Letos to je čtyřicet let od prvního přistání Boeingu 747 v Praze. Když se 8. února 1969 poprvé odlepil od země Boeing 747, začala nová éra dopravního letectva. Nadzvuková doprava se později ukázala jako slepá ulička, ale přeprava velkého množství lidí najednou znamenala podstatné snížení nákladů na dopravu. Jumbo se stalo přelomem.
Prvním zákazníkem byla dnes již neexistující společnost Pan Am. Když jsem viděl první fotky tohoto letadla, padl na mě smutek, takové letadlo nikdy v Praze nebude! A já na něm nikdy nebudu dělat. Vládl zde silně přituhující bolševik a tak výhled na to, že by měl někdo zájem s takovým obrem létat do Prahy, byl mizivý. První 747-100 měly problémy s motory JT9D, což byly první civilní velkoobtokové motory použité na sériových letadlech. Tyto motory neměly žádnou elektronickou regulaci, vše bylo mechanické a tak, jak mně vyprávěl můj bývalý šéf Bill, museli například v Dubaji při mezipřistání manuálně přestavovat vstřikovací čerpadla na větší výkon v horkém prostředí, což při teplotě kolem padesáti stupňů nebyl žádný šlágr, jak říká můj syn.
Boeing 747 Pan Am
Na Jumbo v Praze jsem nemusel nakonec čekat tak dlouho. V roce 1972 měla Air India odvézt do Bombaje šedesát českých turistů. Prostě odkloní Boeing 707 na lince New York – Bombaj do Prahy, kde cestující naberou. Žádný problém. Problém nastal, když nasadili na tuto linku jednu ze svých čtyř 747. Dr. Průcha, který zastupoval Air Indii pro Československo a NDR, dostal za úkol zjistit, zda tak velké letadlo může přistát na Ruzyni. Pro soudruha Krebse z ministestva dopravy to nebyl problém (jako pro něj nebyl nákup Jaků 40), jenomže ten už neřešil, jestli se takové letadlo vůbec na Ruzyň vejde, jaká je nosnost dráhy 31, jestli jsou vyhovující pojížděčky. Také pozemní odbavení se ukázalo oříškem, na Ruzyni neexistoval pozemní agregát se dvěma vývody pro 208 V, které standardně Jumbo potřebuje, nebyly tak vysoké schody, aby mohli cestující nastoupit do letadla. Jak už to v té době chodilo, oficiálně nešlo nic, a tak Dr. Průcha použil nejuniverzálnější platidlo té doby, vzal láhev whisky a karton amerik a vydal se do hangáru C, kde se opravovaly pozemní agregáty. Tam mechanici přislíbili, že s tím něco udělají, ať jim nechá požadovanou výšku schodů a oni, že se o zbytek postarají. Aby to nebylo moc jednoduché, podle předpisu, když letadlo tankovalo, musely být u letadla schody dvoje! Tak na málo používané schody, které někdo kdysi koupil v Anglii, navařili další schody, které splňovaly požadovanou výšku. Na nějakou bezpečnost se tehdy nekoukalo.
Boeing 747 Air India – poprvé v Praze. Foto: Michal Kohutič
A tak 8.listopadu 1972 přistál na dráhu 31 v 13:55 SEČ Boeing 747-237B VT-EBO „Emperor Vikramaditya“. Shodou okolností to bylo v den, kdy byl zahájen provoz v novém technickém bloku. Problém s GPU vyřešili běžícím APU, letadlo stálo podél odbavovací haly a vyhlídková terasa byla nacpaná k prasknutí. Vyleštěný Boeing s nápisem Your palace in the sky dělal čest svému jménu. Staré barvy Air Indie s indickými motivy kolem oken Jumbu opravdu slušely. Zajímavé je, že po experimentech s moderním schématem se k tomuto tradičnímu AI vrátila. Což by myslím vůbec neškodilo ani u ČSA, viz dva retro Boeingy.
Video ze zatím poslední návštěvy Boeingu 747 Air India v Praze v roce 2010
Dr. Průcha tvrdí, že dalším zákazníkem s Boeingem 747 byl v Praze Monarch. Nevím, nemohu to potvrdit, ani nevím, jestli tento typ Monarch provozoval. Já mám z dob dávných fotky Boeinga 747 Pan Am a Boeing 747SP Iraqi Airways. Irácké letadlo přivezlo tehdy nějakého papaláše a stálo na dráze 22 několik dní. Po roce 1990 se tady začala tato letadla objevovat častěji. Při návštěvě prezidenta Bushe staršího přiletěli novináři s Jumbem společnosti North West. Tedy, snad to byl Bush, možná, že to byl Clinton, nevím (aby mě puristé zase nenapadali).
Boeing 747 Northwest
Dvě Jumba najednou jsem viděl na Ruzyni, když se v Praze křtili jehovisté. To přiletěly dvě 747 společnosti Tower Air a vystoupilo z nich přes sedm set smutných a šedivých lidí. Proč jsou věřící tak smutní a ženské urousané a nenamalované, to netuším. Jestli musí vypadat nešťastně, aby s Pánu Bohu zalíbily, čert ví.
Poprvé jsme si s kolegou Láďou mohli po libosti prolézt tento krásný typ až v Londýně. Měl jsem to letadlo velmi rád, nepřipadal jsem si vedle něj až tak tlustý a přerostlý. Několikrát jsem v něm letěl a let v turistické třídě dvou nejmenovaných (po mém článku o neprofesionálním chování stevardek jisté společnosti nesmím ani naznačovat) dopravců byl velmi nepohodlný, zejména dvanáctihodinový let s opilými německými důchodci byl noční můrou.
Pohled do kokpitu jedné z prvních verzí
V šedesáti se mi splnil sen a byl jsem vyškolen na 747F společností China Airlines. Od té doby tyto obry odbavuji a musím upřímně říct, že když se sejdou dvě mašiny v jeden den, tahám ke konci už nohy za sebou, ono je to skutečně strašně velké letadlo! Ale krásné!
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém