RWY 35/17 - APP 122,35 - TWR 120,85
Snad žádné jiné místo v Řecku není, co se mytologických bájí týče, opředeno tolika tajemstvími a nejasnostmi, jako je tomu v případě Korfu. V řeckých mýtech zůstali bohové a hrdinové dávno prošlých časů živí až po naši technickou současnost a tak starobylé mýty a báje patří při návštěvě Řecka již neodmyslitelně k historickým výkladům, které v mnohém doplňují a zahalují do tajemné mlhy dohadů a fantazií.
Koncem minulého století se německému archeologovi Schliemannovi podařilo objevem Tróje, Mykén a Tirnysu dokázat, že dochovalé mýty obsahují také události, které se skutečně staly. Téměř všechny Homérovy geografické popisy se podařilo lokalizovat, až na jednu - bájnou "Zemi Faiáků", která byla sice již v antice spojována s ostrovem Kérkyra (Korfu), což ale nebylo dodnes podloženo jakýmikoliv archeologickými nálezy.
Ostrov Korfu měl a má několik jmen, jejichž spletitost dokáže lehce zmást. Nejznámější název Korfu je relativně mladý, objevuje se poprvé roku 968 ve spisech cremonského biskupa Luitpranda a byl odvozen od dvou vrcholků, nacházejících se ve městě. Dalším názvem, užívaným především Řeky, je Kérkyra. Tento název se dochoval díky antickým historikům. Podle legendy pochází jméno od nymfy Korkyry, dcery řeky Asopos, milované bohem moří Poseidonem, jenž ji přivedl na ostrov. Během doby se pak Korkyra změnila na Kérkyru. Dalším názvem je Scheria. Pochází z mýtů o Faiácích, jež jejich král Nausithoos po obsazení vlasti Hyperie kyklopy zavedl na pohádkovou Scherii. Jiná jména, vyskytující se pak v dlouhé historii ostrova, byla např. Drépane (znamená srp), za něž ostrov vděčí svému podlouhlému tvaru, Makyra (znamená dlouhý), Kassiópia, dle městečka Kassiópi, Kereina a Arpi. Jak v minulosti, tak i v současnosti se dosti pletou názvy ostrova a hlavního města, nejčastěji je však pro ostrov užíváno jména Korfu a pro město Kérkyra.
Korfu je nejznámějším a zároveň nejsevernějším ostrovem Jónského moře. Od severu na jih měří 65 km a jeho plocha zabírá přibližně 570 čtverečních kilometrů. Většina povrchu ostrova je kopcovitá a zalesněná. Největší horou Korfu je Pantokrátor, vysoký 914 metrů. Podnebí je zde během celého roku vcelku mírné. V létě teploty málokdy přesáhnou 35 stupňů a v zimě neklesají pod 5 stupňů Celsia. Díky vydatným zimním dešťům je zde hojnost zeleně, které se zde daří i během suchého léta. Korfu tedy zůstává skutečně "Zeleným ostrovem", jak se mu také přezdívá, i v době, kdy ostatní středomořské ostrovy jsou spálené a vyprahlé.
Panenská příroda na Korfu je jednoduše okouzlující. Převážná většina ostrova je hustě porostlá olivovníky a při toulkách po ostrově se za každým kopcem otevírají úchvatné pohledy na členité pobřeží, pláže, lemované prastarými, větrem ošlehanými stromy. Převážně ve vnitrozemí najdete množství malebných, civilizací nedotčených vesniček, jejichž milí a pohostinní obyvatelé stále žijí podle starých tradic a obyčejů. Naopak podle pobřeží je pak možné navštívit některou ze stovek tavern, kde se můžete občerstvit čerstvě upečeným chlebem, ovčím sýrem, olivami a místním vínem.
Kromě krásné přírody je zde i mnoho jiných zajímavých míst, která by bylo škoda nevidět. Z těch nejzajímavějších bych rád uvedl následující: Kanoni - kromě toho, že na tomto kopcovitém poloostrově se nachází místní letiště (pro mě tedy místo ze všech nejzajímavější) je i jakýmsi malým architektonickým zázrakem. Množství hotelů a budov, místy doslova zapuštených do skal, určitě stojí za vidění. Dále Achillion - letohrádek rakouské císařovny Alžběty, zvané "Sissi", který je v současnosti přebudován na kasino s nádhernými terasovitými zahradami. Paleokastritsa, město, kterému vévodí klášter Panny Marie ze 13. století, s jeho úchvatnými výhledy na množství malých zátok, kde se střídají snad všechny odstíny mořské vody od smaragdově zelené až po kobaltově modrou. Pelekas je kopec, z kterého je skvělý výhled na podstatnou část ostrova. Pokud jste příznivci slunění a lenošení na pláži, pak byste určitě měli navštívit Gilfadu s jejími písečnými dunami. Centra zábavy, dobrého jídla a pití jsou Dassia a Ipsos, plné hotelů, restaurací a tavern. Kassiopi, svérázná rybářská vesnička se starým chrámem a ruinami středověkého kostela. A samozřejmě samotná Kérkyra, se svými starobylými úzkými uličkami, Starou a Novou pevností a mnoha jinými zajímavostmi.
Korfu se vyznačuje ještě jednou zajímavostí. Tedy pro nás letecké fandy. Ať jste kde jste (pokud se zrovna nepotápíte, nebo nejste zapadlí někde v lese), vždycky je vidět přistávající, nebo startující letadla. Jako asi každý letecký nadšenec, i já jsem se rozhodl strávit přiměřenou část své dovolené na letišti. Jak už jsem se výše zmínil letiště, pojmenované podle prvního řeckého prezidenta, se nachází na poloostrově Kanoni. S rodinou jsem byl ubytován asi 15 km jižně od Kérkyry (Benitses), což představovalo asi 25 km od letiště. Pokud jedete od jihu, musíte celé město nejdříve objet, než se dostanete na silnici, vedoucí do Kanoni. Ráno jsem si zapůjčil malou Hondu 50 (v přepočtu to vyjde poměrně levně - cca. 600 Kč na dva dny, včetně pojištění a benzínu - chce to jen trochu hledání a značnou míru smlouvání) a vyrazil do místního provozu. Po ujetí několika set metrů jsem trochu zalitoval, že jsem nevolil raději auto. Hondička řvala, třásla se jakoby měla odstartovat na měsíc, ale když jsem se podíval na tachometr, bylo tam stěží 50 km/h! Být novopečeným účastníkem silničního provozu na Korfu v ranní špičce je také zajímavý zážitek. Místní řidiči zřejmě považují například zpětná zrcátka za naprosto zbytečné vybavení vozidla. Na toto jsem málem doplatil v okamžiku, kdy se řidič autobusu, stojícího v zastávce, rozhodl, že poklábosí se známým, stojícím na druhé straně silnice. A to přesně v okamžiku, kdy jsem ho těsně objížděl. Prostě otevřel dveře na své straně autobusu a křepce vyskočil na silnici. Zmáčkl jsem na Hondičce všechno, co se jmenuje brzda a málem přeletěl přes řidítka. Řidič autobusu naprosto v klidu přešel silnici a jal se diskutovat se známým. Já jsem s poněkud roztřesenými koleny pokračoval v cestě. Jak ale kilometrů přibývalo, zvykl jsem si, dostal mopeda lépe do ruky a po chvíli už jsem zcela zapadl do provozu. Z míry mne nevyvedly už ani nečekané "průlety" dvaceticentimetrovými dírami v plné rychlosti (50 km/h!), které se vetšinou vyskytovaly na těch nejneočekávanějších místech. Musím uznat, že Honda je skutečně kvalitní stroj!
Cesta z Kérkyry na letiště, přesto, že na mapě vypadá jako neřešitelný problém, je velmi jednoduchá. Jedete prostě stále podle ukazatelů na letiště, a teprve, když jste u sjezdu k odbavovací hale, neodbočíte tam, ale pokračujete stále rovně na Kanoni. Tam už vede pouze jedna silnice, a kupodivu velmi dobře značená. Vystoupáte krkolomnými serpentinami až k hotelu Royal (bod A na plánku), kde je dlouhá terasa, otevřená přímo na RWY35 a točnu na jejím začátku. Už na první pohled je vidět, že je to místo přímo stvořené pro pořízení skvělých akčních záběrů přistávajících letadel! Terasa je totiž nějakých 50 metrů od dráhy a navíc ještě asi dvacet metrů nad zemí. Takže se zoomem 80 - 210 mm se dá zvládnout úplně všechno (B737-400 je tam na necelých 135 mm). Terasa je dosti dlouhá, a tak jsem si chvíli nebyl jistý, kde najít to nejlepší místo (také jsem měl trochu obavy, zda personál hotelu nebude mít námitky proti mému fotografování). Rozhlédl jsem se po terase a okamžitě mi bylo všechno jasné. V levém rohu jsem uviděl vztyčené antény scannerů, fotoaparáty, zápisníky a dalekohledy, rozložené na stolech, a skupinku asi šesti fotografů. Neváhal jsem, zabral si také jeden stůl a začal "pracovat". Netrvalo ani pár minut a už se na mém rádiu, naladěném na frekvenci CFU-TWR, ozval "JMC" - co jiného také - Air JMC je tu velmi častým hostem (či spíše domácím), byly chvíle, kdy na start vyčkávaly čtyři stroje JMC za sebou. Za pár sekund se už v ranním slunci vyhoupl zeleno-modro-bílý B757-200 v ostré pravotočivé zatáčce a srovnal se na finále dráhy 35. Stál jsem tam s otevřenou pusou a sledoval tu skvělou scenérii. Sedmsetpadesátsedmička nalétávala přes malý ostrůvek Pontikonissi (Myší ostrůvek), pod sebou lesknoucí se moře a v pozadí zelené hory s vysokými cypřiši a malebnými domky. A navíc jsem byl přesně ve stejné výšce, jako přistávající letadlo. Nádherný pohled! Teprve když vedle mě zahřmělo stacatto závěrek fotoaparátů mých kolegů, jsem si uvědomil, že tady nejsem na koukání, ale že bych měl začít s fotografováním také. Pozice pro fotografování, kterou jsem popisoval výše, není však zdaleka jedinou (i když jednoznačně nejlepší). CFU má z hlediska fotografa jednu velkou výhodu v tom, že má pouze jednu RWY. Pokud se používá RWY35, musí každé letadlo pro start dojet na začátek RWY35 (resp. konec RWY17), tam se otočit na točně - přitom hezky zapózovat fotografům - a odstartovat. Toto je místo, kde se dají rovněž pořídit velmi hezké fotografie letadel na dráze, ze všech stran obklopené mořskou zátokou. Podobná je i situace s přistávajícími letadly, pokud se používá RWY17. Téměř každé letadlo (s výjimkou těch malých, která se otáčeji již v polovině dráhy - a tedy moc daleko) dojede po přistání opět na točnu, kde se otočí a vrací se po dráze k nejbližší taxiway. Horší je to se starty z dráhy 17. Zde jsou již letadla po startu dosti vysoko a dají se fotografovat mírně zespodu s obyčejným pozadím, tedy modrou oblohou. Vyfotografovat letadlo přistávající na RWY17 je nemožné, protože osa dráhy prochází přes hustě obydlenou oblast, kde se asi nedá vhodné místo najít. Ideální světelné podmínky na terase hotelu Royal jsou od rána (terasa se otevírá od 09.00 hodin) asi tak do 13.00 hodin. Potom už jsou záběry proti slunci a je třeba hledat jiné místo, což jsem samozřejmě udělal. Po chvilce zkoumání okolí jsem se rozhodl sestoupit z terasy hotelu jednoduše dolů k moři. Není to problém, protože od hotelu vedou dolů schody. Zátoka je zde obklopena vysokým hustým rákosím. Po chvilce hledání jsem našel místo (bod B na plánku), kde nebylo tak husté a proklestil jsem se skrz něj. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se ocitl jen pár metrů přes vodu od zmiňované točny, jen kousek od osy dráhy! Tohle je místo, kde se dostanete vůbec nejblíže k letadlům, jak to jen jde. B757 je zde 50 mm objektivem "od rohu k rohu"! Bohužel, zde je třeba již skutečně projevit trochu zapálenosti pro věc, protože z příjemného prostředí pod slunečníkem s ledovou limonádou na terase hotelu Royal se najednou ocitnete ve čtyřicetistupňové výhni, bez kouska stínu, mezi nejrůznějšími odpadky a zaprášeným rákosím. Ale pořízené fotografie jsou dostatečnou odměnou. Jak slunce postupuje, je třeba postupovat také. K tomuto účelu výborně slouží hráz (bod C na plánku), táhnoucí se napříč celou zátokou, kousek od prahu dráhy 35. Tato hráz je zde vybudována jako vlnolam proti vlnám z otevřeného moře. Nevýhodou je, že hráz je vedena mírně šikmo, takže čím více postupujete, tím silnější objektiv musíte používat. Atmosféra je zde dokreslena faktem, že vám každou chvíli přímo nad hlavou ve dvacetimetrové výšce přehučí přistávající letadlo. Vzhledem ke směru slunečních paprsků se dá na této hrázi vydržet do 17.00 hodin. Poslední dvě hodiny, než slunce zajde za hory a kdy je tudíž konec s fotografováním, se dají strávit na malé výspě (bod D na plánku), která vede od západního konce hráze do moře, směrem k točně. Zde to již ale chce 200 - 300 mm zoom. Dostáváte se tak vlastně přesně naproti hotelu Royal, a kromě letadel na točně lze tedy velmi hezky fotografovat i přistávající letadla na RWY35 (tentokráte ale již jen klasické záběry ze země). Zde bych chtěl upozornit na jednu důležitou věc. Zdánlivě pevná výspa končí nánosem vyschlých a na první šlápnutí pevných mořských chaluh. Tyto ale velmi rychle nasáknou vodu a začnou se pod vámi propadat. Nedoporučuji se na tomto místě příliš dlouho zabývat fotografováním, jinak zjistíte, že jste náhle skoro po kolena ve vodě, jako se to stalo mně! Pravda, v celé zátoce je asi tak jeden metr vody, takže skutečné nebezpečí nehrozí, ale stejně to není příjemný pocit.
Pokud někdo očekává na CFU nějaké B747, MD11 a podobná "monstra", bude určitě zklamán. Já osobně jsem za ty dva dny (pondělí a úterý), které jsem tam strávil, neviděl ani jedno. Největším letadlem za mé přítomnosti tu byl B767 Martinair a A300 Olympic. Nejčastějšími stroji jsou zde asi B737, A319, A320, A321.
Pokud se leteckých společností týká, nejvíce sem létají anglické charterové společnosti. Jsou jich zde skutečně desítky denně. Dále jsou velmi silně zastoupeny společnosti z Německa, Švýcarska, Belgie, Španělska a paradoxně nejméně letadel zde bylo řeckých! Provoz na CFU je poměrně dosti nepravidelný. Rozhodně se nedá říct, že by toto letiště patřilo k těm, kde "to sedá jedno za druhým". Nejhustší provoz je během dopoledne. Potom následuje asi tak dvou až tříhodinová "díra" a odpolední provoz začíná většinou okolo 15.00 hodin. V úterý jem byl přes poledne skutečně svědkem toho, že na letišti nebylo jedno jediné větší letadlo! Rovněž velmi silný provoz je zde přes noc.
Pro dokreslení uvádím stručně pohyby, tak jak jsem je zaznamenal a podotýkám, že všechny se opakovaly několikrát denně:
Pondělí 28.08.00: Air JMC - B757, A320, Martinair - B767, Sabre - B727, B737, Sobelair - A320, Transavia - B737, B757, Olympic - B737, BMA - A321, Aegean - RJ100, Monarch - A320, B757, Virgin Sun - A320, Malév - TU5, Airtours - A320, A321, B757, Air2000 - B757, A321, Aeris - B737.
Úterý 29.08.00: Crossair - MD83, Aero Lloyd - A320, A321, Air2000 - A321, B757, CityBird - B737, Sabre - B727, B737, Monarch - A320, B757, Air Berlin - B737, Andalusia - B737, Condor Berlin - A320, Condor - B757, LTU - B757, Olympic - A300, Hapag Lloyd - B737, Aegean - RJ100, Eurowings - A319, Star Airlines - A320, Andalusia - B737, Galaxy - B737, Britannia - B757, B767, Germania/Jahn Reisen c/s - B737.
Dovolená na Korfu je skvělým příkladem, jak se dá skloubit rodinná dovolená s vaším pobytem na letišti. Určitě nebudete od manželky a dětí očekávat, že s vámi budou nadšeně trávit dva dny na letišti. Korfu však nabízí velké množství různých jednodenních výletů. Pokud rodinu pošlete třeba na den do Aqualandu, kde se vaše děti skvěle vyřádí (a koneckonců i manželka) a na druhý den třeba na výlet rybářskou lodí "Kaiki" na opuštěný severní konec ostrova, podél pobřeží Albánie, se skvělými hody barbecue (kuře na grilu, tzaziki, řecké saláty, ovčí sýry, víno.....) na opuštěné pláži s nádherným potápěním, myslím, že vaše rodina nebude mít nejmenších námitek proti vaši návštěvě letiště!
Dá se zde prožít opravdu nádherná dovolená, ze které se všichni vrátíte velmi spokojeni. Rodinné zážitky se znásobí při prohlížení fotografií z cestování po Korfu a ty vaše z letiště, když vám přijdou vyvolané filmy s úžasnými akčními záběry letadel.
Až budete příště vybírat místo, kam na dovolenou - zařaďte Korfu do užšího výběru. Stojí to za to, věřte mi!
No comments added.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | CMS