Prototypy

Jára Cimrman byl nejznámějším hledačem slepých uliček. Slepé uličky jsou v každém oboru. Protože celý život dělám na letadlech, tak se samozřejmě zajímám o slepé uličky v letectví. A řeknu vám, že to byly a kupodivu i stále jsou kolikrát velmi bizarní kousky. Jak jezdím po muzeích, fotím tyto „létací aparáty“. Zvláštní kategorií jsou prototypy. Před každou úspěšnou konstrukcí se staví prototyp, jedinou výjimkou byl Boeing 747, kde výrobce tvrdí, že první vyrobené Jumbo bylo zároveň prvním sériovým strojem. Prototypy bývají někdy dost odlišné od sériově stavěného stroje. Takových přikladů je hodně. Některé jsem viděl na vlastní oči a o těch se budeme bavit. Jen jeden příklad, prototyp TU 144 bylo zcela jiné letadlo, než sériová verze. I Concorde se dost liší od prototypu. Nebo prototyp English Electric Lightning, který byl spíš technologickým cvičením, než pouhým předchůdcem.

Některá letadla byla třeba dobrá, stačilo je pouze doladit, ale přesto se sériově nikdy nevyráběla. Příkladem může být československý Tom-208. Elegantní celokovový cvičný vojenský letoun poháněný plochým šestiválcem Praga. Díky neustálým reorganizacím našeho průmyslu na začátku padesátých let se letadlo s nedodělaným motorem nevyrábělo a místo něj se stavěl v ruské licenci zastaralý Jak 11. Po druhé světové válce vzniklo na našem území několik slibných prototypů, ale všechny komunisti nechali zrušit. Dvoumotorové Aero 45 zachránili Rusové, protože potřebovali letadlo této kategorie a v Rusku takové neexistovalo. Letadlo se úspěšně prodávalo po celém světě, ale díky zmíněným reorganizacím se také přestalo vyrábět, přestože byla výroba prodána! Nakonec se znovu rozběhla v Kunovicích, kde se vyráběla i pokročilejší verze Super Aero a Aero 145.

Ve čtyřicátých letech byl ve Velké Británii ustanoven výbor, který měl vybírat letadla pro obnovu civilního trhu. Vedl ho Lord Brabazon. Většina šílených projektů se bohužel nezachovala. Největším byl Bristol 167 Brabazon. Obří letadlo s trupem dlouhým 54 metrů o průměru 8 metrů, což je o 1,5 metru větší, než je dnešní Boeing 747! Tento obr byl poháněn osmi dvouhvězdicovitými osmnáctiválcovými motory Bristol Centaurus o výkonu 2650 koní. Motory měly šoupátkový rozvod.  Byly uloženy v křídle, vždy dva a dva spojené do jedné převodovky, která poháněla protiběžné vrtule. Protože se jednalo o vzduchem chlazené motory, byly chlazené ventilátorem. Tak, jako to nefungovalo Němcům u Heinkela Greif, stejně tak i u tohoto letadla byl tento komplikovaný pohonný systém zdrojem problémů.

Foto: IWM/Wikipedia

Bristol Brabazon měl vozit jen 100 cestujících, ale v luxusní kabině s kinem, bary a dalšími ptákovinami, protože letadlo nacpané cestujícími by asi neodstartovalo. Pro výrobu tohoto letadla byl postaven ve Filtonu obří hangár (který stojí dodnes). Letadlo odstartovalo k prvnímu letu 8. září 1949. V roce 1950 bylo předváděno ve Farnborough. V roce 1953 pochopili, že je to monstrum, které nikdy dobře létat nebude, a tak byl Brabazon uzemněn a téhož roku byl v tichosti sešrotován, takže jsem si ho nemohl vyfotografovat… Kolik to muselo stát peněz, to si neumím představit.

KANADA

Když jsem několikrát pobýval v Kanadě, krom přírodních krás jsem samozřejmě navštívil i kanadská letecká muzea. Protože jsem bydlel v Torontu, musel jsem vidět Canada Aviation and Space Museum v Rockliffe. Tam jsem byl dokonce několikrát. Bohužel jsem nestihl novou halu, ta v době mé poslední návštěvy byla sice dostavěná a byly v ní exponáty, které dříve stály na ploše letiště, ale byla veřejnosti nepřístupná.

AVRO CANADA CF-105 ARROW

Tento projekt nadzvukového stíhacího bombardéru potkal dosti neuvěřitelný osud. V padesátých létech se naplno rozhořela studená válka. A docházelo ke kuriosním situacím. Podle hesla: „kde končí lidská blbost, začíná vojenská genialita“. Podle kusých informací zpravodajců si jedna strana myslela o té druhé, že mají něco, co neměli. Tak se stalo, že Rusové postavili MIG 25, jako záchytný stíhač na B-70 Valkirii, která nikdy nebyla dokončená pro operační použití. Kanaďané se rozhodli, že postaví nadzvukový stíhací bombardér, který by zachytil sovětské dálkové bombardéry a nadzvukovou rychlostí by dokázal zaútočit na Rusko. Projektu se ujala firma A.V.Roe Canada. Později přejmenovaná na AVRO.

Společnost vyráběla velmi úspěšný dvoumotorový CF-100 Canuck. Dovolím si malé odbočení. Jeden čas Canadian Air Force trpěly nedostatkem pilotů a požádaly Francii o zapůjčení posádek. Tak se dostal můj kamarád Pierre Jegat do Kanady. Přeškolil se na CF-100 Canuck, přepadový stíhač pro každé počasí. Toto letadlo miloval a říkal, že to bylo jedno z nejlepších, které létal. Bylo nerozbitné. Při jednom letu došlo k vysazení obou motorů. Dostal příkaz ke katapultáži. „Jenom blbec opouští letadlo, které je schopné letět! Při katapultáži ti přetížení vyžene všechno ze střev a to jsem si já, francouzský švihák nemohl dovolit. Tak jsem bez motorů doplachtil na letiště v Hamiltonu a přistál jsem na břicho na trávu. To se prý normálně s rourou nedělá, tedy říkali mi to potom u výslechu. RIO řekl, že se nevystřelil, protože se beze mě bojí. Éro opravili a dál létalo! Prostě nerozbitná mašina.“

AVRO CF-105 prošlo při vývoji mnoha peripetiemi, nikdo v té době netušil, jak se chovají letadla při transsonické rychlosti. Pravidlo ploch se teprve rodilo. V rámci výzkumu byly použity rakety na tuhé palivo, které vynášely makety budoucího stroje. Několikrát se maketa při překročení rychlosti zvuku rozpadla. Protože výsledky nebyly uspokojivé a nadzvukový tunel nebyl v Kanadě k dispozici, aerodynamik projektu Jim Chembrlin využil své známosti v NASA a tajně přivezli makety CF-105 do Států a tam použili nadzvukový tunel, aby zjistili, kde je chyba. V podstatě se potýkali se stejným problémem jako konstruktéři F-102. Trup upravili podle pravidla ploch a letadlo začalo fungovat.

Zachovaná přední část AVRO CF-105 ARROW v muzeu v Rockliffe

V roce 1955 byla dána zelená ke stavbě prototypu. Protože nebyly k dispozici kanadské motory Orenda, použili u prvního prototypu americké Pratt and Whitney J75. 4. 10. 1957 bylo letadlo označené jako RL-201 poprvé vytaženo z hangáru před zraky 13 tisíc diváků. Datum bylo zvoleno silně nevhodně, protože v ten samý den Rusové oznámili vypuštění Sputniku, první umělé družice Země. Noviny se upřely na tuto událost a nové letadlo celkem pominuly. To byl první z mnoha malérů, které následovaly.

Zkoušky probíhaly velmi úspěšně. Při třetím letu překonal šéfpilot Janusz Žurakovsky rychlost 1600 km/h. Piloti si velmi pochvalovali ovladatelnost tak velkého letadla.

Motor Orenda PS-13 Iroquis

CF-105 Mk.2 už mělo kanadské motory Orenda PS-13 Iroquis, které byly lehčí a výkonnější. Protože letadlo stálo 3,5-5 milionů CAD, vláda se začala bouřit, silně popichovaná lobbisty od Boeinga, kteří chtěli udat nepříliš úspěšnou střelu Bomarc.

Přes všechny sliby vlády, že projekt podpoří, byl nakonec zastaven. Úspěšně létala letadla RL-201,202 a 203 což byly stroje Mk.1 s americkými motory. RL-204 a 205 měly už kanadské Orendy. Ty se už do vzduchu nedostaly. 20. ledna 1959 ministr obrany ohlásil, že je celý projekt zastaven. Plačtivě to zaštítil tím, že se vláda musela rozhodnout mezi dotacemi zemědělcům a letadlem. Od toho dne se musely všechny práce na letadlech zastavit. Lampasácká blbost vymyslela, že by se mohli ruští agenti zmocnit rozestavěných letadel, a tak se muselo všechno, co souviselo s tímto krásným ptákem, zničit. Dohlížela na to federální policie! Z pěti postavených a letuschopných letadel se podařilo zachránit jen příď s kokpitem RL-206, která je vystavená v muzeu v Rockliffe. Ve skutečnosti se vláda bránila tomu, že po dalších volbách by už nemuseli uspět a nová vláda by mohla obnovit výrobu. Ostatně z dnešního pohledu byl Arrow velmi nadčasový a rozhodně modernější než typy, které ho nahradily. Skvělý tým konstruktérů (Jim Chemberlin a další) po uzavření továrny odešel do USA, většinou k NASA.

Replika AVRO CF-105 ARROW v původní velikosti

Osud letadla byl zfilmován jako celovečerní film. Pro film byla postavena velmi věrná maketa 1:1. Po dokončení filmu byla vystavená od 8. října 2006 v dnes již neexistujícím muzeu Canadian Air and Space na letišti Downsview v Torontu. 8-9. října bylo letadlo vystaveno v rámci oslav 49. výročí prvního letu, kterého se zúčastnili bývalí zaměstnanci továrny. V roce 2011 bylo muzeum zavřeno a letadlo se sundanými křídly chátralo pod širým nebem. Nakonec se našel kupec – Čech Milan Kroupa – který ho zakoupil a vystavil ho ve svém hangáru u Toronta.

Autor: Jan Čech



Související kategorie

Komentáře



09.01.2021 16:24
LV:

díky

Láďa Vyskočil - nepřihlášený host (...102.220...)
23.12.2020 23:03
Překlep v článku

Arrow Mk.1 měl motory Pratt & Whitney J75, nikoliv J57. Ten motor byl k vidění v Canada Aviation and Space Museum v Ottawě.

Ondra - nepřihlášený host (...91.169...)
22.12.2020 15:09

Moc pěkný článek. Po dohodě se strejdou Googlem soudím ze ten film bude The Arrow z 1997, je i na Joutúbu . https://youtu.be/aJwBHtYHIaw

Ale skoro trihodinová stopaz trosku děsí :)

21.12.2020 10:52
oprava

Děkujeme, překlep opraven

Ivoš - nepřihlášený host (...98.159...)
21.12.2020 08:36

Pškný článek, jen v úvodu je dobný překlep.Brabazon měl na délku 54m.

Vrata - nepřihlášený host (...112.165...)
20.12.2020 20:09
Děkuji

Pane Čech, děkuji za další skvělé počtení ve Vašem stylu. Rád si i v budoucnu přečtu informace, které jste posbíral.

Celkem 6 záznamů

Partneři


Reklama
Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s tím, že využívá pro analýzy a přizpůsobení obsahu soubory cookie. Další informace