A ta naše partička začala docházet na teoretické školení, kde se nám to snažila nějaká letecká škola nalít do hlavy. Dodnes si pamatuji stupidní otázky typu: „Kolik vteřin před příletem dopravního letadla uhne pták z dráhy?“ Možnosti byly – 1s, 2 s, 3 s. Správná odpověď byla dvě vteřiny. Ti ptáci, které jsme přivezli na zem občas v motoru, tu na kabině nebo na křídle, tak ti asi nedělali zkoušku ATPL anebo dokonce ani nečetli příslušný předpis.
Více
Při klesání v noci v té Bologni koukáme, proti nám světla letadla. Když v tom nás přeladili na approach. Ohlásím se mu a Ital mi s klidem odpoví, že se máme přeladit na tu a tu frekvenci. Koukám na rádio a je to ta předchozí. Tak mu zahlásím: „Pane, ale naše cílové letiště je Bologna!“ - „V tom případě ihned točte doprava!!“
Více
Začalo normální dopravní lítání s letadlem ATR. Samozřejmě až po tzv. basic flights, kdy jsme si každý dali tři okruhy s prázdnou mašinou. Seznamovali jsme se s provozem, poznávali letiště a přibývaly zkušeností. Nejdřív lety v trojčlenné posádce. Na jumpseatu seděl už vycvičený co-pilot a hlídal vše zezadu.
Více
Obeslal jsem pár leteckých společností dopisem, že jsem tady, mám všechny potřebné kvalifikace potřebné k nástupu a že by byla veliká chyba nepřijmout takové letecké eso.
Více
Začal jsem pracovat v kanceláři, postavil chatu. Kousek od místa, kde jsem tenkrát pomáhal hasit ten hořící posed. Při stavbě jsem si z fyzické námahy způsobil zánět žlučníku, který mi promptně a protekčně odoperoval primář chirurgické kliniky, věrný fanoušek a účastník mnoha vyhlídkových letů. Týden po operaci už jsem zase bouchal na chatě, úplně mne to chytlo a chtěl jsem ji mít co nejdřív. Trávil jsem tam každou volnou chvilku a těch úrazů!
Více
S každým dalším rokem práce ubývalo a ubývalo. Zemědělci přestávali mít peníze na hnojivo, které neskutečně podražilo, neboť se začalo vyvážet směrem na západ. Ani vyhlídkové lety už nestačily zaplňovat ten výpadek, i tam byl citelný pokles zájmu. Skoro každé ráno jsme odváželi děti na hraniční přechody s letáky na vyhlídkové lety, nabízely to přijíždějícím turistům. Chtěli jsme podniku co nejvíc pomoct. Nebo jsme okolo osmé nahodili Anežku a létali nad okolními kempy, abychom nalákali další cestující.
Více
V roce 1990 jsme konečně získali byt v Chebu – metodou domina. Jeden radní potřeboval spravit karoserii u svého zahraničního vozu od vyhlášeného machra Ládi V. A ten potřeboval povozit jednu dámu v letadle, aby udělal dojem. A pilot toho letadla zase nutně potřeboval byt v Chebu.
Více
Přišel červen a staří pardi začali nenápadně mizet ze stanice. Práce už bylo méně, ale prázdniny ještě nezačaly, tak proč si najednou berou volno? Pak jsem pochopil. V tu dobu se na stanici začala objevovat Ing. Řezníčková, zvaná „Jedovatá bába“.
Více
Můj mechanik Honza si vzal dovolenou na stěhování rodiny do Chebu a já dostal mechanika ze servisu z Mariánek, Milana, zvaného „Námořník“...
Více
A na jaře jsem byl zpátky na stanici v Chebu, kam už jsem nyní kmenově patřil. Pan Kroc dodržel slovo a vyžádal si mě na závodě jako svého pilota pro tuhle bohem zapomenutou vartu.
Více