Boeing 747-100 - jeden ze splněných snů

• 14.07.2005 02:00
• na_cestach

Za všechno může OS. Tuto „obviňující“ větu jsem viděl na čestném místě kamarádova popisu událostí a uvědomil jsem si, že nebudu originální. Když ono se to ale jinak napsat nedá. Nebýt vyprávění, článku a podpory onoho OS, asi by mne ani nenapadlo přemluvit své starší autíčko, drahou polovičku a dobré kamarády k tomu, abychom strávili za víkend téměř 2 000 kilometrů na cestách, jejichž vrcholným bodem byl téměř hodinový vyhlídkový let 26 let starým letadlem Boeing 747-100.

Naštěstí ale v žádném z uvedených případů nebylo přemlouvání vůbec složité a tak jsme v pátek po skončení pracovního dne vyrazili. Po dvouhodinovém boji s jezery a kamiony na brněnské okresce jsme naložili kamarády, já s radostí předal volant a po průběžném krátkém briefingu o nepřítomné výbavě vozu (MEL) jsme vyrazili z hranic metropole na západ. Díky kamarádově noční odolnosti jsme se za rozbřesku, ještě než se ze startovacích drah zvedla mlha, hladce utábořili na střeše parkovacího domu letiště Konrada Adenauera mezi Kolínem nad Rýnem a Bonnem. Po krátké iluzi spánku a převlečení do dresů jsme shlédli ranní rozlety, několik přistání a vydali se k odbavení do terminálu 2.

Zde nás přivítal klasický letištní ruch i velké reklamy společnosti Iran Air, která zajišťovala i náš let. U stánku společnosti, zavaleného hromadami ručně psaných letenek, jsme se dozvěděli, že tentokrát budou místa přidělena již předem, a odebrali jsme se k odbavovacím přepážkám, rozděleným později jako na berním úřadě pěkně podle počátečních písmen jmen.

Jedno Jumbo a více než dvě stě bláznů působilo na letišti docela rozruch. Když jsme si po odbavení odskočili na letištní terasu (podotýkám, že zdarma přístupnou terasu s téměř nerušeným výhledem na celou hlavní dráhu i část odbavovaných letadel), ohromil nás počet přítomných lidí i fakt, že výhled na Terminál 2 s íránským Jumbem byl zatarasen hliník na hliník nalepenými schůdky, obtěžkanými fotografy, další fotografové hledali výhled nad ochranným sklem za pomoci lavic, stolů, ba i skleněných vitrín, které snad kdysi obsahovaly nějaké informace.

Letadlo bylo přistaveno k mezinárodnímu terminálu, a proto jsme museli projít přísnou pasovou a bezpečnostní kontrolou. Kromě obvyklých otázek se nám dostalo i jedné speciální: „To opravdu jedete až z České republiky kvůli vyhlídkovému letu?!“ Co se na to dá říct? Jedno z nejkrásnějších letadel na světě, kterým zatím nikdo z nás neletěl, navíc v již poměrně vzácné verzi… Ale vy tomu jistě rozumíte.

Bezpečnostní kontrola byla pochopitelně důkladná, jak to již doba vyžaduje. Cestujícím dámám bych snad poradil, aby na podobné příležitosti nosily pevné zapínání, neboť ruka bezpečnostní agentky, vyzbrojená magnetickou smyčkou, je šikovná nadevše.

Nicméně po průchodu kontrolou jsme již běželi k oknu obhlížet a fotografovat naši krasavici. Boeing 747-186B společnosti Iran Air s registrací EP-IAM poprvé odstartoval 20. 6. 1979 a od druhého srpna téhož roku slouží společnosti Iran Air. Vejde se do něj 449 osob ve dvou třídách, zcela prázdný váží přes 160 tun a čtyři motory Pratt&Whitney unesou při startu do vzduchu maximální hmotnost 334 tun.

Protože jsme nastupovali mostem, nekonalo se žádné zběsilé pobíhání po ploše, vcelku ukázněně jsme vešli dovnitř. Ještě přede dveřmi letadla všichni dostali bezpečnostní instrukce (pravda, k typu 747-200) a dárek od provozovatele letadla. Za dohledu velmi příjemných a usměvavých letušek a stewardů jsme se rozesadili na určená místa, uložili zavazadla do krásných starých úložných prostorů, krytých nahoře síťkami a vyslechli uvítání pořadatelů. To už ale bylo letadlo vytlačeno na plochu a posádka startovala motory.

Za minutku jsme zatočili na dráhu 14L a pohodlně se vznesli. Po nastoupání do letové hladiny zhasla upozornění o připoutání a za usměvavých pohledů palubních průvodčích se cestující jako jeden cestující vztyčili a zahájili Brownův pohyb. Tedy ne zcela náhodný Brownův pohyb, protože většina lidí zamířila ke schůdkům na horní palubu, kde se po následující minuty odehrával vzorec: postup nahoru, prohlídka horní paluby, fronta ke kokpitu, minuta vevnitř, dvě fotky, odchod v mrákotách zpět.

Mí spolucestující frontu nestáli, zato však na hlavní palubě dostali vynikající nápoje „The Original ZamZam“ a objevili mimo jiné modlitebnu, která však při našem letu fungovala jako skladiště odpadu. Nakonec si do fronty ke schůdkům také stoupli, ale brzy se rozsvítilo upozornění na připoutání a letadlo sklesalo do vrstvy mraků, takže jim několika otřesy dalo najevo, že opravdu bude lepší jít si sednout.

Ještě několik minut jsme si užívali letu tímto krásným strojem i výhledu na Porýní a poté už pilot posadil letadlo jako do peřin, opět na dráhu 14L letiště CGN. Při pojíždění jsme si prohlédli spoustu zajímavých letadel, zaparkovaných u nákladního terminálu a po zastavení u terminálu jsme svižně vystoupili, aby do letadla mohl nastoupit plný počet cestujících, mířících do Teheránu.

Po příletu jsme opět zamířili na terasu, kde jsme chvíli pozorovali provoz a za nějakou dobu i start „našeho“ letadla na cestu do vzdušného prostoru České republiky a do cílového města Teheránu. Ospalí, ale šťastní jsme se přesunuli k frankfurtskému letišti, kde jsme rozloženi v trávě pozorovali spooousty letadel, po přespání se projeli vyhlídkovým autobusem po ploše, zkontrolovali terasu a vydali se na dlouhou, ale celkem příjemnou cestu domů.

Splnili jsme si dávný sen a přesvědčili se o tom, že Boeing 747 je letadlo, které přes svůj věk vzbuzuje nadšení.

Související kategorie