Čechoviny 103

Internet má tu skvělou vlastnost, že si na něm může člověk najít informace, které potřebuje, může se spojit s lidmi, se kterými se potřebuje spojit. Ale také má tu špatnou vlastnost, že tam mohou beztrestně psát všelijací grafomani. A tak se stane, že diskuze k článku se po několika příspěvcích, které byly k věci, zvrtne a oni grafomani se začnou hádat mezi sebou, kdo je větší blbec, začnou se, jako v mém posledním článku, předhánět, kdo zná předpisy lépe, kdo zná lépe definici MTOW, ZFW a co je block fuel, a začnou přetiskovat celé manuály. Až to dojde tak daleko, že správce planes komentáře nakonec zablokuje. Pánové, máte to zapotřebí? Je vidět, že ješitnost nezná mezí.

 

Mrzne až praští a na letišti je veselo, jako každým rokem. Letos je to vylepšené ještě tím,že už nemáme ani hangár B a tak se většina prací odehrává pod širým nebem, což při teplotách hluboko pod nulou má obzvláštní půvab.

 

Jedna z velmi oblíbených disciplín, je vypouštění vody. V letadle je kolem stošedesáti litrů vody a ta se musí vypustit, je-li letadlo na zemi déle než čtyři hodiny. Z vlastní zkušenosti vím, že když je maximálně -5C, může voda klidně v letadle zůstat i přes noc a nezamrzne, ale jak je víc, musí se vypustit a systém vyfoukat horkým vzduchem od klimatizace. Musí se také vypustit voda z kávovarů a ohřívačů vody. Je to proces zdlouhavý a musí se dělat zodpovědně, protože i malá trocha vody v letadle dokáže udělat paseku,když je víc než deset stupňů pod nulou a letadlo je odstavené na několik dnů.

 

Starý dobrý Boeing 737 nejenom, že má vodu rozvedenou trubkami o velkém průměru, ale má nádrž vody nad ovládacím panelem; takže když zamrzne ovládací ventil, ohřívákem se dá poměrně snadno rozmrazit a ohřeje se tím i nádrž. Ovšem Francouz konstruoval své Aerobusy pro provoz u Středozemního moře a tak nádrž na vodu je od plnicího panelu asi tak šest metrů daleko. Když tam někde zamrzne voda, nebo ovládání plnění, máme „horké tlapičky“ a naše snaha naplnit letadlo před odletem vodou se nesetkává vždy s úspěchem.

 

Nedávno jsem přišel ráno k letadlu nejmenovaného dopravce. Bylo -15C a už zdálky jsem viděl, že je výpusť toalety otevřená a že z ní visí rampouchy exkrementů a vody. „No těbůch, jak toto zavřou?“ a hned jsem zavolal na dispečink handlingové firmy, aby okamžitě přijeli chlapci s ohřívákem a začali to rozmrazovat. A ať vezmou rovnou dva, protože pitná voda je sice vypuštěná, ale ventil je v zamrzlý v poloze „drain“, tj. na vypouštění. Oba defekty neumožňují letadlu odletět. Tři čtvrtě hodiny se nic nedělo. Já jsem nahodil APU a pustil topení v letadle na plné pecky. Pak přijel jeden člověk, podíval se na hnědé krápníky na zádi letadla a zase odjel. Po hodině přišla posádka a já jsem řekl kapitánovi,že nejpíš budou mít zpoždění, protože ten, kdo v noci vypouštěl toalety, nechal nádrž otevřenou a stejně tak i vodu a všechno je zamrzlé. Konečně přijeli alespoň s jedním ohřívákem a chlapec,který s tím přijel a viděl ty hnědé krápníky, zhnuseně povídal: „Teda fuj, to rozmrazovat nebudu, to mě budě cákat do ksichtu, na to se můžu vykašlat!“ „To poděkuj tomu pitomci, co to vypouštěl, ale rozmrazit se to musí!“ Kapitán letadla se přišel podívat, jak postupují práce a když viděl tu spoušť, zvolal: „Holy shit!“ „Jo a to doslova, pane kapitáne!“ Nakonec přijel jeden starý ostřílený kozák, vzal si štafle a začal konečně ohřívat inkriminované místo. Asi po půlhodině usilovného ohřívání šel ventil výpusti toalety zavřít. Ventil je kupodivu u tohoto letadla ve výpusti a nádrž je nad tím. Stejně dlouho trvalo i rozmrazování plnění vody. Když jsem šel říct kapitánovi, že záchody fungují a že vše je zavřené, kapitán se na mě znaleckým okem podíval a povídal: „Už jsem si myslel, že bych vás požádal, abyste letěl s námi, že byste seděl na toaletě a tím byste ji ucpal a letadlo by přetlakovalo.“ „Pane kapitáne, ale toalety máte tři, takže bych musel požádat ještě dva kolegy a potom, já už jsem po té hodině strávené venku takhle dost zmrzlý a ještě byste po mně chtěl, abych svou zádí ucpal díru v letadle?“ „Pane, to byl jenom pokus o žert, děkujeme vám, já vím, že za obsluhu vody a toalet nemůžete, běžte se někam ohřát a přeji vám hezký den, když už tak blbě začal!“

 

Nechápu, proč společnost Airbus vymyslela takový vodovodní systém. Nedovedu si představit, jak takové letadlo může fungovat třeba v Rusku, kde jsou v zimě běžně teploty -30C. Když jsem cosi dělal na Airbusu Aeroflotu, využil jsem toho, že kapitán mluvil slušně anglicky, což nebývá zvykem, a zeptal se ho jak to dělají, že my s tím máme v Praze věčně problémy: „My máme letadla napojená na pozemní klimatizaci, jinak by to zamrzlo. No, klimatizaci… pamatujete se na vojenské ohříváky? Tak ty máme na každém stání a celou dobu, co stojí letadlo na zemi, v něm topíme.“ Je to také řešení, ale kde vzít tolik ohříváků?

 

V zimě vzpomínám se slzou v oku na TU 134. Tam vodovodní systém neexistoval. Voda se přinesla do letadla v elektrické várnici a pod odpadem ve výlevce byl hliníkový koš, do kterého odpad vytékal. Koše se měly pravidelně vypařovat, což samozřejmě nikdo nedělal, a tak zejména v létě letadlo neuvěřitelně smrdělo směsí zkvašené pompely a piva, ale v zimě to nezamrzalo. IL 62 také neměla rozvod vody, tam byla voda také ve várnicích, ale odpad již vytékal do odpadní nádrže, jaký to pokrok! Protože orlové na IL 62 striktně vyžadovali kávu a čaj hned jak nastoupili do letadla (a lžičkou míchat doprava!). Letušky, které bývaly v letadle dřív než oni, okamžitě zapnuly várnice a začaly s přípravou na let. Přitom kolikrát zapoměly, že jsou várnice zapnuté, a protože várnice neměly žádný termospínač, v letadle to vypadalo za chvíli jak v parní lázni! V kuchyňce nebylo vidět na krok a po všem tekla zkondenzovaná voda. První ruské letadlo s centrálním rozvodem vody ve flotile ČSA bylo TU 154M. Tam to Rusové vyřešili naprosto jednoduše: výpusť vody byla na nejnižším místě, takže stačilo otevřít ventil a voda vytekla samospádem ven, ani se nemusel systém tlakovat, stačilo počkat. Škoda, že Francouz má dojem, že voda poteče do kopce; nepoteče, neumí to!

 

Tupolev 134 syrské společnosti Syrian Air; Ruzyně přelom 80. a 90. let 20. století

 

Tak jsem si zase poplakal, že práce na letadlech v mrazech není žádný med. A to jsem ještě nepsal o kráse windsurfingu ve vánici, kdy plachtu nahrazuje plachta motoru a prkno boty klouzající po namrzlé ploše letiště - to je sport jen pro zocelené jedince!
Autor: Jan Čech



Související kategorie

Partneři


Reklama
Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s tím, že využívá pro analýzy a přizpůsobení obsahu soubory cookie. Další informace