Z Prahy do Prahy

• 11.02.2005 02:00
• na_cestach

Stačí si přečíst název mého nejnovějšího článku a spousta čtenářů si jistě pomyslí, že se jedná o nějaký omyl. Milé čtenáře ujišťuji, že název článku v průběhu dalšího čtení pochopí.Jak to všechno vlastně začalo? Jednoho letního odpoledne mi zazvonil telefon, jehož výsledkem bylo pozvání k návštěvě pro mne a mého otce od kamaráda z Austrálie. Jelikož jsem tam nebyl už šest let, začal jsem přemýšlet, jak na to. Začala pilná příprava a volba trati. Na stand-by letenky, které mám možnost díky svému zaměstnání využít, je občas problém doletět. Zejména lety na Dálný východ bývají v některých obdobích silně překnihované. Z tohoto důvodu jsem okamžitě zavrhl cestu přes destinace jako Bangkok, Singapore, Kuala Lumpur a podobné. Cestu jsem naplánoval severní trasou přes Japonsko. Den D nastal 16. října minulého roku. Za typicky podzimního počasí (tma, zima, déšť, mlha) jsme se dostavili v Praze na letiště a nechali se odbavit na ranní linku British Airways do Londýna. Číslo letu BA 853, Airbus 320 registrace G-EUUI. V 8:03 startujeme z dráhy 24 směr Londýn. Po nastoupání do letové hladiny (v našem případě FL 380) dostaneme snídani a kávu. Za hodinu a několik minut letadlo pomalu začíná klesat nad kanálem La Manche k Londýnu.

Přistáváme za už poněkud lepšího počasí v 8:49 po hodině a šestačtyřiceti minutách letu na dráhu 27L na letišti Heathrow v Londýně. Při pojíždění jako vždy sleduji místní provoz a tak mám z okénka výhled na defilé letadel British Airways u terminálu 4a, dále vidím letadla dalších společností u terminálu 3 a 2. Jako příjemné zpestření zde spatřím IL96 Aeroflotu, B-777 Egypt Airu a samozřejmě odstavený Concorde British Airways G-BOAB. Po vystoupení z letadla jdeme na odbavovací přepážky určené zaměstnancům leteckých společností do Queen building a předkládáme naše stand-by letenky do Tokya. Bohužel, jak jsme tušili, není místo ani v prvním Jumbu do Tokya, ani v druhém. Zůstáváme kolem páté hodiny večerní na letišti a řešíme co dál. Vzdávat to samozřejmě nechceme, jsme teprve na začátku cesty a tak volba padá na jeden hotýlek kousek za letištěm, kde nám po telefonickém hovoru nabízejí noc za 40 liber,  včetně odvozu z letiště a ráno zpět. Odjíždíme tedy do tohoto malého útulného hotelu kousek na západ od letiště Heathrow. Ubytujeme se a vzhledem k naší únavě jdeme brzy spát. Jako menší kuriozita působí v recepci upozornění pro hosty, že hotel se nachází v klidné rezidenční čtvrti a že hoteloví hosté jsou žádáni, aby se podle toho v této lokalitě chovali. To, že hotel je v podstatě za prahem dráhy 09L a téměř každou minutu zde startuje letadlo, je jaksi už mimo. Těžko soudit, co může obyvatele klidné rezidenční čtvrti rušit víc, jestli bandička opilců nebo startující Jumbo. Ráno se necháváme odvézt opět na letiště a znovu následuje cesta do Queen building na odbavení. Zde se potkáváme se zaměstnanci Japan Airlines, kteří se včera také neměli šanci dostat do překnihovaného letadla. Opět čekáme, jestli zbude místo na lince BA 005. Jak jsme tušili, místo nezbylo a tak již pomalu začínám vymýšlet další scénář, jak do Austrálie doletět. Jako poslední pokus předkládáme naše letenky na linku BA 007 do Tokya. K našemu velkému překvapení slyšíme vyvolávat naše jména a odbavovací pracovník nám podává palubní vstupenky na tento let a to dokonce s omluvou, že nemá již místa pohromadě. To nám ale vůbec nevadí, nejdůležitější je odletět. Rychle běžíme doodbavit zbytek zavazadel a přesunujeme se do odletového východu 30. Krizové scénáře jsou rychle zapomenuty a po odbavení v gatu usedáme do B747-400 British Airways registrace G-BYGG. Máme velikou radost, že se vše podařilo  a před námi se již pomyslně rýsuje Japonsko. Začínám se do Tokya těšit. Po vytlačení ze stojánky pojíždíme na práh dráhy 27L. Startujeme v 16:14 místního času. Ihned po startu točíme nejdříve na sever a potom na severovýchod. Ještě vidím anglický venkov a již přichází šňůra mraků. Pomalu opouštíme Spojené království a dostáváme se nad Severní moře. Nad Norsko vstupujeme u Bergenu. Po jeho přeletu jsme opět nad mořem, tentokrát nad Barensovým. Již nad Norskem dostáváme večeři. Je možné zvolit si mezi kuřetem nebo hovězím masem. Již jsem docela hladový, vybírám si hovězí maso. Na tácku jsou kromě klasického příboru i hůlky. Chvilinku uvažuji, čím budu jíst, ale když vidím, že skoro všichni cestující v letadle konzumují jídlo hůlkami, nenechávám se zahanbit a beru si je též do ruky. Naštěstí mi to nedělá žádný problém a tak jím jako ostatní. Pravda, sice trochu pomaleji, ale to se obvykle Evropanům promine. Mám rád červené víno a tak si ho dávám. Je to víno australské, že by symbolický začátek našeho příletu do Austrálie? Ale nepředbíhejme událostem. Dlouho jsem se v Praze chystal na nový film s T. Hanksem Terminál, ale bohužel jsem se na něj kvůli nedostatku času nedostal. Mám štěstí, že je promítán na našem letu a tak ho sleduji. Velice pečlivě analyzuji, co je letištní realita a co fikce. V reálu by se určité scény nemohly odehrát, ale filmové plátno je na pohádky zvyklé. Pozoruji, že nad mořem je již mraků méně,  ale stejně kvůli tmě není vidět nic kromě hvězd. Nová země, ruský ostrov, to je další oblast, nad kterou letíme. Je dobře vidět, že celý ostrov je zasněžený a sníh krásně odráží měsíční svit. Přelétáváme Karské moře a u města Dikson již definitivně vstupujeme nad rozlehlou ruskou Sibiř. Začíná svítat. Pomalu se obloha mění z černé barvy do temně modré a už se nad mraky klubou první sluneční paprsky. Již za světla a bez mraků obdivuji tok řeky Leny. Dávám si menší svačinu, zalité thajské nudle vodou v kelímku, které British Airways nabízí během letu jen tak pro chuť.  Sibiř je zasněžená a občas se ukazuje nějaké město, plné kouřících komínů. Je znát plánovaná socialistická ekonomika SSSR, kdy téměř každé sibiřské město bylo jednou velkou továrnou. Přelet nad řekou Amur nabízí také zajímavý pohled, ale to se už blížíme k Chabarovsku a po pár minutách míjíme pacifické pobřeží Ruska.

Pacifické pobřeží Ruska

Necelou hodinu letíme nad Japonským mořem a v té době dostáváme druhé jídlo, což je snídaně a k ní teplá pizza v balíčku. Chuťově nic moc, anglická strava je anglická strava a je to poznat i na těchto výrobcích. Znám lepší světové kuchyně. Už vidíme břehy Japonska a letadlo začíná pomalu klesat. První město které spatříme, je Nigata a již finišujeme na tokyjské letiště Narita. Směs zemědělských políček, městeček a továren dává japonské krajině nezaměnitelný ráz. V 11:12 japonského času přistáváme v zemi vycházejícího slunce na dráhu 34L letiště Narita. Doba letu 10 hodin a 58 minut. Při taxování si připadám jako někde v Americe. Cargo terminál je okupován letadly amerických společností. Třemi B747-200 Northwest, třemi B767-300 UPS a čtyřmi MD 11 Fedexu. Pravda, stojí zde i B747 NCA, cargo odnože společnosti ANA. Jsem velmi rád, že vidím i A340 Air Tahiti Nui a B767-300 Air Pacific z ostrova Fidži. Tuto společnost jsem ještě nikde neviděl a tak jsem z ní měl nesmírnou radost. Na terminálu 1, kam přilétáme, stojí vesměs evropské společnosti a Korean Air s B747-400. Lufthansa je zde s A340 v barvách Star Alliance.

Vystupujeme z letadla a pomalu jdeme s davem ostatních cestujících na pasovou kontrolu. Předkládám svůj cestovní doklad a po japonském způsobu se klaním, imigrační úředník mi poklonu oplácí. Kéž by se tak chovali úředníci i v ostatních zemích. Velice zdvořile se nás ptá, jak dlouho chceme v Japonsku zůstat a na moje slova, že večer chceme pokračovat do Austrálie, nám dal příletovou samolepku (v Japonsku klasické razítko do pasu dostanete pouze před odletem). Má to výhodu, že při odletu si samolepku jenom naskenují a vědí, že opouštíte zemi. Následují úklony na rozloučenou a jdeme si vyzvednout zavazadla. Celní kontrola proběhne bez problémů a již stojíme venku před terminálem. Rozhlížíme se po transferu na terminál 2, odkud létá Japan Airlines a Qantas do Austrálie. Jezdí zde skoro jako každém větším letišti  zadarmo kyvadlový bus a tak do něj nastupujeme. Terminál 2 vypadá modernější než terminál 1. Je krátce po poledni a je zde liduprázdno, zejména u odbavovacích přepážek. To je dáno tím, že většina letů do Evropy odlétá v dopoledních hodinách a lety do Austrálie a na Dálný východ až večer. Uvažuji, co dál. Přepážka Qantasu je zatím zavřená. Máme vystavené stand-by letenky na lety Qantasu do Brisbane i na Japan Airlines do Sydney. Nejprve se vyrážím poptat na check-in Japan Airlines, jak to vypadá s obsazeností letů do Austrálie. Ujímá se mě odbavovací agentka, která má na uniformě cedulku training a odvádí nás na prázdnou odbavovací přepážku pro zaměstnance leteckých společností. Zde nás předává další pracovnici. Té vysvětluji, že máme sice letenky do Sydney, ale raději bychom do Brisbane, neboť náš pobyt v Austrálii bude začínat právě návštěvou tohoto města. Přestože máme u sebe  letenky na vnitrostátní přelety po Austrálii, tato varianta by pro nás byla mnohem pohodlnější. Dozvídáme se úžasnou zprávu, a to, že Japan Airlines má volná místa do Brisbane a že nás dokonce ihned odbaví. Slečna se pro jistotu ještě dvakrát přeptala, jestli opravdu chceme do Brisbane a už nám začala odbavovat zavazadla a kontrolovat víza. Dokonce jsme si mohli zvolit místa v letadle. Využíváme této možnosti a prosíme o místa u nouzového východu. Ta dostáváme a k palubním vstupenkám je přiložen letáček s instrukcemi, jak se na těchto místech chovat v případě, že by došlo k nouzové situaci. Celé odbavení probíhá za neustálého vzájemného klanění. Konečně nemáme zavazadla a tak přemýšlíme, co budeme dělat dál, jelikož do  odletu zbývá ještě skoro 8 hodin. Kupujeme jízdenky na vlak a jedeme do nejbližšího okresního města Narita city. Jeden zpáteční lístek na sedm minut jízdy stál v přepočtu USD 5. Procházíme se a se setměním se vracíme zpět na letiště. V Japonsku byl nádherný podzimní den.

Cargo terminál letiště Tokyo-Narita

Večerní provoz zde pokrývá nejvíce Japan Airlines a ANA. Stojí tu také několik letadel společnosti Qantas s B747-400, A330 a B767-300. Na odlet našeho letadla odcházíme čekat do salónku. Měl jsem možnost již navštívit mnoho salónků na různých letištích, ale tento má nejhorší úroveň ze všech. Po osmé hodině večerní odcházíme přes pasovou kontrolu do odletového východu. Procházíme skupinou japonských středoškoláků, kteří letí na školní výlet na americký ostrov Guam.  Na letišti i přes to, že odlétá spousta letadel do Austrálie a do Ameriky, je celkem klid a tak před devátou hodinou nastupujeme do Jumba Japan Airlines registrace JA8087. Jsme velice mile překvapeni, protože sedíme na horní palubě. Prostředí zde je komornější než na dolní. Po nezbytných úklonách nás japonské letušky usazují do křesel. Proběhne klasické promítání instruktážního bezpečnostního videa a ve 21:26 nás začínají vytlačovat od odletového východu. V průběhu pojíždění mohou cestující sledovat na obrazovkách u svých sedaček záběry z kamery, umístěné na trupu letadla. Pojíždíme skoro přes celé letiště, provoz již sestává téměř výhradně z letadel japonských společností. Startujeme ve 21:42 z dráhy 34L. Na videu pozoruji, jak bliká stroj, který startoval před naším letounem. Stoupáme do letové hladiny 330 a již přicházejí klanící se letušky a rozdávají nám teplé utěráčky na očištění rukou a posléze nám nabídnout aperitiv. Já osobně jsem zvědav na pravé japonské saké. Přestože jsem měl již možnost ho ochutnat,  stejně bych jeho chuť opět rád vyzkoušel. Na výběr jsou dva druhy a tak se ptám, který druh je lepší. Samozřejmě, že později za letu vyzkouším oba druhy. Červené víno tu mají pouze francouzské, ale to piji také až v průběhu letu. Následuje výběr ze dvou jídel,  buď hovězí maso nebo kuře. Volím hovězí a opět si pochutnávám. Na tácku je i klasický příbor, ale přece jako jediný nebudu jíst příborem a tak si opět vybírám hůlky.  Letušky se stále usmívají a neustále dolévají japonský zelený čaj. Tentokrát popsat letovou cestu je podstatně jednodušší. Letíme přes ostrov Guam,  pacifický oceán, Karolíníny ostrovy v Mikronésii, Novou Guineu a u Mackay vstupujeme nad finální část letu, nad Austrálii. To již snídáme, dostáváme pečivo, jogurt, vajíčka a zase je nám doléván zelený čaj. Je již dávno světlo, neboť v Austrálii se v tu dobu rozednívalo již po páté hodině a v půl šesté byly pláže plné běhajících lidí. Divím se, že se jim chce vstávat. Na palubě se již začínám nudit, video mám již  okoukané, hry zahrané a po dvou nocích na cestě bych už rád uvítal opravdovou postel a vydatný spánek. Začínám celou cestu proklínat. Konečně začínáme klesat a prokousávat se přes oblačnost a již vidím první domky a městečka a za pár minut v 6:41 se dotýkáme dráhy 19 brisbanského letiště. Doba tohoto letu byla naštěstí kratší. Pouze 7 hodin a 59 minut.  Je krátce po dešti, všude je ještě mokro, ale již intenzívně svítí slunce. Ranní provoz v Brisbane je docela slušný, vedle nás stojí ještě jedno Jumbo Japan Airlines, ale pomalované s nápisem Resocha. Dále vidíme B777 Singapore Airlines, A330 Garuda, B777-300 Emirates. Let této společnosti ještě pokračuje na Nový Zéland do Aucklandu. Tento letoun vidím ještě později i startovat. Spatříme i B737-300 Freedom Air, což je nová low-cost společnost z Nového Zélandu a v dálce B747-400 v cargo verzi společnosti Atlas Air, ale bez nápisu a znaku. Domácí společností je zde samozřejmě Qantas. Poprvé vidím pořádně na vlastní oči jejich A330, ale také novou low-cost společnost Virgin Blue, odnož britského Virginu. Ovšem největší lahůdka a její popis jsem si nechal až na konec, je to u cargo terminálu stojící AN 12 ER-AXA moldavské společnosti Aerocom, létající pod hlavičkou skupiny Air Bridge. Bohužel dychtivé čtenáře zklamu, nepodařilo se mi zjistit další podrobnosti, jak létá AN 12 z Evropy do Austrálie a hlavně, kde všude má mezipřistání. Samotného by mě to velmi zajímalo.

Konečně opouštíme letadlo a já se dušuji, že nechci minimálně týden žádné letadlo vidět, natož s ním letět. Opět v davu lidí jdeme nejprve na pasovou kontrolu. Fronta obrovská a otevřené pouze tři přepážky. V tento čas přilétají z Asie skoro všechny lety a navíc i z Japonska, takže opravdu čekáme hodinu, než se dostaneme na řadu. Na stropě jsou monitory, kde neustále běží informace, že se do Austrálie nesmí dovážet potraviny atd. Na pasové kontrole se k nám chovají celkem slušně, pár otázek a již jdeme na celnici.

Příletová hala je celkem malá, ale dobře uspořádaná. Jdu koupit lístky na vlaka naše australské dobrodružství může právě začít.

Související kategorie