Čechoviny - 2

• 20.11.2003 00:00
• stalo_se

Nastoupil jsem na letiště v Ruzyni v dobách, kdy milicionář soudruh Křikava nosil 21. srpna na tácu v kantýně pod hlavní správou kromě guláše s knedlíkem také samopal, na nás mladé se díval jako na permanentní třídní nepřátele, ráno na dílně vyhrával závodní rozhlas dechnu, hity jako "Šel Frantík kolem zahrádky", nebo "Vysoký jalovec" po politické desetiminutovce jsme se mohli pustit do práce. Protože dráha 31 končí kousek od bývalé motorárny, ani vlastně nevím, co tam dneska je, chodil jsem se koukat v 9.00 na start TU 104 na lince ČSA do Moskvy. Ten úžasný rachot, jaký vyluzovaly Mikuliny na plný výkon, protože tehdejší motory používaly ke startu jenom plný výkon, tak ten rachot, chvění země a vzduchu asi v životě nezapomenu. Na demontáži v motorárně praskaly tabulky v oknech a každý měsíc, možná jednou za dva, je chodili přesklívat. Tak, v této veselé době platilo na letišti magické slovo "Británka". Ano, jednalo se o letadlo Bristol Britannia, jediné letadlo západní provenience, které provozovala aerolinka kromě Dakot po druhé světové válce. Každý, kdo měl s tímto typem něco společného, se v té temné době považoval za něco víc. Jenom když mě s něčím poslali „dones to do británky, čekají tam na to!“, tak jsem mazal a rád! V té době už Británka létala do Prahy jenom v barvách Cubany, ČSA je vrátilo a na linkách do Havany je nahradila dvaašedesátka. Chlapci z Ostrova svobody byli svérázní aviatici. Když přišli ráno na letiště s tím, že snad kolem poledne odletí, začalo kolem británky hemžení. Začaly se sundávat záslepky z motorů, z pitotek a ze statiky, přistavily se dva agregáty, toto letadlo používalo proud střídavý i stejnosměrný. Kolem poledního bylo letadlo naplněno palivem, naloženo, prostě- připraveno k odletu. Nastoupili cestující, kteří se domnívali, že odletí na Kubu, usměvaví aviatici zasedli za páky, zavřely se dveře, nahodily se motory, letadlo začalo pojíždět na start. Objelo po pojížděčkách půl letiště, aby se vrátilo zpátky k terminálu a vypnulo motory , protože posádka zjistila závadu. Venca Jasenovec, který dělal mechanika u společnosti Cubana, dostal tik, protože si byl stoprocentně jistý, že s letadlem nic není. Samozřejmě, že bylo všechno v pořádku, ale chlapcům se na ostrov svobody moc nechtělo a tak si vymysleli nějakou ptákovinu, kvůli které nemohli přes moře, nechali vyložit cestující a hurá za holkama do Prahy. Později už to měli tak "zmáklé", že kolečko s cestujícíma udělali s mašinou, na které plápolaly záslepky, které se ani nesundávaly, protože věděli, že na první pokus určitě neodletí. Na startu, což je pracoviště, které připravuje letadla na odlet, se uzavíraly sázky, kdy odletí, čas nikoho ani tak netrápil, ale den, den byl důležitý… Díky tomu jsem měl možnost si letadlo pořádně prohlédnout. Byla to opravdová krasavice. Letadlo úplně jinak vonělo, než letadla z Ruska. Technologie výroby byla zcela na jiné úrovni a dodnes si myslím, že Rusové se ke kvalitě Britannie nedostali. Za kabinou posádky byla odpočívárna pro posádku se čtyřmi lůžky, pak přední kuchyňka, kabina cestujících, zadní kuchyňka a zadní kabina cestujících.

foto: DV

Jak jsem se snažil naznačit, chlapci z Ostrova svobody neznali význam slova spěch, možná, že ani netušili, že takové slovo existuje. Proto patřičně šokovali personál letiště, když zcela výjimečně strašně spěchali, když bylo letadlo v hangáru B na opravě náběžné hrany křídla, kterou kdosi naboural. Náběžná hrana byla již vyměněna a čekalo se jen na přetah, aby letadlo vytáhl na plochu. Hrdinným aviatikům se zdálo čekání nekonečné (ovšem, co to bylo proti běžnému čekání na ně), tak el capitano vlezl do letadla a v hangáru (!) nahodil dva motory, přestavěl vrtule do reverzní polohy a vycouval ven na plochu! Druhý pilot mu ukazoval, jako závozník, když přivezou uhlí. V hangáru nastalo neuvěřitelné boží dopuštění, stoletý prach usazený na konstrukci hangáru se vznesl a vrchní mistr Kočí v té prašné mlze bloudil, jako když Hanč hledal v Krkonoších Vrbatu… Byl to úchvatný pohled, když se napřed ozval nezvyklý řev Bristol Proteusů z hangáru, pak se vyvalila oblaka prachu z otevřených vrat a do toho vycouvalo letadlo, prostě, veliká krása.

Blahý život posádek Cubany skončil příchodem Iljušinů IL-62, které zpočátku létaly ruské posádky. Nejenom, že Cubana začala dodržovat dny, které měli v letovém řádu, ale dokonce, světe div se, i hodinu odletu! Britannie postupně přecházely na místní linky a později Cubana předala zbylé společnosti Aerocaribbean. Tato společnost používala tato letadla na přepravu nákladů a letadla patřičně chátrala. Některá nechala přestavět ve Velké Britanii na motory Rolls Royce Tyne, které byly přeci jenom více dostupné než Bristol Proteus, který byl vyroben v poměrně malém množství. Motor RR Tyne je štíhlejší konstrukce a nemá ten krásný sametový zvuk Proteusu. Zajímavá byla poslední návštěva Britannie v Praze. Byla to Bristol Britannia 253 Mk.1, původně vyrobená pro RAF s nákladovými vraty, později prodána do soukromých rukou. Letadlo létalo s motory RR Tyne, nevím, možná že přestavbu provedla už armáda. Letadlo CU-T120 přiletělo v barvách Aerocaribbean do Prahy koncem osmdesátých let. Bylo v hrozném stavu. Samá záplata a celé pomlácené. Interiér vypadal spíš jako doupě narkomanů než někdejší luxusní dopravní letadlo. V odpočívárně posádky byly na podlaze jakési polorozpadlé slamníky, kokpit vypadal jako kokpit letadla někde na šroťáku. Letadlo stálo na ploše přes noc a ráno nás volali hasiči, že pod letadlem je louže paliva, ať s tím něco uděláme. Když jsme k tomu přijeli, pod křídly nebyla malá loužička, ale jezírko slušných pár desítek litrů. „A s tímhle chtějí letět přes louži, to jsou tedy hrdinové, to jsou praví Castrovi sokoli!“, řekli jsme si a začali jsme budovat hráze z vapexu, aby se nedostal kerosen do kanálů. Sokolíci přišli k letadlu, nad jezerem paliva mávli rukou , „vždyť je to jenom pár kapek, tak holt vezmem o to víc, ne?“, letadlo natankovali a odletěli směr Luton, kde měli brát náklad. To byl také poslední let tohoto letadla. V Lutonu ho britská CAA zabavila, protože neodpovídal technickým standardům Velké Britanie. Letadlo chátralo několik let, až na počátku let devadesátých bylo sešrotováno. Doufám, že se jednalo o Luton, dost možná, že to bylo jiné britské letiště. Smutný konec, že? V současné době jsou dvě Británky 312 v britských muzeích, jedna je v Duxfordu v barvách společnosti Monarch a druhá v Cosfordu v barvách společnosti BOAC. Rozebraná Bristol Britannia 305 je v muzeu v Brooklands v barvách Invicta Int. Poslední letuschopná BB 252 Mk.2 po dramatickém úletu před občanskou válkou ze Zaire na tři motory do Jihoafrické republiky, kde byl čtvrtý motor rozhýbán, absolvovala později již celkem pohodový přelet do Británie, kde stojí tuším ve Filtonu a čeká na další osud . Stav kubánských británek je neznámý, údajně ještě některé stojí v Havaně na letišti.

Související kategorie