Let s ČSA přes rovník na jižní polokouli

• 01.06.2005 02:00
• na_cestach

Byly doby, kdy ČSA létaly běžně přes rovník na jižní polokouli na pravidelných linkách. Poprvé překročilo letadlo ČSA rovník 14.srpna 1960 při zahajovacím letu na lince do indonézské Jakarty. Nejprve létaly do Jakarty Tu-104A s mezipřistáními na letištích Cairo, Bombay, Rangoon, Phnom-Penh, Singapur. Později letadla IL-62 a počet mezipřistání se podstatně snížil. Linka do Jakarty se však už řadu let nelétá, a tak se letadlo ČSA dostane přes rovník jen při speciálních letech.

A přece se v listopadu 2004 objevila docela nenápadně, téměř ve vší tichosti, nová linka ČSA přes rovník na jižní polokouli. Není to sice linka pravidelná, ale pravidelná charterová, a vznikla navázáním nové spolupráce ČSA s cestovní kanceláří Exim Tours. Ano, jde tentokrát o Jižní Ameriku, přesněji o brazilskou Fortalezu, která se nachází 03°46´ pod rovníkem. Linka je v provozu jen přes zimní turistickou sezonu, takže neváhám a 9.4.2005 nasedáme s manželkou na pražské Ruzyni do Airbusu A310-325ET OK-YAD jménem Frýdek-Místek, což je město, kde jsme shodou okolností řadu let bydleli. Linka OK6010 má start plánovaný v 01:05 hod., start skutečný z dráhy 31 je v 01:20. Sedíme na sedačkách 13A,B, před startem nám promítli bezpečnostní pokyny, po startu na chvíli airshow, pak cvičení v letadle, později i filmy. Klimatizace je hodně hlučná, palubní rozhlas je špatně slyšet. Všichni rozbalují sluchátka a používají nachystané deky. Letadlo je téměř plné, odhadem 180 lidí. Je černá tma a letíme po trase přes Frankfurt, Trier, Luxemburg, Paříž, Nantes, přes Biskajský záliv, kde registruji naši nejvyšší rychlost na airshow, a to 1046 km/hod. Dále směřujeme na španělské Vigo a pak opět nad oceán; letíme nad Funchalem (Madeira), kolem Kanárských i Kapverdských ostrovů, a pak už míříme do hloubi jižního Atlantiku směrem na Jižní Ameriku. Občas byla ohlášena turbulence, naštěstí nijak silná. Před rovníkem se ale počasí kazí, musíme vystoupat z dosavadních 9 800 m až na 11 000 m, přesto jsou mraky ještě i nad námi.

Letíme již téměř 9 hod. v úplné tmě, a v 10:15 ohlásil kapitán přelet rovníku. Chtěl jsem si tento okamžik pořádně užít, hodně jsem se na něj těšil. Rád bych alespoň trochu šampaňského, vždyť kdysi na lodích se cestující, poprvé překračující rovník, házeli do bazénu k poctě boha Neptuna, k čemuž pak dostali šampaňské i certifikát o překročení rovníku. Dnes už je jiná doba a tak klidně a nerušeně letíme dál a začíná svítat. Z mraků jsme vypadli už na dohled jihoamerického pobřeží u města Fortalezy. Po přeletu města plného mrakodrapů, kde žije 2,5 mil. obyvatel, přistáváme načas po letu dlouhém 09:41 hod. na letišti Pinto Martins (FOR/SBFZ) na dráhu 13/31, letištní budovy máme po pravé ruce. Je 11 hod. SEČ, ale tady je o pět hodin méně, tedy šest hodin ráno. Vystupujeme tunelem do haly a ihned v tunelu máme pocit, že jsme v prádelně, vítá nás vedro a vlhko.

Ještě v letadle nám dali k vyplnění celní kartu, ale vstupní karty pro nás v zásobě neměli, takže je fasujeme a vypisujeme až ve frontě u pasové kontroly. Trochu je z toho chaos, ale nové české pasy s čtecí zónou (růžové) na rozdíl od starých zelených zajišťují podstatně rychlejší odbavení. Na letišti vidíme jen dva B 737 společnosti Varig a CN-235 kolumbijské armády. Posádka ČSA, která při tomto letu odvedla dobrou práci, tady zůstává spolu s námi. Náš pobyt v Brazílii s výlety do okolí nám přinesl mnoho nových poznání a moře teplé 30 °C při teplotě vzduchu až 33 °C zase pěkné koupání i docela tmavě hnědý odstín opálení. Škoda jen, že sociálně bezpečnostní situace v Brazílii není ideální, a člověk se musel sám hodně starat o to, aby nebyl okraden, což se nám naštěstí podařilo. Neplatilo to ovšem o všech našich turistech. Ze svého balkónu v 17. poschodí hotelu můžeme dobře pozorovat startující a přistávající letadla na nedalekém letišti. Především na víkend sem přilétá mnoho Brazilců z vnitrozemí. V průběhu pobytu jsme také denně sledovali hlídkové lety EMB-110 brazilské FAB nad pobřežím, stejně jako hlídkové lety policejního vrtulníku Eurocopter AS 350 Ecureuil nad městem a pláží. Tento typ vrtulníku se licenčně vyráběl přímo zde v Brazílii. 20. dubna 2005 jsme už od rána opět na letišti a čekáme na přílet Airbusu A 310 ČSA. Přistává v šest hodin ráno, tj. s půlhodinovým zpožděním. Je to opět OK-YAD, kterým jsme přiletěli. Naše posádka přejímá letadlo a my mezitím sledujeme provoz na letišti. Jsou zde především B 737 Varig a Gol, Fokker-100 TAM, EMB-120 OceanAir, vše na vnitrostátních linkách. A také jako pozoruhodnost nákladní DC 8-63F Skymaster. Na protější straně letiště je řada hangárů menších společností se spoustou letadel, vidíme i dvě DC-3 v rekonstrukci u společnosti TAF Linhas Aéreas.

Startujeme na lince OK6011 s hodinovým zpožděním v 08:35, opět z dráhy 13. Tentokrát sedím vzadu, na sedadle 20A. Po startu vidíme na svůj hotel a ve chvilce jsme nad oceánem. Rovník přelétáme v 09:10, což je 14:10 SEČ. Téměř po celou dobu letu nad jižním Atlantikem máme turbulence, mezi Kapverdskými a Kanárskými ostrovy dokonce dosti silné, konce pružných křídel mají docela velké výkyvy. Když v dálce vidíme jeden z Kanárských ostrovů na pravé straně, turbulence konečně ustala.

Brazilská večeře je nám servírována nad Španělskem V 19 hod. vidíme napravo ostrov Porto Santo, patřící k souostroví Madeira. Ve 20:15 jsme konečně na chvíli nad pevninou v oblasti portugalsko-španělského pomezí. Za 15 minut jsme zase nad mořem, tentokrát nad Biskajským zálivem. Dole už je tma. Ve 21:45 točíme před Versailles doprava na Melun, Frankfurt. Po 09:10 hod. dlouhém letu přistáváme v Praze ve 22:45, tedy se zpožděním 40 minut. Loni létal Exim Tours do Fortalezy ještě s B 737-800 TVS s mezipřistáním na Tenerife za 13 hod. Je to rozdíl i co do pohodlí v letadle, to je mimo diskuzi. A 310 už sice není dnes žádný skvost, ale na tyto charterové linky je vhodný. A s prací posádky ČSA jsme také spokojeni.

Související kategorie