Podle Švábových pamětí byl letoun hotový, ale nezalétaný v době, kdy do Otrokovic Šváb přišel. Letoun byl vzadu v hangáru, trochu zaprášený a je pravděpodobné, že Jaroslav Lonek, který zalétal řadu Z-XII, se "třináctky" trochu bál, uvědomil si, že na to nemá. V době dvouplošníků, nebo poměrně pomalých jednoplošníků to byl letoun, který předběhl svoji dobu. Když se Šváb z místa mechanika dostal na místo pilota, začal obcházet prototyp Z-XIII a posléze s ním provedl jeden let. Ten skončil málem havarií, protože křidélka nebyla hmotově vyvážena a tím pádem nastal "buffeting", díky kterému byl letoun téměř neřiditelný a hrozila destrukce křídla. Po vyvážení křidélek se pak letoun už choval celkem normálně, nicméně nebylo to letadlo pro každého. Do Otrokovic přiletěl mjr. Ambruž a vzal si "třináctku" do Kbel, odkud s ní měl letět do Paříže na závody. Po příletu do Kbel telefonoval do Otrokovic a Šváb musel okamžitě letět do Kbel a vysvětlit Ambružovi, jak se s tím přistává. Ambruž odletěl do Paříže, nicméně to bylo pozdě a nebyl připuštěn k závodu. Po válce zřejmě nikdo nevěděl, co s takovým letadlem a skončilo v muzeu. Nebyla to doba na takové eroplány a obávám se, že do jisté míry není ještě ani dnes. Továrna toto letadlo deklarovala jako rychlý poštovní, ale to bylo spíše z důvodů, že nevěděla co s ním. V současné době stavěná replika tohoto letadla bude ozdobou každého leteckého dne, ale to je tak asi všechno.