylých sedmi zabitých letců byla 21.dubna 1945 odvezena na hřbitov na Církvičku, kde byla pohřbena. (Těla padlých letců byla později 7.srpna 1946 exhumována a převezena na vojenský hřbitov v belgickém Neuville.) Druhý bombardér B-17 sér.č. 43-38078 byl zasažen do pravého křídla. Osm letců záhy opustilo letoun padáky, zatímco kapitán a palubní mechanik se po uhašení požáru pokusili s letounem vrátit zpět za frontovou linii. Bohužel v prostoru Plzně jejich letoun dostal další zásahy a i oni museli nakonec vyskočit. Letoun pak dopadl někde na česko-bavorské hranici. Z osmi letců se pouze zadnímu střelci podařilo uniknout Němcům a nepadnout do zajetí. Radista a horní střelec zároveň byl zákeřně zastřelen maďarským vojákem, když se po seskoku padákem vzdával maďarské jednotce, která se v té době náhodou nacházela v místě jeho dopadu. Zbylá šestice letců byla rychle pochytána a zajata. Bohužel ještě ten den, něco málo po 22. hodině, byli spolu se třemi letci z první B-17, proti všem mezinárodním konvencím, v lese na Konopišti zákeřně zavražděni. (Na místě této tragické události, blízko mostu přes Konopišťský potok, lze dnes najít malý památník.) V dubnu 1945 pak letiště navštívily americké stíhací letouny Lockheed P-38 Lightning 8.letecké armády. Jejich piloti, kotláři pátrali po vlacích, ale upoutala je světlice, kterou německý personál letišť vystřelil pro upoutání pozornosti v domnění, že přilétá některý z německých letounů. Piloti Lightningů zareagovali útokem a ostřelováním zde uskladněných a zamaskovaných německých strojů Me-109 a Si-204. Podle pamětníků jsou trosky německých letadel pravděpodobně ještě zahrabány v blízkém okolí. Pravdou však je, že před nějakým časem byly při výkopových pracích nalezeny drobné zbytky munice.

Po druhé světové válce zůstalo na letišti mnoho trofejního materiálu. Kromě nepoškozených kluzáků a dalšího leteckého materiálu (např. naviják pro starty větroňů), který bylo možno ihned použít k leteckému provozu, zůstalo na zdejší ploše také velké množství poškozených bojových letadel, jejichž řady se táhly po celé hraně letiště od Bystřice až po Nesvačily, kde čekaly několik let na sešrotování stejně jako několik strážních tanků.

V roce 1945, po skončení války, nastala další etapa létání na zdejším nebi.Usadili se zde místní aviatici a  nadšenci, kteří zdemolované letiště začali opravovat. Z materiálu zbylých budov z okolí pak postavili hangár, který však v roce 1990 vyhořel. Hangár se už v té době nepoužíval a tak na letecké technice nedošlo k žádné škodě. Nejstarší dochovanou budovou letišti je dnes malý starý hangár, který nechal po válce v roce 1945 postavit místní továrník Hrbotický, jenž měl za války ve zdejím kraji firmu na výrobu ostnatého drátu a pletiva, které dodával Němcům (pozn.: ve zdejší oblasti byl i koncentrační tábor). Továrník Hrbotický pak používal i svá dvě letadla Piper Cub L-4 a Praga E211 , které zde hangároval ve svém hangáru. Sám však letadla nikdy nepilotoval, pouze je využíval k rychlé přepravě. Po únoru 1948 pak emigroval. Jeho hangár je dnes již ve velmi špatném stavu a čeká ho brzká demolice.

Bývalý hangár továrníka Hrbotického

Neprodleně po válce byl z místních leteckých nadšenců ustanoven Český národní aeroklub a na letišti Benešov se započalo s prvním plachtařským výcvikovým kurzem. Létalo se na trofejním dvojsedadlovém kluzáku DFS Kranich (Jeřáb). Ke zdejším letcům se přidala i skupina pražských pilotů, kteří měli již předválečný výcvik a tak mohli své zkušenosti předávat ostatním. V této skupině byl i později slavný letecký fotograf Karel Masojídek. Po skončení základního výcviku však tato skupina pražských pilotů odešla zpět do Prahy na Točnou a do Letňan i se zmíněnou dvojsedadlovkou. Pro další výcvik druhé skupiny zbyly na letišti již pouze jednosedadlové kluzáky ŠK-38 OK-5550, Grunau Baby I OK-8421 (jednosedadlovka bez brzdících klapek), Grunau Baby II OK-8450 (jednosedadlovka s brzdícími klapkami). V roce 1948 byl Aeroklub republiky Československé přejmenován na Československý svaz lidového letectví. V té době založila skupina čtyř zaměstnanců podniku JAWA - pánové František Šindelář, František Smolák, František Kletečka a František Zejmon  závodní organizaci Československého svazu lidového letectví. Předpokládalo se, že kromě své záliby budou vykonávat i leteckou dopravu pro potřeby podniku. Začátkem 50. let však všichni členové této závodní organizace odešli pryč z podniku JAWA a tím tato letecká organizace zanikla. V roce 1948 se započalo i s motorovým výcvikem. K výcviku sloužil Piper po továrníkovi Hrbotickém. Jeho druhý letoun Praga Baby E211 pak využíval především správce letiště pan Antonín Novák, který se mimo jiné na letišti staral i o početné stádo ovcí. Pro potřeby motorového výcviku pak přibyl letoun Z281, který byl způsobilý i pro létání akrobacie. Po únoru 1948, kdy začalo docházet k úletům čs. letadel na Západ, přišla komunistická moc s řadou nejrůznějších restriktivních opatření, jako např. odmontovávání vrtulí z letadel atd. Po vyostření situace začal na letišti působit dokonce útvar VB se strážní činností. Takto zde tehdejší bezpečnost působila asi 1-2 roky, než strážní službu přes noc převzaly ozbrojené hlídky aeroklubu, které zde sloužily ve dvojicích. Ve dne pak letiště hlídal jeden příslušník VB, později placený hlídač. Tato situace trvala až do příchodu prvního placeného náčelníka aeroklubu, kterým se na letišti Benešov stal v roce 1953 pan Jaroslav Adamec. Dosavadní správce letiště pan Antonín Novák tak přišel o zaměstnání.

Zdroj : ANS - AIP CR: AD 4 - LKBE -ADC, časopis Pilot magazine čísla 1 a 2. ročník 1, kniha Jan Hartman - "Činnost spojeneckého letectva nad Sedlčanskem v posledních týdnech 2. sv. války", internetové stránky www.modelarstvi.cz/benesov-info, ředitel letiště pan Jaromír Fatka, vedoucí letecké školy BEMOAIR pan Vítězslav Nováček, ředitel F-AIR pan Michal Markovič.

dokončení příště...

Související kategorie