Z Prahy do Prahy (část 2)

• 08.06.2005 02:00
• na_cestach

Druhá část mého a otcova putování se bude odehrávat na jižní polokouli u protinožců a v přilehlém okolí. V úterý jsem úspěšně dorazil do Austrálie po cestě, popsané v prvním díle mého povídání. Nastal sladký čas dovolené a odpočinku, návštěv přátel, koštování australského vína ročník 2004 atd. Jelikož jsme na jižní polokouli, roční období je zde oproti naší zemi obrácené a tak, přestože je již doba našeho podzimu, kdy naši vinaři sklízejí svojí úrodu, já již využívám možnost koupit mladé australské víno. V pondělí 25.10., po šesti dnech užívání si na Gold Coast, vstáváme ráno v půl čtvrté, neboť, jak zjistil náš kamarád na informacích místních železnic, první vlak na letiště do Brisbane jede ve 4:30. Odjíždíme přesně ve čtyři v doprovodu kamaráda na místní nádraží. Celá budova je poněkud tmavá a tak začínám mít podezření, že asi nebude něco v pořádku. Pomalu je půl páté a stále se nic neděje. Začínám mít jisté obavy, vlak na letiště jede zhruba hodinu a půl a odlet máme v 7:50. Navíc na mnoha světových letištích se odbavení zavírá hodinu před odletem a pokud to cestující nestihne, má smůlu. Nakonec na jedné zdi objevuji aktuální vlakový jízdní řád a s hrůzou zjišťuji, že první spoj jede v 5:37 a na letišti je v 7:02. Ouha, docela zrada. Objevuje se policejní auto, z auta vystupuje člověk vzhledem připomínající bezdomovce a také začíná čekat na vlak. Docela zajímavá taxislužba. Je to zadarmo a přímo na nádraží. Kéž by to bylo i u nás v Čechách. Jiná země, jiný mrav. V pět patnáct přichází paní pokladní, otevře toalety a pokladnu a nás se mimochodem zeptá, jestli jsme byli na nádraží celou noc. Propukám v nekontrolovatelný smích a mám co dělat, abych zvládnul koupit lístky. Vlak přijel načas a již uháníme ranní australskou krajinou na letiště. Modlím se, aby byl ještě otevřený check-in. Opět načas přijíždíme na letiště a rychle běžíme na odbavení letecké společnosti Emirates.

Chceme se totiž dostat ještě kousek dál, a to na Nový Zéland. Zní to sice divně, ale Emirates měl velice šikovné spojení, brzo ráno z Austrálie a večer zpět, což bylo v rámci našich plánů velice příjemné, a navíc jsem již chtěl konečně tuto leteckou společnost vyzkoušet, jestli její pověst nelže. Jak by se řeklo v arabském světě, Alláh byl milostiv a tak je odbavení ještě otevřeno. Podávám letenky a pasy s omluvou, že byl problém s vlakem. Celkem rychle je nám odbaven kufřík a jsou vytištěny palubní vstupenky. Ty ovšem hned do ruky nedostáváme, asi deset minut si pracovník check-inu prověřuje, zda nepotřebujeme na Nový Zéland víza. Působíme poněkud exotickým dojmem. Kdo z Čechů se vypraví na Nový Zéland z Austrálie s Emirates? V podstatě nikdo. Dostáváme palubní vstupenky, místa bohužel nejsou vedle sebe a jak nám paní sděluje, let je překnihován, ale nám to vůbec nevadí. Hlavně, že letíme. Jdeme na pasovou kontrolu a zde nastává problém. Z Brisbane každé ráno odlétá mnoho linek, ale je otevřeno minimum přepážek a fronty jsou dlouhé. Jediné, co mě utěšuje je to, že bez nás neodletí naše zavazadlo a že ho dle mezinárodních předpisů musí vyložit a tak je pro společnost dost často jednodušší hledat cestujícího, než vyndávat kontejnery z letadla. Na pasové kontrole jsme jedni z nejvyšších, okolo nás je to samý Japonec a Korejec. Za kontrolou zjišťuji, že všechny lety jsou trochu opožděny, neboť letiště v tuto hodinu nestíhá a tak funguje systém, že se poletí, až cestující dojdou. Ještě stačím zmonitorovat místní provoz, sestávající se z letadel B737, B747-400, A330 a Dash 8 Qantas a B737-700/800 Virgin Blue. Stojí tu také Korean Air s A330, Garuda s A340, Singapore Airlines s B777, Japan Airlines B747-400 a B747-300. Jako dvě lahůdky jsou již v prvním díle zmiňovaný AN12 a Royal Australian Air Force s Boeingem 737BBJ. Tento Boeing se v Evropě hned tak nevidí a tak mi opravdu udělal velikou radost. Konečně se dostáváme do letadla. Otec sedí v uličce někde vpředu a já mám prostřední sedadlo v prostřední řadě v podstatě na konci letadla. Ten den letěl Boeing 777-300 registrace A6-EMV. Následuje přivítání cestujících, promítání nouzových instrukcí a již pojíždíme na start na dráhu 19. Opět je možno na obrazovce sledovat záběry kamery na přídi letadla a tak se intenzivně dívám, co se před letadlem děje. Startujeme v 8:22 a točíme levou zatáčkou nad moře. Nemá cenu popisovat, kudy letíme, neboť za letu přes Tasmánské moře míjíme pouze ostrov Lorda Howe. Ale o čem se chci rozepsat, je pohostinnost Emirates. Když jsem se v jednom ze svých článků zmínil o velice kvalitním servisu společnosti Lan Chile, tak musím uznat, že pověst, která společnost Emirates předcházela, absolutně v ničem nelže a servis je opravdu na špičkové úrovni. Nejprve je každému rozdán vlhký ručník na otření rukou a čela a následuje snídaně. Poprvé se na nějaké letecké lince setkávám s tím, že při snídani je výběr ze dvou jídel, a to navíc v ekonomické třídě. Já osobně si dávám vaječnou omeletu se špenátem a kuřecí párečky. Ucucávám tentokrát bílé vínečko, ač je v tu dobu Ramadán. V letadle to však vůbec nebylo vidět, neboť celé letadlo bylo nearabské. Oba piloti byli z Evropy, pouze hlavní stevard byl Arab. Docela paradox - arabská společnost a v letadle pouze evropské, australské a novozélandské tváře. Velmi mě jejich servis nadchl, opravdu je to společnost, která se na palubě umí perfektně starat o cestující. Začínáme klesat a tak opět sleduji na monitoru přední kameru a v momentě, kdy vypadneme z mraků, vidím skoro celé letiště. Přistáváme na dráze 23L po dvou hodinách a jednačtyřiceti minutách letu. Pojíždíme na stojánku a vzhledem ke stavebním pracím na aucklandském letišti musíme zastavit, vypnout motory a na stojánku nás dotáhne tahač. Stejný systém, který je na letišti Newark v USA. V Aucklandu je typické jarní počasí, je po dešti a zpod mraku se dere slunce. Opět sleduji místní provoz. Air New Zealand jako hlavní letecká společnost, dále Air Work s B737-300. Velmi mě potěšil Convair CV580 místní společnosti Air Freight NZ. Dále vidím Korean Air s B777, Singapore Airlines s B747-400, Thai taktéž s Jumbem, Malaysia s B777 a další stroj Emirates, Airbus 340-500. Bonbónkem je Air Fiji s B737-700. Letištní terminál na mě působí celkem hezky, ovšem pouze do chvíle, kdy dojdeme k imigračnímu úředníkovi. Pán je docela striktní, musíme ukázat všechny náležitosti včetně zpátečních letenek, jsem vyzpovídán, co jedeme na Nový Zéland dělat, kam pak letíme atd. Největší kuriozitou je to, že já jsem prošel celkem v klidu, ale největší problém měl můj otec. V té době měl totiž půl roku nový cestovní pas a ten byl celkem prázdný kromě australského vstupního viza a tak u imigračního úředníka budil asi nějaké podezření. Stále se radil se svým kolegou, co s tím. To, že patříme k letecké společnosti, moc nepomáhalo. Nakonec jsme asi po patnácti minutách vpuštěni do země. To ještě netušíme, jakého imigračního úředníka potkáme na zpáteční cestě z Austrálie do Evropy. Ale nebudu předbíhat. Celkem rozladěn jdu pro naše zavazadla. V prostoru pro výdej zavazadel má místní správa letiště pultíček, kde je zdarma nabízen čaj a káva, včetně cukru a mléka. Nikde ve světě jsem toto neviděl. Je to maličkost, ale potěší. Zvláště cestující, kteří jsou v letadle několik desítek hodin. Káva zkrátí čekání na zavazadla. Kufry máme celkem rychle. Ještě si je zrentgenují celníci a jsme v příletové hale a čtyři dny v krásně zelené zemi mohou začít. Obdivujeme Nový Zéland a tak nám čas velice rychle utekl. Již je čtvrtek 28.10., den našeho návratu do Brisbane. Emirates odlétá do Brisbane večer a tak se odpoledne dostavujeme opět na letiště a jdeme na odbavení. V Auckladnu Emirates odbavuje firma Menzies Aviation. Odbavení probíhá rychle, zjišťujeme, že je dostatek volných míst a tak dokonce i s odbavovacím personálem tak trochu laškuji. Po odbavení jsme ještě posláni zaplatit odletový poplatek. Trochu se děsím, protože poslední novozélandské dolary byly již utraceny dopoledne ve městě. Naštěstí poplatek vybírá jedna z bank a té moje kreditní karta k placení stačí. Procházíme pasovou kontrolou a již obcházíme Duty Free obchody v tranzitní hale. Opět mi to nedá a jdu se podívat na místní provoz. Jsem rád, že vidím Airbus 320 Air New Zealand s vyobrazením filmu Lord of the Rings – The Return of the King. Tento Airbus není pravděpodobně možné vidět nikde v Evropě. Pokud ano, tak maximálně někde v Shannonu nebo Dublinu a to je velký otazník, jestli tam Air New Zealand létá na revize. Jinak je provoz v podstatě stejný jako při našem příletu, ovšem stojí tu věc pěkná, a to Airbus 340 Aerolinas Argentinas, který se připravuje na let přes Pacifik do Buenos Aires. V šest hodin začíná nástup do letadla. V letadle je arabského osazenstva trochu více než při letu do Aucklandu, dokonce i pár letušek je arabského vzhledu. Letadlo je v podstatě prázdné, jak nám bylo řečeno, zaplní se až v Austrálii. Já si sedám k okénku a otec si rovnou zabral jednu řadu sedaček pro sebe. V 18:26 se poprvé letadlo pohne od odletového východu a celkem svižně pojíždíme na práh dráhy 05R. Nečekáme dlouho a v 18:40 jsme už ve vzduchu. Mám celkem obavu, neboť přílet do Brisbane je v sedm večer a jak jsem si zjistil, poslední vlak do místa našeho pobytu v Austrálii jede ve 20:08. Na palubě otci říkám, že musíme celkem rychle vystoupit z letadla, proboxovat se pasovou kontrolou, popadnout kufry a pádit na vlak. Opět si užívám pohostinnosti Emirates. Objednávám si výborné bílé kalifornské víno Chardonnay. Na večeři je výběr ze dvou jídel. Hovězí maso a to co chci já, to jest ryba a jako příloha singapurské nudle. Miluji asijskou kuchyni, i když, kterou já vlastně nemám rád? Modlím se k Alláhovi, ať na mě ryba vyjde. Alláh mě vyslyšel a tak ji dostávám na tácku. Je výborná, ale ty nudle! V menu je psáno, že jsou to nudle po singapursku. Tyhle nudle povedené moc nejsou. Ryba výborná a nudle tragické, takže ve finále průměrné jídlo. Ještě že mají dobré kalifornské vínečko. Tím jsem si spravil chuť. Nicméně let pokračuje dál, opět letíme pouze přes ostrov Lorda Howe. Podle airshow máme přiletět do Brisbane v 19:00, což je tak na hraně, protože pasové a celní odbavení v Austrálii trvá trochu déle než třeba v Praze. Odjezd vlaku je, jak jsem již zmínil, ve 20:08. Tak jsem to vynašel na oficiálně vylepeném jízdním řádu. V duchu to nechávám být, záleží až po přistání. Ten den je skoro úplněk a tak vidím krásně vycházející měsíc, neboť tma je celkem brzy. Začínáme klesat a tak si opět pouštím monitor a sleduji, co se děje před letadlem. Pomalu točíme do kurzu dráhy 01 a přistáváme v 19:04 po třech hodinách a 24 minutách letu. Celkem nic moc na stihnutí vlaku. Deset minut pojíždíme k chobotu a ještě rychle koukám na provoz. Je klasický, ale poprvé v životě vidím Airbus 320 Aircalin. Hezké letadlo. Ještě tady stojí Malaysia s B777. Rychle vycházíme z letadla a pádíme na pasovou kontrolu. Tam je sice pár lidí, ale jde to rychle a navíc se nás již nikdo na nic neptá, protože vstupujeme do země již podruhé. Čekáme tak 3 minuty na kufry. Dostáváme je jako první díky tomu, že Menzies v Aucklandu na ně dal přívěšek, že patří Business class cestujícím a ty se vykládají jako první. Zlatí hoši na Novém Zélandu. Ještě jednou jim děkuji. Na celnici je trochu fronta, ale také plynule procházíme a přichází to nejlepší. Příletovou halu znám, je 19:35 a tak jdu pomalu ke stolečku, kde se prodávají lístky na vlak. Otec jde kouřit. Slečna se balí a tak k ní přicházím, že chci dva lístky. Ta se na mě jen podívá a říká, že poslední vlak jede za dvě minuty. Rychle vybíhám z haly, otci urvu z úst cigaretu a křiknu na něj ať běží. Ten nechápe, ale poslušně začne utíkat. Cestou mu vysvětluji co se stalo a pak rychle kupuji v pokladně lístek. Vlak přijíždí do stanice a tak otec stojí ve dveřích s nataženou nohou, aby se dveře nemohly uzavřít než já doběhnu s lístky. Podařilo se nám vlak stihnout. Souprava jede jenom do centra Brisbane, tam musíme přestoupit a ve volné chvilce tedy studuji jízdní řád. Ten je také v uvozovkách správně napsán, ale oproti jízdnímu řádu na výchozí stanici se rozchází v odjezdech až o půl hodiny. Poslední vlak z letiště jede v 19:37. Naprosto úžasná věc, zvláště pak při odjezdu posledního vlaku. Ve zkratce řečeno, systém australských železnic jsem nepochopil. Naštěstí jsme ale vše stihli a já v duchu posílal obrovské díky firmě Menzies do Aucklandu. Nebýt jich, tak si musíme vzít taxi minimálně do centra Brisbane, nebo obtěžovat kamaráda, ať pro nás dojede. Malá cedulka na kufru a co dokáže. Trávíme poslední víkend v Austrálii po návštěvách a různých exkurzích, například na pštrosí farmě atd. Přátelé se o nás opravdu starají. Ale nedá se nic dělat, dovolená se nám krátí a my se chceme ještě podívat alespoň na tři dny do Sydney. V pondělí se loučíme s Gold Coast a kamarád nás odváží na letiště Coolangatta. Je to pro něho blíž a navíc jsem s tímto letištěm při tvorbě svých plánů i počítal. Zatím je to vnitrostátní letiště, ale všude se již mluví o jeho rozšíření a udělení statutu mezinárodního. Cestou na letiště vidím přistávat Airbus 320 JetStar Airways. Odbavovací hala je celkem malá a trochu spartánsky zařízená, ale svůj účel plní. Předkládáme letenky na jedinou linku Qantas, která létá jednou denně mezi Coolangattou a Sydney. Odbaveni jsme hned, je nám řečeno, že je pár volných míst a tak rovnou dostáváme palubní vstupenky i s místem. Okolo nás jsou všichni cestující v sandálech, kraťasech a surfová prkna má každý druhý. Začíná letní sezona a tak všichni hurá k moři a od moře. Odletová hala je také celkem jednoduchá, ale prostorná. Jde do ní hodně světla, neb je celá prosklená. Pozoruji, tak jako tradičně, místní provoz. Zrovna přiletěl celý bílý Boeing 717 JetStar Airways, Dash 8 Qantas, tři B737-800 Virgin Blue a jako poslední Boeing 737-300 Qantasu registrace VH-TAH, kterým poletíme do Sydney. Ještě v odletovém východu dostáváme sluchátka a již jdeme přes plochu do letadla. Cestou se snažím ještě něco vyfotit a šup zadními schůdky do letadla. Vítají nás milé stevardky, následuje demonstrace záchranných prostředků a již pomalu pojíždíme na start na dráhu 32. Po startu ve 12:33 se ještě dívám na překrásné pláže Gold Coast. Po nastoupání do letové hladiny je nám rozneseno jídlo. Jedná se v podstatě o bagetu plněnou šunkou a sýrem a nealko nápoje. Kdo chce alkohol, může si ho koupit. Ještě jednu zvláštnost jsem při tomto letu viděl, a to, že nebyla vůbec oddělena obchodní a ekonomická třída. Neexistovala tam žádná stěna nebo závěs. Pouze první dvě řady sedadel měly vetší šířku a hlavně byly pouze po dvou. Letíme celkem za bezmračného počasí a tak můžu pozorovat pobřeží. Po padesáti minutách letu začínáme pomalu klesat na letiště v Sydney. Přiblížení bylo pěkné, opravdu se je na co dívat. Otec pozoruje slavnou budovu opery a Harbour Bridge. Po hodině a devíti minutách přistáváme na dráze 24R v Sydney. Největší město Austrálie nás vítá. Provoz je docela silný, kromě letadel Qantas a Virgin Blue jsou zde k vidění spousty jiných strojů, vyberu jenom lahůdky jako je Air Pacific s B747-400 nebo B747-400 Qantas v klokaním zbarvení. Po příjezdu k příletovému mostu se celkem rychle dostáváme z letadla a následně k zavazadlům a již v příletové hale se rozhlížíme a zařizujeme si ubytování a lístek na dopravu. Při příchodu k minibusu nás vítá řidič a když spustí angličtinou typu „aj chév“ tak mě je naprosto jasné, že to je typický Australan z Dněpropetrovska. Odkud je, to mě potom při konverzaci stihl prozradit. S ruštinou se dneska opravdu člověk domluví všude. V posledním díle se čtenáři konečně dozvědí, jak jsem cestoval od klokanů domů a zbytek zážitků na zpáteční cestě.

Související kategorie