Spotteři

• 09.10.2005 02:00
• stalo_se

Mám mnoho kamarádů, kteří se zajímají o letadla, jedni pádí z letiště na letiště a opisují si imatrikulace do notýsku (vesměs Angličané), druzí si pronajímají stará, nebezpečná letadla a podnikají nesmyslné lety (vesměs Angličané, a jak s hrůzou pozoruji, poslední dobou i Češi) a jiní se nechávají zavírat do vězení v Řecku (vesměs Angličané). Civilizovaný svět letadla pozoruje, vozí se s nimi a hlavně je fotografuje. Posledních několik let o nich také horečně diskutuje na internetu místo v restauracích jako kdysi my.

Říkají si spotteři a já bych Vám chtěl vylíčit pár zážitků s takovými dvěma lidmi. Moje první setkání s Ursem proběhlo ve Švýcarsku. Je tomu již přes dvacet let, kdy jsem ho poprvé navštívil a přitom se seznámil také s Wernerem a Martinem. Následovala řada vzájemných návštěv a společných fotografických akcí. Každého spottera pochopitelně zajímá, aby měl to, co nemá ten druhý, např air to air snímek, neobvyklý objekt apod.

Při první návštěvě švýcarských přátel u nás jsem zjistil, že jejich hlavním objektem zájmu jsou Migy a Suchoje. Letiště Praha bylo príma, ale po jednom dni měli všechno a přemýšleli co dál. A hlavně, nebyly tu Migy. Chtěli fotit na vojenském letišti a já jim nebyl schopen vysvětlit, že to nejde. Donutili mě navštívit velitelství letectva v Mladé Boleslavi, kde dozorčímu předložili švýcarské pasy, já občanku a požadovali jsme povolení k fotografování letadel na kterékoli základně, kde jsou Migy 21 apod. Koktající dozorčí svolal do návštěvní místnosti půl štábu. ZVP dokola opakoval něco o týdeníku ATOM a že si obrázky, a určitě kvalitnější, můžeme koupit, a kontráš se snažil z chlapců dostat lámanou angličtino-ruštino-češtinou něco víc informací, než měli v pasech. Nakonec mi položili otázku: „Jak jste na to přišel, na ten nápad něco fotit na vojenském letišti ?“ Mým kamarádům bylo sděleno ne ne ne, celkem v klidu nás vyhodili a já si naivně myslel, že je od Migů pokoj. Zbytek dne se odbyl ke vší spokojenosti ve kbelském muzeu.

Druhý den jsem rezignoval a jeli jsme do Satalic, odkud se daly celkem bez rizika fotografovat letadla na finále kbelského letiště, a dočkali se jednoho přistávacího Miga, dále L-29/39 a pár dalších letadel. Opět jsem se mylně domníval, že bude pokoj. Nebyl. Říkali, že ramp shot by byl super a rarita a že by se mělo jet někam dál. Nedali pokoj, hučeli a hučeli, tak jsme druhý den opět vyrazili. Doufal jsem, že se spokojí i s hezky odstaveným Migem či Sučkem.

Navrhl jsem jim tedy, že budeme jezdit od jednoho odstaveného letadla k druhému a od muzea k muzeu. Oni tušili, že předem bych jim nic jiného neslíbil, začali tedy až cestou. Tady blízko je letiště. Jo, vím, vojenský, obklopený stráží s kalašnikovama, opáčil jsem. Po chvilce ticha Urs špitnul: „To letiště přece musí mít oficiální vjezd!“ „To má, ale vůbec nevím, kde bych ho hledal“, odvětil jsem. Dovedli mě tam za pár minut a já nevěděl co dál. Pomocník dozorčího na nás zvědavě čučel a všichni čekali, co se bude dít. Já byl v klidu, pokud by nás chytli kolem letiště s fotoaparáty, byl by problém, od brány by nás jen vyhodili. Kluci vzali věc do svých rukou (moje neschopnost se přeci projevila už v Boleslavi) a zmizeli v bráně.

Já jsem škodolibě čekal, jak s nimi zametou. No co Vám budu povídat, vrátili se pro fotoaparáty a na můj nedočkavý dotaz, co bylo, opáčili, že teprve bude, a že dali nějaký dolary tomu důstojníkovi se žlutými šňůrami na bráně a ten už čeká s GAZem a jede se fotit na stojánky.

No a tak kluci řádili. A nejen u nás, ale i v Polsku, NDR, USA, Kanadě, Jihoafrické republice, Maroku a dalších zemí. V neposlední řadě také u nich doma, ve Švýcarsku. O tom, kam všude se probourali, či co donutili letět jen proto, aby to mohli vyfotit, ukazuje zlomek zde zveřejněných fotografií. Všechno je to historie a já už vím o co jim šlo. Prostě nemít ta letadla jenom z muzea, ale „in action“, a za to jim patří můj vřelý dík. Jejich spotterství se jim nakonec stalo osudným. Martin v Maroku při cestě za Constellationem potkal svoji manželku a Urs má milou Číňanku a opravdu unikátní fotografie IL-14 Wuhan Airlines.

Spottují ale dál, tedy hlavně učí spottovat potomstvo, ale asi už ne tak divoce. Ahoj Wernerovi do Basileje, kde je v penzi pracovní, nikoli spotterské, Martinovi do Curychu a Ursovi do Londýna, kam se přestěhoval s rodinou.

Foto k článku:Werner,Martin a Urs

Související kategorie