Letištní zásahové automobily hasičů včera a dnes

• 12.10.2013 06:00
• historie

Začněme tedy prvopočátkem požárních automobilů na letištích. Tak tedy, jednalo se nejprve o klasické nákladní automobily, které si v mnoha případech hasiči sami upravili dle svých potřeb. Kvůli stále se rozvíjejícímu pokroku civilizace, stavbě měst a jiných míst, kde hrozilo požární nebezpečí, však tato vozidla přestávala vyhovovat svým potřebám. Stejná situace nastala i s rozmachem letectví. Postupem času začala vznikat celá řada firem, stavějících přímo hasičské automobily resp. jejich nástavby.

U našich německých sousedů na letištích po první světové válce bylo možné například spatřit motorovou stříkačku Magirus, která byla tažena koňmi. Poté již nastala doba automobilů. Na berlínském letišti již v roce 1917 byl ve výjezdu automobil Daimler se stříkačkou Ehrhardt a Sehmer. Ve dvacátých letech se k hasičům na letiště dostalo konečně klasických požárních vozidel. I když klasických, na svojí dobu, samozřejmě. Například pěnový vůz s nástavbou Minimax, cisternová stříkačka Magirus M-30 a třeba i speciál Magirus M-206 se zásobou pěny i vody. V meziválečném období pak ještě přišlo mnoho typů vozidel, ale stále to ještě neznamenalo rozmach letištních speciálů.

Ten přišel de facto až se začátkem druhé světové války. Zůstaňme dále v Německu, neboť v tu dobu byla naše republika jeho protektorátem, tudíž i požární ochrana spadala do kompetence německých úřadů. Tehdy se používalo mnoho typů požárních automobilů zejména od firem Meyrer-Hagen a Magirus. Zmiňme vozidla, která bylo možné spatřit i u nás. A to stříkačky na podvozku Opel Blitz a velké cisterny Henschel 33 FA1 s nástavbou Magirus Tankspritze Ts-2.5. Několik kusů se dochovalo dodnes a jsou v držení u našich dobrovolných hasičských sborů. Na snímku vidíte vůz Henschel jednotky SDH Tábor.

Po druhé světové válce nastal rozmach hasičských automobilu pro letištní službu. Opět se jednalo zejména o vozidla Magirus. Později se přidalo několik dalších výrobců jako např. Metz, Total. Prvně zmíněný se proslavil zejména svým FLF 25 na podvozku Mercedes, který byl v mnoha podobách rozšířen po celém Německu. Firma Total začala stavět na podvozcích Unimog první klasické práškové vozy, jejíž vzhled se dodnes moc nezměnil. Magirus vyšel se svým Jupiterem, na kterém bylo také mnoho nástaveb. Zajímavý byl velký návěs Magirus Mercur FLF 24 S 8. Pak přišla spoust dalších typů, ale ještě to nebylo úplně ono.

S počátkem výroby velkokapacitních letadel, tedy nejprve Boeingu 707 a několik let poté i slavného Jumbo Jetu Boeing 747 a tedy logického zvýšení požárního nebezpečí vyvstal požadavek na nové typy zásahových automobilů, odpovídajících potřebě velkých letišť.

 Oshkosh P-15

V Evropě spatřil světlo světa první z nich na počátku sedmdesátých let. Byl to obrovský speciál na podvozku Faun. V USA se jednalo o vozidla Oshkosh, zejména typ P-4 a poté hlavně veliký P-15. Musím zmínit i americký Yankee Walter, protože sloužil v Praze. Ale zpět do Evropy. Vozidla Faun byla v té době téměř na každém větším letišti a vládla de facto evropské letištní požární ochraně. A to celých 10 let. Jejich požární nástavby vyrábělo mnoho renomovaných firem jako např. Total, Magirus, Metz, Sides, Rosenbauer, Saval-Kronenburg atd. Unikátem byl dvaapadesát tun těžký Faun z frankfurtského letiště, jenž mohl jezdit na oba směry, protože měl dvě kabiny obsluhy.

V osmdesátých letech byla poprvé představa SIMBA od firmy Rosenbauer. To byl zlom ve vývoji letištní zásahové techniky. Vozidlo mělo dokonalé jízdní i hasící schopnosti. Silné motory a skvělý, nadčasový design, to z něj udělalo legendu. Na jeho vzniku mají lví podíl právě hasiči z letiště Frankfurt. Později podobná vozidla začala produkovat většina firem, vyrábějících hasičskou mobilní techniku.

GTLF Simba HRET

Tehdejší ČSSR vyrobila CAS 32 na podvozku Tatra 815. Tato velkokapacitní cisterna byla dle původního určení a použitého typu podvozku vyvinutá právě pro službu na letištích. Její předchůdkyně měla stejné označení, ale podvozek byl typu Tatra 138, později Tatra 148. Unikátem byla letištní požární Tatra 111 se švédskou nástavbou. Jeden kus se podařilo zachránit, podrobný článek o něm naleznete zde, na webu POŽÁRY.cz.

Na počátku devadesátých let se do podvědomí zcela jistě zapsal speciál FLF MAN SK výrobce Saval-Kronenburg a samozřejmě také ,,crash tender,, Z8 od německé firmy Ziegler. Tyto vozidla s velmi aerodynamickým designem sloužila na mnoha letištích světa. Minulý rok se jejich modernizovaná podoba Z8 XXL dostala i na letiště Frankfurt, kde do té doby dominovala technika od konkurenční firmy Rosenbauer. Nesmíme zapomenout ani na starší automobil francouzského výrobce Sides s označením S-2000 a jeho pozdější nástupce. Pomyslnou absolutní špičku tvoří vozidla značky Rosenbauer. Bohužel vedou i v cenové rovině.

Ziegler Z8 XXL

Když tato firma představila letištní speciál Panther, byl to doslova šok. Ten byl ještě větší, když na hasičském veletrhu Interschutz, který se konal v roce 2005 na výstavišti v Hannoveru byl představen jeho modernizovaný nástupce. Dnes je tento automobil jedním z nejrozšířenějších na celé zeměkouli. Je vyráběn v mnoha variantách.

Panther 6x6 HRET

Panthera má ve svém vozovém parku i letištní sbor na pražské Ruzyni a to hned v počtu čtyřech kusů. Zde nahradil speciály britské firmy Simon. Dva jsou v původním provedení a dva v modernizovaném, jeden má i unikátní hasící průbojné rameno Stinger HRET.

HRET

Jedná se o titanovou jehlu umístěnou na pohyblivém rameni na hasičském voze. Po průniku trupem letounu (jehla je natolik pevná, že dokáže proniknout i velmi pevnými kompozitními materiály) začne dovnitř rozstřikovat vodu, průtok je přibližně 800-900 litrů vody za minutu. Tak likviduje plameny, zvlhčuje interiér a brání tak jeho vzplanutí, snižuje teplotu a udržuje přijatelné podmínky pro dýchání osob uvnitř.

stanoviště strojníka v automobilu Panther a ovládací joysticky lafet

Po Praze pořídila Panthery i Ostrava. Brno šlo cestou finančně méně náročného řešení obnovy vozového parku hasičů a pořídilo nejprve starší, již zmíněný vůz Sides S-2000, a před několika lety konvenční letištní vůz Mercedes. Hasiči na letišti v Karlových Varech používají starší vozidla Tatra s hasičskou nástavbou domácí produkce. České Budějovice disponují novým automobilem Scania, který je co se taktického použití obdobný brněnskému Mercedesu. Vojenské hasičské jednotky AČR disponují technikou na podvozcích Mercedes-Benz.

Letištní speciály vyrábí také např. britský Carrmichael, italská BAI a několik dalších firem. Z amerických je asi nejznámější Emergency One, její moderní Titan 8x8 HPR-G slouží i v Evropě – Holandsko. Za zmínku jistě stojí i vozidlo Oshkost Striker, taktéž z produkce USA. Pozadu však nezůstávají ani ostatní výrobci hasičské techniky. Do podvědomí se dostává stále více letištní speciál z produkce polské firmy Wawraszek ISS s názvem Felix, neméně pozornosti si zaslouží speciál vyráběný ve španělsko – japonské korporaci Protec Fire/Morita atd.

Všemu se všam zcela vymykají letištní vozidla řady Jaguar z produkce americké firmy Colet. Jejich futuristický design, inspirovaný bojovým vrtulníkem AH-64 Apache poznáte na první pohled. Ostatně i ovládací prvky nejsou úplně běžné. Použito bylo komponetů ze všeho možného, včetně stíhačky F-16. Největší varianta Jaguaru K/R-40 v konfiguraci podvozku 10x8 dosáhla při zkouškách neuvěřitelné rychlosti 230 km/h! Tyto bezesporu jezdíci unikáty jsou zařazeny ve službě na základnách amerického vojenského letectva a námořnictva a také na několika civilních letištích v USA a Kanadě. Jejich většímu komerčnímu úspěchu brání zejména velmi vysoká pořizovací hodnota.

Colet Jaguar K/R40

Když jsme u těch unikátů, výčet by nebyl úplný, pokud by neobsahoval letištní hasičské vozidlo Rosenbauer DA1500/1800 Viper na kloubovém podvozku Oshkosh. Název vozu je daný kvuli jeho stylu jízdy, připomínající pohyb hada. Vznikl v polovině 80. let minulého století na popud několika inženýrů, zabývajících se požární ochranou letišť. Počet vyrobených kusů není přesně znám, Zmije slouží dodnes u hasičských jednotek amerického vojenského letectva, nasazeny jsou i v Afghánistánu, ale i na civilních letištích v několika zemích světa.

Rosenbauer/Oshkosh Viper DA1500/1800

Nesmíme také opomenout ruské letištní hasičáky na robustních podvozcích MAZ „Uragan“. Tento mastodont sice neoplývá parametry dnešní doby co se podvozku a zejména výkonu motoru týče, ale pro potřeby požární ochrany letišť v zemích bývalého SSSR je stále platným pomocníkem.

Kdyby se měly vyjmenovat všechny speciály, jeden článek by na to nestačil. Zřejmě zde nenajdete mnohé informace či fotografie, ale více prostoru prostě není. Berte to tedy jako stručný průřez letištní technikou u hasičů.

Zmiňme závěrem ještě další techniku, kterou disponují letištní hasiči. Nemají jen cisterny, ale v jejich rozmanitém vozovém parku nalezneme např. automobilové plošiny, žebříky, sanitní vozidla, speciály na likvidaci ropných a chemických havárií a v neposlední řadě i stále častěji pořizované evakuační schody, sloužící i jako zásahová cesta do letadla pro hasiče a záchranáře. Tyto schody má v garáži i hasičských sbor pražského ruzyňského letiště.

Evakuační schody Rosenbauer

Jedná se o skutečně unikátní techniku, vyráběnou na míru potřebám každého letiště. Pořízení jedné letištní cisterny je nesrovnatelně dražší, než standardního vozidla Mercedes městských hasičů, které stojí zhruba do 6 milionů korun, oproti tomu např. poslední ruzyňský Panther stál 35 milionů korun.

Popřejme tedy letištním hasičům, ať svojí techniku využívají co nejméně a když už, tak jen při výcviku.

Foto: autor, archiv autora, Petr Svoboda, Ziegler, Rosenbauer, archiv Karosa Vysoké Mýto, město Frankfurt

Související kategorie