Boeing 747 British Airways na Heathrow
Kolegové, kteří bydleli v Kněževsi, si zkracovali cestu domů přes dráhu 24. Byla tam vyšlapaná a vyjetá stezka. Pravidelně tudy jezdil náš kolega Karel, který byl vyhlášeným sběratelem všeho. Měl staré rezavé kolo a za ním měl vázacím drátem přidělaný dvoukolák, který vyrobil z nosiče svařovacích lahví, který měl na sobě štítek RLM a číslo. Jelikož se z Říše ani Luftwaffe po tomto vozíku nikdo nesháněl, Karel si ho přivlastnil a vozil na něm všechno, o čem se domníval, že by se mohlo někdy doma hodit. Jednou v zimě přišel ráno do práce strašně pomlácený. „Karle, že tě smázlo letadlo, když si jel po dráze, že jo?“ „Ale vůbec ne, kluci, akorát tam někdo stáhnul tu starou rezavou závoru, co nikdy nebyla stažená a já ji v té tmě neviděl, to je celé.“ Karel byl velice hodný a šikovný, ale bohužel už není mezi námi, dlouho si důchod neužil. V té době si každý zkracoval cestu přes plochu. Kolikrát muselo i letadlo zabrzdit, protože se mu tam někdo motal. To pak byl malér. Na letišti vládla poněkud anarchie. Když jsem byl na praxi na 757 v Mnichově, tak jsem se pokusil zavést pražské zvyky i do Německa. Bill vytlačoval Boeing 747 South African až někam do háje a já když to viděl, tak jsem sedl do auta a hurá za Billem, přeci nepůjde takový lán pěšky! Na nějaké čáry na betonu jsem nekoukal. Když se Bill odpojil od letadla a ukázal kapitánovi zdvižený palec, otočil se a málem omdlel, když viděl,že sedím v autě za ním. „Proboha, to jsi se zbláznil, nebo co?“ Rychle nasedl a už jsme jeli pryč. Pak jsem dostal přednášku o tom, že ty čáry tam nejsou namalovány jen tak pro nic za nic. Od té doby jsem se choval už „katolicky“. Mám Billa rád a tak jsem ho nechtěl dráždit. Ale on zase, když jsme jeli do Oberschleissheimu do muzea, projel křižovatku na červenou a stará Němka,která měla přednost a zelenou, brzdila i očima! „Bille tam byla červená, dyť jsi tu bábu málem zabil!“ „Cože, kde byla červená? Červená je akorát jiný odstín zelený, ostatně, stejně prohráli válku!“ Byl jsem zticha, věděl jsem, že nemá cenu mému šéfovi odporovat. Dnes, když už je dávno v důchodu a někam spolu jedeme a on naviguje, nechá mě klidně jet kruháč několikrát dokola, protože prý si připadá jak na kolotoči a opakování je matka moudrosti!Boeing 747 British Airways v Amsterdamu
„Jo kamaráde, když začínaly Jumba, tak já jsem byl v Dubaji. První sedm čtyři sedmy série sto měly motory Pratt and Whitney JT9. Byly to první velkoobtokové motory a stály za prd. Aby mohly v tom vedru odstartovat, museli jsme přestavět palivové čerpadlo. Žádná elektronická regulace, žádný FADEC, čistá mechanika, akorát ten motor byl velký. A tak jsme v tom žáru museli otevřít cowlingy a přestavět čerpadlo. Venku bylo kolem padesáti když jsi nechal nářadí chvíli na betonu, spálil sis o něj ruce. A tak nám vojáci poradili, ať si dáváme vercajk do kýble s olejem, ten se hned tak nerozpálí a když si ho necháme v lednici, vydrží dlouho studený. Když potom přišly Jumba dvoustovky s motory GE, to bylo už jiné kafe. Byly výkonnější a hlavně měly elektronickou regulaci.“ V Mnichově jsme měli kolegu, který byl černé pleti. Byla s ním velká legrace, ale jak už to u tohoto etnika bývá, na práci ho nikdo nevymyslel. Když ho šéf kvůli něčemu sjel a to bylo každou chvíli, začal řvát, že jsme rasisti. Tuto výmluvu používal také na školeních. Typovku na Boeing 737-200 začínal se mnou a končil s Michalem, který tam byl dva měsíce po mně. Ale ani za tři měsíce nebyl schopný zkoušky udělat. Vykřikoval, že všichni z výcvikového střediska jsou rasisti a že on je cizinec a trpí pro barvu své pleti. „Hele to není kvůli barvě tvé pleti, to je kvůli tomu, že jsi blbej!“ Na druhou stranu když se to hodilo, tak mlátil svým britským pasem a řval: „I am English!“ Bill, který jako koníčka pozoruje ptáky, když byl u mne v Praze a viděl ve volné přírodě černého datla, byl z toho unesený, v Británii to je vyhynulý druh. Jak tak na datla koukal dalekohledem dostal vnuknutí, že když je to „black woodpacker“, že to je vlastně takový Charlie v ptačím vydání. A Charliemu ta přezdívka zůstala až do jeho předčasné smrti. Co nám zůstalo záhadou, kde vzal svou ženu; byla to nádherná a velmi sympatická dáma z Berlína. Na druhou stranu Charlie byl asi jediný na světě, kdo dokázal vyměnit žárovky v podsvitu štítku palubní desky u Boeinga 757. Alespoň to napsal jako odpověď do závadovky, když si kapitán stěžoval, že z deseti žároviček svítí jenom tři. On odepsal, že nesvítící žárovky vyměnil, dokonce si i vymyslel číslo technologického postupu. Druhý kapitán mně večer letadlo předal s tím, že to zase nesvítí. I vyjmul jsem osvětlovací těleso a když jsem zjistil,že se do něj nedostanu, otevřel jsem manuál a tam jsem našel postup - ale s tím, že celé těleso je jeden kus a mění se celé!Přistání Boeingu 757 British Airways na Heathrow
Může někdo namítnout, že toto vyprávění nebylo ani moc o letadlech, ale bylo to o lidech kolem a o atmosféře let minulých.
v zaměstnání ještě více-méně tolerovali, pokud se nestal nějaký malér.
Já osobně - v práci ani kapičku (i když můžu). Proč??
Dvěma mým velmi dobrým kamarádům zničil chlast v práci slušnou kariéru a finálně i život.
Pokud vím,tak Ženíšek, řečený Harry měl velký pardon. Nevím proč, ale až do jeho nemoci s játry (jak překvapivé) chlastal jak vidra a nikdy mu nikdo nic neřekl. Je fakt, že při noční jsme po poštách seděli na déčku všichni, včetně policajtů. Pamatuji si jak s. Mařík, náš mistr jednou přišel s trubičkami, že budeme dýchat a sám při tom stěží stál na nohou.Měl potřebu se předvést před naší manipulantkou, kterou hodlal svést. Nikoho z nás nenachytal a ona se na něj stejně vykašlala.
Nejen Harry by to měl dnes težký, v létě na noční na nákladu mezi speciálama jsme se chodili osvěžit Plzní na déčko. Většinou se tam sešla většina zaměstnanců ve službě, co měli právě volno.
choděj bezpečáci s alkometrem a nahodile dávaj dejchnout. P řípadě pozitivního výsledku ( a někdy stačí i zbytkáč), dotzčnej letí na hodinu + mastnaá smluvní pokuta (řádově 10 000 - 20 000 CZK) :-(
I když jsme se už dlouho neviděli,tak tě stále sleduju ostřížím zrakem a vidím,že máš stále kde brát náměty na tvoje příběhy.Protože jde naše firma stále dolu,tak si jedu hledat práci do světa,bo nechci,abych stál z čista jasna na ulici bez práce.Odlítám 23.5.přes Bankog do Jakarty,kde převezmu ATR 42-500 a přeletíme ho se Slávkem Piskatým ml. na letiště PARO v Bhútánu,kde budem 2,5měs.létat pro Drukair.O dalším tě poinformuju mailem.Mysli na mě a pozdravuj Zuzanu.Brašulje
Harry byl legenda,ten snad nebyl nikdy střízlivý,neustále to "dokrmoval",ale co vím,žadnou mašinu nikdy nebouchnul.V létě chodil záasdně ve vaťákové bundě,aby měl kam schovat to co "nafasoval" v letadle.Jednou mi v nestřeženém okamžiku vzal na malém túčku z lednice karton piv Litovel, která se počátkem devadesátých let krátce podávala na palubě.Já mu ve své naivitě řekl, ať si vezme "pár piv".
Pracoval jsem v té době na nákladovém, a můžu potvrdit - ten malej Desta kabriolet jsme milovali. Standardně jsme používali vysokozdvižné vozíky Desta, ale tenhle malej "sporťák" bejval moc fajn povoženíčko. Hodil se hlavně k ránu v létě o nočních, kdy létaly chartery, a v mezidobí mezi nimi jsme často vysedávali na "déčku" baru (to byl vnitrostátní bar v levé části haly). Člověku pak hrozilo menší nebezpečí, že někde vidlema od vysokozdvižné Desty šťouchne mašinu. Podobná věc byla i tehdy velkým průserem. Říkalo se, že to pak vždycky vyšetřuje StB, aby prověřila, že nejde o sabotáž a úmyslné poškozování národního hospodářství. Jestli je to pravda ale nevím - podobnej průser se mi vyhnul.
Mezi největší exoty ale tehdy patřili schodaři. Dodnes mi zní v uších přezdívka Harry, a jeho legendární kousky. "Zdravstvuj děvočka, kakaja pagóda v Maskvěéé?" A než se holka stačila rozkoukat a něco zakoktat, tak na druhou ránu rychle patoval:"I vodká, jesť?" :)
Nerad bych to tady panu Čechovi zaplevelil Destou, ale když už jsem začal, tak Desta byla v základním provedení vybavena hydraulickým rozvaděčem o čtyřech sekcích, které ovládaly 4 páky na palubní desce. První a nejbližší k řidiči byla na zvedání břemene, druhá na předklápění a zaklápění zvedacího zařízení. Zbylé, třetí a čtvrtá, se nechávaly volné pro přídavná zařízení, jako byly nosič sudů, lopata, nosič cihel a podobně. Dodnes je můžete v řadě typů vidět v menších firmách.
pák na zvedání a naklápění měla ještě třetí páku na překlápěn ívidlí. To se využívalo při vysypávání sypkých hmot z kontejnerů nebo obřích pytlů. A teď nevím jestli to byl produkt DESTy nebo něčí zlepšovák. Víte jak to bylo pane Marek, dík za odpověď
Celkem 19 záznamů
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém
Za bolševika se chlastalo v práci snad všude,takže letiště nebylo vyjímkou.je ale třeba zdůraznit,že provoz byl tehdy velmi slabý v porovnání s dneškem. Horší bylo, když jsme jednou letěli do FRa s IL6,byla tehdy v PRG mlha, všechna letadla divertovala všelikam a v Praze vyhrabali tehdy už dosluhující IL6 stojící kdesi v polích,aby odletěla do FRA.Sehnali tehdy posádku IL6 po ubytovně ( stewardi drželi hotovost an všechny typy ). Z kapitána to dost táhlo a neměl jsme tehdy z toho dobrý pocit ( naštěstí jsme v pořádku odletěli i cestou zpět divertovali do OSR, protože PRG byla furt zavřená.