Letecké postřehy z Ukrajiny

• 31.01.2006 02:00
• na_cestach

Cíl mé cesty byl tentokrát na východě Ukrajiny v Charkově, což znamená, že mne čekají lety na trase Ostrava-Praha-Kyjev Borispol, pak Kyjev Žuljany-Charkov-Kyjev Borispol-Praha-Ostrava (OSR-PRG-KBP-IEV-HRK-KBP-PRG-OSR). Předpokládal jsem, že se na trase Kyjev-Charkov-Kyjev seznámím s některou pro mě novou ukrajinskou leteckou společností, a také že zapíši do svého diáře let s novým typem letadla.

Kyjev Borispol - stále převažují AN-24, Jak-40, Jak-42 a Tu-134

Skutečnost nakonec předčila mé očekávání a dala mi dostatečnou možnost k zajímavému srovnání jak různých typů letadel, tak úrovně služeb leteckých společností a cen letenek. Letenka Ostrava-Praha-Kyjev a zpět od ČSA stála i s taxami 25 938,-Kč. Letenky z Kyjeva do Charkova mám zajištěny v Kyjevě, ale dosud o nich nic bližšího nevím.
Začalo to na letišti Ostrava-Mošnov (OSR). Při mém příjezdu na letiště právě roluje na start Gulfstream IV N600VC Pentastar Aviation se zpěvákem José Carrerasem, který měl včera večer v Ostravě koncert. Mne však zajímá především linka ČSA OK 025 do Prahy (PRG). Dnes letí ATR 42-400 OK-AFF a kupodivu na mne už nezbylo místo u okna. Sedím na sedadle 5B, je téměř plno a mluví se všemi možnými jazyky, čeština je v menšině. Start v 14:37 a po klidném a celkem pohodovém letu přistáváme na dráhu 31 v PRG v 15:26 hod. Dráha 06-24 je v opravě.
Linka ČSA OK 4918 (VV 210) z Prahy do Kyjeva (KBP) je provozována AeroSvit Ukrainian Airlines a čeká na mne Boeing 737-400 UR-VVE. Chci sedět u okna vlevo, abych se pokusil vyfotografovat náš dům v Opavě, nad nímž tato letová trasa vede. Bohužel už bylo volné jen sedadlo v poslední řadě 26A, což není žádné velké pohodlí. Ale co bych neudělal pro pěknou fotku. Po nahození motorů mám pocit, že jsou v kabině cítit výfukové plyny, což mne trochu znejistí. Na start rolujeme kolem terminálu Jih, kde parkuje vládní rumunský Boeing 707-3K1C Romavia YR-ABB. Rumunský prezident Ion Illiescu je právě na návštěvě v Česku.

Startujeme z dráhy 31 v 17:12 místo v 16:30. Letadlo je také úplně plné. Vnitřní plastové kryty kolem mého okna jsou uvolněné a tak na mne pěkně táhne chlad, asi z klimatizace, hned se mi připomněly výfukové plyny na stojánce. K tomu jsou dost cítit WC, která jsou hned za mnou. A nad Opavou je úplně zataženo, žádné fotografování se nekoná, prostě smůla. Na letišti Kyjev-Borispol (KBP) přistáváme za tmy v 19:53, rolujeme na stojánku vedle Boeingu 737-45D AeroSvitu (UR-VVH), provozovaného v barvách polského LOTu, a jsem moc rád, že po vypsání celní deklarace to mám dnes za sebou. S letadlem UR-VVE podruhé letět určitě nemusím.

Kyjevské náměstí Nezávislosti s velkým obchodním domem v podzemí

Na druhý den - po krátkém pobytu v Kyjevě, dnes docela pěkném a upraveném městě, plném zajímavých historických památek - mne čeká let do Charkova. V areálu kolem obří sochy „Matky vlasti“, obdoby americké sochy Svobody, je historické technické muzeum II. světové války i s leteckou expozicí. Naopak o existenci muzea dopravních letadel někde na okraji letiště Žuljany jsem se dověděl bohužel až po návratu domů.

Večerní spoj letí z letiště Kyjev-Žuljany (IEV), společnost Aeromost-Charkov, linka AHW (ΧΓ) 922. K mé velké radosti poletím místo očekávané AN-24, kterých na letišti vidím mnoho, v novém AN-140 UR-14002 v oranžovém markingu. To byl můj tajný sen!

Na starém letišti Žuljany, které se více tváří jako železniční nádraží včetně kulatých otevíracích okének u výdeje letenek, probíhá odbavení trochu nezvykle. Proč mi kontrolují velikost kapesního nože v kufru pochopím, až když sám s kufrem v ruce nastupuji do starého letištního busu a poté i do letadla a zde teprve musím kufr odevzdat do šatny o velikosti 6 m3 v zadní části trupu. Palubní lístky nejsou číslovány, a tak si každý sedá kam chce. Je už sice tma a lije jako z konve, ale přesto jdu ze zvyku fotografa k oknu na volné sedadlo 7D. Kabina letadla se mi na první pohled líbí, ale zdá se mi malá. Je však zařízena pro 48 lidí, tedy 12 řad po čtyřech, přičemž první řada je zády ke směru letu. Max. možná kapacita typu je 52 lidí. Výška kabiny je 1910 mm. Dnes je asi třetina sedaček volná. Jednosměrná letenka stojí se všemi taxami a daněmi 170,70 UAH (hřiven). Při kurzu platném v den letu 1 UAH = 4,878 Kč to je asi 833,- Kč nebo 31,5 USD.

AN-140 za nočního letu do Charkova pod ochranou ikony

Start je na letence uveden ve 20:00, start skutečný je ve 20:00, nestačím se divit. Kapitán Čerkovskij nám slibuje, že ve 21:15 přistaneme v Charkově. Za letu se snažím postřehnout rozdíly mezi tímto AN-140 a ATR-42 ČSA. Interiér kabiny je běžný, moderní. Sedačky jsou pěkné, v zelené kůži, zdají se mi ale dost úzké. Naopak se mi zdá velmi široká (450 mm) ulička mezi sedadly. Rozteč mezi řadami sedadel je pro regionální letadlo vyhovující a dostatečná. Schránky na zavazadla nad hlavou jsou zhruba stejně velké jako v ATR-42, neboť moje příruční taška se tam i tady vešla na výšku tak akorát. Z míst u oken se ovšem hůře vstává, neboť schránky na zavazadla jsou asi umístěny níže u sedadel. Ovládání klimatizace a osvětlení je tak blíže po ruce, ale moc nám to nepomohlo, neboť klimatizace nefungovala ani po protestech cestujících. Jedna jediná letuška na palubě sice naši stížnost na velké horko přednesla kapitánovi, ale to bylo vše. Občerstvení bylo naopak na velmi solidní úrovni, což mne dost překvapilo.

Hluk motorů nebyl větší než v ATR-42, byl ale jiný, připadalo mi, že letíme na vyšší otáčky motorů. Přes mimořádně špatné počasí byl let poměrně klidný, bez chvění nebo různých rezonancí v interiéru, známých právě z některých starších ATR-42 ČSA. Okna se mi zdají dost malá, venku je tma, prší a tak můj pohled neustále přitahuje ikona, umístěná u dveří do pilotní kabiny. Nevím, jestli je tady od novoty nebo od 23.12.2002, kdy v Iránu tragicky havaroval za obdobně špatného počasí druhý AN-140 této společnosti UR-14003. Přistáváme však bez problémů v Charkově (HRK) už ve 21:05, fasujeme v letadle své kufry a nový moderní letištní bus nás vysadil u dvířek v plotu u parkoviště vedle letištní budovy. Stále prší, škoda, že mi tma a nepříznivé počasí neumožnily AN-140 vyfotit.

Aeromost-Charkov (ukrajinsky Aeromist-Charkiv) má už od listopadu 2003 k dispozici další AN-140 UR-14006 a snad ještě i několik starých AN-24. Provozuje také mezinárodní linky do okolních států, létá už od jara 2003 i do Bratislavy a přes zimu pro lyžaře tuto linku jednou týdně létal i přes Poprad. Společnost zvažuje delší dobu také zavedení linky Košice – Užhorod, zřejmě jako možné prodloužení své stávající linky Kyjev – Užhorod. V poslední době se v rozvojových plánech společnosti objevilo i Brno. Často si pro své mezinárodní linky půjčuje AN-140 od jiných ukrajinských společností, jako Odessa Airlines UR-14001, 14004, Motor-Sič UR-14005, Iljič Avia UR-14007, 14008 aj. Max.vzletová hmotnost AN-140 je 19 000 kg.

AN-140 se vyrábí sériově, pomalým tempem, právě zde v Charkově od roku 2001, rozbíhají se také výrobní linky v ruské Samaře a íránském Isfahánu. Proto je škoda, že 23.12.2005 došlo k další havárii tohoto typu, a to 4K-AZ48 Azerbaijan Airlines nedaleko Baku. Na den přesně po třech letech od první katastrofy!

Konstrukční práce v ANTK Antonova v Kyjevě byly zahájeny už v roce 1993, první vzlet prototypu se odehrál 17.9.1997, první vzlet sériového stroje vyrobeného v Charkově 11.10.1999. Charkovský závod má dlouholetou tradici, vyráběl např. letadla SU-2, MiG 15, Tu-104, Tu-134, AN-72, AN-74, AN-74TK-300 a bude vyrábět i nejnovější AN-148. Velký dojem na mne Charkov jako velkoměsto neudělal. Jednak nyní na jaře teprve před pár dny roztál sníh, takže je mokro, špína, kaluže, velké díry na vozovkách, jaké známe i z Česka, ale zde jsou skutečně velké. U nás by se musely celé úseky zdejších silnic uzavřít. Oproti Kyjevu tady jezdí většinou ještě auta sovětské výroby jako Volha, Žiguli, Lada, Moskvič, Záporožec. Je to velké průmyslové město plné obrovských výrobních hal a šedivých paneláků, s novou tržnicí v barevných plátěných stáncích na největším náměstí pod obří sochou Lenina a s několika málo zajímavými historickými památkami. Ale mají tady taky metro.
Brzy ráno jedeme na letiště, které je obdobně nevábné jako Žuljany. „Příletovou halu“ pod širákem už jsme zažili, odletová hala je něco jako staré nádraží. Naše linka AeroSvitu VV 102 z Charkova (HRK) do Kyjeva-Borispolu (KBP) má startovat v 07:50. Tentokrát nám při odbavení kufry odebrali, takže poletíme asi něčím jiným než AN-140, neboť AeroSvit tato letadla nevlastní.

AN-24RV společnosti ARP 410 Airlines v Charkově

A autobus skutečně míří k letadlu AN-24RV společnosti ARP 410 Airlines, která zřejmě létá tuto linku pro AeroSvit. Nastupujeme po kovovém žebříku do stroje UR-47278 opět bez číslovaných palubních lístků, takže si vybírám sedadlo 6D. Na letišti je vidět v dáli asi sedm Tu-134, jinak nic. Letiště je ale velmi rozlehlé.

ARP 410 je kyjevský letecký opravárenský podnik č. 410, specializovaný na opravy letadel řady AN-24, 26, 30 a vrtulníků Ka-26. V rámci GO provedli i přestavbu dvou AN-26B české armády na verzi -100. Svou leteckou společnost založili v roce 1999. A tak věřím, že svá vlastní letadla mají určitě v perfektním technickém stavu a že se tedy tohoto letu nemusím bát. I když marně vzpomínám, jestli jsem někdy letěl v tak starém letadle.

Start z letiště Charkov, podvozek AN-24

Startujeme v 8:00 a na okraji letiště vidím stát asi deset AN-2. Prohlížím pozorně kabinu AN-24. Je zařízena pouze deseti řadami sedadel po čtyřech, tedy kapacita jen 40 lidí. Maximální možná kapacita je až 55 sedaček. Vzadu jsou dvě řady sedadel nainstalovány proti sobě se stolkem uprostřed, to je zdejší business class. Prostor pro zavazadla nad hlavou není uzavíratelný, je to asi jako ve vlacích nebo v autobusech. Klimatizace a osvětlení v dnešním slova smyslu zde není, pouze ofukování pod velkými kulatými okny s jednoduchým zasklením se silonovými záclonkami. Kabina je celá potažena šedým kobercem, i to připomíná spíše autobusy. Sedačky vypadají sice notně opotřebovaně, ale jsou prostorné a nečekaně pohodlné, i rozteč mají skutečně velkou, mohu si klidně dát nohu přes nohu.

Pochmurný dojem z kabiny, zařízené zřejmě ještě originálně z roku výroby 1976, nahrazuje pocit pohodlí, které je větší, než jsem poznal v AN-140, ATR 42/72, Fokker 50, SAAB SF 340, Dornier 328 nebo i CRJ 100! To jen vzpomínám, s čím už jsem z obdobných regionálních letadel letěl. Přitom letadel AN-24 bylo vyrobeno v letech 1959-1978 více než 1 100 kusů s životností až 50 000 letových hodin nebo 35 000 vzletů, což bylo asi nejvíce ze všech sovětských letadel. Šířka kabiny je 2,76 m, výška 1,91 m a délka 10 m.

Snídaně v AN-24

Snídani dostáváme v krabici AeroSvitu a její obsah je překvapivě bohatý. Letadlo je téměř plné, letí s námi skupina Němců, asi z toho mají taky zážitek. Stroj sice trochu vrže, let je ale docela klidný. Hluk motorů je snesitelný a neumím posoudit, jestli je větší nebo menší než v ATR 42 nebo Fokkeru 50, v AN-140 byl zvuk motorů jiný a Dornier 328 je asi ze všech nejtišší. Téměř celý let je jasno a svítí slunce, vidíme širou a rovnou Ukrajinu, tedy jen pole a vesnice. Přistáváme v 09:20 na letišti Kyjev-Borispol a rolujeme na stojánku, vyhrazenou pro AeroSvit. Stojí zde další AN-24RV společnosti ARP 410 Airlines, UR-47256 a UR-47294. Autobus nás odváží do letištní haly, kde čekám na odlet do Prahy. Tento let stál komplet včetně tax 156,7 UAH, tedy 29,- USD. To by docela šlo, co říkáte!

Přistání na letišti Kyjev-Borispol

Chystám se na let AeroSvitem z Kyjeva-Borispolu (KBP) do Prahy (PRG), linka VV 209 (OK 4919). Autobus nás odváží k Boeingu 737-200 UR-BVY. Tak po AN-140 a AN-24RV zapisuji svůj první let i s tímto obstarožním letadlem verze 200. Má celkem 22 řad po šesti lidech. A sedačky jsou s malou roztečí, místo pro kolena je menší než při všech předchozích letech!
Sedím na sedadle 5F a při rolování na start na rozlehlém letišti vidím Let L-410 UR-67102, Tu-154M Pulkovo RA-85771 a Sibir RA-85485, zcela bílý B 727 bez označení, B 737-500 UR-GAH Ukraine International, od AeroSvitu B 767-300ER, B 737-500 UR-VVD a UR-VVB, Jak 42 UR-42327 Donbas a UR-42540, AN-24RV UR-VIK ARP 410 Airlines, řady Jaků 40, IL-76. Vidím také AN-74TK-300 s motory pod křídly, prototyp pro 52 lidí s max.startovací váhou 37 500 kg, který letěl poprvé už v dubnu 2001, ale nějak se dosud neujal. Není se co divit, nový AN-148 při zhruba stejné vzletové váze pojme 75 a více lidí. Také vidím řady zjevně již odstavených Tu-134, Tu-154 UR-85480, 85482, 85535 a IL-62 UR-86132, 86134 a další v již notně sešlých barvách Air Ukraine.

Oběd u AeroSvitu v B 737-200

Plánovaný start 12:35, skutečný ve 12:56 a po chvíli vidíme hořící pole u letiště. Zatáčkou se dostáváme nad Kyjev, přelétáváme nad městem řeku Dněpr u Jižního mostu i letiště Kyjev- Žuljany, kde parkují desítky AN-24. Oběd je docela kvalitní a i na ukrajinské pivo Oboloň nelze říci nic špatného. Myslím, že je to právě občerstvení, respektive skutečně kvalitní občerstvení v ukrajinských letadlech, co mne zde překvapilo nejvíce. Počasí nám přeje, jen občas je pod námi nějaký mráček. Vidím dokonce i Chmelnickou jadernou elektrárnu, v Polsku sledujeme řeku Vislu, která nás přivedla až nad Krakov s letištěm. Blížíme se nad Ostravsko.

Nad severním okrajem Opavy, vlevo je podnik Opavia, vpravo za řekou je Polsko

Ve 13:22 našeho času letíme nad Opavou, ale bohužel téměř přímo nad našim domem, který sice zahlédnu na moment okem, ale fotoaparát tak moc dolů natočit nejde. Zato jsou pěkně vidět obce na sever od Opavy podél klikatící se řeky Opavy, která je hlavním orientačním bodem a po většinu svého toku mezi Krnovem a Opavou tvoří i státní hranici s Polskem. Nad Jeseníky už je oblačnosti více, jen chvílemi jsou vidět bílé, ještě zasněžené nejvyšší vrcholy v čele s Pradědem a jeho televizním vysílačem, a také přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně, technický div Česka. V Praze po pěkném vyhlídkovém letu přes město přistáváme na dráhu 31 v 13:53. Tak s UR-BVY už taky netoužím znovu letět, mám totiž otlačená kolena, jinak byl ale let bez dalších problémů.

Let do Ostravy s OK-BFG, co ta káva dělá?

Nyní mám dost času do odletu do Ostravy a tak sleduji provoz na Ruzyni. Moje linka ČSA OK 026 má plánovaný start v 17:30, skutečný start z dráhy 31 v 17:43. Letíme s ATR 42-320 OK-BFG a od Kladna točíme doleva na jih na Benešov, pak naše trasa vede přes Vlašim, Čáslav, Vysoké Mýto, Moravskou Třebovou, Zábřeh, pohoří Jeseníky, přehradu Kružberk, známou z televizního seriálu Velké sedlo, zámek Hradec nad Moravicí. V dálce je Opava, za chvíli už jsme nad okrajem Ostravy-Poruby a točíme s výhledem na pohoří Beskydy na přistání na letiště Mošnov (OSR), kde jsme v 18:31.
Svačinka v letadle se ale nedá srovnat s ukrajinskými na obdobných vnitrostátních linkách, bohužel. Navíc OK-BFG se za letu tak hodně chvěl, až jsem měl obavy, že se mi vylije káva. To jsem dosud nezažil! Myslím, že letět s OK-BFG už taky nemusím... A už taky nepoletím, neboť OK-BFG patří mezi letadla, která již mezitím opustila letový park ČSA.

Jdeme na přistání v Ostravě, v pozadí Beskydy

Během čtyř dnů jsem absolvoval šest úspěšných startů s různými letadly různých ukrajinských společností, a stejný počet šťastných přistání, takže spokojenost je nakonec na mé straně.

Související kategorie