V pořadu retro České televize se mě redaktorka ptala, jaká byla bezpečnostní opatření na letišti před rokem 1989. Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou jel z kavárny po půlnoci na letiště taxíkem a přijeli jsme ke šraňce na plochu, která byla zvednutá a zapřená cihlami. V budce spal strážný a měl před sebou na stole pás s pistolí, aby každý narušitel viděl, že jí nebude váhat použít, až se probudí. Taxikář mě chtěl vysadit, ale já jsem mu řekl, ať mne zaveze až na plochu, až před naší „prďárnu“. Tam jsem mu zaplatil a on zase vyjel z letiště. Tak pevně byla tehdy střežena hráz míru a socialismu! Stevardky chodily na Starém letišti do práce „dírou v plotě“, což byla chybějící plaňka v železném plotě, který odděloval vyhlídku od plochy letiště. Ještě než byla postavena dnes již neexistující budova posádek na Novém letišti, stevardky používaly část staré zahraniční výpravny jako šatnu a odpočívárnu. Vedle byl catering (tehdy ještě majetek ČSA) a tak o zásoby nebyla nouze. Dnes je v těch místech hotel Ramada. Při vzpomínce na léta sedmdesátá jsem si vzpomněl na jednu neobyčejně krásnou stevardku, tak mi dovolte trochu odbočit od tématu. Byla to Slovenka a byla blond. Měla i krásné jméno, jmenovala se Jelena. Byl to ten typ ženské, na jaké jsem koukal vždycky s otevřenou pusou. Téměř všechny stevardky jsou hezké holky, ale tato byla nádherná! Měla autíčko jménem Fiat 500. Jednou kolegové dostali dost blbý nápad a autíčko jí odnesli právě k díře v plotě, kde ocelový plot dělal takový apendix, takové úzké účko, kam se fiátek vešel přesně naštorc. Já jsem dělal tehdy na aerotaxi a měl jsem noční. Čekal jsem na nějaký sanitní let odkudsi a spal jsem. Najednou někdo zabušil na dveře a já šel otevřít. Tam stála tato krasavice a byla notně naštvaná, že se vrátila teď z linky a že by se ráda dostala domů a že jí nějaký vtipas zašprajcoval auto mezi ploty. Netušil jsem o co jde, ale vyšel jsem za ní ven na plochu a tam jsem viděl, co moji kolegové napáchali. No jo, ale já jsem byl sám, jak auto otočím? „Pane, vemte to tam, co je motor, tam je to těžší a já to vezmu za předek a zkusíme to, jinak bych musela vzbudit naše řidiče.“ A tak jsem vzal fiátka za zadní nárazník a ona za předek a odskákali jsme s autem tak, aby mohla odjet. Omlouval jsem se jí za šprým mých kolegů, ale ona se usmála a poděkovala mi, nasedla do autíčka a odjela nočním letištěm domů. Dnes už nelétá a je to škoda, takovou krasavici jsem na letišti od jejích dob neviděl.
Zpět k letišti. V dobách minulých pohraničníci čili estébáci vybírali z letadel západní noviny, aby nedošlo k ideologické diverzi, a když přiletěla nějaká důležitá mašina, tak nás k ní paradoxně nepouštěli. Jednou přiletěla KC-135 US Air Force a přivezla nějaké poslance. Již ze vzduchu si přáli k letadlu mechaniky. A tak jsem tam šel. Bylo kolem půlnoci a nablýskané letadlo zarolovalo až na konec letiště ke koulím, zásobníkům paliva pro spodní plnění. Kolem letadla se rozestoupili estébáci v pohraničnických uniformách a nikoho k němu nepustili. Američtí vojáci z letadla vynesli stojany s navijáky s provazy a kolem letadla natáhli červený provaz. Chtěl jsem jít do letadla, když si nás přáli, ale policajt mě tam nepustil. Zato pohraničníků se tam nahrnulo víc než dost. Na schodech je zastavila jakási stráž, že v letadle letectva Spojených států nemají co dělat, ale že potřebují mechaniky. Naštvaní pohraničníci, kterým unikla tučná kořist v podobě toho, co by na palubě salonního letadla ukradli, mě museli pustit do mašiny. Přišel jsem tam a pozdravil a zeptal se, co potřebují, že tohoto Boeinga znám jenom z fotek. Z kokpitu se ozvala čeština! „Nazdáár! Já sem si chtěl jenom s někým pokecat. Jak je v Praze? Co pivo, pořád levný a dobrý? To eště nezkurvili?“ Kapitán se chechtal: „Nebudeš mít průser? Já jsem Pepa!“ „Já se jmenuji Honza, ale bude lepší, když budeme mluvit venku anglicky, sou to debilové a emigrant, to je vtělený ďábel.“ Tak jsme spolu obešli mašinu a s jedním černouškem jsme dali kryty na motory a záslepky na pitotky a statiku. Pak mě pozvali zpět do letadla a Pepa mi dal krabici „náhradních dílů“. Nesl jsem to z letadla a z krabice se linula libá vůně pečeného masa, takové to byly náhradní díly. Rozloučil jsem se s posádkou a musel jsem odmítnout pozvání na pozdní večeři, neb jsem musel zůstat na letišti až do rána. V krabici byl pekáč z hliníkové folie plný hovězích závitků, plněných ořechovou nádivkou. Co závitek, to čtvrt kila! Bylo nás ve službě deset, ale nesnědli jsme to ani náhodou.
Foto Michal Krsek, planes.cz
To byly vzpomínky na léta minulá. Jak je to dnes? Dnes opět letišti vládnou policajti - tedy abych policajtům nekřivdil, ochranka letiště. A jim vládne člověk, o kterém se dá bez přehánění říci, že u něj platí na 100% pořekadlo: kde končí lidská blbost, začíná vojenská genialita. To, co dokáže vymyslet, je neuvěřitelné - a vše odůvodňuje Evropskou unií. Kromě toho, že všichni zaměstnanci ČSA musí mít prověření NBÚ, tak pokaždé když jdeme do práce, musíme projít osobní prohlídkou. Magnetický rám je samozřejmostí a tašky a bundy musí do rentgenu, ostatně i jídlo z kantýny musí projít rentgenem, atomovka ukrytá v obloženém chlebíčku je obzvlášť hanebným trikem! Ale nás prohmatávají! Skutečně! Žádné magnetické smyčky, nic takového. Člověk si připadá jak na mejdanu jinak orientovaných. A to se děje několikrát za den, protože v červené zóně není kantýna ani čisté toalety. Musím přiznat, že většinu strážných to také nebaví, ale někteří to dělají s obzvláštní chutí. Tato „parta zdivočelých ouchylů“, jak jsou zaměstnanci familiárně nazýváni, se skutečně v prohmatávání člověka vyžívá a domnívají se, že máme určitě v rozkroku a v konečníku ukryté zbraně, neb těmto partiím věnují zvýšenou pozornost. Nedávno mě jeden takový prohlížel a neustále mi rejdil kolem břicha. „Co hledáte? To je břicho, jsem tlustý, tam ukrývám jenom sádlo a to snad není nebezpečné, nebo jo?“ „Aby vás ta sranda nepřešla“, pravil a zajel mi prstem mezi půlky. Tak jsem vykřikl: „Ešššště! To začččíná slibně!“ „ešte!“ „ještě byste měli zavést coloskopii! To je úderný!“ Protože nevěděl, co to je, mohl jsem odejít. U nakladačů pracuje jeden důchodce a na něm chtěl, aby otevřel pusu. „Proč?“ „Protože vám to nařizuji!“ „Protože máš v hubě granát, vole!“
Ochranka Letiště Praha si ještě zavedla bodový systém, ne nepodobný tomu, co mají řidiči. Ale máme bodů jenom pět. Přijde-li člověk o všech pět bodů, přijde i o průkazku opravňující ke vstupu. Takže opět o naší práci rozhodují lidé, kteří s ní nemají nic společného a vůbec o ní nic nevědí. Pošlu-li „análního speleologa“ do temných míst, je to za dva až pět bodů podle toho, jak moc jsem ho urazil! Mám dojem, že toho blba, co nás tak šikanuje, že si musíme sundávat boty i ponožky, by urazil i pohled!
Vedení letiště se neustále ohání audity z EU, ale v prosinci jsem letěl do Londýna. Jako cestujícího ani v Praze, ba ani v Londýně mě nepohlíželi tak důkladně jako zaměstnance na Ruzyni! A mám dojem, že jsme ve stejné Evropské unii, jako je Spojené království, kde ostatně prohlídky patří k těm nejtvrdším.
Prostudoval jsem podrobně knihu Flights of Terror od Davida Gera. Tato kniha vydaná v roce 1997 se zabývá teroristickými útoky na letadla. Ani v jednom případě, opakuji: ani v jednom případě se na únosech a jiných teroristických aktech proti letadlům nepodílel zaměstnanec letiště. Pánové, my máme letadla rádi!
Výstava fotografií Jana Čecha z USA, Velké Británie a Kanady - letadla, architektura, příroda
Soukromá střední umělecká škola designu Vás zve 17. února 2010 v 17:30 na zahájení výstavy fotografií Jana Čecha, při které autor přečte i ukázku ze svých knih. Akce se koná v refektáři Domova Sv. Karla Boromejského, K Šancím 50, Praha 6 - Řepy.
Knihovnička: Knihy si můžete objednat zde
Asi jste smrděl nebo nejste dost hezkej, nevím. Když jsem z Ciudad de México letěla já, na Ruzyni (a ještě předtím na Heathrow) jsem přiletěla s 3 gigantickými kufry do kterých už se mi nevešly následující položky: kovbojské boty, pásek, klobouk a kytara s obalem. Celní kontrolou tudíž procházela osoba, která se nápadně podobala nějaké postavičce z béčkového amerického westernu, tedy nic ve zdejších zemích obvyklého. A myslíte, že mne někdo zastavil? Ani omylem... Takže díky, že jste se s námi podělil o zlou zkušenost, ale nic nového pod sluncem. PS: Ostatním velká omluva za OTT.
21.října, posledním spojem jsme se vraceli ze služební cesty z Paříže...vezl jsem jako vzorek pro geology zhruba půlkilový kousek foroty z čelby ražby nové linky Metra...hezkej byl, plnej mušliček z křídového moře...jenom do chvíle kontroly...klepali, namáčeli do vody, odnášeli někam dozadu a zase přinášeli...byli z něj úplně hotoví...nesměl letět se mnou...smutně jsem koukal jak leží na stole plném věcí k neletění...chodím o jedné francouzské holi, nedám bez ní ani ránu...v klidu jsem s ní prošel rámem a absolvoval to připouštění nepřipouštění se zvětšujícím se úsměvem...o to zuřivěji pátrali v šutru...odložili na stůl...odešel jsem odbaven...kdyby v holi bylo 1,5 kila semtexu, počítaje podle délky trubky hole, nikoho už jsem nezajímal...měli přece šutr z podzemí Paříže...asi se jim líbili ty mušličky :-))...fanda
Hledání vnitřního nepřítele,event.též třídního nepřítele má prostě u nás i u Nás dlouhou tradici.
" Vede-li někoho četník,je to těžkej okamžik v životě lidským" a proto
nám dopřejte,ať si těchto těžkých okamžiků užijeme co nejvíc,jsouce nepřáteli!
Zbytečné emoce, nám zabavili zapomenutý dodorant v loni při odletu z Chanie, řekli jsme si že je to naše chyba a vůbec to neřešili. Horší bylo, že mne potom podrobili kontrole jako mafiána a musel jsem s kapsy do koše odložit i kreditky a to už mi zvedalo žluč..)))
Ve středu mi při bezpečnostní kontrole zabavil sekuriťák z půlky vypotřebovaný deodorant s tím, že není pro něj rozhodující, jaký má skutečný objem, ale to, kolik tam uvádí výrobce na obalu. Kdyby tam někdo donesl kanystr, kde bude nálepka 0,1l, to by jej nechal projít? Je zajímavé, že ve Vídni i v Londýně toto problém nebyl, zkontrolovali obsah, zapečetili deodorant do sáčku a bylo vše v poho. Pravidla pro provádění kontrol jsou mezinárodní a jsem přesvědčen, že se jimi řídí všechna letiště v EU. Pokud to někde je v poho, tak buď tam porušují předpisy, nebo na Ruzyni jsou hňupové, co nepochopili, co se po nich chce. A doufám, že té socce, které skončil zabavený deodorant doma, bude dobře sloužit!
Vaše chyby mě nechávají klidným, cosi v podstatě prozrazují o úrovni. Jen nechápu to ohánění EU a Brusselem. Není to tak dávno, co jsem byl v BRU školit. Dopředu jsem byl požádán o zaslání kopie pasu a pražského ID, to je stejné jako v PRG. Rozdíl začal tím, že temporary ID mi přinesli od dotyčné firmy na přílet do letadla a rovnou si mě odvezli do svého hangáru. Po ukončení kurzu, mě jeden ze školených odvezl přes vrátnici ven z letiště bez šacování, bez kontrol. Druhý den, mě stejnou cestou zase dovezli firemním autem zpět do jejich hangáru. Bez kontroly, bez osahávání, jenom po předložení ID. Na můj dotaz, jak je to možné, jsem dostal odpověď, že když někoho prověří, tak má důvěru a opičárny jsou zbytečné. Jsme tedy papežštější papeže? Nebo někdo chce být důležitý?
Drahý pane, nejsem s to porozumět x slovům ve Vašem příspěvku.Co znamená prosím slovo VYHECH? Dále pak slovo obtěžovánÍ . Jedná se o podstatné jméno, avšak ve Vašem spojení: ", že cestující budou opět obtěžování " mu nerozumím.
V další větě se mi nedaří nalézt smysl použití dvou předložek těsně za sebou viz. : " sekuriťáky NA PŘI přestupu CDG?
Prosím Vás příteli! Jak se pozná NEDEZPEČNÁ destinace? Nechme toho, to bude jen překlep.Spíše se zaměřme na učivo 5.tříd základních škol a to pády. S kým, s čím ? BERU TO Z HUMOREM? Cvičte si diktáty prosím. Váš text obsahuje další a další nedostatky, jež mě vysilují.A už nemám ani chuť na ně upozorňovat.Držte se raději lopaty než pera.
Copak je tak těžké řídit se pravidly českého pravopisu?
Kdo má rád Security na letišti? Nehlašte se všichni.
Tak proč si do nich nekopnout, zvláště když o tom sám vím prd :o) že pane Mechaniku.
Já vím, nemyslel jsi to tak. Je to ... jak jsi to minule říkal - "autorská nadsázka".
Ano, ale ponech to na všeobecné úrovni a vyhech osobní invektivy, zvláště když o dané oblasti evidentně příliš nevíš.
Ty jsi nemusel vysvětlovat nastavení bezpečnostní kontroly americkým soudruhům z TSA aby povolili létat z PRG do USA - kam se na amíky hrabou rusáci.
Nebo právě "kolegům" z ECAC proč zaměstnanci na LKPR neprochází stejnou detekční kontrolou jako cestující, když si to naši zástupci v Europarlamentu odhlasovali. Nemusel jsi poslouchat, že když do 14 dnů nezjedná Letiště nápravu, tak bude zapsáno na "černou" listinu EU a nebude mu povolena "one stop security" - což by znamenalo, že opět všichni cestující, kteří transferují v Terminálu 2 budou muset přes Security check i když ho již absolvovali třeba v Kodani. Nebo že cestující z PRG budou opět obtěžování sekuriťáky na při přestupu CDG. Proč? Protože LKPR bylo přeci označeno za "nedezpečnou" destinaci protože nedostatečně kontroluje zaměstnance na vrátnici !!!
A sorry, když si má Letiště vybrat, zda takto trestat cestující či sahat zaměstnancům na zadnici, volím tu zadnici :o) Nejsem 4%, ale myslím, že tu jsem hlavně pro ty cesťáky.
Nejsem securiťák a taky mě ty kontroly štvou. Ale beru to z humorem - vím, že to prostě v dnešním světě jinak nejde. Další fráze - "diktát doby" :o(
Mimochodem Ti inspektoři a inspektorky z EU sami chápali, že to co požadují je tak trochu hloupost. Ale auditovali to co jiní v Bruselu vymysleli a schválili. A co si budeme povídat, Ti v Bruselu co to vymýšleli taky vědí, že vymysleli tak trochu hloupost. Než by ale riskovali, že nějaký novinář napíše, že proti terorismu nebojují dost intezivně, tak to raději trochu přehnali. No oni vlastně i někteří z těch novinářů vědí, že 100% bezpečnost neexistuje a že tak trochu přehánějí, ale když oni jejich čtenáři a chtějí něco skandálního, líbivého případně někoho obviňujícího či dokonce zesměšňujícího. No tak si vymýšlejí hlouposti. Mohou. Je to přeci ta ... "autorská nadsázka".
Ehmmm to už jsem někde použil, že pane AUTORE :o)
Jinak Honzo všechno dobré a piš, piš. Pro změnu třeba něco o svých chybách :o)
Vzpomněl jsem si na kamaráda, kterémý byl horlivými securiťáky (samozřejmně proti jeho vůli) :-D přinucen "exnout" láhev domácí slivovice a dvě plechovky piva které "pašoval" v příručním zavazadle při odbavování.
Vydržel se bránit asi půl minuty :-D a rázem se z něj stal poměrně nebezpečný pasažéér...
58 records
Copyright © 1999-2024 planes.cz | CMS
Ono bude trochu problém asi aj v legislatíve, samotní radoví zamestnanci za to mnohokrát nemôžu, len si robia svoju prácu a nezávidím im každý deň prehliadať stovky až tisíce ľudí, tašiek, áut. Problém je asi aj v legislatíve. Napríklad na Slovensku musí každý zamestnanec, ktorý má k výkonu práce na letisku potrebnú ID kartu, prejsť bezpečnostnou previerkou na začiatku a potom každých 5 rokov, ktorá spočíva nielen v predložení výpisu z registra trestov (samozrejme na náklady zamestnanca), ale aj v preverovaní, či nespáchal aj priestupok typu nezaplatenia pokuty za zlé parkovanie a vrcholom je vypytovanie sa susedov políciou na preverovaného. To je taká absurdná imbecilita, to asi keď sa niekto doma dvakrát poháda s manželkou alebo ho susedia nemajú radi, tak nedostane previerku pre prácu na letisku !!! A ďalšia vec: Akým právom nepodlieha polícia a colná správa kontrole osôb, batožiny ani vozidiel pri vstupe do letiskového objektu ? Prečo mňa prehliadajú denne aj šesťkrát, prehliadajú auto, zdržujú, ale zelené mozgy si veselo chodia a jazdia do areálu letiska bez akejkoľvek kontroly. Keď je už zamestnanec potenciálnym nebezpečenstvom, nemôže ním byť aj policajt ? Nemôže snáď on byť vydieraný teroristom, aby preniesol trhavinu k lietadlu ? Veď na to je úplne ideálnym kandidátom. A posledná vec, ktorá svedčí o absolútnom imbecilizme niektorých príslušníkov polície: Keď prilieta alebo odlieta štátne dôležitý let (prezident alebo premiér náš alebo cudzí), polícia obsadí široké okolie lietadla už desiatky minút predtým a nepustí tadiaľ handlingára, mechanika, nakladača s cargom, proste nikoho. Správajú sa, akoby letisko patrilo iba im a letecká doprava je pre nich len nezaujímavou otravnou činnosťou. Je smutné, že v roku 2010 a akože v "demokracii" musíme zápasiť s takouto hlúposťou a že neplatí rovnosť v povinnostiach a právach.