Chytil jsem let Praha – Sharm-el-Sheikh – Antalya – Praha. A protože to je dlouhá služba, přes zdravotní normu, je v posádce o jednoho pilota a dva stevardy navíc. Ti se pak střídají a kdo zrovna neletí nebo se nestará o cestující, odpočívá. Pro tento „odpočinek“ byla vyblokována první řada sedaček, oddělená od zbytku letadla plentou, aby tam měli „odpočívající“ aspoň jakési soukromí.
Více
Ze židle mě nadzvedávaly dotazy některých tehdy začínajících co-pilotů. Nalétáno tolik, co já měl s dopravním letadlem odcouváno, ale sebevědomí na výši. Říkával jsem jim, že mít deset procent jejich suverenity, lítám ocasem napřed a skrz fialový odrazy na radaru...
Více
Charterové lety jsem míval velice rád. Člověk se podíval na místa, kde nikdy nebyl, přiblížení a přistání nebyla obvyklá rutina jako na pravidelných linkách, kdy už člověk dopředu věděl, co dostane od řídícího za pokyn. Cestující jsou mnohem milejší, jedou na dovolenou, někteří dokonce poprvé letí letadlem.
Více
Mým nejneoblíbenějším letištěm v zemi, kde včera sežrali, co mělo být sežráno až zítra, byla Samara, dříve Kujbyšev...
Více
Jo, v Rusku je možné všechno. Let do Ruska v sobě vždycky skrývá nějaké dobrodružství. Ať už řízení provozu ala Ivan Hrozný, jiné jednotky výšek a tlaků, člověk nikdy neví, co na něj nachystají. Nejčastěji létanou destinací byla Moskva – Šeremetěvo.
Více
Dostavil jsem se na let nikoli hodinu před odletem, ale dvě, jak bylo mým zvykem. Měl jsem více času na přípravu, a když nebylo nic neobvyklého, aspoň jsem měl čas pokecat s kolegy, přečíst služební maily atd. Tak jsem dorazil i na tento let, byla to linka přes noc na hotelu. A koukám, moje posádka už je v uniformách. Že bych něco zvoral?
Více
A na druhý den dorazil Kyrill i do Evropy. A já měl v plánu čtyři linky, říkali jsme tomu dvojboj. Dopoledne Řím a pak ještě Brusel. Už do Říma to foukalo dost hodně, při návratu na RWY 24 to bylo přímo v ose. Přistával jsem jako vrtulník, fičelo to přes padesát knotů, ale kupodivu zase bez velké turbulence, akorát k nejbližšímu výjezdu – Charlie – jsem musel ještě oproti obvyklému brzdění naopak přidávat výkon, abych se tam vůbec dostal.
Více
Létání na Apeninský poloostrov za pěkného počasí bylo tzv. „na kukačku“. Nejdřív Alpy, pak směrem na Řím pobřeží italské Riviery, do Malpensy zase horská jezera nad Milánem. Prostě nádherné vyhlídkové lety. Ovšem nesměl mít člověk jako pasažéry italskou mládež. Což se stalo jednou i mně.
Více
Možná budou následující řádky znít jako vychloubání, ale člověku v hlavě zůstanou jen ty vzpomínky, kde zaválel anebo naopak, kde to pohnojil. Na tu drtivou většinu letů, kde se nic zvláštního nestalo, se zapomíná. Budu se poctivě snažit si vzpomenout na oboje, nejen na heroické kapitánské počiny, ale i na ty, kdy bych radši chodil kanálama.
Více
Pojíždíme na start, když v tom nám řídící nařizuje zpomalit a dát přednost letadlu DHC 8 Spanairu, který najížděl na naši TWY zleva. Tak jo, zleva najel ten vrtulák před nás. Na toto letadlo není zezadu moc hezký pohled. Dlouhé čapí nohy, trubka zavěšená pod křídly, že má člověk pocit, že ti cestující v ní tahají zadek po zemi, obrovské díry do motorů. Navíc tenhle se ploužil krokem. Ivo musel stát pořád na brzdách a nadával jak špaček. Pak mu došla trpělivost, vzal do ruky mikrofon a povídá...
Více