Čechoviny 42

• 2007-05-15 21:21
• stalo_se

Mám v rodině dva doktory: hematologa a onkologa. Ve spoustě věcí se neshodnou (jsou to ženy), ale v jedné jsou absolutně zajedno a to, když přijde řeč na nějaký seriál z lékařského prostředí: nemohou pochopit, kde chodí scénáristé na takové ptákoviny, proč například v Chicago Hope operují zásadně na chodbě, nebo ve výtahu, proč udělali ten či onen naprosto nesmyslný úkon, prostě odborník žasne a laik se diví… Jak je to s leteckými filmy? Za naprostou hovadinu na pokračování považuji „Letiště“, což je neuvěřitelná snůška nesmyslů. Odborným poradcem v tomto filmu je údajně jeden člověk, který létal kdysi jako práškař, pak dělal nějakou dobu na Ruzyni (velmi krátkou dobu) a proslul několika kousky, z nichž jeden by se dal nazvat husarským. Vedení společnosti, u níž pracoval, tvrdil, že umí německy a anglicky a nikdo si to neověřil, takže když britská či německá posádka volala po frekvenci, že má nějaký technický problém, nebo že potřebují po příletu lékaře, říkal moudře „Yes, yes“ ale vůbec netušil, co posádka požaduje a aby nevyšlo najevo, že nic neumí, ani se to nepokoušel předat dál, takže po přistání se posádky divily, že mechanici nejsou u letadla, nebo že tam není sanitka, o kterou žádali. Těsně před tím, než ho vyhodili, proslul oním „husarským kouskem“, kdy jako agent handlingu přišel do letadla Lufthansy, kde posádka něco potřebovala a tam kapitánovi sdělil neuvěřitelnou skutečnost: “Guten Tag, ich bin taky pilot!“ Na což se vyvalený kapitán zmohl pouze na „Bitte?“ No a poté byl odejit a dnes je tuším na letišti Točná a radí televizi Prima, jak to na letišti chodí… Seriál by se klidně mohl třeba jmenovat „Nádraží“ s tím, že místo letadlo budou říkat vlak a budou mít trochu jiné uniformy, ale jinak to může zůstat tak jak to je, bude to stejně hloupé a prostoduché, ale protentokrát budou nadávat železničáři.

První poválečný americký letecký film, který se u nás promítal, byl americký film „Letiště“, natočený podle slavné stejnojmenné knihy Artura Haileyho. Pomineme-li pofidérní kvalitu knižní předlohy, kde se zejména letečtí dispečeři musí válet smíchy, film k tomu ještě přidal modýlky pověšené na nitích, které jsou občas i vidět; letové scény silně připomínají večerníček o „Včelích medvídcích“, pouze roztomilé čmeláčky nahradil model Boeingu 707. Zapadlého Boeinga, který blokuje dráhu, vytáhne geniální šéf údržby Joe Patronni s nezbytným doutníkem v ústech. Tento šéf byl tak geniální, že v dalších pokračováních tohoto svěžího dílka již létal jako kapitán!

Přitom bez valné pozornosti v sedmdesátých létech prošel našimi kiny americký film „Pilot“ o pilotovi DC 8, který propadl alkoholu, kde se vše odehrávalo ve skutečném letadle a kde letové záběry byly točené z jiného letadla. S tímto filmem mám jednu zábavnou historku: měl jsem kamaráda, bývalého zalétávacího pilota společnosti Marcel Dassault, který si v důchodu pronajal od této společnosti Falcona 10 a s ním létal do Prahy, kam vozil zástupce společnosti Eurofer, která si ho najala. Když jsme byli na společné večeři, bylo to den poté, co jsme viděli výše zmíněný film, má bývalá žena mu ho s nadšením vyprávěla. „No a co dělal ten pilot špatného?“ „No pil za letu, přeci, měl láhev ukrytou na přední toaletě a tam si chodil přihýbat!“ „A co je na tom špatného? Já si také občas dám za letu štamprličku, nějaké to promile přeci zjemňuje pilotáž,ne?“ Zůstali jsme jako opaření, piloti přeci pít nesmí! Když potom v osmdesátých létech několik pilotů pro alkohol vyhodili i od aerolinií, již jsme se tak nedivili. Pravda je, že ve Francii a v soukromé společnosti to tak striktně nikdy nedodržovali.

V jedněch Čechovinách jsem se zmiňoval o úžasném sovětském katastrofickém filmu „Posádka v ohrožení“, kde hrdinný „ljotčik“ (letec) proleze za letu skrz sací kanál prostředního motoru, který běží, do směrového stabilizátoru, kde zadrátuje díru, neb má čirou náhodou plát alkladu s sebou (s předvrtanými dírami!). Je tedy zabalen do punčocháčů a sukní pasažérek (takže mi není celkem jasné, jak se protáhnul dírou 40x40 cm), při průlezu sacím kanálem středního motoru to s ním lomcuje a motor se ho snaží stůj co stůj nasát (prevít jeden!), ale vydrží a všechny zachrání. Byl to sovětský člověk! Již jsem popisoval důvod, proč Mitta, jinak skvělý režisér, natočil takovou ptákovinu. Nicméně v Sovětském svazu měl tento první sovětský katastrofický film ohromný úspěch. V době jeho největší slávy byl na školení na IL 62 v Ústřední škole Aeroflotu v Uljanovsku kamarád Dušan. Protože pořádné oblečení v Rusku nebylo k dostání, zaměstnanci školy nosili uniformy všude, bylo to jediné slušné oblečení, které měli. Protože v Uljanovsku mnoho zábavy nebylo, chodili naši letci do kina, kde si dovolili smát se zcela vážně myšleným filmům, jako byl tento. Právě při tomto filmu docházelo k neobvyklému a pro naše orly šokujícímu úkazu: po skončení představení diváci tleskali všem, co měli na sobě leteckou uniformu a dokonce jim i několikrát u východu z kina utvořili špalír! Protože naše posádky chodily do kina již patřičně upraveny, neobešlo se to bez incidentů. Když viděli tento velkofilm již po několikáté, povzbuzovali hlavního hrdinu výkřiky jako: „Musíš, vydrž, nebo éto jest nastajáščij čelověk (to je skutečný člověk). Trvalo to tak dlouho, až jim vedení školy doporučilo, aby si našli jinou zábavu, že by z toho mohl být malér, že zesměšňují sovětské letce - hrdiny.

Foto Alan Lebeda

Jednou, když byl můj syn ještě malý, vytáhl mě na film „Boeing 747 v ohrožení“. Byli jsme u babičky na venkově a film dávali v takovém tom krásném kině, kde jsou násypná kamna a vedle je hospoda. Šli s námi také jeho kamarádi. V této neskutečné ptákovitě jde o to, že teroristé unesou Boeing a chtějí s ním naletět do města. (Bylo to dávno před 11. zářím a tak dali teroristům návod, kterak lze použít letadlo jako bombu). Do letadla byla vyslána protiteroristická skupina. Skupina měla za letu přelézt z F 117(!) do Jumba jakýmsi rukávem. Jumbo si to svištělo svých 800-900 km/h. Pravdou je, že hned jako prvního to odsálo hlavního hrdinu, ale to bylo nejspíš proto, že hrdina akčních filmů Steven Seagall požadoval příliš velký honorář, tak zemřel pro jistotu hned na začátku, ale ostatní ve výšce 10 kilometrů, při cestovní rychlosti 747, přelezou do Jumba a tam si to rozdají s teroristy. Každého mechanika muselo dohnat až k slzám, když hlavní hrdina číslo dvě, který dohrál až do konce, byl v prostoru nad kabinou cestujících, kde vede veškerá kabeláž letadla, a chtěl začít blikat morseovkou s pozičními světly, aby vyslal signál stíhačkám, které je doprovázely. Se slovy: “Musím se podívat, který drát to je“ (kolem něj ohromné svazky kabelů) , vytáhne manuál, který by se vešel do dámské kabelky. Kde ho v letadle vzal a to, že je ve skutečnosti asi tak dvacetkrát objemnější (několik tlustých svazků A4, není-li na CD), to film už neřeší. Kamarádi mého syna, když jsme šli po představení domů, s očima navrch hlavy rozebírali film. „Teda, to jak přelézali z jednoho letadla do druhého, to bylo fakt dost dobrý!“ „Kluci neblbněte, v deseti kilometrech by se každý hned udusil, neřku-li, F 117 je jenom pro jednoho, tam by se skupina odhodlaných Američanů nevešla ani náhodou! A zkuste si, až pojedete s tátou autem, vystrčit ruku z okénka při rychlosti třeba sto kilometrů a tady ta letadla by musela letět osmkrát rychleji, to je prostě blbost!“

Naprostou slátaninou je film „Letec“ o Howardu Hughesovi. Život tohoto podivína je úzce spjat s letectvím. Natočil první letecký film, překonal několik rychlostních rekordů, obletěl svět a podporoval firmu Lockheed při výrobě letadel jako byla Electra nebo Constellation. Mimo jiné i sám stavěl letadla. Jeho letadla, ať závodní, nebo vojenská, vynikala vždy krásným designem. Jeho konstruktéři prostě měli oko. Jak jsem již napsal, Howard Hughes byl podivín a tak si také několikrát „šňupnul hlíny“. Nejvíc se rozsekal s Hughesem XF-11, to již málem nepřežil. Tolik strohá fakta. Film je zajímavý asi jedině tím, že pro něj postavili repliky letadel 1:1. Právě tato nehoda, která zahrála v životě tohoto excentrika klíčovou roli, je úžasně natočená.. Protiběžná vrtule jednoho motoru se při rychlém průletu přestavěla do záporného úhlu náběhu. Hughes špatně zareagoval a stáhnul omylem plyn na zdravém motoru. Aby byla nehoda dostatečně dramatická, filmaři se rozhodli popřít všechny fyzikální zákony. Místo toho, aby se letadlo po prvním doteku s překážkou roztočilo, řeže křídlo střechy domů a letí stále rovně(!). Nejenom, že nevím z čeho by muselo být křídlo vyrobeno, aby vydrželo takové namáhání, ale fyzikální zákony platí i v Americe. Korunu tomu nasadil český překlad, jenž po vyšetření nehody sdělil Hughesovi, že „se u jednoho motoru zařadila zpátečka(!)“. To, že v každém americkém filmu musí unikat odněkud pára, ať se jedná o kosmickou loď nebo o ponorku, či se hrdina jenom prochází v New Yorku po ulici, to je dostatečně známé. Když ale v tomto úžasném filmu svářeli dřevěné letadlo, až jiskry létaly všude kolem, to už byla silná káva!

Nevím o co jsou levnější, či dražší takové ptákoviny, než výroba skvělých filmů jako byly „Báječní muži na létajících strojích“, „Apollo 13“ nebo „Bitva o Británii“.

Film „Memphis Belle“ je také zvláštní. Kdyby si filmaři vybrali jakékoliv jiné jméno pro B-17, mohli si vymýšlet jak chtěli, ale pojmenovat to letadlo po skutečném letadle, které dokončilo jako první svůj turnus téměř neporušené a dodnes je vystavené v Memphisu jako válečný památník, je hloupost. Na posledních náletech byli s posádkou na palubě filmaři a záběry byly nakonec sestříhány jako poslední bojový let tohoto letadla. Tento legendární, již tehdy barevný film, namluvil česky Jiří Voskovec ještě za války. Přestože je v novém filmu spousta nádherných letových záběrů, fakt, že pro filmaře muselo být letadlo téměř zdemolováno a musela na palubě téct krev, dosti znehodnocuje tento film. Byl jsem v Duxfordu, když filmaři připravovali letadla a letiště na filmování. Velmi brzy si všimli cizorodého prvku a okamžitě mě vyhodili, takže jsem významně přispěl k úspěchu tohoto filmu.

Z natáčení Memphis Belle

Na závěr bych se chtěl zmínit o našich filmech. Myslím si, že každý bude se mnou souhlasit, že nejlepší náš letecký film jsou „Nebeští jezdci“, kdy neexistujícího Wellingtona nahradilo líčko, předělané filmaři na welouše. Interiéry letadla byly vyrobeny podle jediného existujícího Wellingtona, který je vystaven v Duxfordu. V době, kdy neexistovala počítačová grafika, to byl úctyhodný výkon. Jako letové záběry byly použity záběry z filmu „Target for tonight“, který vznikl za války a Britové dali svolení k jejich použití. V časopise Air International, který popisoval natáčení tohoto filmu, krásně zpodobnili filmového Wellingtona: Americké letadlo, vyrobené v Sovětském svazu, přestavěné v Československu na anglický bombardér, vyzbrojený německými kulomety.

„Tmavomodrý svět“ se mně osobně také velmi líbil. Proti němu film ze série „naše velké prohry“ „Pearl Harbour“ vyzněl jako sice velmi drahý, na triky bohatý, leč přeci jenom čajíček. Propagandistické filmy, jako byla „Vysoká bílá zeď“, kde naši smělí hoši, vedeni mladým a odhodlaným politrukem (zajímavé, že tentýž herec představoval pár let před tím „prcka“ v Nebeských jezdcích), bránili socialistickou vlast MiGy 15, kde naši hráz míru a socialismu neustále narušovali padouši s T-33 v podání L-29R, nebo jeho obdobu „Top Gun“, kdy se opálení svalnatí američtí hoši tvrdě vypořádali s arabským nepřítelem, který v MiGách (F-5E) chtějí vážně narušit demokracii v USA. Tyto filmy jsou zajímavé jednak pěknými letovými záběry a potom svou stupiditou.

To bylo mé malé zamyšlení nad filmy s leteckou tématikou. Nejsem ani se nepovažuji za filmového kritika, ale letadla mám rád a na letišti dělám celý svůj život a tak mě štve, když někdo nafilmuje nějakou ptákovinu o letadlech a tvrdí, že to tak bylo.

__

Poznámka redakce: Archiv starších Čechovin najdete zde.

Related categories